Kategorie galerie

Galerie VOŠP

Studenti v akci: reportáže, rozhovory, eventy ...

V naší Galerii chceme nabídnout návštěvníkům tohoto webu to nejlepší z tištěného, on-line nebo audiovizuálního obsahu, který vzniká při práci v našich dílnách.

Vedle ročníkových či absolventských prací tak zde naleznete reportáže, publicistické pořady, upoutávky, články nebo rozhovory.

21

Jak se jezdí na páře - Absolventská práce

Jak se jezdí na páře - Absolventská práce

Jak se jezdí na páře - Absolventská práce

+

Jak se jezdí na páře - Absolventská práce

05. 01. 2021

Absolventská práce Michaela Hajna.

Popularita Amerického fotbalu v ČR

Popularita Amerického fotbalu v ČR

Popularita Amerického fotbalu v ČR

+

Popularita Amerického fotbalu v ČR

20. 12. 2020

Absolventská práce Matěje Setíkovského.

Sbormistryně - Absolventská práce

Sbormistryně - Absolventská práce

Sbormistryně - Absolventská práce

+

Sbormistryně - Absolventská práce

17. 12. 2020

Absolventská práce Veroniky Maškové.

Není to strach, ale adrenalin - Absolventská práce

Není to strach, ale adrenalin - Absolventská práce

Není to strach, ale adrenalin - Absolventská práce

+

Není to strach, ale adrenalin - Absolventská práce

15. 12. 2020

Absolventská práce Lukáše Marela.

Z talíře na papír - Absolventská práce

Z talíře na papír - Absolventská práce

Z talíře na papír - Absolventská práce

+

Z talíře na papír - Absolventská práce

13. 12. 2020

Absolventská práce Kláry Penzové

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří - Absolventská práce

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří - Absolventská práce

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří - Absolventská práce

+

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří - Absolventská práce

10. 12. 2020

Absolventská práce Kateřiny Ostrejšové

Léčba alkoholismu v křesťansky orientovaném programu

Léčba alkoholismu v křesťansky orientovaném programu

Léčba alkoholismu v křesťansky orientovaném programu

+

Léčba alkoholismu v křesťansky orientovaném programu

08. 12. 2020

Absolventská práce Jana Krejsy.

Když se láska k tanci dědí

Když se láska k tanci dědí

Když se láska k tanci dědí

+

Když se láska k tanci dědí

07. 12. 2020

Absolventská práce Kateřiny Jozífové.

Jak se žije straight edge - Absolventská práce

Jak se žije straight edge - Absolventská práce

Jak se žije straight edge - Absolventská práce

+

Jak se žije straight edge - Absolventská práce

03. 12. 2020

Absolventská práce Anety Cibulkové.

Aš známá i neznámá - Absolventská práce

Aš známá i neznámá - Absolventská práce

Aš známá i neznámá - Absolventská práce

+

Aš známá i neznámá - Absolventská práce

01. 12. 2020

absolventská práce Adély Veselé

Promoce VOŠP 2020

Promoce VOŠP 2020

Promoce VOŠP 2020

+

Promoce VOŠP 2020

26. 08. 2020

Živý přenos promocí absolventů VOŠP 2020 z Emauzského opatství

Spolupráce TV NOE a VOŠP

Spolupráce TV NOE a VOŠP

Spolupráce TV NOE a VOŠP

+

Spolupráce TV NOE a VOŠP

04. 08. 2020

Televize Noe odvysílala zajímavý příspěvek o spolupráci s naší školou. Pořad vznikl ve školním studiu ve Spálené a studenti VOŠP Kristýna Kupcová a Hubert Kobr, kteří pro Noe natáčí, se stali "hosty" před kameru a prozradili, jak se jim zároveň studuje a pracuje v televizi. Doplnil je Lukáš Jirsa, pedagog a filmový kritik. Moderátor TV Noe Jakub Šmíd nakonec vyzpovídal i ředitele školy, Petra Uherku, který nechal publikum nahlédnout pod pokličku společného projektu. Dozvíte se i jaký pořad ze společného projektu potěšil biskupa Holuba.

