Kategorie galerie

Galerie VOŠP

Studenti v akci: reportáže, rozhovory, eventy ...

V naší Galerii chceme nabídnout návštěvníkům tohoto webu to nejlepší z tištěného, on-line nebo audiovizuálního obsahu, který vzniká při práci v našich dílnách.

Vedle ročníkových či absolventských prací tak zde naleznete reportáže, publicistické pořady, upoutávky, články nebo rozhovory.

21

Příběh zámku Elbančice

Příběh zámku Elbančice

Příběh zámku Elbančice

+

Příběh zámku Elbančice

18. 07. 2018

Absolventská práce studentů Vyšší odborné školy publicistiky Jany Wildové a Michala Mana. Pedagogické vedení: Jolana Dvořáková Hudební banka Max Marlin - Romance Antiqua Riaan Vosloo, Benedic Lamdin - Rockin Boogie Riaan Vosloo, Benedic Lamdin - Strawberry Wine Joseph O´Brien - La Famiglia John Neville, Rufus Altman - Sunny Stroll Arturo Chaney - Moolight Sonata Sandor M. Jozsa - Apple of My Eye http://www.hudebnibanka.cz © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvi. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvi. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvi. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

Generace20
+
V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvi. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvi. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

18. 07. 2018

V České republice stále přibývá menších zooparků, které jsou otevřeny pro veřejnost. Často vznikají z drobných rodinných chovů, a i když jsou zooparky u návštěvníků oblíbené, pro majitele se jedná o práci na plný úvazek. Z vstupného, které některé malé zooparky vybírají si na sebe většinou nevydělají.

V internetových recenzích na malé zooparky si lidé nejčastěji chválí klid, čistotu a rodinnou atmosféru, což porovnávají s většími často přelidněnými zoo. O malé zooparky a zvířata v nich většinou pečuje celá rodina, která zařízení vybudovala. „S manželem jsme měli menší chov několika druhů zvířat. Veřejnost se o něm dozvěděla a začala se zajímat. Jednou jsme ze srandy uspořádali komentovanou prohlídku. Ten den stálo před bránou padesát lidí. To nás inspirovalo k vybudování malé zoo,“ vypráví Romana Albrechtová (29), majitelka Zooparku Na Hrádečku v Horní Pěně.

Poté, co se Albrechtovi v roce 2007 vzali, pořídili si plazy, osly, opice a velbloudy. Zájem lidí o zvířata rostl. Když na podzim roku 2016 měli 80 druhů zvířat, zažádali o licenci zoologické zahrady. Bez licence totiž malé zooparky nemohou vybírat vstupné. „Abychom mohli areál rozvíjet, potřebovali jsme finance,“ vysvětluje Albrechtová. Podle zákona musí mít ten, kdo chová více než 20 druhů nedomestikovaných živočichů a chce je za úplatu vystavovat, licencovanou zoo. Její získání však není úplně snadné a má mnoho podmínek. Například kontroly ochranářů životního prostředí, úřadů či požadavky veterinární správy jsou přísnější. „Byl to několikaměsíční proces, který obnášel spoustu papírování,“ popisuje Albrechtová. Nyní vybírají vstupné 100 Kč za dospělého, 60 Kč za seniora 65+ a 50 Kč za děti, studenty a ZTP.

V Zooparku Na Hrádečku majitelé momentálně chovají až 90 druhů zvířat, včetně těch náročnějších. „Zvířata jako lvi nebo osli by nemohli žít v obytné zóně, jsou příliš hlasitá. Naštěstí se náš zoopark nachází na kopci na konci obce, takže je tak trochu odříznutý od světa. Díky tomu je můžeme chovat,“ vysvětluje Albrechtová.

Protože se Zoopark Na Hrádečku nachází na kraji obce, majitelé zde mohou chovat i náročnější zvířata, jako jsou osli. Zdroj: Facebook Zoopark Na Hrádečku

Práce na plný úvazek

Zájem o prohlídky podle majitelky stále roste, což je pro jejich práci důležité. „Během posledních dvou let počet návštěvníků stoupl skoro o třicet tisíc,“ upřesňuje Albrechtová. Zooparky se často nachází v menších vesnicích nedaleko větších měst. To majitelé nepovažují za nevýhodu, spíše naopak. „Lidé z města si k nám jezdí odpočinout,“ tvrdí Jiří Karkoszka (37), majitel Zooparku Stěžery, který se nachází nedaleko Hradce Králové.

Majitelé zooparku podle svých slov areálu obětují veškerý volný čas. „Jedná se o práci na plný úvazek. Zvířata vyžadují péči od rána do večera,“ vysvětluje Karkoszka. Ten nemá licencovanou zoo, a tak vybírá pouze příspěvky na krmení.

