Malý medailonek:
Rastislav Höger pochází z východního Slovenska, z obce Fintice na Prešovsku. Studia v Římě zahájil v letech 1994 až 1999. Vysvěcen na kněze byl právě v roce 1999, poté nastoupil coby kaplan do Havlíčkova Brodu. Po jednom roce jej želivský opat odvolal a poslal za kaplana do Želiva a pak i do Humpolce. Fakticky však v letech 2001 až 2004 opět studoval v Římě, kde za osm let postupně absolvoval fakultu filozofie, teologie a žurnalistiky. Osm let spolupracoval v Římě s Vatikánským rozhlasem. V červenci 2004 se stal administrátorem farnosti Vilémov u Golčova Jeníkova (Havlíčkobrodsko). V roce 2002 spolupracuje s Českým rozhlasem Region, a od roku 2007 s křesťanským rádiem Proglas.
Jak jste se dostal na VOŠP a v jakém oboru vzděláváte studenty?
Na VOŠP učím od školního roku 2005-2006. Na začátku byl jednoduchý telefonát a návštěva školy, která si mě získala od prvního okamžiku. Dostal jsem na starost TD Rozhlas, kde se studenti učí základní věci jako držet mikrofon, natáčet na minidisk, vytvořit anketu, umět zvuk postřihat, připravit reportáž. Studenti, kteří chodí na TD už delší dobu se dokonce pouštějí do náročnějších projektů jako rozhlasová hra.
V školním roce 2007-2008 jsem začal učit AV média – Rozhlas. Studenti se dozví podrobněji o dějinách rozhlasu, rozebereme si metody práce v rozhlase, rozhlasové zpravodajství, relace a poslední hodiny se podíváme do Českého rozhlasu v Praze. Hodiny jsou koncipované formou teorie a druhá půlka je koncipovaná formou zábavy – to co si povíme v teorii si pak studenti vyzkouší hned na hodině.
Jací jsou studenti VOŠP?
Studenti jsou perfektní. Samozřejmě jsou studenti, kteří se rádi ulijí, zašijí a pak chtějí dobru známku, ale jsou studenti (a těch je více), kteří se snaží, chtějí se něco naučit, ptají se a pracují na sobě.
Jak by měl vypadat absolvent VOŠP?
V prvním radě by to měl být člověk s velkým Č. Člověk a žurnalista, který bráni hodnoty i v žurnalistice, je objektivní, nenechá se ovlivnit prostředím, lobbyismem. Nezkresluje informace a dokáže je podat tak, aby se nemusel za ně stydět.
Zeptal se vás někdy nějaký student na něco, co vám vyrazilo dech?
(Zamyslí se a je dlouhé ticho). Otázky ani ne, ale jednou se mi stal úsměvná příhoda. Teď je úsměvná, ale tehdy mi do smíchu nebylo. Bylo to na konci mého prvního semestru na škole. Přišla studentka s tím, že by potřebovala půjčit minidisk a natočit reportáž na zápočet. Na zápočtové zkoušce reportáž dodala, ale kvalita byla nepřijatelná. Nakonec přiznala, že ji nefungoval minidisk a tak reportáž nahrála na magnetofonovou kazetu přes svůj diktafon, což mě v době digitalizace dost vytočilo. Chyba minidisku byla banální – vybitá baterka.
Co byste popřál studentům a vůbec celé škole do příštích deseti let?
Aby se nenechali ovlivňovat médii, ale aby studenti ovlivňovali média svým profesionálním přístupem.