Spot letní škola médií VOŠP 2020

Spot letní škola médií VOŠP 2020

Spot letní škola médií VOŠP 2020

+

Spot letní škola médií VOŠP 2020

03. 08. 2020

Pozvánka na letní školu médií VOŠP 2020

Smyčka ZÁPIS 2020

Smyčka ZÁPIS 2020

Smyčka ZÁPIS 2020

+

Smyčka ZÁPIS 2020

02. 07. 2020

Zápis VOŠP 2020

Zápis VOŠP 2020

Zápis VOŠP 2020

+

Zápis VOŠP 2020

29. 06. 2020

Představení programu přednášek na zápisu nových studentů VOŠP pro rok 2020/2021

Odjet do ciziny a vydělat si peníze. Aupairství pořád táhne

Odjet do ciziny a vydělat si peníze. Aupairství pořád táhne

Odjet do ciziny a vydělat si peníze. Aupairství pořád táhne

Generace20
+
Odjet do ciziny a vydělat si peníze. Aupairství pořád táhne

Odjet do ciziny a vydělat si peníze. Aupairství pořád táhne

Generace20

Autor: Anna Čmuchálková

04. 03. 2020

Odcestovat do ciziny jako Au pair není jen porevoluční záležitostí. Každý rok se tisíce mladých lidí rozhodnou odjet za vidinou zlepšení jazyka, poznání nových míst a vydělání si peněz. Mladí si už nemusí hledat rodinu jen přes agentury a platit jim peníze za zprostředkování. Mohou ji najít sami přes webové stránky a sociální sítě, na kterých se sdružují.

Studentka Aneta Pfeiferová (21) se před rokem rozhodla stát se Au pair. „Chtěla jsem cestovat, dokud nemám závazky. Navíc mě vždy lákalo podívat se do USA a ráda se starám o děti,” vypráví. Vhodnou hostitelskou rodinu našla až po několika měsících hledání. „Žiji teď v okrajové části města Denver v Coloradu. Starám se o dvě děti, Emelii je deset měsíců a Sawyerovi pět let. Vozím je do školky a hraji si s nimi. Mám za to čtyři a půl tisíce korun týdně a není to tak náročné, jako kdybych pracovala například jako servírka v rámci Work&Travel programu,” myslí si Pfeiferová. Projekt Work&Travel patří k dalším programům, které nabízejí cestu do zahraničí s možností pracovat. Kromě toho existují i studentské pobyty nebo praxe. Plno mladých, zejména žen, ale přesto stále odlétá do ciziny pracovat jako Au pair. Ty si vydělávají převážně hlídáním dětí a hostitelská rodina jim zajišťuje bydlení a stravu.

Lepší slovní zásoba

Nejvíce láká zlepšení v cizím jazyce. „Byla jsem Au pair tři roky a myslím, že jsem se naučila mluvit anglicky velmi dobře. Hlavně se mi neskutečně rozšířila slovní zásoba,” říká studentka Denisa Tomková (23). To samé si pochvaluje i Pfeiferová, která po půl roce vidí zlepšení ve výslovnosti i v mluvení a lépe rozumí rodilým mluvčím. 

Poznávání nových míst a cizích kultur je dalším lákadlem, kvůli kterému Au pair neztrácí na oblibě. Přes facebookové skupiny, ve kterých lidé na cestách navazují kontakty, se mohou dohodnout a jet společně na výlet. „Každý víkend mám volno, takže často jezdím s ostatními na cesty. Nedávno jsme byly v Los Angeles, Chicagu a New Yorku,” vypráví Pfeiferová.

Hledání rodiny na vlastní pěst

S rozmachem sociálních sítí a internetu celkově vzniklo mnoho stránek a blogů, které sdružují hostitelské rodiny. Au pair tak nemusí platit agenturám poplatky za dopravu, cestovní pojištění nebo smlouvu. Může si vše zařídit po vlastní ose. Omezení nastává v případě, kdy chce vycestovat do Ameriky. K tomu potřebuje vízum, které zprostředkovává pouze agentura. „Dvakrát jsem cestovala jako Au pair přes agenturu a potřetí se odhodlala najít si rodinu v Anglii na vlastní pěst. Nechtěla jsem už platit žádné poplatky,” vysvětluje Tomková. Dodává, že byla při výběru rodiny velmi opatrná. Pokud totiž rodiny nespadají pod agenturu, nejsou nijak prověřované. „Trvala jsem na Skype hovorech a na profilu musely mít fotografie, jinak jsem s nimi nekomunikovala,” vypráví.