I když Zoopark Na Hrádečku funguje již druhou sezónu, podle majitelky zdaleka není výdělečný. „Většina zoologických zahrad v České republice je financována městy. My musíme hospodařit s financemi, které jsme vydělali ze vstupného, nebo jeden z nás vydělal v zaměstnání jiném. Pomáhají nám i sponzoři či přátelé,“ popisuje Albrechtová. Majitelé se tak shodují, že i když práce se zvířaty byla jejich snem, budování zooparku je náročné nejen po finanční stránce. Díky dobrým recenzím návštěvníků se však snaží areály i nadále rozvíjet.

Ačkoliv si na sebe zooparky nevydělají, majitelé se je snaží stále rozvíjet. Zdroj: Facebook Zoopark Na Hrádečku

 

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvy. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvy. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvy. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

Generace20
+
V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvy. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvy. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

18. 07. 2018

V České republice stále přibývá menších zooparků, které jsou otevřeny pro veřejnost. Často vznikají z drobných rodinných chovů, a i když jsou zooparky u návštěvníků oblíbené, pro majitele se jedná o práci na plný úvazek. Ze vstupného, které některé malé zooparky vybírají, si na sebe většinou nevydělají.

V internetových recenzích na malé zooparky si lidé nejčastěji chválí klid, čistotu a rodinnou atmosféru, což porovnávají s většími a často přelidněnými zoo. O malé zooparky a zvířata v nich většinou pečuje celá rodina, která zařízení vybudovala. „S manželem jsme měli menší chov několika druhů zvířat. Veřejnost se o něm dozvěděla a začala se zajímat. Jednou jsme ze srandy uspořádali komentovanou prohlídku. Ten den stálo před bránou padesát lidí. To nás inspirovalo k vybudování malé zoo,“ vypráví Romana Albrechtová (29), majitelka Zooparku Na Hrádečku v Horní Pěně.

Poté, co se Albrechtovi v roce 2007 vzali, pořídili si plazy, osly, opice a velbloudy. Zájem lidí o zvířata rostl. Když na podzim roku 2016 měli 80 druhů zvířat, zažádali o licenci zoologické zahrady. Bez licence totiž malé zooparky nemohou vybírat vstupné. „Abychom mohli areál rozvíjet, potřebovali jsme finance,“ vysvětluje Albrechtová. Podle zákona musí mít ten, kdo chová více než 20 druhů nedomestikovaných živočichů a chce je za úplatu vystavovat, licencovanou zoo. Její získání však není úplně snadné a má mnoho podmínek. Například kontroly ochranářů životního prostředí, úřadů či požadavky veterinární správy jsou přísnější. „Byl to několikaměsíční proces, který obnášel spoustu papírování,“ popisuje Albrechtová. Nyní vybírají vstupné 100 Kč za dospělého, 60 Kč za seniora a 50 Kč za děti, studenty a ZTP.

V Zooparku Na Hrádečku majitelé momentálně chovají až 90 druhů zvířat, včetně těch náročnějších. „Zvířata jako lvi nebo osli by nemohli žít v obytné zóně, jsou příliš hlasitá. Naštěstí se náš zoopark nachází na kopci na konci obce, takže je tak trochu odříznutý od světa. Díky tomu je můžeme chovat,“ vysvětluje Albrechtová.

Protože se Zoopark Na Hrádečku nachází na kraji obce, majitelé zde mohou chovat i náročnější zvířata, jako jsou osli. Zdroj: Facebook Zoopark Na Hrádečku

Práce na plný úvazek

Zájem o prohlídky podle majitelky stále roste, což je pro jejich práci důležité. „Během posledních dvou let počet návštěvníků stoupl skoro o třicet tisíc,“ upřesňuje Albrechtová. Zooparky se často nachází v menších vesnicích nedaleko větších měst. To majitelé nepovažují za nevýhodu, spíše naopak. „Lidé z města si k nám jezdí odpočinout,“ tvrdí Jiří Karkoszka (37), majitel Zooparku Stěžery, který se nachází nedaleko Hradce Králové.

Majitelé zooparku podle svých slov areálu obětují veškerý volný čas. „Jedná se o práci na plný úvazek. Zvířata vyžadují péči od rána do večera,“ vysvětluje Karkoszka. Ten nemá licencovanou zoo, a tak vybírá pouze příspěvky na krmení.

I když Zoopark Na Hrádečku funguje již druhou sezónu, podle majitelky zdaleka není výdělečný. „Většina zoologických zahrad v České republice je financována městy. My musíme hospodařit s financemi, které jsme vydělali ze vstupného nebo jeden z nás vydělal v zaměstnání jiném. Pomáhají nám i sponzoři či přátelé,“ popisuje Albrechtová. Majitelé se tak shodují, že i když práce se zvířaty byla jejich snem, budování zooparku je náročné nejen po finanční stránce. Díky dobrým recenzím návštěvníků se však snaží areály i nadále rozvíjet.

