On už samotný vznik křesťanství je na základě konfliktu mezi Ježíšem Kristem ( paradoxně král Židů ) a obránci staré víry ( farizeji). Později vyústivší v represe a animální pogromy, k tomu se vrátím později.
Toto jest vskutku ožehavé téma, vezmeme-li v potaz, že oba náboženské proudy především spojuje víra v jednoho a téměř totožného Boha. Je pravdou, že jeho pojetí se ve Starém a Novém zákoně téměř diametrálně rozchází. Na jedné straně veskrze přísný otec, nárokující svou lásku různými požadavky a nemilosrdně trestající hříšníky, na straně druhé, tedy novozákonní Hospodin se projevuje, jakož rodič především odpouštějící a nevyžadující kvůli lásce své oběti. Například, Hospodin ztrestal Židy, kteří již ztratili víru v jeho pomoc během dobývání Kanáanu versus Ježíšova (boží) slova, že Bohu je milejší hříšník, který se vrátil na správnou cestu ( cestu desatera ) a kaje se, jako pastýř je šťastný, když nalezne zatoulanou ovečku ( která se však dle posledních studií nikdy kát nebude ).
Dalším rozdílem mezi křesťanstvím a judaisme nacházím v přístupu k odplatě a odpuštění.
Judaismus pomstu, odplatu i trest schvaluje, viz. potopa světa jakož trest za lidským pokolením ignorované Boží přikázání, nebo zmatení jazyků u Babylónske věže ( symbolu lidské zpupnosti ), či zničení Sodomy a Gomory, které však paradoxně vedlo k podpoře solného průmyslu v nejbližším okolí. Jelikož však nic není jen černé či bílé, i ve Starém zákoně nalezneme příklady odpuštění. Např. Nepotrestání Jákoba, který od otce nepoctivě vylákal požehnání, které mělo patřit jeho staršímu bratru Ezauovi, či případ bratrů Josefových, kteří jej prodali do otroctví. Tyto dva příklady dokonce skončily smířením obou stran. Oproti tomu Nový zákon se zdá býti založen na ideji odpuštění : (Ev.sv.Jana, 8,7) Neboť jak pravil Ježíš farizejům, kteří chtěli ukamenovat cizoložnici : " Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem." nebo (Ev.sv. Matouše, 5,44) " Milujte nepřátele své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás."
Je zavrženíhodní nakolik se křesťané od dob Ježíše Krista odklonili a dalo by se i říci nepochopili jeho myšlenky, Jak mohli lidé uctívající svaté písmo páchat zlo, pogromy a napomáhat holocaustu? ( např. rok 1215 když 4. lateránský koncil zakázal Židům vlastnictví půdy a provozování zemědělství. Ačkoliv již byla přijata Statuta Judaeorum z roku 1245 vydaná Přemyslem Otakarem II, největší židovský pogrom se stal za vlády Václava IV v Praze roku 1389, pod záminkou znesvěcení hostie. Židé však také nejsou bez viny a jejich obchodní praktiky a půjčky za vysoký úrok, které často využívali i králové notně vyživovalo antisemitismus; Josef Tiso, krysí stezky atd.) Toto mě přivádí k myšlence, za vším hledej peníze.
V jednom newyorském křesťanském společenství, vedeném arcibiskupem George A. Stallingsem, se zrodila myšlenka vzdát se symbolu křesťanství, kříže, jako toho, co Židy a křesťany neřešitelně znepřáteluje. Myšlenka byla přijata a dokonce realizována: na předchozím setkání Federace míru v Jeruzalémě byl dřevěný kříž okázale pohřben, a stalo se to na poli, které koupil Jidáš za zrádcovský groš. Za účasti mnohatisícového shromáždění byl pak Ježíš korunován a tento akt pozměnil dogma o beránku Božím: Ježíš nepřišel do Jeruzaléma jako předpovězená oběť, ale jako osvoboditel, a jeho ukřižování bylo dílem lidí, kteří nepochopili jeho poslání, a nikoli božím předurčením. Jako součást těchto obřadů byla pak v Jeruzalémě židovským rabínem, muslimským imámem a křesťanským biskupem podepsána a stiskem ruky stvrzena společná deklarace. Symbolem křesťanství, domnívají se iniciátoři, by se mohl opět stát znak ryby. Nám nezbývá než doufat, že se tento čin a myšlenka jej provázející ujme a naše děti nebudou svědky či učástníky dalších válek, postrádajících smysl. ( Čili jakýchkoliv válek.)