Při první cestě je ale podle ní lepší využít agenturu, protože zařídí vše, v čem by mohl nezkušený tápat. I při dobře zajištěném vycestování ale mohou přijít komplikace. „Chtěla jsem v Americe ještě půl roku zůstat, protože jsem stále měla platné vízum. Přes agenturu jsem si našla rodinu žijící v Texasu. Ta mi ale úplně zatajila, že jejich děti mají ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou, pozn. red.) Vydržela jsem tam tři měsíce a pak si hledala někoho jiného,” sděluje své zážitky Němka Chantal Guitche (20). Agentury se brání, že ve většině případů neví, když rodiny něco zatají nebo přímo lžou. Důležité je o neshodách informovat nejbližší helplinku, která je k dispozici čtyřiadvacet hodin. „Pokud je v rodině nějaký problém, musí nám dát Au pair hned vědět, abychom ho mohli řešit a případně začít hledat novou rodinu,” vysvětluje koordinátorka Kamila Hort z agentury COOLAGENT.

Při výběru rodiny je podstatné zjistit si všechny informace a dohodnout se na podmínkách a finančním ohodnocení. Rodinu je lepší vybírat s rozvahou a případně kontaktovat minulé Au pair. Ty jim mohou pomoct s přípravou na cestu i s odhodláním. „Jsem ráda, že jsem se rozhodla jet jako Au pair do zahraničí, protože je to zážitek na celý život,” říká Pfeiferová.

Podnikat z domova v pyžamu láká spoustu lidí, ve většině případů ale o peníze přijdou, říká investor Dominik Kovařík

Podnikat z domova v pyžamu láká spoustu lidí, ve většině případů ale o peníze přijdou, říká investor Dominik Kovařík

Podnikat z domova v pyžamu láká spoustu lidí, ve většině případů ale o peníze přijdou, říká investor Dominik Kovařík

Generace20
+
Podnikat z domova v pyžamu láká spoustu lidí, ve většině případů ale o peníze přijdou, říká investor Dominik Kovařík

Podnikat z domova v pyžamu láká spoustu lidí, ve většině případů ale o peníze přijdou, říká investor Dominik Kovařík

Generace20

Autor: Jiřina Havlová

03. 03. 2020

Vydělává přes dvacet milionů korun ročně. Dominik Kovařík (30) vede kurzy o investování a obchodování, radí firmám v oblasti marketingu a rozjíždí startupy. Na druhou stranu ani nedokončil vysokou školu. A svůj první obchodní účet na burze, který vybudoval z dvaceti na dvě stě padesát tisíc korun, prodělal během několika okamžiků.

Víte, kdy jste si vydělal svůj první milion?
To vím přesně. Bylo to z internetových obchodů a trvalo to dva roky. Rodiče měli kamenné obchody, ale k e-shopům byli skeptičtí. Tak jsme je s přítelkyní vybudovali sami. Podnikali jsme v bytových doplňcích a osvětlení. Vytvořili jsme si firmu, která fungovala.

Jak jste se dostal od internetových obchodů k obchodování na burze?
K burze jsem se dostal v roce 2008. V té době jsem se věnoval windsurfingu a jeden můj kamarád, který se mnou surfoval, tímto způsobem obchodoval. Líbilo se mi, že má hodně volného času, může cestovat a zároveň obchoduje a vydělává peníze.

Máte nyní i vy spoustu volného času?
Rozhodně ne, dřív toho času bylo víc. Ale změnil jsem si priority. V devatenácti jsem chtěl jenom obchodovat, vydělat si na život a houpat se v síti někde v Karibiku. Uvědomil jsem si ale, že v životě nejsem sám a není to jen o mě a mé houpací síti. Je potřeba vydělat peněz daleko víc, než si myslíte, na ten standard, který chcete mít. Takže jsem se do toho vrhl naplno a trochu jsem zkrouhl cestování.

Člověk se učí pořád

Za jak dlouho jste se naučil obchodovat?
Já si myslím, že se učím pořád. Člověk musí znát tolik věcí, že asi neexistuje pomyslná hranice, kdy bych si řekl, že teď už to umím a budu jen vydělávat. Všechny trhy se mění a celkově se vzdělávám neustále. Například jsem dlouhou dobu hledal nástroj, přes který bych mohl obchodovat a jakým stylem. Rozhodl jsem se to všechno otestovat, a nakonec mě nejvíce zaujaly opce (Smlouva mezi prodávajícím a kupujícím, která dává kupujícímu právo prodat nebo koupit od prodávajícího konkrétní aktivum za konkrétní cenu, pozn. red.), protože z pohledu rizika a zhodnocení se mi zdály lepší.