Ačkoliv si na sebe zooparky nevydělají, majitelé se je snaží stále rozvíjet. Zdroj: Facebook Zoopark Na Hrádečku

 

Chorvati se poprvé v historii dostali do finále na MS. V zemi je fotbal často důležitější než studia

Chorvati se poprvé v historii dostali do finále na MS. V zemi je fotbal často důležitější než studia

Chorvati se poprvé v historii dostali do finále na MS. V zemi je fotbal často důležitější než studia

Generace20
+
Chorvati se poprvé v historii dostali do finále na MS. V zemi je fotbal často důležitější než studia

Chorvati se poprvé v historii dostali do finále na MS. V zemi je fotbal často důležitější než studia

Generace20

Autor: Anna Žáková

16. 07. 2018

Chorvatští fotbalisté mají poprvé v historii stříbro z mistrovství světa. V zemi je tato hra jedním z nejoblíbenějších sportů, i proto se úspěchy týmu na letošním mistrovství honosně slaví. Důvodem k chorvatské popularitě fotbalu jsou i velké dotace, které kluby dostávají od státu.

Ať už jako aktivní hráči či zapálení fanoušci, považují mnozí Chorvati fotbal za nejoblíbenější sport. O to více se v zemi slaví úspěchy z letošního 21. mistrovství světa ve fotbale. Národní tým se letos poprvé v historii dostal do finále, ve kterém ale nakonec zvítězila Francie. „Fotbal je v Chorvatsku neobyčejně populárním sportem. Většina obyvatel je do této hry až euforicky zblázněná a věnuje se mu celý život,“ říká Ante Kafadar (70), Chorvat žijící již přes čtyřicet let v České republice.

Bez míče ani krok

Chorvati každý fotbalový úspěch bouřlivě slaví. Například již po postupu do finále 11. července se tamní vláda sešla k zasedání v tradičních červenobílých kostkovaných dresech fotbalové reprezentace. Probojovat se do finále se totiž národnímu týmu až do letoška nikdy nepodařilo. „Při mistrovství světa ve fotbale vládne po zemi téměř chaos. Lidé o soutěži mluví celé týdny, neblázní jen z postupu dál,“ popisuje Kafadar. Podle něj se pořádají velké a hlučné oslavy až do rána. Součástí jsou často i ohňostroje nebo promítání zápasu v areálu některého z fotbalových klubů. Nechybí ani jídlo a pití. Občerstvení mnohdy platí přímo fotbalový klub a pro fanoušky je zdarma.

V Chorvatsku fotbalem žijí nejen dospělí, ale i malé děti.„Všude, kam člověk jde, může vidět skupinky dětí a studentů, jak si kopou s míčem. Na ulici, na pláži, za domy. Děti se bez míče téměř nehnou z domu, přidávají se k nim i dospělí,“ směje se Kafadar. Dodává, že skoro každá chorvatská vesnice a město má postavené fotbalové hřiště. Zájem o tento sport je ale natolik velký, že lidé hrají „fotbálek“ i okolo hrací plochy.

Vysoké dotace od státu

Popularitu míčové hry podporují velké dotace, které stát na fotbal vynakládá. V Chorvatsku proto existuje nespočet dobře vybavených fotbalových klubů a akademií. Mezi ně patří i Dinamo Záhřeb. Ten v roce 2017 vyhlásila sportovní statistická společnost CIES Football Observatory za druhou nejlepší fotbalovou akademii na světě. Právě z tohoto klubu pochází většina úspěšných chorvatských hráčů. Dinamo Záhřeb v žebříčku předstihl jen nizozemský Ajax.

Díky silnému sportovnímu zázemí a velké oblíbenosti fotbalu vedou často rodiče své děti právě k této hře. Fotbalové akademie ale nebývají levné. „V Chorvatsku jsou rodiče velmi často ochotní za své dítě platit vysoké sumy, jen aby mohlo hrát fotbal. Někdy je pro ně sport dokonce i důležitější než studia. A samozřejmě většina rodičů poté doufá, že to jejich dítě dotáhne daleko a že třeba jednou bude hrát první ligu,“ uzavírá Ante Kafadar.

Kuchařka pro chudé čelí kritice. Podle specialistů nejsou recepty výživově hodnotné

Kuchařka pro chudé čelí kritice. Podle specialistů nejsou recepty výživově hodnotné

Kuchařka pro chudé čelí kritice. Podle specialistů nejsou recepty výživově hodnotné

Generace20
+
Kuchařka pro chudé čelí kritice. Podle specialistů nejsou recepty výživově hodnotné

Kuchařka pro chudé čelí kritice. Podle specialistů nejsou recepty výživově hodnotné

Generace20

Autor: Kateřina Holíková

12. 07. 2018

Polévka ze zvětralého vína a zeleninových odřezků je podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) ideálním úsporným jídlem. Alespoň to tvrdí v Úsporné kuchařce, kterou MPSV vydalo spolu s dalšími organizacemi pro lidi pobírající sociální dávky a pro ty, kteří přijímají jídla z potravinových bank. Kvůli receptům, které jsou tvořené hlavně z konzerv, čelí kritice ze strany výživových specialistů. Podle nich nejsou jídla výživově hodnotná.

