Ignacio Ramonet: Tyranie médií. Praha: Mladá fronta 2003
Tuto knihu můžu doporučit budoucím studentům, ale i současným studentům prvního ročníku, ke studiu v předmětu Úvod do sociologie. Recenze knihy jim pomůže se s knihou seznámit, ale zároveň si jí pro své studium budou muset sami přečíst.
Autor - I. Ramonet je znám jako ředitel měsíčníku Le Monde Diplomatique, profesor audiovizuální komunikace na univerzitě Denise Diderota v Paříži. Je specialista na geopolitiku a mezinárodní strategii, doktor sémiologie a historie kultury. Mimo jiné publikoval: Géopolitique du Chaos (Geopolitika chaosu, 1977), Les propagandes silencieuses (Tiché propagandy, 2000), Guerres du XXIe siècle (Války XXI. století, 2002).
Kniha Tyranie medií popisuje v současné době spojení media, moci a komunikace. Zabývá se popisem komunikačních prostředků, které prošli radikální revolucí. Podle autora současný mediální svět prochází krizí - například počet odběratelů novin prudce klesá.
K této revoluci přispělo jistě i to, že se změnili vlastníci medií a stále více je jich závislých na příjmech z reklamy a samozřejmě nástup digitalizace a multimédií. Tyto změny nepřinesli jen proměnu medií, ale i povahu informací a v mnoha případech ztrátu důvěryhodnosti.
V kapitole Mediální mechanismu se dočteme o přeinformovanosti v kauzách Lady Diany a milostné aféry Clinton-Lewinská. Kvalitní a pravdivé informace byli nahrazeny soukromými životy veřejných osobností a skandály spojené s korupcí a politikou. Přednost se dává zajímavým informacím před pravdivými.
V kapitole Věk podezření je určena televize jako první informační medium, který má tak silný dopad na veřejnost, že se ho jiná media snaží následovat. Důvod je jednoznačný - obraz vydá za tisíc slov a může zanechat silné emoce.
Kapitola Tisk, moc a demokracie popisuje funkci médií: „Média opakují média, imitují média", píše Ignacio Ramonet. Dnes již informace můžeme získat po celém světě, již nejsou nedostatkovým zbožím, ale díky jejich přebytku se stávají nekontrolovatelnými.
Dále se v knize dočteme řadu příkladů, kdy média propagovala neověřené nebo úplně vymyšlené „informace". V tomto směru nejde o nešťastnou náhodu. Majitelům novin či televizních stanic na pravdivosti zpráv již tolik nezáleží, na prvním místě je zvýšení sledovanosti. A toho se často dosahuje způsobením fascinace a čtenářů či diváků: dramata - emocionální šoky: obrazy žalu, utrpení a smrti. Informace, které nejsou viditelné a nemají obraz či fotografii, jsou pro televizi a často i pro noviny bezcenné, nevysílají se. Důsledek toho ale je, že mediálně neexistují.
Zbylé kapitoly se zabývají mediální podvody a chybami na úkor sledovanosti ze strany médií.
Kniha, z mého pohledu, jistě stojí za pozornost. Je velmi čtivá a informace přináší srozumitelným způsobem. Pohled autora je zaměřen spíše jen na negativní stránky medií, ale vystihuje současnou situaci. Podle názoru autora ještě nikdy nebylo tak těžké být informovaný a v důsledku toho se setkáváme s nadinformovaností a desinformovaností. Dnes je těžké v záplavě bezvýznamných informací nejít ty opravdu důležité informace. Tyranie médií je rozdělena do kapitol, v každé z nich se nachází něco negativního v mediálním světě, autor se snaží poukazovat na chyby nebo viníky, které tyto zápory způsobují. Svou kritiku doprovází i jednotlivými příklady například kauza Lady Diany či aféra Clinton-Lewinská, což je pro čtenáře příjemné a snadněji pochopitelné. Kniha je kvalitní v tom směru, že poukazuje na problematiku dnešních medií a hledá důvody proč se tak děje, jen bych uvítala kdyby se autor více pozastavoval nad řešením, jak těmto změnám zabránit. V dnešní době kdy společnost prahne po senzacích a morální hodnoty upadají se zdá, že tento proces bude dále pokračovat k úpadku kvalitních medií.