K testování jste tedy používal trénovací demo účty, kde se obchoduje s virtuálními penězi?
Na začátku samozřejmě ano. Rychle jsem ale poznal, že tam není psychika, která nás nejvíce ovlivňuje. Člověk se na demo účtech rozhoduje úplně jinak, když to nejsou jeho peníze. Takže jsem se snažil přejít na reálný účet téměř hned.

Nepoužíval jsem žádný stop loss, na což jsem doplatil

Proobchodoval jste ze začátku své účty nebo se vám hned dařilo?
Ano, projel jsem je, ale naštěstí to nebyly velké částky. Paradoxně na začátku se mi podařilo chytit velký trend na zlatě, takže jsem obchodoval s ním. Říkal jsem si, že kupovat zlato je lepší než peníze, které ztrácí svou hodnotu. Nevěděl jsem o tom ale skoro nic. Měl jsem jen štěstí. To trvalo asi půl roku, kdy jsem měl převážně ziskové obchody. Nepoužíval jsem ale žádný stop loss (Limituje riziko obchodu. Předem definovaná maximální ztráta, pozn. red.), věřil jsem, že to vždy půjde výše. Na to jsem samozřejmě doplatil a přišel o celý svůj učet, který jsem vybudoval z dvaceti tisíc na dvě stě padesát tisíc korun.

Jak jste se dostal zpět?
Trvalo to nějakou dobu. Začal jsem se hodně vzdělávat a byl jsem opatrnější než předtím. Obchoduji teď hlavně s akciemi, které nezaberou takový čas a se svým zhodnocením jsem spokojený.

Jak jste se vzdělával?
Semináře, kurzy, zahraniční tradeři (Obchodníci na burze či forexovém trhu, pozn. red.). Načetl jsem hodně knížek a zjistil jsem, že každý obchoduje trochu jinak. Na začátku jsem z toho všeho byl hodně zmatený. Nebyla žádná garance úspěchu. Všichni to dělají jinak a většině to funguje. Jde jen o to, jak zmírnit riziko. Nakonec mi přišla kombinace akcií a opcí jako ta nejlepší. Takže jsem si zkoušel různé strategie a testoval jsem je.

V současné době vedete kurzy o obchodování. Chtěl jste lidem pomoci vyznat se v odvětví nebo jen ukázat vaši cestu?
Na začátku jsem vůbec netušil, že budu dělat kurzy. Založil jsem si facebookový profil a sdílel své obchody. Psal jsem k tomu, kdy jsem prodělal nebo vydělal. Dělal jsem to proto, že trading je hodně samotářská práce. Neměl jsem v okolí nikoho, koho by to zajímalo, a s kým bych o obchodování mohl mluvit. Takže jsem to začal sdílet na sociální síti a lidé se mnou sami chtěli konzultovat různé obchody. Vytvořil jsem hromadný tréninkový program ve formě videolekcí. V nich jsem říkal vše, co vím a postupně jsem to aktualizoval.

Proč jste u videolekcí nezůstal?
Došel jsem k závěru, že forma videa mi vadí. Chtěl jsem vysílat živě, když zadávám obchod a komentovat, proč to dělám. Založil jsem Live room, kde lidé mohou vidět praxi a není to jen teorie.

Co tedy nyní tvoří váš hlavní příjem?
Věnuji se marketingu, poskytuji konzultace ohledně reklam a rozbíhání startupů. S přítelkyní jsme vybudovali několik firem. Vytvořili jsme internetové obchody, které jsme poté prodali. 

Váš obrat je přes 20 milionů ročně. Tohle je váš životní standard?
Většinu peněz držím ve firmě a můj cíl je vracet peníze stále do byznysu a používat  je na investice. Víceméně se snažíme životní standard držet poměrně nízký, na to, co bychom si mohli dovolit.

Co jste si koupil za první velké vydělané peníze?
Musím říct, že jsem si nikdy neřekl: „Vydělal jsem milion a teď jsi jdu koupit nějaký nesmysl.“ Byly to peníze, které jsem potřeboval na něco dalšího. Navyšoval jsem účty k obchodování a velká část padla na vzdělání. Potřeboval jsem informace k obchodování a zkušenosti někoho druhého, abych byl schopný své peníze použít správně. Takže první věc, které jsem nikdy nelitoval bylo to, že jsem zaplatil třicet tisíc za konzultace. Získal jsem informace, o kterých jsem věděl, že je ten člověk sbíral několik let. Úspěšní lidé chtějí sdílet zkušenosti, akorát se jich na to málo lidí ptá.

