Největší zásluhu na existenci VOŠP má bezesporu její zakladatelka a zároveň první ředitelka, paní PhDr. Květoslava Neradová. Jejím oborem byla vždy česká literatura, kterou v 60. letech učila na tehdejší fakultě sociálních věd a publicistiky, později na katedře teorie literatury filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Na projektu studia VOŠ publicistiky pracovala od roku 1994. Po složitých jednáních ministerstvo školství projekt po četných průtazích schválilo. Zřizovatelem se stalo Arcibiskupství pražské a Květoslava Neradová byla jmenována ředitelkou.
Ve studijním roce 1997/98 se ve škole uskutečnil jednoroční kurz publicistiky pro skupinu studentů, kteří ukončili studium na jiné škole a rozhodli se jej završit rozšířením o publicistickou orientaci. V červenci 1998 škola otevřela speciální tříměsíční kurz základních žurnalistických znalostí a dovedností pro uchazeče z řad Rómů s maturitou a předpoklady pro práci v médiích. Ve stejném roce opustili školu její první absolventi. Od května roku 1999 zastával funkci ředitele Mgr. Josef Gabriel, posléze PhDr. Petr Brichcín, v roce 2002 převzal po konkurzu funkci řiditele PhDr. Rudolf Vévoda, který ji v březnu roku 2008 předal Mgr. Petru Uherkovi, současnému řediteli školy.
Historie školní budovy v Opatovické 18
VOŠP sídlí od svého založení v Opatovické ulici čp. 18/160 na Praze 1. Původně zde stávala prastará ves Opatovice, kterou založili roku 1115 kladrubští benediktini. Jejich opat (odtud jméno osady) měl příbytek v místech, kde se nyní rozkládá zadní část domu čp. 160. Nejstarší zmínka o zástavbě čp. 160 se vztahuje k roku 1380; prudký zlom ulice před tímto domem je poprvé uveden roku 1431.
V březnu roku 1348 vydal Karel IV zakládací listinu Nového Města pražského, v níž stanovil práva, svobody, samosprávu a územní rozložení nově založeného města. Půdorysnou kostru města tvořila tři náměstí spojená systémem pravidelných ulic - Dobytčí trh (dnes Karlovo náměstí), Koňský trh (Václavské náměstí) a Senný trh (Senovážné náměstí). V následujících letech bylo kolem Nového Města vystavěno opevnění s věžemi a branami o celkové délce 3,5 km, které zahrnovalo území o rozloze 360 ha. V rámci této velkolepé Karlovy koncepce byly do hradeb pojaty i některé samostatné osady. Mezi nejvýznačnější z nich patřily právě Opatovice. Ty byly přibližně v 16. století rozděleny na západní, střední a severní část. Západní část (od Křemencovy ulice k Pštrossově) byla nazývána jako Malá Jirchářská nebo ulice Chudých, střední část (od Křemencovy k Černé) zvaná V Opatovicích (na Huberově plánu z roku 1769 uvedena Michalská), severní část (od Černé k Ostrovní) byla součástí Černé ulice. V první polovině 19. století se tyto části spojily a ulice byla nazvána Opatovická.
Nakladatelství Josef Richard Vilímek
Do podvědomí pražské veřejnosti se Opatovická 18 dostala na konci dvacátých let 20. století zásluhou předního českého nakladatele Josefa Richarda Vilímka mladšího. Ten nechal v roce 1927 zbourat klasicistní pavlačové stavby s jednoduchým průčelím, které v těchto místech stály, a vystavěl zde objekt zcela nový. Mohutnou budovu s monumentálně působícím půlkruhově vyklenutým nárožím, působící důvěryhodnou solidností a rezignující na moderní architektonický výraz, postavila za architektonické spolupráce Jana Chládka firma Ing. Bohumila Belady.