Spojení slov levně a chutně, kterými se proslavil televizní moderátor Láďa Hruška, už neplatí pouze pro jeho recepty. Podobným heslem se řídilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s dalšími organizacemi při vydání Úsporné kuchařky, které se začalo přezdívat Kuchařka pro chudé. Jejím hlavním cílem je naučit lidi zpracovávat efektivně jídla z potravinových bank. Podle výživových poradců, kteří kuchařku kritizují, se ale recepty, které měly být úsporné minuly účinkem. „Recepty v kuchařce rozhodně nejsou zdravé ani úsporné. Z potravin, které daní lidé získají v potravinové bance lze vymyslet mnohem lepší recepty,“ myslí si výživová poradkyně Jana Česlíková z poradny Svět zdraví.

Polévka ze zeleninových odřezků

Osmačtyřiceti stránková kuchařka obsahuje recepty nejen na polévky, pečivo a hlavní jídla, ale také několik nápadů s označením jako „záchranářské recepty“. Ty se skládají především ze zbytků jako například zeleninová polévka, která se připravuje ze stonků z rajčat, zdřevěnělých konců chřestu nebo tvrdého košťálu brokolice. „Polévka ze zeleninových odřezků je vytvořená organizací Zachraň jídlo a není na ní nic špatného. Je zdravotně nezávadná,“ komentuje kritiku vývaru zástupkyně tiskového oddělení Barbara Hanousek Eckhardová. K tomu, zda se na sestavování kuchařky podíleli i lékaři, se ale ministerstvo nevyjádřilo.

Polévku ze zbytků ale neocenili ani v ostravském Azylovém domě pro matky s dětmi, kde kuchařku od MPSV získali. Zároveň ale ocenili ochotu ministerstva a jiných organizací, aby pomohli sociálně slabším s vymýšlením jídel. „Kuchařku jsme dostali, ale zatím jsme si ji jen letmo prohlédli. Některé recepty určitě využijeme, ale moc se nám nezamlouvala třeba polévka ze zbytků, kterou tvoří zvětralé víno a zeleninové odřezky. Ta se nám moc nezamlouvala a myslím, že pro děti není vhodná,“ říká vedoucí azylového domu Dagmar Dančevská.

Chybějící zdroje bílkovin

V jídlech, které tvoří většina potravin z potravinové banky, ale podle specialistů chybí hlavně bílkoviny. „V kuchařce chybí například alternativní zdroje bílkovin, jako třeba vejce nebo tofu, které je levné. Lepší výživovou hodnotu za méně peněz splňuje i sýr mozzarella, který lze ve slevě sehnat za 15 korun. Záleží však na možnostech daného člověka. Vejce je ale levnější a hodnotnější než maso z konzervy,“ objasňuje Česlíková. S výživovou poradkyní z poradny Svět zdraví se shoduje i odbornice Jana Olejníčková. „U polévek se často vyskytuje párek, který bych vyškrtla nebo ho nahradila třeba uzeným masem. Ve finále totiž kuchařka spíš naruší správnou životosprávu,“ říká Olejníčková.

Jídla z konzerv, které si mají lidé z kuchařky vařit podle specialistů často vyjdou na více peněz, než kdyby si je uvařili z čerstvých surovin. Jde například o fazolový guláš, který se má skládat ze tří konzerv. „Rozumím tomu, že si lidé pobírající sociální dávky mnohdy nemohou vybírat. Ti, co mají jídlo z potravinových bank už vůbec ne. Proč by je ale MPSV mělo učit vařit nehodnotné recepty, když jim může ukázat, že i z mála ingrediencí jde udělat dobré jídlo, které je zasytí,“ dodává Česlíková. Výživové poradkyně se tak shodují, že nápad vytvořit Úspornou kuchařku je dobrý, podle nich se v ní však nedbá na to, zda jsou jídla zdravá a hodnotná.

To všechno jsem já

To všechno jsem já

To všechno jsem já

+

To všechno jsem já

11. 07. 2018

Absolventská práce studentky Vyšší odborné školy publicistiky Nikoly Forejtové. Pedagogické vedení: Jolana Dvořáková Hudební banka Harmony of Nature - Michael Kakhiani Above the Atmosphere - Micheal Kakhiani Kadogo - W. Sony, M. Anderson Maybe We Should Talk - Jeffrey Whitcher This Is Who I am - Douglas Scott Beiden, Gregry M. Hagan http://www.hudebnibanka.cz © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Ve Varech bez luxusu. Studenti si filmový festival dokáží užít levněji

Ve Varech bez luxusu. Studenti si filmový festival dokáží užít levněji

Ve Varech bez luxusu. Studenti si filmový festival dokáží užít levněji

Generace20
+
Ve Varech bez luxusu. Studenti si filmový festival dokáží užít levněji

Ve Varech bez luxusu. Studenti si filmový festival dokáží užít levněji

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

09. 07. 2018

Do Karlových Varů se znovu sjely celebrity, slavní herci z celého světa, filmaři i režiséři. Během prvního červencového týdne se zde koná již 53. ročník Mezinárodního filmového festivalu. Za filmovými novinkami jezdí i mnoho studentů. Festival si však umí užít v low costové variantě, třeba i ve spacáku.

