Kniha Jak novináři manipulují s podtitulem „Stanice CBS očima svého reportéra" je akčním příběhem muže, který podle svých vlastních slov „porušil zákon omerty" a nařkl své spolupracovníky z podjatosti ve zpravodajství.
Dlouholetý reportér americké televizní stanice CBS Bernard Goldberg, ověnčený sedmi prestižními novinářskými cenami EMMY, se v něm pokouší odhalit zákulisí televizního zpravodajství ve Spojených státech.
Ve své autobiografické knize Goldberg figuruje jako zrádce, který si dovolil namířit do vlastních řad a v článku pro deník The Washington Post označil své kolegy za „podjaté a levicové". Po zveřejnění textu se stal mezi novináři psancem, jen někteří z jeho bývalých kolegů a několik jeho přátel se ho veřejně zastali.
Styl knihy připomíná deníkové zápisky, čímž dostává jasnou chronologickou linii a pomáhá čtenáři vžít se do děje. Bohužel se vyznačuje poněkud hysterickým a místy až křečovitě ironickým humorem, přesto je její vyznění závažné. Jen je třeba se oprostit od pocitu, že autor se staví do pozice neohroženého hrdiny, který bojuje za pravdu a spásu médií.
Své mesiášství Goldberg, ač patrně nezáměrně, ještě přiživuje závěrečnou přílohou, do které zařadil několik dopisů, ve kterých „obyčejní lidé" velebí jeho odvahu.
Goldberg ale nevypráví pouze o vlastním osudu, upozorňuje na to, že média mají v současném světě obrovskou moc a dělají vše pro to, aby si ji udržela.
Mnozí novináři si podle Goldberga, zcela v souladu se svou nabubřelostí a přesvědčením, že svou prací přináší spásu světu, neuvědomují, nakolik jejich názory ovlivňují jejich práci. Ani ti nejzkušenější a nejobdivovanější ale nejsou ochotni to přiznat a nikdo nemá dost odvahy na to, aby jim to řekl.
Novináři se pohybují ve smyčce stereotypů a polopravd, kterými vytvářejí umělou realitu. Veřejnost tuto realitu přijímá a následně ji svým chování pomáhá skutečně vytvořit.
Názorně to Goldberg dokládá při rozebírání zpravodajských a publicistických příspěvků varujících před nemocí AIDS. Novinářům se vyzobáváním informací podařilo rozpoutat panickou hrůzu z epidemie AIDS, snažili se veřejnost přesvědčit, že nákaza číhá na každého a všude.
Goldberg svou knihou, která zpochybňuje nezávislosti a objektivitu médií v „zemi svobody"píchl do vosího hnízda. Na první pohled bohužel působí až bulvárně a senzacechtivě. Napomáhá tomu i lacině vypadající česká obálka.
Ačkoli svým stylem i vzhledem se kniha jasně řadí mezi beletrii, její téma by mělo zaujmout i odbornou veřejnost. Jednoznačně jí ubírá přílišná patetičnost a malý odstup autora.
