Shánění materiálů pro reportáž může být někdy nudné, někdy zábavné, každopádně se ale člověk dostane blízko zajímavým lidem. Kdo může říct, že stál půl metru od nejmocnějšího muže světa?
Návštěva amerického prezidenta byla pro Českou republiku bezesporu nejdůležitější událostí tohoto roku. A jako redaktorka Regionální televizní agentury jsem dostala za úkol jí pro naše diváky zdokumentovat. Vzhledem k tomu, že jsme regionální televize, nejčastěji sleduje naše zpravodajství starší žena z vesnice. A pro tu prezident Spojených států nebo summit hlav států Evropské unie není tak zajímavý jako dění v sousedství, které se jí přímo dotýká. Proto jsme této návštěvě nevěnovali tolik pozornosti jako jiné televize a celková stopáž zprávy pro RTA byla minuta a půl.
Přípravy na návštěvu prezidenta
Jako agentura máme také zakázky od slovenské veřejnoprávní televize STV. Ta nás zhruba měsíc před návštěvou Baracka Obamy oslovila, abychom pro ní natočili přípravy na příjezd prezidenta do Čech. Protože je cílová skupina STV jiná, liší se také práce na reportáži. Pro Slovenskou televizi bylo prioritní ve zprávě ukázat vysoce postavené osobnosti, v tomto případě ministra obrany nebo premiéra. Pro diváka RTA je podstatnější, když na něj z obrazovky mluví normální lidé, se kterými se může identifikovat. Vzhledem k tomu, že veškeré informace o příjezdu šéfa Bílého domu byly přísně utajeny, bylo těžké shánět materiály pro reportáž. Tiskové oddělení Hradu ani americké velvyslanectví nechtělo poskytnout žádné vyjádření k programu prezidenta, jediné, co se podařilo zjistit, byly informace o summitu USA a Evropské unie. I místo jednoho z nejdůležitějších projevů roku bylo do poslední chvíle utajeno. Protože chtěl mít Obama v pozadí panorama Hradčan, mluvilo se nejčastěji o Palachově náměstí. V reportáži proto uvádím jiné místo, než kde prezident svůj projev skutečně pronesl.
Pokažené plány
V době návštěvy amerického prezidenta se Praha stala nejstřeženějším městem světa. Natáčení reportáže pro RTA tedy muselo být perfektně naplánované do posledního detailu. Ve výsledku ale nebylo nic tak, jak mělo. Jako vedoucí dvou štábů jsem byla za celou akci zodpovědná, proto jsem se snažila všechno kontrolovat za ostatní. Plán se ale mi zkazil už na začátku. V šest hodin ráno jsme měli sraz ve studiu. Já, tři kameramani, střihač a druhý redaktor. Toho jsem ale probudila, když jsem mu deset minut po termínu schůzky volala. Takže jsme odjeli bez něj s tím, že na Pražský hrad co nejrychleji dorazí. Když jsme přijeli na místo, rozdělili jsme se na dva štáby. Samotného kameramana jsem poslala do salónku, kde se měla konat schůzka českého a amerického prezidenta, za ním měl přijít opozdilý redaktor. Ten sice dorazil, ale na místo našeho štábu, takže kameraman si musel poradit sám.
Na Pražském hradě
Při přípravě této reportáže zabíraly nejvíce času dvě věci: čekání a byrokracie. To znamená vyřizování akreditací, jejich neustálé potvrzování, vyzvedávání povolenek pro vjezd auta na místo natáčení nebo různé bezpečnostní kontroly. Ty byly v tomto případě velmi přísné, kromě detektorů kovu byli na Hradě i psi, kteří očichávali veškerou techniku i osobní věci. Poté následovalo dvouhodinové čekání v předsálí, kde desítky novinářů, kameramanů a fotografů posedávaly na zemi nebo na schodech. Rozseděné štáby se posléze velmi rychle vzpamatovaly při obrovské tlačenici po otevření vstupu na nádvoří Pražského hradu. Boj o nejlepší místa masivní dveře málem nevydržely. Můj průbojný kameraman stihl hned na začátku zabrat výbornou pozici, takže jsme měli hezké obrázky. Až na ten nejdůležitější, kdy Klaus a Obama procházeli kolem nás. Kameraman se totiž otočil na mě, aby mohl být na fotce s prezidenty.
Redaktor v prezidentské koloně
Další komplikace nastala, když mi schválili akreditaci na projev Baracka Obamy na Hradčanském náměstí, ale bez kamery, což pro televizní zpravodajství není zrovna ideální. Redaktor opozdilec a popleta se ale na vlastní pěst pokusil s kameramanem v patách proklouznout skrze ochranku, která mu ale jeho snahu velmi rychle překazila. Takže jsme se společně vydali na Hradčanské náměstí z druhé strany, kde byl přístup pro veřejnost, kvůli velkému počtu lidí jsme ale skončili v jedné z okolních ulic. Zbytek dne proběhl bez problémů. Jen kolegovi redaktorovi se stala jedna veselá příhoda. Když se svým velkým černým jeepem vyjížděl od Kongresového centra ze setkání hlav států Evropské unie a USA, jednou z malých vedlejších ulic se napojil na magistrálu. Bylo mu podezřelé, že po ní nikdo nejede a po chvíli zjistil proč. Dojel totiž kolonu některého z prezidentů, který odjížděl ze summitu. A místo, aby mu policisté, kteří zajišťovali hladký průjezd, znemožnili pokračování v cestě, ještě mu zasalutovali.
RTA a STV
Jak už bylo řečeno, příprava reportáže pro Slovenskou televizi (http://stv.livetv.sk/tvarchive//video/video.html?video=41450) a pro Regionální televizní agenturu (http://www.rta.cz/rta_stream_wmv/tvframe1.html?id=116712&message=RTA%20a%20%C4%8CM%20report%C3%A1%C5%BEe%2005.04.2009) se liší. V prvním případě je výsledek formálnější a měl by obsahovat více informací řečených ústy vysokých státních představitelů. Je také nutné brát ohled na to, že přestože reportáž míří na Slovensko, tamní divák nezná různé okolnosti. Třeba v případě radaru je potřeba připomenout, že smlouvu o něm podepsala při minulé návštěvě Condoleeza Riceová nebo že v Česku už byl v roce 2007 George Bush. Pro diváka RTA může být zahraniční cesta Baracka Obamy popsána jednodušeji, třeba i hovorovými výrazy. Pro něj je důležitější vědět, jestli má při takové návštěvě očekávat nějaké dopravní uzavírky nebo demonstrace. Prezidenta naše cílová skupina samozřejmě vidět chce, ale to, že se účastní summitu, už jí moc nezajímá.