Není důvodem právě to, že jejich semináře stojí desítky tisíc korun?
Lidé chtějí příliš brzy vydělávat. Byl jsem na tom úplně stejně. Nejsou ochotní utratit peníze za to, že se naučí úplně novou věc. Mají našetřeno třeba sto tisíc korun, které si dají na obchodní účet a hned příští měsíc chtějí zhodnotit příjem o 10 %. Podařit se to samozřejmě může, mně se to na začátku chvíli také dařilo, ale ve většině případů se to neděje. Statistika je taková, že 90 % lidem to nefunguje. Trading na začátku působí tak, že je to hodně snadné. Otevřu si brokerský účet, zůstanu v pyžamu a ani nevylezu ven. Láká to spoustu lidí, ale ve většině případů o peníze přijdou.

Byznys na sociálních sítích. Influenceři vydělávají na reklamě tisíce, často jde o podvod na sledujících

Byznys na sociálních sítích. Influenceři vydělávají na reklamě tisíce, často jde o podvod na sledujících

Byznys na sociálních sítích. Influenceři vydělávají na reklamě tisíce, často jde o podvod na sledujících

Generace20
+
Byznys na sociálních sítích. Influenceři vydělávají na reklamě tisíce, často jde o podvod na sledujících

Byznys na sociálních sítích. Influenceři vydělávají na reklamě tisíce, často jde o podvod na sledujících

Generace20

Autor: Jiřina Havlová

02. 03. 2020

Být influencerem je pro řadu lidí možná povolání snů. Za to, že jsou lidé známí na sociálních sítích, dostávají od firem produkty zdarma a jsou placeni za zveřejňování příspěvků, které uvidí co nejvíce lidí. Takové fotky by ale měly být označené jako reklama. Ne vždy se to děje, a to i zcela úmyslně.

V Česku je 1890 influencerů, tedy lidí, kteří ovlivňují významné množství osob. Vychází to z dat společnosti Lafluence, která propojuje firmy s online tvůrci pro efektivní marketing. I přesto, že je u nás tento druh marketingu v počátcích, influenceři si tím vydělávají měsíčně i desítky tisíc korun. Firmy oslovují známé lidi, aby na sociálních sítí propagovali a vyzdvihovali výrobky, které jim značka zdarma poskytne. V roce 2015 vznikla agentura Elite Bloggers s cílem zastupovat vlivné lidi a propojit je s firmami. Řeší také téma transparentního označování reklamy. 

Ne vždy je odlišení původního obsahu od toho placeného zvykem. Například český kontroverzní youtuber narozený na Ukrajině Taras Anatolievich Povoroznyk (27) není vždy ke svým sledujícím upřímný. Při návštěvě nemocnice v prosinci roku 2018 obdaroval děti hračkami od značky Bambule a tvrdil, že je nakoupil za sto tisíc korun. I když vše vypadalo jako dobrý skutek, zboží dostal od firmy zdarma. Jen se pak o tom ve světě internetu zapomněl zmínit. 

Agentury, které chtějí být seriózní a férové, bojují za to, aby pod každým placeným příspěvkem bylo hned na začátku textu označení #ad nebo #spolupráce.  „V textu pod příspěvkem vždy uvádím, že se jedná o sponzorovanou fotku. Samotný hashtag mi nepřijde přehledný. Pokud ale spolupracuji se zahraničním klientem, používám #sponsored, který je například v USA často vyžadován,“ říká instagramerka a blogerka Aki Votrubová (28).

Počet reklam roste

S rostoucí oblibou influencer marketingu se zvyšuje i počet reklam na profilech uživatelů Instagramu. Je protostále těžší rozpoznat, zda se skutečně jedná o reklamu, nebo jen osobní doporučení. „Snažím se komerční influencery nesledovat. Vadí mi jejich reklama. Nejsem typ člověka, který by šel do obchodu a koupil si věc jen proto, že mu ji doporučil někdo, kdo za to dostal zaplaceno,“ říká student chemie Tomáš Kulda (18). Právě to je jedno z největších úskalí marketingu na sociálních sítích. Lidé často nevědí, jestli jsou jim věci doporučovány z vlastních zkušeností influencerů, nebo proto, že za reklamu dostali zaplaceno. Datový analytik Ondřej Bergman (24) si kvůli reklamě na Instagramu přestal prohlížet stories – patnácti sekundová videa, která jsou dostupná jen jeden den. „Nelíbilo se mi, že za každým třetím videem od lidí, které jsem sledoval, byla další reklama přidaná Instagramem,“ dodává Bergman s tím, že už tak je na této sociální síti reklamy dost.

