Student si musí zvyknout na práci v reálném čase
Jan Brychta si zašel na kus řeči s ředitelem Vyšší odborné školy publicistiky. Jak vypadá výchova novinářů (a novinářek) v Čechách v roce 2009?
Mají média spíše zájem o odborníky nebo o vystudované novináře?
Myslím si, že média zatím příliš nedělají systematický personální marketing. To by jim – a zřejmě levněji a lépe – obstaraly mediální školy. Práce v médiích se stále zrychluje a žádá nový pohled na výkonnost, novou organizaci. A mnoho lidí chce v médiích tak či onak pracovat. I proto budoucí novinářské adepty spíš vybírají vedoucí redaktoři apod. Jednoduše ti, kteří si už prakticky ověřili schopnosti adeptů na jejich práci (např. při stáži), nebo ve škole, v dílně, popř. na doporučení. Pokud jde o odborníky, opakovaně je média žádají o komentáře a background, dívají se na ně jako na „zpravodajský zdroj“. Soustavná práce je ale něco jiného. Pro řadu mediálních profesí, např. pro práci editora, je velmi žádoucí odborný přehled v několika oblastech, které médium pokrývá. To se ale spíše než jakýmkoli akademickým studiem, které má dráhu novináře jen odstartovat, získává pozornou životní praxí. Zkušení matadoři zkrátka obvykle píšou lepší komentáře?
Jaké nové metody se používají při výuce novinařiny?
Podstatnou, i když vlastně staronovou metodou, je výchova budoucího „učně“ a „tovaryše“ mistrem svého řemesla. Zajistit, aby výuka tvůrčích disciplin novinářské práce byla vedena formou dílen a projektů. Vždyť při výuce „řemesla“ je možná nejcennější „dívat se pod ruce“, popř. si něco řízeně zkazit a nechat okomentovat, abych pochopil všechny finesy a jemnosti řemesla.
Z manažerských postgraduálních škol dorazila metoda případových studií. Většinou na A4 textu má student popsánu nějakou reálnou situaci, zadání, které má vlastním způsobem uchopit, „dozdrojovat“ chybějící informace, strukturovat do tvaru, který by byl přínosem pro to či ono médium. Důležité je, že zadání spoluvytváří či vlastně dotváří sám, musí při tom myslet na charakteristiky média, jeho cílové skupiny, používaný formát či žánr, programový typ atd. Hlavně však musí předvést, jak umí položit jinému nebo sám sobě smysluplnou otázku, kolem které by se téma odvinulo. Což je opět stará dobrá schopnost poutavě vyprávět.
Zmínil bych ještě jednu metodu. Donald Schon před lety popularizoval metodu „reflektujícího praktika“, který se učí vším, co dělá. I tím, co a proč nedělá. Všímá si omylů jiných, jejich zápasu o pravdu.
Jaká je budoucnost novinářských škol – specializace, diferenciace…
Protože jsem zcela ponořen do inovací na naší škole, nevím, zda jsem si udržel potřebný odstup a nadhled. Kolegové z veřejných vysokých škol mohou možná vidět věci jinak. Zdá se mi, že výuka na univerzitách může více směřovat do oblasti mediálních studií, zkoumat vliv médií v našem pospojovaném světě, ve kterém je podoba, jev více než podstata. Jiné, profesní školy, budou chtít být více dílnami, možná budou poskytovat specifičtější zaměření na konkrétní oblasti veřejného života, například zdravotnictví, environmentální a spotřebitelská témata, sport a wellness, ekonomika, osobní a rodinné finance. Určitě budou v souvislosti s novinářstvím probírána témata „novinářství naruby“, PR aktivity, a to v té míře, jak se samotné PR bude čím dál tím více proměňovat na skutečně „dialogickou“ komunikační disciplínu. Vezmeme-li vážně některé vize budoucnosti médií jako značkových komunikačních uzlů, ve kterých budou klíčovou práci vykonávat editoři příspěvků dodávaných zakázkově nebo ad hoc zvnějšku externími odborníky, pak potřeba skvělého minimalistického novinářského výcviku a kontextuálního vzdělání bude ještě větší. Budoucí novináři budou muset umět pracovat jak v globálním světě komunikačních sítí, tak i na úrovni lokálních komunit regionálního zpravodajství.
Mění výuku žurnalistiky nástup on-line médií?
