Kategorie galerie

Publikujeme

Na internetovém studentském magazínu Generace20.cz publikujeme do veřejného prostoru. V rámci jednotlivých rubrik pracujeme v týmech s přesně rozdělenými rolemi jako vedoucí či redaktoři. Píšeme zpravodajské a publicistické texty na témata, která jsou nám blízká, jsou výpovědí dvacetileté generace. 

Správný novinář nepracuje od stolu, a proto redakce Generace20 vyráží do terénu, kde sbírá informace a kontaktuje zdroje pro své články.

Veřejný prostor

Naše texty se prostřednictvím internetu dostávají do veřejného prostoru a mohou mít širší společenský dopad. Učíme se proto ctít společenskou odpovědnost a pravidla etického jednání, které se musí promítat i do novinářské praxe.

Jako redaktoři můžeme poznat, že budovat vzájemnou profesní důvěru není jednoduché. Bez ní však žádný publicista nemůže pracovat.

I hrabání v odpadcích může být ušlechtilá věc. Má bránit plýtvání jídlem

I hrabání v odpadcích může být ušlechtilá věc. Má bránit plýtvání jídlem

Generace20

Autor: Jiří Charvát

08. 02. 2020

Ponor do hlubin kontejnerů s odpadky ze supermarketů má svůj odborný název: říká se mu dumpster diving. "Odpadkoví potapěči" se do kontejnerů noří ne proto, že je k tomu nutí hlad, chtějí především zabránit plýtvání. Vadí jim, že obchody vyhazují produkty jen kvůli tomu, že jsou prošlé nebo poškozené, i když jsou stále nezávadné a vhodné k jídlu.

Ne každý člověk, který prohrabává popelnice, musí být bezdomovec. Přestože hledání potravin v popelnicích si téměř každý spojí s chudobou, dumpster diving provozují mnohdy pracující lidé nebo studenti, kteří finanční problémy nemají. Jedním z „lovců pokladů“ v kontejnerech je i ajťák Jindřich Kos (26). Tomu vadí, že obchody s potravinami plýtvají jídlem, které po vypršení spotřební lhůty vyhodí. To ale ne vždy musí být zkažené. „Když se někomu zmíním, že se hrabu v odpadcích, kouká na mě jako na blázna. Já to ale dělám proto, že obchody ročně vyhodí několik tisíc tun potravin. Ty jsou často v naprostém pořádku, jen mají třeba poškozený obal,“ vysvětluje Kos a dodává, že supermarkety mnohdy vyhodí celé balení jogurtů jen proto, že se jeden z obalů poškodil a zašpinil ty ostatní. 

Mapy s nezamčenými popelnicemi

Jelikož lze vybírání popelnic a kontejnerů považovat za krádež (odpad ze zákona stále patří majiteli popelnice), je je pro hledače odpadků mnohdy obtížné sehnat v blízkosti obchodů přístupný kontejner. „Většina supermarketů, obzvlášť těch velkých, je umisťuje za zamčený plot a když ne, tak zamykají samotné popelnice,“ popisuje Kos. V hledání snáze dostupných kontejnerů mu pomáhá řada internetových stránek, jako je například web dumpstermap.org. Na něm je mapa, v níž jsou zaznamenané přesné souřadnice míst, kde se nachází volně přístupné kontejnery a popelnice po celé Evropě. Ty do mapy zadávají samotní dumpster diveři, což lze do češtiny převést jako „odpadkoví potápeči“. „Lidem, kteří kontí (vybírají popelnice, pozn. redakce), jde především o to, aby se neplýtvalo jídlem, tak rádi sdílí polohu nezamčeného kontejneru,“ vysvětluje student Jan Šafek (19), který se dumpster divingu věnuje od svých patnácti let. 

Šafka proto potěšil zákon z roku 2018, který v Česku nařizuje supermarketům povinnost posílat neprodejné jídlo charitám. Cílem zákona je snížit plýtvání potravinami do roku 2030 o 50 procent. Potravinové banky tak za rok 2018 dostaly od supermarketů přes čtyři tuny neprodejného jídla, což je oproti předchozímu roku přibližně dvojnásobek. Díky zákonu se tak snížilo plýtvání jídlem a zároveň banky mohly poskytnout tyto potraviny většímu množství lidí v hmotné nouzi.  „Problém ale je, že nařízení platí jen pro obchody s rozlohou větší než čtyři sta metrů čtverečních. Většina malých poboček supermarketů proto neprodejné potraviny stále vyhazuje,“ stěžuje si Šafek. 

V koších jsou i „poklady“ 

Ne všichni „popelnicoví potápěči“ jsou motivovaní pouze odporem k plýtvání jídlem. Student Jakub Rašovec (23) se minulý rok v létě vydal s kamarády na cestu po severu Evropy, kde jsou pro turisty nejdražší evropské země. Když byli v Norsku, napadlo je, že v rámci nízkorozpočtového výletu vyzkouší objet několik supermarketů a podívat se do kontejnerů, zda v nich naleznou něco užitečného. „Většina byla zamčená, protože v Norsku je dumpster diving nelegální, ale našli jsme pár otevřených a tomu, co v nich bylo, jsme se nestačili divit. Spousta druhů ovoce, jako třeba broskve, melouny a banány, vše zabalené v plastové folii a nic z toho nevykazovalo známky plísně. Prostě to bylo jen trochu přezrálé,“ vypráví Řašovec, který si „kontění“ v Norsku vyzkoušel poprvé a prozatím i naposledy, protože v Česku bydlí u rodičů, kteří ho živí a o jídlo se – jak říká – nemusí starat. 

I s odstupem času ale vzpomíná, jak v dalších norských popelnicích našli neotevřené sklenice marmelád, balení oříšků a spoustu vyhozených sušenek s dobou expirace v ten den, kdy je objevili. „Schválně jsme si pak zašli do supermarketu zjistit jejich cenu a jedna krabička sušenek Oreo stála přibližně 20 norských korun, tedy zhruba 60 českých. My jsme přitom v kontejneru našli patnáct balení,“ říká Řašovec. Zdůrazňuje ale, že se v odpadcích vždy přehrabovali s rukavicemi a poté si ještě pro jistotu otřeli ruce desinfekčními ubrousky. Jak dodává, i pro dumpster diving platí heslo: hygiena především.

Partneři

Kontaktujte nás

Opatovická 160/18, 110 00 Praha 1
Telefon: +420 224 930 851
Telefon: +420 224 930 037
E-mail: vosp@vosp.cz

Aby Vám neunikly pozvánky na akce VOŠP

Copyright © 2011—2020 Vyšší odborná škola publicistiky.
Všechna práva vyhrazena. „Nejsme žurnalistika, jsme publicistika!“