Čeští politici nasadili novinářům náhubky. Od 1. dubna platí v České republice norma, která zakazuje zveřejňování policejních odposlechů. Právě díky zveřejnění odposlechů z policejního spisu Krakatice a práci redaktora MF Dnes Jaroslava Kmenty (40) se ale česká veřejnost dozvěděla o chapadlech mafiánského bosse Františka Mrázka, která dosahovala až na úřad vlády tehdejšího premiéra Miloše Zemana. Muž, podle kterého dostala nová norma přezdívku 'Lex Kmenta', věří, že účelový přílepek se podaří zrušit.
Takzvaný náhubkový zákon platí přibližně měsíc. Už jste při práci dostal do situace, kdy jste si řekl, tak tohle napsat nemůžu, protože je to protizákonné?
Zatím ne, ale vím, že se do ní dostanu. Pracuji na několika kauzách, kde je možnost buď přímo využít citaci odposlechu, nebo informovat o oběti trestného činu. Vedeme proto dlouhé diskuze s našimi právníky. Jsme novináři a ctíme hlavní myšlenku žurnalistiky - informovat veřejnost o tom, co se stalo - na druhé straně nechceme jen tak porušovat zákony.
Ten zákon úplně neomezuje naši práci, ale zpomaluje ji. Některé projekty jsou zabrzděné těmi debatami s právníky nebo opatřováním dalších důkazů, abychom nemuseli použít odposlech jako klíčový důkaz. Nejde tu o to, že by nám spadla do šuplíku nějaká kauza. Ale z principu je to špatně.
A neuvažovali jste o tom, že byste v těchto kauzách, na kterých teď pracujete, zákon porušili?
Uvažovali jsme o tom. Dokonce uvažujeme o tom, že to v jednom případě porušíme schválně, abychom na sebe tu policii seslali, a rozjeli tím klasickou vyšetřovací mašinerii. Ať se to dostane k soudu, ať vynesou rozsudek, a my pak konečně budeme moci podat řádnou ústavní stížnost, pokud se to dříve nepodaří senátorům, kteří se k tomu chystají.
Zveřejnit odposlechy nebo tajné informace, ale přece bylo nelegální vždycky...
Ten rozdíl je v tom, že teď za to hrozí ten postih. Že můžete jít na pět let do vězení. To je skoro vydírání. Takové tytyty, moc nedovoluj. To je pro novináře svazující a skličující.
Nemyslíte, že se na to dá dívat také tak, že novináři si alespoň lépe rozmyslí, zda uveřejní tajnou informaci?
Ale to má řešit například Etická komise při Syndikátu novinářů a podobně, ale vůbec se to nemělo dostat do trestněprávní roviny. To je jako když někdo poruší zákoník práce, je za to vyhozen nebo zaplatí pokutu. Ale aby za to, že někdo dvakrát nepřijde do práce, šel do vězení a ještě platil pět milionů? Vím, že srovnávám jabka a hrušky, ale chci jen ukázat, jak je to absurdní.
Setkal jste se mezi novináři s někým, kdo by tu novelu podporoval?
Já osobně jsem se tím nesetkal. Možná někteří lidé na takových internetových serverech, jako jsou Česká média. Ale tam je to tím, že to nejsou tak úplně novináři, to jsou napůl politologové, takže se na ty problémy dívají jinýma očima než jen žurnalistickýma.
Našel byste na tom zákoně něco pozitivního, něco, co se poslancům podle vás povedlo?
Sjednotit novináře. Jako v každé branži i u novinářů funguje konkurence, ale tohle nás sjednotilo. Náš šéfredaktor Robert Čásenský se stal ústřední postavou té vlny nesouhlasu. Takže u nás v redakci se teď scházejí šéfredaktoři drtivé většiny rozhodujících médií, nejen tištěných. Debatují o tom, jaké kroky podnikat, abychom dovedli politiky a příslušné instituce k tomu, aby něco dělali, aby změnili, nebo zrušili ten zákon.
A je tahle novinářská skupina v kontaktu s těmi senátory, kteří připravují ústavní stížnost?