Do Varů levně a bez honosné róby. Během deseti dní je na Mezinárodním filmovém festivalu představeno kolem 150 snímků z celého světa. Kvůli nim do Karlových Varů přijíždí nejen slavné osobnosti, ale také studenti. Na rozdíl od celebrit si ale akci chtějí užít co nejlevněji. „Přespáváme v karlovarské základní škole na zemi ve spacákuNoc nás vyjde na 130 korun. Když se člověk snaží, sežene za normální cenu i jídlo a pití,“ vysvětluje studentka Vyšší odborné školy publicistiky Aneta Bednárová (24).

Skromější ubytování

Základní škola ve Varech je hlavním útočištěm pro studenty, kteří si nechtějí platit drahé a často už dlouho dopředu vyprodané hotely. Prokazují se kartičkou na recepci školy a spí různě po třídách. Mohou využívat toalety i sprchy. Vstup do budovy je podle studentky otevřen nonstop. Jediné pravidlo ale je, že se v budově nesmí požívat alkohol. Na zemi ve spacáku ale člověk musí ubrat na náročnosti ohledně svého komfortu. Spaní v jedné místnosti s mnoha nezmámými lidmi také nemusí být pro každého. Pokud návštěvníci festivalu nechtějí spát ve školách, mají k dispozici i jiné možnosti ubytování. Mohou využít například stanové městečko, různé hostely nebo pokoje rezervované přes internetový portál Airbnb.

Cenový rozdíl přespání ve škole je oproti částkám v průměrném penzionu znatelný. Cena pokoje pro dva se v penzionech pohybuje okolo tisíc korun za noc. Karlovarské hotely pak vychází pro dva okolo tří tisíc za noc. Hosté si je ale většinou rezervují rok dopředu.

Promítání filmů levně i zadarmo

Během festivalu se dá kromě ubytování ušetřit i na cenách za vstupenky na filmy. Když si student zakoupí Festival pass na celých deset dní, vyjde ho to na 900 Kč oproti běžný1 200 KčTato akreditace mu pak umožní volný vstup na tři filmy denně, stačí si jen zabookovat lístek. „Místa v sálech rychle mizí, a tak je musíme rezervovat den předem brzy ráno. Když to ráno nestihneme, chodíme se ptát hodinu před filmem, zda-li se nějaký lístek neuvolnil. Další variantou je čekání ve frontě do poslední chvíle, abychom zabrali případná volná místa. V tomto případě vstupenku na promítání i neakreditovaní neplatí,“ upřesňuje studentka Pavlína Valouchová (22) a dodává, že několik křesel se většinou uvolní. Studentská vstupenka bez Festival passu vyjde kolem 60 korun, což je podle Bednárové poměrně přijatelná cena. Bez studentsnké slevy stojí lístek o dvacet korun víc.

Obě studentky se shodují, že Mezinárodní filmový festival nemusí být chápán jako událost pro slavné a bohaté. Studenti s akreditací přespávající ve škole zaplatí 2 200 Kč za celých deset dní. K tomu je však nutné připočíst i cenu za jídlo a pití. Festival se podle studentek dá užít i v levnější variantě a odnést si z něj spoustu zážitků, a to nejen těch filmových.

Cizinci ve vlastní zemi

Cizinci ve vlastní zemi

Cizinci ve vlastní zemi

+

Cizinci ve vlastní zemi

04. 07. 2018

Absolventská práce studentky Vyšší odborné školy publicistiky Zuzany Panchártkové. Pedagogické vedení: Jolana Dvořáková © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

O počítačové kurzy mají senioři zájem. Potřebují ale individuální přístup

O počítačové kurzy mají senioři zájem. Potřebují ale individuální přístup

O počítačové kurzy mají senioři zájem. Potřebují ale individuální přístup

Generace20
+
O počítačové kurzy mají senioři zájem. Potřebují ale individuální přístup

O počítačové kurzy mají senioři zájem. Potřebují ale individuální přístup

Generace20

Autor: Eliška Neradová

03. 07. 2018

Počet seniorek a seniorů, kteří používají počítače, podle Českého statistického úřadu stále roste. Více než polovina seniorů ale internet ještě nikdy nepoužila. Právě pro ty je určen základní kurz práce s počítačem, který už podruhé zorganizovalo komunitní centrum v Praze Nesedím, sousedím. Během 16 lekcí se senioři učí posílat emaily, vyhledávat informace na internetu i práci v textových editorech.

