Festival Všemi Směry se letos poprvé přemístil ze školních prostor VOŠ publicistiky v Praze do experimentálního prostoru galerie NoD. Zároveň s tím se samozřejmě více otevřel veřejnosti a program festivalu byl mnohem ucelenější. Novinkou byly workshopy, kde si návštěvníci mohli vyzkoušet ukázku práce v médiích. Jeden z hlavních organizátorů Matěj Kočí se uvolil odpovědět mi na několik otázek o vzniku nové koncepce festivalu i o novinkách v programu.
Festival všemi směry má za sebou již několik ročníků s rozdílnou úspěšností. Proč právě letos festival Všemi Směry opouští školní prostory?
Myšlenka vznikla někdy v půli prosince, měl jsem pocit, že se škola tak trochu stále hledá, hledá si své místo na poli vzdělávacích institucí a že když budeme sedět na peci, nic se o sobě nedozvíme. Taky to chce trochu odvahy a odhodlání a vzájemné podpory. Šlo mi o to, vyjít vstříc širší veřejnosti i s tím rizikem, že se nám někdo vysměje.
Není to trochu riskantní se takhle rozhodnout obzvlášť, když jediné co je jisté je idea/vize?
Je, ale když máš kolem sebe takovou spoustu skvělých lidí a osobností, pak všechny obavy přebije nadšení do práce.
Na začátku všeho plánování byla to pro tebe výzva udělat to jinak nebo prostě jen školní povinnost?
Školní povinnost to nebyla, ani v tuhle chvíli netuším, jestli a jak se nám vrátí všechno úsilí i všechny finance, které jsme do toho investovali. Nicméně od začátku to všichni dělají z nadšení a ne z vidiny nějaké odměny. Odměnou má být to, že se nám taková věc podaří.
Pro nemalou část školy se stalo organizování a plánování festivalu dobrým projektem. Cítíš ty sám, že se to konečně vyvázalo z pocitu povinnosti vůči zápočtu?
Doufám, celý festival školu rozezvučel a myslím že se díky tomu začali lidé spolu konečně bavit napříč ročníky i specializacemi. Myslím, že zápočty v tuhle chvíli neřeší nikdo z nás, já jsem kvůli tomu v podstatě tenhle půlrok nestihl do školy udělat téměř vůbec nic, což na druhou stranu je doufám jen můj případ.
Předchozí otázka měla vést k tomu, jestli byl problém shromáždit lidi k sobě na organizování festivalu?
Místy ano, teď v posledním týdnu narážíme i na to, že někdo něco odřekne, nebo nemá zájem. Nicméně to k tomu patří, ten začátek byl úžasný, nosíš v hlavě nějakou myšlenku a vizi a najednou narazíš na chuť ostatních něco dělat a podpořit tě.
V minulých ročnících to byly právě diskuze, které přitáhly nejvíce zájmu. Na co by sis letos vsadil ty sám?
Diskuze jsou stěžejní i letos, podařilo se nám získat ke spolupráci skvělé hosty a i témata budou myslím hodně zajímavá. Jsem zvědavý jak bude ve výsledku vypadat fotografická instalace, koncert The Mask, či divadlo a přehlídka. Tím, že nestíhám vidět všechny přípravy, bude festival dost možná i pro mne překvapením, věřím že skvělým.
A zeptám se ještě trochu jinak. Na co se z celého programu festivalu těšíš nejvíc?
Upřímně řečeno, nejvíc se těším, až to celé úspěšně skončí a uvidím, že jsou lidé spokojení, že to celé dostálo té úplně první myšlenky.
Svým způsobem to bude zrození úplně nového festivalu. Nebude se ti po tomhle dítku trochu stýskat nebo budeš hned plánovat další ročník?
Asi bude, chtěl bych aby i lidé co připravovali minulé ročníky cítili náš vděk jim, jako zakladatelům téhle skvělé možnosti. Jestli se to celé podaří, máme už v tuhle chvíli nakročeno do ještě většího pokusu, taky se ale budu muset soustředit více na studium. Přemýšlíme teď nad založením o.s., které by festival do budoucna zastřešovalo a začalo se věnovat i dalším akcím, ale to je zatím hudba budoucnosti. Moje prázdniny budou stejně pracovní, a koncem festivalu práce na tomto ročníku rozhodně neskončí, musíme připravit zprávu z celého ročníku festivalu a přípravy toho dalšího budou muset začít rámcově už někdy před prázdninami.