Instagram sesadil z trůnu oblíbenosti Facebook. Zdroj: Pixabay
Důležité pojmyInfluencer – Osoba, která ovlivňuje významné množství lidi.
Influencer marketing – Jedna z marketingových technik. Spíše než na velké skupiny se zaměřuje na vlivné jednotlivce.
Barterový obchod – Neboli směnný obchod. Jde o výměnu zboží nebo služeb za jiné, bez použití peněz.
Hashtag – Je slovo označené #. Význam slova označeného tímto symbolem je chápán jako klíčové slovo.

Spolupráce jako fenomén

Mnohým uživatelům sociálních sítí ale reklama nevadí. I proto, že by se chtěli sami jako influenceři živit. Lidé s vyšším počtem zobrazení fotek si touto prací mohou vydělávat buď na plný úvazek, nebo aspoň dobře přilepšit tím, co je baví. Částka vždy záleží na domluvě influencera s firmou. „Snažím se firmám vycházet vstříc, ale musím být za svou práci dobře ohodnocen. Většinou se částky pohybují okolo několika tisíc za jeden příspěvek. Pokud mám dlouhodobou spolupráci, honorář je fixně daný na určité období. Měsíčně tak vydělávám do deseti tisíc korun,“ říká instagramový influencer Jakub Černý (27), kterého sleduje dvacet šest tisíc uživatelů a Instagram dělá jen jako svůj koníček. Pevný honorář nemá ani Aki Votrubová. „Focení a psaní příspěvků je tvůrčí činnost, která vyžaduje čas a energii jako jakákoli jiná práce. Je tedy fér, aby byla patřičně ohodnocena. Často mi nezáleží jen na povaze obchodu, či výši finančního honoráře. Pro mě je také důležitý osobní přístup jednotlivců, se kterými jednám. Ten při mém rozhodování hraje velkou roli,“ vysvětluje.

Influencer musí umět i management

I firmy si pečlivě vybírají vlivné lidi, s nimiž spojí svou značku. Jsou také už ve většině případů rozhodnuti, zda preferují výměnný obchod nebo mají rozpočet na finanční odměny. Obecně platí, že menší společnosti mají zpravidla nízký rozpočet na reklamu a nemohou si dovolit placené příspěvky u lidí s velkým dosahem. Větší společnosti naopak vyhledávají vlivné „internetové lidi“ s nabídkou dlouhodobé spolupráce. Například jeden český e-shop s módou oslovil influencerky Dominiku Šťovíčkovou, známou jako Mama Domisha, Kamilu Šiklovou či Anetu Chovanovou vystupující na internetu jako A.N.D.U.L.A. Všechny mají přes sto tisíc sledujících.

GLOSA: Umyjme si ruce nad prázdnými regály českých obchodů

GLOSA: Umyjme si ruce nad prázdnými regály českých obchodů

GLOSA: Umyjme si ruce nad prázdnými regály českých obchodů

Generace20
+
GLOSA: Umyjme si ruce nad prázdnými regály českých obchodů

GLOSA: Umyjme si ruce nad prázdnými regály českých obchodů

Generace20

Autor: Marek Veselý

01. 03. 2020

Když budete Čechům neustále opakovat, ať nepanikaří, většina z nich začne panikařit. Mediální hysterie kolem koronaviru způsobila, že mnoho lidí ze strachu začalo vykupovat potraviny nebo ochranné roušky do zásoby. Ani jedno by jim při případné nákaze nepomohlo. Na situaci pak nejvíce doplácejí ti, kteří ráno nemůžou ke své pomazánce sehnat rohlíky, protože ty jsou vyprodány.


Je jedno, kolikrát média upozorňují na to, že v posledních dnech přibývá více vyléčených lidí než těch, co zmíněnému viru podlehli. Někteří Češi také ignorují fakt, že pravděpodobnost nákazy a následné smrti člověka v produktivním věku na koronavirus je asi stejně velká jako to, že křečkující Čech stihne dojíst všechny nakoupené potraviny dřív, než projde jejich trvanlivost.

