Vyšší odborná škola publicistiky

Určují agendu médií politici, nebo je tomu naopak. Těžko soudit. I proto budete na festivalu studentů Vyšší odborné školy publicistiky Všemi směry svědky diskuse, která se tímto tématem bude zabývat. Nečiním si za cíl, předložit čtenáři tohoto textu jednoznačnou odpověď. Nabízím však pohled člověka, jenž se pohybuje po obou stranách pomyslné bojové linie.

Média by v každé rozumné demokratické společnosti měla plnit úlohu jakési hlásné trouby, kde se dostane prostoru všem názorům. Další funkci sdělovacích prostředků nejlépe vystihuje otřepaná, leč výstižná fráze: hlídací pes demokracie. Nehodlám si zde nic nalhávat a dovolím si upozornit, že píši o stavu ideálním, který zde (a tím nemám na mysli jen českou kotlinu) nikdy nenastane. Řadoví novináři jsou ovlivněni svými vnitřními názory a šéfredaktory. Na ty je vyvíjen nátlak z pozic majitelů a ti se zase řídí dalšími vlivy, které mají reálný dopad na jejich byznys.

Televize, noviny, rozhlas i internet je bezpochyby síla, která ovlivňuje naše politické rozhodování. Ať už si to uvědomujeme nebo ne. Tok informací je dnes tak obrovský, že je velice nepravděpodobné, že by jej někdo v zákulisí dokázal řídit takovým způsobem, aby mu „něco neuteklo“. Češi, jakožto národ hospodsko-politický, si nejraději vychutnávají právě kauzy ze sféry politiky.

Měli bychom se však umět zamyslet i nad tím, jak to s takovými „úniky“ ve skutečnosti je. V žádném případě nehodlám snižovat práci českých novinářů. Ti, kteří ji vykonávají v duchu základních principů tohoto povolání, ji nepochybně dělají dobře. Opět se však pokusím být realistou. Za vrcholnými politiky i jejich stranami dnes nalezneme neviditelnou řadu mediálních poradců, PR agentur a koordinátorů marketingových strategií. Tyto struktury stran jsou (a musejí být) špičkově propracovány. Proto si dovolím tvrdit, že občas dochází k tomu, že novinářům jsou předkládány informace, které se těmto subjektům „hodí do krámu“.

Tito lidé dobře vědí, co média chtějí, co prodá jejich výtisky, co zinkasují za reklamu… V tomto smyslu tedy politika cíleně ovlivňuje mediální agendu. A je tomu i naopak? I toho jsme samozřejmě svědky. Důkazem budiž reálné řešení současné finanční krize v rámci našeho státu. Kvůli neustálému vyvolávání paniky, kterou podporovaly titulky novin a věty v televizních zpravodajstvích, docházelo k zbytečnému politikaření, řešení žabomyších válek a do dnešních dnů jsme se téměř nedočkali skutečně reálných pomocných kroků. Bohužel, často si to neuvědomují občané, novináři ani politici. A přitom stačí mít jen otevřené oči.