Působil jako Deph v jedné z prvních českých hiphopových kapel Chaozz, se kterou zažil strmý vzestup i postupné vyšumění ze scény. Nyní pokračuje jako Kato ve formaci Prago Union. „Některý věci jsem komentoval přehnaně z vejšky,“ přiznává Adam Svatoš, když hovoří o tom, jak se za deset let změnily jeho texty.
Je hiphop, respektive hiphopový text poezie? Nakolik se to vůbec dá srovnávat?To je spíš o tom, jestli to tak chápe ten, kdo to píše. Porovnávaj především kritici a zkoumalové. Já osobně si myslím, že to je jedno a to samý – nebo by aspoň mělo bejt, minimálně co se poměru forma / obsah týče. Jediný co se liší jsou atributy toho či onoho „slovesnýho útvaru“ nebo jak to říct. Takže podstata stejná, ale pak má rap a poezie každý to svý, díky čemu to třeba rozeznáš jedno od druhýho když to slyšíš.
Proč píšeš texty?
No vidíš, to mě nikdy nenapadlo. Protože skrze mě asi něco promlouvá. Na jednu stranu mě baví jazyk, mám rád tu muziku, rád rapuju, rád dělám beaty. Asi mám pocit, že bych měl něco říct. Ale především mě něco nutí to psát. Někdo má důvod skrze mě psát texty. A já se ho můžu zeptat co má za důvod, ale ještě jsem ho nikdy nezastih doma. Vždycky jenom nechá vzkaz a já to přepíšu.
Je to nějaká niterná potřeba vyjádřit se, kterou někdo ventiluje třeba malováním nebo děláním hudby?
Takhle by to pravděpodobně popsal novinář. Já to takhle necejtím, ale pravděpodobně by se to tak dalo popsat, a byl by na tom velkej kus pravdy. Často mám ale pocit že mě to tak vysiluje, že bych se bez toho obešel. Když chceš upřímně vyjádřit nějakej pocit, tak to nejenom musíš nažít, ale stojí to spoustu duševní energie. To často způsobuje takovou únavu, že si říkáš proč to dělám. Jenže pak to stejně vždycky uděláš. Je to taková recidíva. Něco jako kleptománie, akorát já nekradu tužky, ale píšu rýmy.
V čem máš inspiraci? Tušíš, kde se tohle v tobě bere?
Inspirace je všechno. Každej den. Když ten text má něco předat, tak to musí pramenit z nějakejch prožitků, tudíž cokoliv co prožiješ je inspirace. Někdy nějaký impulsy, který vedou k napsání pecky, jsou nahodilý a nedaj se kategorizovat. Jednou to může bejt dobrej mejdan, podruhý to může bejt jedenáctý září, potřetí to může bejt dobrá roštěnka která tě pošle do prdele. Může to bejt cokoliv. Tyhle velký impulsy taky fungujou, ale jinak je to záležitost celých čtyřiadvaceti hodin. I to, co se ti zdá, je inspirace. Prostě to pozoruješ, a máš potřebu se k tomu vyjádřit. A já jsem měl to štěstí, že to někoho i bavilo poslouchat. Což se sám divím.
Jak bys srovnal svoje texty před deseti lety a teď?
Dřív jsem psal tak, že jsem byl schopnej napsat nadpis, pod něj celej text a už jsem ho nezměnil, a tak jsem ho i narapoval. A taky to svým způsobem podle toho znělo. Ale časem se to vyvíjelo. Co se týká rapu, v něm je důležitý i to řemeslo – frázování a podobně – a mně trvalo strašně dlouho než jsem tohle pochopil. Teprve až u poslední desky HDP jsem pochopil frázování a vůbec jazyk v celý jeho malebnosti. Můžeš říct „moře mručí“ anebo můžeš říct „oceán šumí“. Oboje znamená to samý, ale pokaždý to vyvolá úplně jinej pocit. A toho je tolik, že mi připadá, že se s tím nikdy nemůžu naučit pracovat.
Potom co skončil Chaozz jsi měl delší odmlku, a tvoje tvorba se změnila.
Když jsme to ukončili s Chaozzem, tak se sešla spousta životních okolností v jedný chvíli. Začal jsem mít pocit, že v tom, jak jsem psal předtím, jsem se vyčerpal. Bylo to hodně popisný a všechna témata proběhla. Komentoval jsem vždycky nějakou událost, ale říkal jsem věci, který byly jasný a který každej vidí. Nehledě na to, že čím dál do minulosti se podíváš, tím víc jsem sežral všechnu moudrost světa a některý věci jsem komentoval přehnaně z vejšky.
Kam se tvoje texty posunuly?
Snažil jsem se najít způsob jak to znova mít rád a jak do toho narvat nějaký ty pocity. Došel jsem k tomu nepsat popisně. Musíš kolem tý věci chodit, a tak na to koukat, řikat co si o tom myslíš, klíč je v tom nechat prostor aby si to posluchač domyslel sám. Neříkat nějaký exaktní, ohraničený věci, příběhy s daným sdělením. To si poslechneš a buď souhlasíš nebo nesouhlasíš, ale žádnej prožitek z toho nemáš. Ale když má člověk možnost si to domyslet sám, když přijímá tvý metafory a pocity, tak to je způsob jak můžeš předat pocit. A další věc – takhle ta hudba nezestárne, když máš prostor si to domyslet sám.
Každej se v životě mění. Každej další rok seš trochu někdo jinej, a když si tu desku poslechneš po roce, tak jí posloucháš jako trochu jinej člověk, a tudíž si to i domejšlíš trochu jinak, takže je to furt v něčem nový. Takhle se daj dělat věci, který neomrzej. A já bych strašně bych chtěl dělat desky, který by se daly dát do knihovny mezi knihy, protože se k nim budeš vždycky rád vracet. Třeba si je tři roky neposlechneš, ale pak je vytáhneš a budou pro tebe jako ta kniha, ze který se nevytrácí nic z toho, co obsahuje, tím že se třeba změnily trendy. to má to sdělení, který je platný vzždycky.. nebo nějakou hloubku. To je takovej můj svatej grál, kterýho si nemyslím že někdy dosáhnu, ale rozhodně mě baví se o to snažit.
Adam Svatoš a.k.a. Def a.k.a. Deph a.k.a. Kato
Diskografie:
Chaozz: …A nastal chaos (1996), Zprdeleklika (1997), P.E.S. (1999), Sakum Prdum (2001), Inventůra (2004; kompilace), Rigor Mortiz: Až Na Věky (1997/2004), 3D: Alpha & Omega, Deph: Já Nejsem Rapper, Prago Union: Hrubej Domácí Produkt (2005)
