Povídka Konec Čechů v Disneylandu vznikla jako povídka ze života v dubnu 2009.
Asi před pěti lety jsem byla s mamkou, sestrou, mamky kamarádkou a její dcerou v Disneylandu. Jelikož jsem z naší pětice uměla nejlépe anglicky já, která anglicky ani nekváknu, když nemusím, bylo jasné, že budeme mít o zábavu postaráno.
Jitka, kamarádka mojí sestry, je tak trochu zmatkářka. Ve víru zábavy si nevšimla, že jí něco chybí. Zjistila to až čtvrt hodiny před zavřením parku. Neměla batoh! Čekal na nás autobus a my nevěděly, co máme dělat. Svou lámanou angličtinou jsem se zeptala jedné zaměstnankyně parku, co máme dělat, když jsme u nich něco ztratily. Poslala nás do radnice Disneylandu, kde jsme opět oznámily, co se nám stalo, a ukázaly jsme na mapce, u jakých atrakcí se batoh mohl ztratit. Musela jsem batoh popsat, a to se dělá špatně, když jeho barva byla něco mezi šedou, khaki a béžovou, byla na něm síťka a v ní kružítko. Jak se, proboha, řekne kružítko?!
Zaměstnanec zavolal k atrakcím, kde jsme pohřešovaný batoh viděly naposledy, ale nenašli ho. Tak jsme zdlouhavě vyplňovaly dotazník o ztrátě. Zaměstnanec se nás zeptal, co jsme v tom batohu měly a Jitka řekla, že bundu a cukry, které kradla po hotelech. Přeložila jsem jenom tu bundu. To se Jitce a mé sestře nelíbilo. "Šugr, hodně šugru!" máchala sestra rukama, aby naznačila, co myslela tím slovem "hodně".
Jitka si vzpomněla, že na batohu byl nápis HEAD. Řekla jsem tedy tomu zaměstnanci něco o head, což je v překladu hlava. Zaměstnanec se vyděsil: "Vy jste v tom batohu měly hlavu?! Cukr a hlavu?!"
Pro příštích pár let nedoporučuji nikomu do Disneylandu jezdit. Určitě si nás tam ještě pamatují. Batoh se naštěstí našel :-)