Josef Vacek (78) se rozhodl navštívit kurz práce s počítačem hlavně proto, aby mohl komunikovat s dětmi a vnoučaty. „Chtěl jsem si prohlížet rodinné fotky, dnes už je totiž málokdo nechává vyvolat, a také se dostat k nějakým novým informacím, které internet poskytuje,“ říká Vacek. Důvody, proč senioři navštěvují kurzy, jsou však rozmanité. „Většina seniorů vnímá internet jako důležitou součást dnešního světa, které ale nejsou součásti. Chtějí si to tedy také vyzkoušet a osahat,“ vysvětluje Jitka Kolářová, lektorka počítačových kurzů komunitního centra Nesedím, sousedím.

Internet je základ

Zájem o počítačové lekce je podle Kolářové velký. „První termín kurzu, který má kapacitu pěti lidí, byl obsazen prakticky ihned, takže jsme museli nakonec přidat ještě další dva,“ zdůrazňuje Kolářová. Podle ní je zájem o lekce i proto, že je v dnešní době stále těžší obejít se bez internetu. „Většina činností, které jsou senioři zvyklí dělat, lze stále ještě uskutečnit bez internetu. Takových služeb ale hodně ubývá,“ říká Kolářová a upozorňuje, že například komunikace s úřady se čím dál tím více přesouvá na internet.

Stanislava Weiglová (87) absolvovala lekce práce s počítačem, aby se mohla lépe připravovat na kurzy angličtiny, které povede od letošního podzimu. „Cítila jsem, že má počítačová gramotnost není taková, jakou bych jako lektorka angličtiny potřebovala. Chtěla jsem se naučit vyhledávat určité informace na internetu, něco si poslechnout a především komunikovat,“ vysvětluje Weiglová. Senioři se na kurzu učí posílat a otevírat emaily s přílohou, vyhledávat dopravní spoje nebo předpověď počasí. „Byl jsem překvapený z toho, co všechno se dá na internetu najít – staré noviny, videa, fotky i mapy,“ popisuje Vacek.

Čím menší počet, tím lépe

Na kurzech práce s počítačem senioři oceňují především individuální přístup. „Před rokem jsem navštívil kurz, kde nás bylo celkem 30. Téměř všichni jsme tehdy počítač viděli poprvé a lektorka nevěděla, kam skákat dřív. Samozřejmě jsem se nenaučil skoro nic,“ vzpomíná Vacek. Nejvíce tak podle Kolářové seniorům vyhovuje, když je jich na kurzu co nejméně. „Pro některé seniory je počítač zcela nová věc a internet neznámé prostředí. Práce s nimi tedy vyžaduje maximální trpělivost a individuální péči,“ vysvětluje.

Největší problém vidí Kolářová v nejistotě seniorů. „I když některé věci zkouší opakovaně, pořád je znát, že se bojí, zda opravdu klikají na správné tlačítko,“ říká Kolářová s tím, že nejdůležitější je hodně opakovat, aby si senioři určité postupy zautomatizovali. „Protože umím dobře anglicky, pojmy mi problémy nedělají. I psaní na klávesnici je pro mě snadné, protože jsem byla zvyklá psát rychle na stroji. Cítím ale, že budu muset zapracovat na celkové orientaci v počítači,“ přiznává Weiglová. Názory, že u starších lidí mizí schopnost učit se novým věcem a pamatovat si je, Kolářová nesdílí. Je přesvědčena, že na kurzy chodí aktivní a schopní senioři. Fakt, že jim některé věci trvají déle, na výsledku nic nemění.

Povolání: Sládek

Povolání: Sládek

Povolání: Sládek

+

Povolání: Sládek

02. 07. 2018

Vyrobili studenti v rámci specializačního zaměření. Redaktorka: Zuzana Kovaříková Kamera/střih: Adéla Veselá Produkce: Martina Kráĺovská Režie: Pavlína Papírková © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Předávání absolventských diplomů 26. 6. 2018 Emauzský klášter

Předávání absolventských diplomů 26. 6. 2018 Emauzský klášter

Předávání absolventských diplomů 26. 6. 2018 Emauzský klášter

+

Předávání absolventských diplomů 26. 6. 2018 Emauzský klášter

27. 06. 2018

Slavnostní předávání absolventských diplomů studentům denního a kombinovaného studia v Emauzském klášteře 26. 6. 2018.

Absolventi VOŠP 2018

Absolventi VOŠP 2018

Absolventi VOŠP 2018

+

Absolventi VOŠP 2018

26. 06. 2018

Absolventi denního a kombinovaného studia na Vyšší odborné škole publicistiky v akademickém roce 2017/2018.

Povolání: Fyzioterapeut

Povolání: Fyzioterapeut

Povolání: Fyzioterapeut

+

Povolání: Fyzioterapeut

24. 06. 2018

Vyrobili studenti v rámci specializačního zaměření. Redaktor: Aneta Bednárová Kamera/střih: Michael Man Produkce: Lucie Jurčová Režie: Kateřina Krucká © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost

Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost

Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost

Generace20
+
Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost

Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost

Generace20

Autor: Anna Žáková

22. 06. 2018

Hlava českého státu opět udělala ostudu. Prezident Miloš Zeman spálil minulý týden v Lumbeho zahradě v areálu Pražského hradu velké červené trenýrky, které v roce 2015 vyvěsila skupina umělců Ztohoven namísto prezidentské standarty.