V takovém neformálním. Vím, že Robert Čásenský a několik dalších šéfredaktorů byli v Senátu a tam vlastně zpětně proběhla debata, která ale měla přijít před přijetím toho zákona. Když se totiž dělá zákon o zemědělství, tak se to konzultuje se zástupci zemědělců. S médii se ale před tímhle zákonem nikdo nebavil. A na tom je vidět, jak to bylo účelové - ono se totiž počítalo s novelou, která se měla týkat uveřejňování informací o obětech trestných činů. A ty odposlechy tam poslanci přilepili, až když zjistili, co všechno na ně máme. Pak se to rychle přijalo, aby nám dali ten náhubek.
Nebojíte se, že tyhle snahy a rozčilení vyšumí, jako se to stalo na Slovensku? Tam se loni v únoru novináři taky bouřili kvůli novému tiskovému zákonu. Hlavní deníky natiskly na titulní stranu parte svobody slova a dnes je ticho po pěšině.
Tím trochu narážíte na problém, který tu máme, totiž že padla vláda a tu dočasnou vládu nemůžeme brát jako nějakého partnera, se kterým můžete řešit změnu zákona. Jsme tedy v docela složité situaci, ale já doufám, že to úplně pod stůl nespadne. Podpořily nás totiž i mezinárodní žurnalistické organizace, nebo lidé z evropského parlamentu. A ty to hodně zajímá, protože co si budeme povídat, takovéhle překážky v novinářské práci prostě nemají nikde jinde v Evropě, v tom jsme výjimka.
Pocítil jste nějakou obavu z toho zákona u vašich zdrojů?
To za ten měsíc ještě nemůžu úplně posoudit. Ale už jsem se setkal v náznacích s tím, že jeden jen tak mávl rukou a řekl, ale vy to stejně nebudete moct zveřejnit. Novinářský svět nestojí a nepadá na odposleších. To se stane tak dvakrát třikrát do roka, že stojíte před otázkou, zda se uchýlit k tomu nestandardnímu kroku, že to zveřejníte. Na druhou stranu, když se dostanete k něčemu takovému, jako byla Krakatice, kde je to do očí bijící, tak je na místě tenhle výjimečný postup použít.
Spis Krakatice jste zpracoval i knižně. Vím, že jste připravoval třetí díl, pořád ho chystáte?
Ano, jistě. Ale nedělám to na just, proti tomu zákonu. Plán se prostě nemění. Myslím, že lidé mají právo se dozvědět věci, které se týkají prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, což se v případě Mrázka dělo. Pracuji na tom a doufám, že ta knížka spatří světlo světa na podzim.
A máte už nějaký plán, jak to uděláte, abyste za to nešel do vězení? Ta kniha je přece plná odposlechů.
Plán úplně nemám. Ale budu se chovat úplně standardně, přesně jako jsem se choval u těch předchozích knih, aniž by ten zákon platil. Ověřím si fakta, která mám, a budu se snažit neporušit zákon. Jedině v opodstatněných případech a po dohodě s právníky půjdeme do nějakého sporu. Klidně i proti tomu zákonu.
Když se vám Krakatice dostala poprvé do ruky, tak jste si hned řekl ano, tak s tímhle musím ven?
Já jsem Krakatici nedostal v jednom balíku, dával jsem to dohromady postupně, jako mozaiku. Když se to přede mnou vylouplo a já mohl poskládat příběh, tak jsem vydal tu knížku, a dal jsem to do novin. A abych se přiznal, když jsem to sepsal dohromady, tak jsem si řekl, to je teda síla. Protože když se vám politik, váš volený zástupce, kterému věříte, spolčí s člověkem, který zabíjel a uplácel, jak mu pak můžete věřit? A nejhorší je, že to nebyl jen jeden. Mrázek měl kontakty do všech politických stran, naboural celý demokratický systém.
Jak si vysvětlujete to, že jste odposlechy Mrázka zveřejnil, a přesto se té kauzy nikdo nechopil?
Kdyby tu správně fungovalo státní zastupitelství, tak se toho chopí. Jenže co oni udělali? Oni neřekli, prošetřete to, ale prošetřete, jak to uniklo, to je nejvíc zajímalo, samozřejmě protože jsou napojení na politiky. Novináři nejsou ti, kdo mají nést ten prapor, všechno bourat, napravovat křivdy a trestat zločince, od toho jsou soudy, státní zastupitelství, policie a na druhé straně politici, aby si vyčistili svoje kabinety nebo spíš chlívy. My jsme tu od toho, abychom ukazovali na problémy, ale nejsme ti, kdo to mají řešit.