Největší chyba je ale přístup masových médií, která kvůli pár klikancům navíc neustále recyklují hrozby koronaviru a věnují mu více prostoru, než by bylo zdrávo. Pak se nedivme, že Italové jsou dnes v České republice vítáni asi stejně, jako Andrej Babiš 17. listopadu na Národní třídě.

Hysterie kolem koronaviru se ovšem netýká pouze Česka. Mediální masáž a následný strach škodí obchodu a podnikání po celém světě. Například poměrně oblíbené mexické pivo Corona jen kvůli svému názvu podobnému zákeřnému viru už nyní na paniku silně doplatilo. Firma vyčíslila propady prodeje na 170 milionů dolarů.

S prvním březnovým dnem potvrdila první nakažené i Česká republika. Proto by měli Češi místo vykupování obchodů věnovat zvýšenou pozornost své hygieně, která je podle expertů tou nejlepší prevencí. Je na nic, že má člověk ve sklepě takovou zásobu rýže, že by se jí mohl ládovat do smrti, když si po příchodu domů neumyje ruce. A mimochodem – antibakteriální gel je proti virům k ničemu… 

Český dabing se budoucnosti bát nemusí, myslí si Viktorie Taberyová

Český dabing se budoucnosti bát nemusí, myslí si Viktorie Taberyová

Český dabing se budoucnosti bát nemusí, myslí si Viktorie Taberyová

Generace20
+
Český dabing se budoucnosti bát nemusí, myslí si Viktorie Taberyová

Český dabing se budoucnosti bát nemusí, myslí si Viktorie Taberyová

Generace20

Autor: Monika Kabourková

28. 02. 2020

Spojit práci a zábavu se podařilo studentce Viktorii Taberyové (23), která má dabování jako placený koníček. Svůj hlas propůjčuje filmovým a seriálovým postavám od sedmi let. Diváci ji mohou slyšet v trilogii Fakjů pane učiteli jako Chantal nebo například v seriálu Taková moderní rodinka. Taberyová měla za loňský rok přes tři sta rolí, i přesto ji ale dabing nedokáže do budoucna finančně zajistit a i teď při studiu má další brigády.

Dabingu se věnujete už šestnáct let. Jak jste se k němu dostala?  
Díky mé mamce, Zuzaně Schulzové, která je režisérka a herečka. Když jsem byla hodně malá, tak začala s režií dabingu a zkoušela mě doma z různých filmů a seriálů. Ze začátku se mnou chodila do studia a ťukala mi prstem na kódy, abych věděla, kdy mám začít mluvit. Ukazovala mi, co mám říkat, nebo mě lechtala, abych se ve správné pasáži rozesmála. Postupem času jsem se naučila texty správně číst a od třinácti jsem začala po studiích jezdit úplně sama.

Bylo něco, co vám v začátcích dělalo problémy? 
Jako malá jsem neuměla pořádně vyslovit ř, a tak mě mamka brala na logopedii. Když jsem ale jako prcek dabovala své mini roličky, tak to nebylo tak slyšet, a dokonce to bylo roztomilé. Ze začátku jsem ale měla hlavně problémy texty vůbec přečíst, protože jsem dyslektik a dysgrafik. Navíc pro mě bylo hrozně těžké se uvolnit a nestresovat. Po čase jsem si ale uvědomila, že o nic nejde a při dabování jsem se uklidnila.

Dá se podle vás v této profesi vybudovat celoživotní kariéra?
Určitě ano. Mnozí dabingoví herci to tak mají. Ono už u toho slova herec je obrovský rozdíl. Dabingový herec hraje pouze svým hlasem a nemá možnost zapojit svoji tvář a gesta. Například Bohdan Tůma se takto živí a má těch rolí opravdu hodně. Stejně tak Filip Švarc. To jsou velká známá jména českého dabingu. Já to mám ale spíše jako placený koníček. Přivydělávám si tím, ale určitě mě to v budoucnosti neuživí. 

Jak hodnotíte finanční ohodnocení českých dabérů?
Myslím, že by to mohlo být více. Ano, zaplatí mi to nájem, ale to je vše. Obzvlášť v Praze, kde jsou nájmy extrémně vysoké. Spousta lidí si myslí, že dabing hodně vynáší a lidé, co dabují, dostávají ohromné peníze, ale tak to vůbec není. Dříve dabing jako takový měl daleko lepší ohodnocení, ale jak doba spěje kupředu, tak šly odměny a jeho postavení dolů a dabéři se kvůli tomu musí často ohánět.

