Římsko-katolická církev vždycky trpěla tím, že ji málokdo pochválil. I když udělala jistě mnoho dobrého, to špatné bylo samozřejmě vidět více. Od nástupu Josepha Ratzingera (Benedikta XVI.) na papežský stolec se ale ke kritizování přidalo i podivování. Prosazování návratu latinské mše se ještě dá částečně pochopit. Upřednostňování národní jazykové mutace totiž mším odebralo trochu toho potřebného obřadního tajemna. Pak ale papež v jedné ze svých přednášek citoval byzantského císaře Manuela II. Paleologa („Ukaž mi, co nového přinesl Mohammed, a nalezneš pouze zlé a nelidské věci…“) a nově rehabilitoval čtyři biskupy z Kněžského bratrstva Pia X (mezi nimi kontroverzního Richarda Williamsona), které je v celém církevním světě známo svými zpátečnickými a také antisemitskými výroky...
Muslimy si opětovně usmířil pomodlením se v turecké Modré synagoze, jenže s katolíky a židy to tak jednoduché není. Ratzinger poškodil odkaz Druhého vatikánského koncilu a dokonce i Jana Pavla II. Chyboval lidsky, církevně i diplomaticky. Exkomunikace Kněžského bratrstva Pia X. (SSPX) se v osmdesátých letech minulého století neudála náhodou. Její členové ostře nesouhlasili s moderními reformními snahami, porušovali křesťanskou tradici a u mnohých se projevili již zmiňované antisemitské tendence.
Stačil Ratzingerovi pro rehabilitaci jeden dopis, ve kterém SSPX vyjadřují touhu po tom zůstat katolíky, plně se odevzdat římsko-katolické církvi a poslouchat její učení? Nebo se dal uchlácholit modlitbami pro papeže, které jsou vyvěšeny skoro na všech webových stránkách tohoto pseudotradicionalistického sdružení? Jaksi málo, ne? Vatikán by měl vydat další prohlášení s vypsáním všech důvodů, proč učinil, jak učinil.
Zatím to spíše vypadá, že Římsko-katolická církev prochází obdobím krize, která, doufejme, nepovede k jejímu zániku. Někteří se rozhodnutí Vatikánu snaží obhájit jeho nedostatečnou komunikační sítí, že prý Ratzinger byl špatně informovaný. To není pravda. Sám byl totiž účasten procesu exkomunikace, musel znát její příčinu. Když už se tedy rozhodl přijmout tyto „kacíře“ nazpět, měl prozkoumat všechno sporné a vyvrátit to.
Někteří tvrdí, že se papež až příliš uzavřel do vatikánského světa, a proto zapomněl počítat s tím, že jeho rozhodnutí může mít dozvuky i tam venku. To by potvrzovalo jen teorii, že byl dosazen na papežský stolec za účelem „býti loutkou“. Bývalá pravá ruka Jana Pavla II. se změnila v senilního muže neschopného samostatného uvažování. Není divu, že pár lidí napadlo, že by papež měl abdikovat.
Benedikt XVI. ani Vatikán si s (ne)očekávaným vývojem jakoby neví rady. Nechápou, proč je kritizuje německá kancléřka Angela Merkelová, papežova rodná teologická fakulta v Münsteru a další náboženské autority. Od skandálního prohlášení uběhl více než měsíc a reakce téměř žádná. Místo toho, aby Ratzinger SSPX zpětně exkomunikoval, biskupovi Williamsonovi nařídil jen odvolání a přehodnocení svých slov. Například těchto, které pronesl jen pár dní před znovupřijetím do římsko-katolických řad ve švédské televizi: „Když je antisemitismus špatný, znamená to, že je proti pravdě. Když je něco pravda, není to špatné.“ Výrok, který se problematickou interpretací může vyrovnat bájnému filioque, ale u kterého není pochyb o tom, že židy uráží a provokuje.
Vatikán mlčí, sem tam něco zašeptá. Schválně? Snad díky tomu se mu podařilo vyprovokovat samo SSPX k činům? Argentinský seminář totiž před pár dny Richarda Williamsona odvolal ze svých služeb. Ostatní mezinárodní pobočky se bohužel moc nevyjadřují nebo se zaměřují na dementování mediálních sdělení. Hlavní centrála – Generalát – raději svoje webovky vypnula, aby někdo náhodou nechtěl prozkoumávat jejich obsah (s určitostí skrývající mnoho zajímavých informací).
Rabín Tony Bayfield, šéf Hnutí za reformní judaismus, se stejně jako mnozí ostatní ptá: „Spočívá jednota církve na nějakém popírači Holocaustu?“ Odstranění jediného schizmatu minulého století může vést k ještě horším koncům.
SSPX budí velkou hrůzu, jejich zkratka také a ještě větší hrůzu budí to, že Ratzinger tím vlastně docela hezky navázal na svou prý zapomenutou minulost v Hitlerjugend. Proč vůbec Ratzinger dal k asociaci tak bulvárního rázu záminku?
Jedno pozitivum tento skandál naštěstí má. V Lidových novinách se o něm zmínil český religionista a teolog Odilo Štampach. Odpor proti Vatikánu sjednotil vnější římsko-katolickou církev, pro kterou se zastavení „ústupu od reformního kurzu“ stalo v těchto dnech hlavním cílem. Kriticky zareagoval a na svých stránkách neustále reaguje i náš kardinál Miroslav Vlk. Chvályhodné, protože česká církev konečně nestojí stranou. Každý totiž ví, že konzervativní a ustrnulý katolík postmodernímu světu nemá moc co nabídnout.
