Arcibiskupství pražské je zřizovatelem 18 škol a školských zařízení sdružených do 15 právnických subjektů.
Celkem na území pražské arcidiecéze působí 31 církevních škol a školských zařízení sdružených do 25 právnických subjektů.
Odpovědnost za jejich činnost jak v oblasti vzdělávací a výchovné, tak i ekonomické, nese biskupský vikář pro církevní školství pražské arcidiecéze, biskup Mons. Václav Malý.
Jemu je podle organizační struktury Arcibiskupství pražského přímo podřízena vedoucí odboru církevního školství Mgr. Eva Tomášková.
Na pozici asistentky pro oblast kontroly hospodaření škol pracuje Lenka Polláková.
Odbor církevního školství poskytuje ředitelům všech církevních škol a školských zařízení na území arcidiecéze servisní a konzultační pomoc zejména v oblasti aplikace školské legislativy a hospodaření. Čtvrtletně svolává pracovní porady ředitelů a průběžně organizuje odborné semináře otevřené ředitelům církevních škol všech zřizovatelů i z ostatních diecézí.
Tradici má již každoroční duchovní obnova pro ředitele církevních škol arcidiecéze vedená panem biskupem Mons. Václavem Malým.
Organizační struktura: Arcibiskupství pražské
Všeobecná - katolická církev sestává z místních církví, jimiž jsou zejména diecéze (srovnej Kodex kanonického práva). V čele diecéze stojí diecézní biskup (jedná-li se o arcidiecézi, tedy arcibiskup - rozdíl mezi biskupem a arcibiskupem není v pravomoci, ale v hodnosti). Diecéznímu biskupovi pomáhá se správou diecéze (a s řízením úřadu Arcidiecéze) generální vikář, s výkonem soudní pravomoci soudní vikář, se speciálními úkoly pak biskupští vikáři (někteří z nich mohou být - a mnohdy také jsou - též biskupy, takže mohou diecéznímu biskupovi vypomáhat i při udělování svátostí) - všichni jsou do svých funkcí ustanoveni di
ecézním biskupem.
Úřad Arcidiecéze pražské se nazývá Arcibiskupství pražské. Každá diecéze (tedy i arcidiecéze pražská) se dělí na farnosti, které jsou tedy základními organizačními jednotkami církve. Farnost spravuje farář jmenovaný diecézním biskupem. Pokud není v čele farnosti farář, spravuje ji administrátor (= správce); jeho kompetence a povinnosti jsou stejné, ale jeho postavení je méně trvalé (i když i farář může být přeložen na jiné místo). Jednou z povinností faráře (i administrátora) je sídlit ve farnosti, obvykle na faře. Pokud ale kněz má spravovat více farností (což není vzhledem k nedostatku kněží nikterak neobvyklé), může být ustanoven farářem (nebo administrátorem) pouze v jedné z nich, v níž potom sídlí; v ostatních je ustanoven administrátorem excurrendo (= dojíždějícím správcem). Z praktických organizačních důvodů se farnosti spojují do okrskových vikariátů. V čele okrskového vikariátu je okrskový vikář jmenovaný biskupem; jeho povinností je zejména koordinovat pastorační aktivity, dohlížet na řádné spravování farností a pomáhat kněžím svého vikariátu, pokud se dostanou do nesnází, tíží je problémy, těžce onemocní, potřebují duchovní pomoc apod.
Arcidiecéze pražská sdružuje celkem 247 farností ve 14 vikariátech. Přímo je ale spravovaných pouze 124 farností, ostatní jsou spravovány excurrendo. Hranice okrskových vikariátů se ne zcela kryjí s hranicemi okresů, neboť struktura církevní správy se zejména v posledním století vyvíjela spíše nezávisle na struktuře státní správy. Farnosti obvykle zahrnují jednu nebo více obcí, ale v některých městech (Příbram, Kladno) je farností více. Samostatnou kapitolou je Praha, která se dělí na 4 vikariáty. II. a IV. pražský vikariát ovšem zahrnují i některé příměstské farnosti (např. Hostivice nebo Klecany). Většina pražských farností zahrnuje území jedné nebo několika historických obcí, ale na Vinohradech jsou hned dvě farnosti, na Žižkově dokonce tři. Organizačně nejsložitější je I. pražský vikariát, který zahrnuje území čtyř pražských měst: Hradčan, Malé Strany, Starého Města a Nového Města (a k tomu ještě Strahova). Na území tohoto vikariátu je celkem 19 farností (včetně farnosti u katedrály sv. Víta. Václava a Vojtěcha), z toho 11 spravovaných přímo.
Na území Arcidiecéze pražské kromě 14 okrskových vikariátů působí ještě vojenský vikariát, který je ale společný pro celé území České republiky. Do jeho kompetence nepatří žádná farnost, ale duchovní péče v Armádě České republiky, proto také nesídlí na biskupství, ale v Kanceláři náčelníka generálního štábu AČR.
Další organizační jednotkou je biskupská konference, která je společenstvím biskupů z určitého státu nebo území. Na území ČR působí Česká biskupská konference, sdružující všechny české a moravské biskupy (diecézní i pomocné). Jejím úkolem je zejména koordinace pastoračních aktivit církve na území státu; její rozhodnutí jsou pro jednotlivé diecéze závazná pouze, jsou-li přijata jednohlasně. Pouze v některých otázkách, stanovených církevním právem, může být rozhodnuto dvoutřetinovou většinou - hlavním úkolem biskupské konference totiž není řídit místní církve, ale koordinovat jejich aktivity tam, kde to může napomoci apoštolskému poslání církve.
Zcela jinou strukturu mají různé řády, kongregace a společenství zasvěceného života; pokud však působí v pastoraci, činí tak po dohodě s diecézním biskupem, který je může pověřit správou některých farností.
Plánované akce:
