Světlana Rysková byla odbornou pracovnicí oddělení moderních světových dějin ČSAV. Zabývala se poválečnými dějinami Spojených států, mimo jiné již vydala studie o americké zahraniční politice a hnutí proti válce ve Vietnamu.
M. L. King se stal jedním z nejvýznamnějších vůdců černošského hnutí, který se nebál ukázat nejzásadnější problémy černochů, odhalit jejich příčiny a vytyčovat postupné cíle hnutí za občanská práva. Baptistický kazatel a nositel Nobelovy ceny za mír (1964) byl zavražděn neznámým atentátníkem v Memphisu. Medailon vypráví o životě Kinga, jeho dětství strávené převážně v náboženské obci, kde pracoval jeho otec jako duchovní. Už Kingův otec – Marin Luther King starší – se angažoval v Národní asociaci pro pokrok barevného obyvatelstva. King se nikdy nedostal do rasových problémů, jeho pohled se vyvíjel postupně, byl pochopitelně velice ovlivněn rodiči.
Paní Kingová promlouvá k šestiletému M. L. Kingovi: ,,Nenech se ovlivnit. Nesmíš mít pocit, že nejsi tak dobrý jako bílí lidé. Jsi právě tak dobrý jako kdokoli z nich a nezapomeň na to. (Rysková, Světlana: Martin Luther King, Praha 1988, edice nakl. Horizont, str. 10-11)
Kniha o M. L. Kingovi popisuje velice detailně politickou situaci v U.S.A a myšlenky a později i jednání Kinga. Celá publikace je přehlcena daty a čísly, je napsaná stručně a bez jakéhokoliv nápadu. Nedovídáme se nic o osobním životě, nebo jak se sám King cítil, co prožíval. Jsou to pouze fakta. Mohla by zaujmout historika, ale ne ,,obyčejného“ čtenáře. Obrázková příloha je skromná, obsahuje osm nekvalitních fotografií. Na konci knížky jsou uvedena životopisná data M. L. Kinga.
Pátrala jsem po Světlaně Ryskové, abych si o ní dozvěděla víc informací, ale bohužel jsem o ní nic nenašla, takže jsem musela vycházet pouze ze záložky na přebalu knihy, kde je uvedeno v pěti větách, co již publikovala.
Podobným publikacím se propříště vyhnu, tématu jsem rozuměla, ale nezaujalo mě. Styl jakým píše S. Ryskové je strohý a nudný, ,,přímo se vyžívá v číslech“, škoda, mohla to S. Rysková napsat poutavě a zajímavě, a ne chronologicky řadit data a významné události. Nezapomeňme, že kniha vyšla v roce 1988, tudíž se nemohla dlouze rozepisovat o Kingových citech, i když by možná ráda.
