Nikdy nezapomenu napsat předmět emailu. Se stejnou pečlivostí pojmenovávám zasílané přílohy.
Při pohledu na COMICS (ano, to je to písmo, které používají téměř všechny náctileté bloggerky) mi naskakuje husí kůže.
Nerozesílám spamy.
Posvátně ctím deadline (ehm).
Umím udělat powerpointovou prezentaci.
Když chci někomu něco důležitého sdělit, nejprve sdělím co chci sdělit, pak to sdělím a nakonec sdělení zopakuju. Funguje to!
Jsem si vědoma důležitosti mimiky, gest a řeči těla celkově.
Vím, že nic se nemá přehánět.
Občas mě ze sna budívá "Gantt" a "logframe".
Vím, že o peníze jde vždy až v první řadě.
Vše, co odevzdávám, secvaknu do jednoho dokumentu.
Používám post-it lístečky. Růžové, žluté, zelené, oranžové.
Vážím si času svého i okolí.
Většinou mívám patnáctiminutové zpoždění, protože právě za patnáct minut se věci hnou kupředu.
Vím, že ty nejdůležitější události světa se rodí v Jerichu, Velrybě nebo Krásných Ztrátách (kavárny, pozn. pro mimopražské)
Umím pracovat v týmu.
Z obchodu neodcházím s košíkem věcí, které vůbec nepotřebuju.
Výzva "To musíte mít" je pro mě zárukou, že se bez nabízeného produktu spolehlivě obejdu.
Vím, že reklama je pouze "navoněná zdechlina". Přesto ji mám stále radši.
Poštovní schránku nezapomenu opatřit nálepkou "Reklamu NE!". A až mi tam ten leták někdo hodí, půjdu si stěžovat, protože na to mám ze zákona právo.
Vím, že to nejdůležitější bývá vždy napsáno tím nejmenším písmem. Proto tak ráda vyhledávám u novinových článků ono drobounké označení "PR sdělení"
Rozumím požadavku: ,,Vykomunikuj firemní benefity naší cílové skupině."
Vím, že výše uvedené položky nikdy nebudou součástí mého CV. Přesto jsem ráda, že je díky studia Publicity a spolupráce s veřejností můžu zařadit do mého životního "portfolia".