Teatrálním spálením trenek Zeman přidal do pomyslné soupisky svých afér nový degradující bod – hned vedle sprosťáren v rozhlase či hledání neexistujícího článku novináře Ferdinanda Peroutky. Podobné chování prezidenta republiky je přinejmenším trapné a nevhodné. Společně s červenými trenkami tak shořely zřejmě i Zemanovy poslední zbytky důstojnosti.

Likvidace trenek, které zavlály na Hradě, mohla být i vtipnou událostí. Ovšem pouze tehdy, kdyby Zeman trenýrky spálil hned před třemi lety s nyní vyřčeným argumentem, že spodní prádlo do politiky nepatří. A ne až poté, co se Hrad se skupinou Ztohoven soudil a umělci dostali podmínku. Zeman vzal celou situaci za špatný konec. Na akci pálení trenýrek pozval novináře, aniž by ale oznámil, co se bude v zahradách dít. Namísto dobrého vtipu tak předvedl jen trapné a opožděné gesto.

Jaký smysl mělo spálení červených trenek nyní po téměř třech letech? Jestli chtěl prezident pouze šokovat, jak je mnohdy jeho zvykem, pak se mu záměr vydařil. Je ale otázkou, zda o takové chování vlastně někdo stojí a jestli můžou být Češi na Zemana jako na svého prezidenta ještě pyšní. Svůj úřad pojal jako otevřený útok proti všem odpůrcům Hradu, čímž však shazuje váhu prezidentského úřadu. Ono je to s činy českých hlav států vůbec těžké, jen si vzpomeňme, jak v roce 2011 svět obletělo video, na kterém bývalý prezident Václav Klaus sebral ze stolu v Chile při státní návštěvě pero a schoval jej do kapsy, aniž by se kohokoliv zeptal. Škoda že ta světová proslulost přichází jen v negativním slova smyslu.

Pivovarnictví v Česku

Pivovarnictví v Česku

Pivovarnictví v Česku

+

Pivovarnictví v Česku

15. 06. 2018

Vyrobili studenti dílny Univerzální voják pod vedením Romana Bradáče. Redaktor: Jakub Říha Kamera/střih: Petr Fila Produkce: Lucie Jurčová © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Plymouth

Plymouth

Plymouth

+

Plymouth

11. 06. 2018

Vyrobili studenti dílny Univerzální voják pod vedením Romana Bradáče. Redaktor: Pavlína Papírková Kamera/střih: Pavlína Papírková Produkce: Martina Kráľovská Hudba Radovan Tomasek- Stones http://www.hudebnibanka.cz © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Káva

Káva

Káva

+

Káva

08. 06. 2018

Vyrobili studenti dílny Univerzální voják pod vedením Romana Bradáče. Redaktor: Tomáš Vaňásek Kamera/střih: Daniel Válek Produkce: Lucie Jurčová http://www.vosp.cz © VOŠP, 2018

Ceny Tv DOT 2018

Ceny Tv DOT 2018

Ceny Tv DOT 2018

+

Ceny Tv DOT 2018

05. 06. 2018

Ceny Tv DOT každoročně udělované studentům a pedagogům za vytvořené výstupy v daném akademickém roce.

Turisté v Praze

Turisté v Praze

Turisté v Praze

+

Turisté v Praze

05. 06. 2018

Vyrobili studenti dílny Univerzální voják pod vedením Romana Bradáče. Redaktor: Jakub Říha Kamera/střih: Petr Fila Produkce: Lucie Jurčová © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Kousek Česka v Dominikánské republice. Přistěhovalci budují mezi domky místních komunitní vesničku

Kousek Česka v Dominikánské republice. Přistěhovalci budují mezi domky místních komunitní vesničku

Kousek Česka v Dominikánské republice. Přistěhovalci budují mezi domky místních komunitní vesničku

Generace20
+
Kousek Česka v Dominikánské republice. Přistěhovalci budují mezi domky místních komunitní vesničku

Kousek Česka v Dominikánské republice. Přistěhovalci budují mezi domky místních komunitní vesničku

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

05. 06. 2018

Ze všech tropických zemí si skupina Čechů oblíbila právě Dominikánskou republiku. Zamilovali si ji především pro povahu tamních obyvatel, kteří jsou podle nich klidní a vstřícní. Mezi domovy místních budují projekt Pueblo Checo, v překladu českou vesničku, kde kupují rozpadlé resorty a rekonstruují je. Dominikánci nové výstavby vítají, díky nim mají práci. Vydělají si tak dostatek peněz, aby mohli uživit rodinu.

