Kategorie galerie

Publikujeme

Na internetovém studentském magazínu Generace20.cz publikujeme do veřejného prostoru. V rámci jednotlivých rubrik pracujeme v týmech s přesně rozdělenými rolemi jako vedoucí či redaktoři. Píšeme zpravodajské a publicistické texty na témata, která jsou nám blízká, jsou výpovědí dvacetileté generace. 

Správný novinář nepracuje od stolu, a proto redakce Generace20 vyráží do terénu, kde sbírá informace a kontaktuje zdroje pro své články.

Veřejný prostor

Naše texty se prostřednictvím internetu dostávají do veřejného prostoru a mohou mít širší společenský dopad. Učíme se proto ctít společenskou odpovědnost a pravidla etického jednání, které se musí promítat i do novinářské praxe.

Jako redaktoři můžeme poznat, že budovat vzájemnou profesní důvěru není jednoduché. Bez ní však žádný publicista nemůže pracovat.

Někteří lidé se přejídají jen z nudy. Já jim nabízím svoji cestu ke zdraví, říká fitness blogerka Petra Elblová

Někteří lidé se přejídají jen z nudy. Já jim nabízím svoji cestu ke zdraví, říká fitness blogerka Petra Elblová

Generace20

Autor: Petra Macháčková

23. 09. 2019

Před čtyřmi lety si Petra Elblová (27) založila blog, kde se čtenářkami začala sdílet svou cestu k zdravému a vyváženému životnímu stylu. V minulosti Elbová trpěla poruchami příjmu potravy, které ale dokázala porazit, a začala o nich psát, aby pomohla dívkám, které je také zažívají. Elbová je licencovaná fitness instruktorka a sestavuje jak individuální cvičící plány, tak i společné tréninkové výzvy nebo točí na YouTube videa o cvičení.

V minulosti jste trpěla poruchami příjmu potravy. Kdy jste si to poprvé uvědomila? 
Nejdřív jsem na střední zkoušela různé drastické diety a hladověla jsem. Tenkrát mi začaly padat vlasy, třepily se mi nehty, a dokonce jsem na čas ztratila menstruaci. Pak začalo zase období záchvatovitého přejídání, kdy jsem snědla téměř cokoliv, co jsem našla v lednici. Sáhla jsem si tenkrát na dno a díky tomu jsem teď v některých situacích mnohem silnější, než jsem bývala. Bylo to těžké. Ovšem nejtěžší bylo si uvědomit, že jediná, kdo s tím může něco udělat, jsem já.

Jak se liší chutě běžného člověka a někoho, kdo trpí záchvatovitým přejídáním?
Každý má občas chuť dát si něco sladkého, nebo pořádně tučného. Ovšem záchvaty přejídání vypadají úplně jinak. Většinou člověk zajídá nějaké problémy, například stres, smutek, zklamání. Jsou dokonce i případy, kdy se lidi přejídali jen kvůli tomu, že se nudí a nemají co na práci. Je to hlavně jiné v tom, že člověku „vypne mozek“ a dokáže sníst hromady jídla v nesmyslných kombinacích. Někdy i to, co by ho nikdy nenapadlo, nebo mu normálně nechutná. Pamatuji si, jak jsem začala jeden záchvat přejídání například kouskem ovoce, pokračovala jsem sušenkami, snědla jsem tři housky s marmeládou a nakonec jsem do sebe nacpala všechno, co doma bylo. V tu chvíli jde jen o to jíst a je jedno, jestli na to máme chuť nebo ne. V ten moment chceme zajíst jen to špatné, co v sobě máme. Ovšem potom se cítíme ještě mnohem hůř. A to ve chvíli, kdy jídlo dojíme a ležíme s bolestmi břicha a nevolností.

Strach z odsouzení

Co vás vedlo k tomu začít psát články o záchvatovitém přejídání, anorexii nebo bulimii? 
Moje osobní problémy s jídlem pro mě byly obrovskou zkušeností, která mě toho spoustu naučila. Dokážu si ale pořád vybavit, jak hrozné stavy a deprese to byly a jak je těžké se z toho dostat. Tenkrát bych byla strašně vděčná za nějakou pomoc, článek, video, motivaci, cokoliv, jen abych věděla, jak z toho začarovaného kruhu ven. Proto jsem to začala dělat.

Bála jste se o vašich problémech s jídlem veřejně promluvit?
Ze začátku ano. Měla jsem strach, že si to přečte někdo, kdo mě zná osobně a odsoudí mě. Postupem času mi ale docházelo, že chci pomáhat právě tím, že to pošlu ven mezi lidi. Bylo mi nakonec jedno, jak se s tím kdo popere a co si kdo bude myslet. Došlo mi, jak je důležité o takových věcech mluvit, a chtěla jsem s lidmi sdílet i to špatné, čím jsem si prošla. Hlavně být upřímná.

Obsah už není jen o jídle

Zhruba před čtyřmi lety jste začala s blogováním o zdravém životním stylu a cvičení. Na youtube kanále máte čtyřicet pět tisíc odběratelů a na Instagramu ještě o patnáct tisíc víc.Je náročné být pro ně vzorem?
Upřímně? Na mém Instagramu vidím číslo 60 tisíc, ale neuvědomuji si, kolik to vlastně musí být lidí. Dochází mi to jen občas, a to až ve chvíli, kdy jsem venku a někdo mě potká, pozdraví, nebo upřeně zírá. Samozřejmě to nese zodpovědnost a snažím se sdílet jen to, za čím si stojím a co mi dává smysl.

Cítíte, že jste se ve své tvorbě posunula někam dál?
Myslím, že každá etapa za tu dobu, co bloguji, mě někam posunula a něco mi dala. A určitě nejen v tom sociálním životě, ale i v osobním. Mám radost, že si dokážu stát za tím, co sdílím, nerozhodí mě už nějaký nepříjemný člověk nebo špatný komentář a snažím se nesdílet už úplně všechno ze svého soukromí. I když to tak někomu může připadat. Největší posun vidím v tom, že se to, co jsem dřív měla jako koníček, stalo mojí reálnou prací. Což byl vždy můj velký sen.

Na svém blogu jste v jednom z posledním článku zmiňovala, že už nechcete mít nálepku „fitness blogerky”. Znamená to, že se chcete věnovat i jiným věcem než jen cvičení?
Nudilo mě, že každý můj obsah „musel“ být o cvičení a jídle. Samozřejmě to miluji a je to součást mého života, ale myslím, že mám co předat i v jiných oblastech a ráda bych s mými sledujícími sdílela více věcí z jiného než jen cvičícího života.

Partneři

Kontaktujte nás

Opatovická 160/18, 110 00 Praha 1
Telefon: +420 224 930 851
Telefon: +420 224 930 037
E-mail: vosp@vosp.cz

Aby Vám neunikly pozvánky na akce VOŠP

Copyright © 2011—2020 Vyšší odborná škola publicistiky.
Všechna práva vyhrazena. „Nejsme žurnalistika, jsme publicistika!“