Tuto praci jsem psala v predmetu Umelecke smery pod vedením Václava Vokolka v roce 2008.
Minulý týden jsem navštívila novou galerii Topičův salon na Národní třídě. Šla jsem se podívat na výstavu Petra Koláře, kterého ale zrovna moc nemusím. Přesto jsem ale šla, protože jsem byla zvědavá, jak zrekonstruovaná galerie vypadá. A byla jsem mile překvapena.
Topičův salon založil v roce 1894 František Topič jako výstavní místnost nedaleko jeho nakladatelství na Ferdinandově, dnešní Národní třídě 7. Zaměřil se především na evropské malíře, jako byli například Toulouse-Lotrec, Rops, Mucha, nebo Aleš.
V roce 1936 se František Topič rozhodl výstavní síň společně s nakladatelstvím prodat Jaroslavu Stránskému. A právě do tohoto domu na Národní třídě přestěhoval J. Stránský Lidové noviny z Brna. Po roce byl v přízemí v domě na Národní třídě číslo 9 vybudován salón 4. Salón byl stále veden pod jménem František Topič a měl takovou prestiž, že několik známých umělců (Jindřich Štýrský, Toyen, Skupina 42, nebo Václav Bartovský) v něm chtěli vystavovat.
Konec Topičova salonu nastal v roce 1949. Znárodněný dům na Národní třídě se stal sídlem Československého spisovatele a Topičova galerie upadla na pár desítek let do zapomnění. Až minulý rok se situace obrátila k lepšímu. Majitel aukční síně Jiří Rybář přestěhoval svou firmu z Brna do zrekonstruovaného domu na Národní třídě. Volné prostory pak Jiří Rybář nabídl Společnosti Topičova salonu. A tak vznikl Topičův salon 5.
Co se mi v nově otevřené nesmírně galerii líbí, je dokonale využitý prostor. Krásné a prostorné výstavní síně s vysokými stropy mě naprosto uchvátily. Už to je samo o sobě umělecké dílo. V místnostech je dostatek světla, takže vystavované obrazy velmi dobře vyniknou a navíc se tam budete cítit dobře. Protože když jste v světlé místnosti, kde na vás navíc svítí slunce seshora, nelze se cítit jinak, než příjemně.
Velkou obdivovatelkou Petra Koláře nijak zvlášť nejsem, ale co se mi líbilo, byly jeho dokonalé koláže. Nedokážu si představit jeho neskonalou trpělivost, kdy papírek po papírku lepí vedle sebe, aby z toho pak nakonec vzniklo něco fantastického. Dnes bychom si nejspíš pomohli nějakým přístrojem, nebo něčím podobným. P. Kolář byl dozajista génius.
Byla jsem prostě ohromena krásným prostorem. Už se těším, až do Topičova salonu zavítám znovu a už dnes přemýšlím, na koho se tam půjdu příště podívat.