Ondřej Žídek (21) s rodiči a bratrem již dva roky létá mezi Českou a Dominikánskou republikou. Za domov označují obě země. Dominikánu, jak se zemi přezdívá, objevili s rodinou jako vhodné místo, do kterého by mohli investovat. „Považujeme ji za nejatraktivnější tropickou zemi. Vyhovuje nám politická situace, prostředí i ceny,“ vysvětluje Ondřej Žídek.

Zchátralý hotelový resort ve vesnici Jardin Deportivo. Zdroj: Marianna Kadlecikova

Na severu ostrova se skupinou přibližně třiceti Čechů skupuje jeho rodina zchátralé hotelové resorty okolo vesnice Jardin Deportivo a opravují je. „Koncem dvacátého století vybudovali Američané na severu mnoho hotelových komplexů. Když ale objevili jih, kde jsou bílé pláže, bezvětří a klidné moře, přesunuli se tam,“ vysvětluje Žídek. Sever je v dnešní době využíván hlavně pro aktivní dovolené. Díky větru a velkým vlnám tam mohou lidé provozovat sporty, jako je surfování nebo kiteboarding (jízda po vodě na speciálním prkně).

Dominikáncům Češi nevadí

Zchátralé stavby Češi využívají k budování své vesnice. Celý projekt nazývají Pueblo Checo. „Vesnička je určena především Čechům a Slovákům, kteří by chtěli jet do Karibiku na dovolenou nebo se tam dokonce přestěhovat. Pomáháme jim s ubytováním či s koupí staveb,“ popisuje projekt Žídek. Dodává, že chtějí, aby i návštěvníci měli možnost poznat povahu místních obyvatel a zkusili si, že se dá žít bez stresu a nehonit se jen za penězi.

Dominikánci nejsou konfliktními typy, takže se neobávají, že by v jejich vesnici mohlo v budoucnu s přibývajícími Čechy dojít ke kulturním střetů. „Nevadí nám, že se do Jardin Deportivo lidi z Česka stěhují. Vesnice se rozpadá a s jejich pomocí bychom ji mohli udělat znovu turisticky atraktivní,“ vysvětluje rodák Christopher Sims (19). Právě díky turistům by si podle něj mohli místní finančně přilepšit a pozvednout tak životní úroveň.

Všechno prodat a odletět

V Dominikánské republice žijí i Češi, kteří se rozhodli pro razantní změnu a natrvalo opustili svůj domov. Miloslav Lindr (50) se s přítelem na ostrov odstěhoval před devíti lety. „Pracoval jsem jako ředitel call centra. Bylo to časově náročné. Dostal jsem se do stereotypu a vytratila se mi radost ze života. S přítelem jsme chtěli změnu a Dominikána nás povahou místních lákala,“ vysvětluje své rozhodnutí Lindr. Po dvou měsících pobytu v Karibiku už měli ve městě Cabarete pronajatou restauraci. Do České republiky se během devíti let vrátili jen jednou, a to na měsíc. S rodinou udržují kontakt hlavně přes internet.

Díky projektu mají místní obyvatelé práci. „S otcem pracujeme na stavbách, které tu kupují Češi. Jsme rádi, že si můžeme vydělat peníze, protože musíme uživit pětičlennou rodinu,” vysvětluje Christopher Sims. Žídek říká, že jim práce na stavbách dává pravidelný měsíční příjem, bez kterého se neobejdou. Dominikánci jsou sice přívětiví, klidní a usměvaví lidé, v práci ale na ně spolehnutí podle Lindra příliš není. „Museli jsme se smířit s pracovním tempem maňana. Tedy s tím, že vše nechávají na zítra,“ upřesňuje.

Lidé žijící v Pueblo Checo se místním za práci odměňují nejen mzdou, ale i fiestou. Tu pořádají jednou za dva týdny v pátek. „Zaměstnanci dostanou basu piv a talíř plný guláše. Když jsou najedení, začnou tančit s českými ženami. Ty jsou na to už zvyklé,“ vypráví o slavnosti Ondřej Žídek.

Češi se v Dominikánské republice snaží vypomáhát i místním dětem. „Vymýšlíme pro ně různé vzdělávací aktivity. Za odměnu je pak bereme na výlet. V plánu máme i vytvoření edukačního centra, které by mělo fungovat podobně jako škola,“ říká Žídek. Přistěhovalci z Česka mají na ostrově prozatím čtyři budovy, ve kterých mohou své krajany ubytovat. Také provozují čtyři restaurace. Projekt je ale v začátcích, do budoucna plánují rekonstruovat další resorty. Češi doufají, že se jim podaří vybudovat svou vesničku a že se jejich poměrně harmonické soužití s Dominikánci v budoucnu ještě více prohloubí.

 

Partneři

Kontaktujte nás

Opatovická 160/18, 110 00 Praha 1
Telefon: +420 224 930 851
Telefon: +420 224 930 037
E-mail: vosp@vosp.cz

Newsletter

Odebírejte novinky z naší školy:

Copyright © 2011—2018 Vyšší odborná škola publicistiky.
Všechna práva vyhrazena. „Nejsme žurnalistika, jsme publicistika!“