Především to umožňuje téměř každému, kdo je všímavý, umí psát, fotografovat či sestříhat audio i video do smysluplného tvaru,stát se novinářem. Konvergence médií, IT a telekomunikací klade vyšší nároky na technologický rozhled studentů. Vedle toho ale všeobecná dostupnost řemeslných prostředků vyžaduje dobré zvládnutí jemného umění přesných otázek, orientaci ve společenských a zájmových sítích, originální a nevšední přemýšlení o světě. U nás na škole se začínáme systematicky snažit o to, aby student celé tři roky jednak pracoval v týmech, jednak zastal „jednomužnou“ redakci např. radničního zpravodaje. Musí umět zpracovat jeden obsah pro různá média, vyrobit multimediální výstupy. A především si musí student zvyknout na práci v reálném čase. Nikdy ho nebude mít více.
Osvědčují se studenti publicistiky v praxi?
Osvědčují, osvědčují – například jako redaktoři Strategie ? Ve všech českých celostátních médiích, editorské posty nevyjímaje. Mnoho se jich ale uplatňuje mimo média, např. jako tiskový mluvčí nebo v marketingové komunikaci či v neziskovkách na propagaci kampaní ve veřejném zájmu.
Absolventi naší školy tak léta dělají radost jak zakladatelce školy, paní doktorce Neradové, tak všem kolegům, kteří jim pomáhali na cestě profesním životem. Každý z absolventů má ale svůj životní příběh. A ten vypovídá i o tom, co si do školy přinesl. Dobré školy v jakémkoli oboru jsou nejen věcí toho, co si z nich odnesete, ale i toho, co do nich přinášíte. A já se hodlám našich absolventů stále více ptát, co si ze školy odnesli, co tam přinesli a chtějí přinášet a na čem jim ve světě médií záleží.
Jaké nové předměty zahrnuje VOŠP do osnov?
Osnovy mediálního vzdělání jsou dost komplikovaná a proměnlivá záležitost. Proto v našem vzdělávacím programu vycházíme z modulů, které každý rok inovujeme, a které lze konec konců studovat i samostatně, po večerech, v kompaktních kurzech o víkendech, časem i e-learningově. Novinky? Namátkou mediální angličtina, dílny věnované politické komunikaci, které vede Jan Kubáček, zbrusu nový kurz Romana Pazderníka k ekonomické publicistice o ČR v době recese, specializační ateliér kulturní publicistiky Václava Vokolka a Petra Šrámka, seminář ke společenské odpovědnosti médií (CSR) a přednáška Digitalizace a ekonomika televizní tvorby Petra Sládečka, filmařské dílny pana prof. Adlera, projekt o cizincích v Čechách z kurzu Tvorba tištěných médií Šárky Kratinové.
Rozšířili a posílili jsme výuku zpravodajství, mapujeme redakční procesy přípravy a tvorby celého média, připravuji s několika redakcemi projekt Dílny médií, chtěl bych naši výuku co nejpestřejší. Proto k nám soustavně zveme vzácné hosty, v letním semestru např. Olgu Sommerovou k projekci a k přednášce v modulu Tvorba audiovizuálních médií.
Kam až může studium novinařiny přesáhnout?
Důkladné studium novinářství se hodí pro všechny komunikační profese. Dnes je například management stále více považován především za komunikační profesi. A Peter Drucker, zakladatel managementu jako systematického oboru, by možná řekl, že novinář, má-li být opravdu samostatný, potřebuje právě důkladné a především praktické humanitní vzdělání. Aby rozuměl souvislostem a mohl poučeně sekundovat i specialistům. Mimochodem: pan Drucker pracoval celý život jako publicista a považoval to za zásadní součást své práce a vlivu na utváření veřejného mínění. Možná bude stále přibývat vzdělaných odborníků či „generalistů“, kteří tak jako on oceňují schopnost komunikovat médii naší doby. A třeba ocení i dobrý výcvik, který jim mediální školy mohou poskytovat. A já ještě doufám, že naši studenti novinářství mají dost příležitostí přemýšlet při své práci a studiu i na přesahy našich životů, na odpovědnost za společný svět. Ale to je možná jen zvláštnost církevní mediální školy.
Petr Uherka
Vyšší odborná škola publicistiky
ředitel
„Dobré školy v jakémkoli oboru jsou nejen věcí toho, co si z nich odnesete, ale i toho, co do nich přinášíte. A já se hodlám našich absolventů stále více ptát, co si ze školy odnesli, co tam přinesli a chtějí přinášet a na čem jim ve světě médií záleží.“