Nakladatelství Jos. R. Vilímek tvořilo společně s firmami J. Otto a F. Topič trojhvězdí pražských nakladatelských domů zlaté éry české novodobé kultury, tedy přelomu 19. a 20. století. Jeho historie má vlastně několik počátků a klíčových dat. Tím prvním byl již rok 1858, kdy vamberský rodák a bývalý student pražské německé techniky Josef Richard Vilímek starší (1835-1911) založil společně s Josefem Svátkem časopis Humoristické listy, do nichž přispíval i Jan Neruda.
Ač byl Josef R. Vilímek spíše redaktorem než nakladatelem, položil roku 1884 základy k budoucímu velkému nakladatelství zakoupením dvou domů ve Spálené a Opatovické ulici. První dům (Spálená 15) přestavěl, na zahradě druhého (Opatovická 20) postavil moderně vybavenou knihtiskárnu a oběma domy zřídil průchod ze Spálené do Opatovické ulice. V létě 1885 sem přenesl celý závod a následujícího roku předal podnik synovi. Ponechal si jen Humoristické listy, které redigoval až do roku 1906.Teprve Josef Richard Vilímek mladší (1860-1938), vyučený v otcově tiskárně a odborně připravený praxí v cizině, plně rozvinul nakladatelskou činnost.
Roku 1933 byla firma Josefa R. Vilímka změněna na komanditní společnost a jejím ředitelem se stal Vilímkův zeť Jan Sainer. Slibný vývoj firmy byl však drasticky přerušen její likvidací roku 1949. Částečně přestavěné prostory nakladatelství i tiskárny sloužily za socialismu centrální distribuci knih, naposledy pod firmou Knižní velkoobchod. Z původního mobilitáře se v budově dodnes zachovala, zřejmě jen díky své neskladnosti, dřevěná policová knihovní skříň, která od 80. let 19. století schraňovala rozsáhlou Vilímkovu soukromou knihovnu (dnes uloženou v mimopražském depozitáři Památníku národního písemnictví).
Privatizace na počátku 90. let vynesla ze zapomnění firemní název, jímž se účelově ozdobila společnost J. R. Vilímek - velkoobchod s knihami, která objekt získala za sporných okolností přímým prodejem. Exhumované a zneužité jméno kdysi slavného nakladatelství se tak v minulých letech stalo bez vlastní viny synonymem pro privatizační skandály.
Od společnosti J. R. Vilímek s. r. o. koupila budovu roku 1994 liberecká firma NELSON s. r. o. Téměř tři roky trvaly neustálé spory o dům, které zapříčinily uvalení plomby na budovu, čímž bylo novému vlastníkovi zabráněno do stavby investovat. V současné době se počet nájemníků pohybuje kolem deseti. Největším pronájemcem je firma REAL TISK, která osidluje celé druhé poschodí, přízemí a sklady. Do nakladatelského domu se tak symbolicky opět vrátili tiskaři. VOŠP se nachází v prvním a částečně ve druhém patře.
Použitá literatura:
- Baťková Růžena a kol.: Umělecké památky Prahy - Nové Město - Vyšehrad - Vinohrady (Praha 1), Academia - Praha 1998
- Čarek Jiří a kol.: Ulicemi města Prahy (od 14. století do dneška), 1958
- Hrubeš Josef: Novoměstská radnice - Karlovo náměstí, Praha 2000
- Kolektiv autorů: Dějiny Prahy v datech, Praha 1999
- Novinové články: Národní listy - 13. října 1935 (Jubileum českého nakladatele), J. O. Novotný, Zvon - 21. dubna 1911, Večerník Praha - 6. listopadu 1998 (Výročí týdne Josef R. Vilímek), Josef Hrubeš - Národní politika - 13. Října 1935 (Jos. R. Vilímek)
- Ruth František: Kronika královské Prahy a obcí sousedních - díl II., Praha 1904
- Zach Aleš: Stopami pražských nakladatelských domů, Praha 1996