Nejdůležitejší jsou kontakty a talent

Jak se normální člověk může dostat k dabingu?
Tohle je otázka, kterou dostávám velmi často od svých kamarádů. Já jim vždy odpovídám, že jim bohužel nemohu nijak pomoci. Především je potřeba mít talent a nejlépe kontakt na samotného režiséra. Díky tomu se pak snáze dostanou do samotného studia. Mohou jít také na kurz dabingu nebo na konzervatoř a tam se přes někoho dostat do dabingového studia. Já jsem měla to štěstí, že jsem se narodila do herecké rodiny a maminka začala dělat režii. Jinak si myslím, že bych se tam nedostala. Dabérů je poměrně málo, asi tři sta, a ti šikovní se pořád točí dokola. Je nesmírně náročné dostat se tam v dospělém věku. 

Jak vypadá samotný průběh ve studiu ?
Nejdříve zavolá produkce, která navrhne časy, ze kterých si vyberu. Přijdu chvíli před začátkem. Někdy se ale jedná o těžší roli, a tak dorazím ještě dříve, abych si stihla podškrtat své pasáže. Poté se jde do studia a režisér mi krátce představí moji postavu – jakou zde má roli, kolik je jí let a její příběh. Díky tomu se člověk může do role vžít. Poté nastaví do filmu kód – jakou minutu a sekundu moje postava mluví a já se podle toho řídím. 

A jaké u vás byly ty těžší role? 
Rozhodně filmy do kin. Například role Chantal ve Fakjů pane učiteli, Zabíjačka v Kick-Ass nebo Leta Lestrangeová ve Fantastických zvířatech. Jsou to filmy na delší dobu a jsou náročnější. Dabéři se vydrží soustředit maximálně čtyři hodiny. Poté už jsme unavení, umluvení a potřebujeme přestávky. 

Dabéři by měli být především spojeni s jedním hercem

Máte nějakou herečku, které často propůjčujete hlas? 
Má dvorní herečka je Chloe Grace Moretz, která hrále v Kick-Ass nebo Carrie. Takže pokud by přišla nějaká další role, ve které by byla, tak bych moc ráda její postavu dabovala. Je to ale komplikované s režiséry, protože se stává, že nevěnují takovou pozornost tomu, aby se podívali, kdo tyto herce v česku dabuje a obsadí tam někoho jiného. Často je to nevědomky, ale i přesto mě to mrzí. Dabovala jsem ji už v osmi filmech a podle mě by dvorní dabéři měli být spojeni s jedním hercem. Takto to mají především velká jména, ale Moretz není až tak známá. 

Takže za výběrem dabéru stojí vždy režiséři?
Občas to není úplně v rukou režisérů. Někdy to ovlivňují televize, které si vyberou nějakého člověka, který mermomocí musí tuto postavu dabovat, i když se tam třeba ani hlasem nehodí. Většinou si ale režiséři vybírají sami. Také se stává, že dabéři jsou v zahraničí, a tak musí režisér vybrat někoho jiného, kdo danou roli dostane. To se mi například stalo s Hrou o trůny ve třetí sérii, kdy jsem dabovala Aryu, protože kolegyně byla v zahraničí. Rozumím posluchačům, že je to může štvát, ale často za výběrem stojí mnoho různých důvodů.

Myslíte, že má dabing v Česku jistou pozici do budoucna? Především mladí totiž upřednostňují původní znění a české titulky…
Rozhodně si myslím, že své místo má jisté. Například s příchodem Netflixu na český trh se spousta filmů z této platformy nově předabovává do češtiny. Díky tomu je teď i hodně práce pro dabéry. A navíc český dabing je jedním z nejlepších na světě. Myslím, že u nás má takovou tradici, že nezakrní. Stále se bude dabovat. Řekla bych, že minimálně dalších dvacet let bude stále chtěným zbožím.

Partneři

Kontaktujte nás

Opatovická 160/18, 110 00 Praha 1
Telefon: +420 224 930 851
Telefon: +420 224 930 037
E-mail: vosp@vosp.cz

Aby Vám neunikly pozvánky na akce VOŠP

Copyright © 2011—2021 Vyšší odborná škola publicistiky.
Všechna práva vyhrazena. „Nejsme žurnalistika, jsme publicistika!“