Kategorie galerie

Publikujeme

Na internetovém studentském magazínu Generace20.cz publikujeme do veřejného prostoru. V rámci jednotlivých rubrik pracujeme v týmech s přesně rozdělenými rolemi jako vedoucí či redaktoři. Píšeme zpravodajské a publicistické texty na témata, která jsou nám blízká, jsou výpovědí dvacetileté generace. 

Správný novinář nepracuje od stolu, a proto redakce Generace20 vyráží do terénu, kde sbírá informace a kontaktuje zdroje pro své články.

Veřejný prostor

Naše texty se prostřednictvím internetu dostávají do veřejného prostoru a mohou mít širší společenský dopad. Učíme se proto ctít společenskou odpovědnost a pravidla etického jednání, které se musí promítat i do novinářské praxe.

Jako redaktoři můžeme poznat, že budovat vzájemnou profesní důvěru není jednoduché. Bez ní však žádný publicista nemůže pracovat.

23

Dal bych si grog a klobásu, sní o fandění biatlonový komentátor Jiří Rejman

Dal bych si grog a klobásu, sní o fandění biatlonový komentátor Jiří Rejman

Dal bych si grog a klobásu, sní o fandění biatlonový komentátor Jiří Rejman

Generace20
+
Dal bych si grog a klobásu, sní o fandění biatlonový komentátor Jiří Rejman

Dal bych si grog a klobásu, sní o fandění biatlonový komentátor Jiří Rejman

Generace20

Autor: Tereza Potocká

18. 03. 2013

Užít si biatlonový závod jen jako fanoušek. I to by chtěl zažít čtyřicetiletý Jiří Rejman, komentátor tohoto sportu na České televizi. Šampionát v biatlonu v Novém Městě na Moravě skončil před měsícem. Atmosféra, která ve Vysočina aréně panovala však pořád doznívá. Své o tom ví i Rejman, s nímž jsem si o tomto tématu povídala.

Stihl jste si jako komentátor atmosféru Mistrovství světa užít?
Moc jsem si neužíval, pro mě to byla předvším práce a pořádný zápřah. Na druhou stranu ale musím říct, že to bylo hodně příjemné.

V čem příjemné?
Myslím, že to byl hodně povedený šampionát. Hlavně zásluhou samotných pořadatelů, kteří vytvořili perfektní zázemí pro diváky, početné televizní štáby, novináře i samotné závodníky. To se pak nemůže zrodit jiná, než parádní atmosféra a dobré podmínky pro práci.

Když jsme u pracovních podmínek, tak jak se liší, když se MS koná doma od toho když je v zahraničí?
Kvůli špatné finanční situaci v ČT musí při šampionátu ze zahraničí komentátor plnit nejen komentátorské úkoly ale třeba i reportérské, kameramanské, střihačské, produkční či zvukařské.

To musí být náročné…
To tedy je. Ale už jsem si zvykl, že dnes často komentátor ČTfunguje při výjezdech do zahraničí i jako autor příspěvků pro přenos či zpravodajství, které vyrábí zcela sám.

V Novém Městě Vám tedy toto odpadlo?
Přesně. Tam jsem měl o tyto úkoly své působení ulehčené, ovšem na druhou stranu tady byly zase jiné povinnosti spojené s organizací a koordinací vysílání.

Jaké?
Třeba zajišťování živých ranních vstupů pro ČT24, plánování vysílání, úkolování kolegů či natáčení pořadů VIP biatlon.

Jaktože jste je úkoloval?
Byl jsem totiž i spoluatorem celého televizního projektu Mistrovství světa. Bylo to poprvé v mé dvacetileté kariéře, co jsem se účastnil tak velké operace. Přípravy trvaly více než dva roky. Jako spoluautor jsem tedy měl možnost ovlivnit vysílání v mnoha ohledech.

Třeba?
Mohl jsem si vybrat velký počet kolegů s nimiž jsem realizoval plány dle našich, společných představ. Připravili jsme téměř 30 hodin vysílání. Byla to fuška, ale snad se to povedlo a přenesli jsem kus biatlonové atmosféry i televizním divákům.

Dá se porovnat atmosféra, která panovala ve Vysočina aréně s atmosférou ve velkých německých biatlonových střediscích jako je třeba Oberhof nebo Ruhpolding?
Ano, ale zároveň i ne. Nové Město na rozdíl od Německa působilo hodně ,domácky‘.

Jiří Rejman při natáčení pořadu VIP biatlon s finskou biatlonistkou Kaisou Makarainnenovou. Foto: archiv Jiřího Rejmana

Jiří Rejman při natáčení pořadu VIP biatlon s finskou biatlonistkou Kaisou Makarainnenovou. Foto: archiv Jiřího Rejmana

Domácky?
Je to můj pocit. Pohostinnost Vysočiny byla vynikající. A pak taky fakt, že Nové Město překvapilo vysokým počtem českýchfanoušků. Zatímco na posledních MS byla odhadovaná návštěva cca 60% ze zahraničí a 40% domácí, tak zde tomu bylo naopak.

Chtěl byste někdy jet na závody jen jako divák?
Někdy o tom sním. Vzal bych si do termosky hodně grogu, koupil klobásu, pověsil někde vlajku, občas bych zafandil a hlavně se těšil z toho, že nemusím koukat do monitorů. No a pak bych samozřejmě zašel do partystanu, kde je ta atmosféra po závodě taky fantastická.

A když se vrátíme zpět do reality ke komentování. To má pro vás jaké kouzlo?
Pořád se tam něco děje. Během vteřiny může být vše jinak. A to mě baví.

To musíte být pořád ve střehu…
Jistě, musím reagovat na neustále se měnící vývoj závodu, nesmí mi nic uniknout. Není to vždy jednoduché, ale nemůžu si stěžovat, komentátorská práce není na biatlonovém přenosu to nejtěžší.Co mají  říkat režisér a střihač?

Co by měli říkat?
Oba musí  během dvou hodin každých deset vteřin volit jedno ze čtyř až osmi  řešení, které vývoj závodu nabízí.  Samozřejmě po závodu, nebo na pohovce doma v obýváku všichni víme, co se mělo zrovna ukazovat v záběru. Jestli v jeden okamžik dát přednost domácímu biatlonistovi na střelnici, nebo startu nějaké hvězdy, nebo na mezičasu ukázat jinou hvězdu, či upřednostnit  dojezd do cíle jiného biatlonisty, který se možná stane vítězem. Vybrat jednu správnou ze 43 kamer, to je těžké.

VIDEO: Matějská nebo mrazivá pouť?

VIDEO: Matějská nebo mrazivá pouť?

VIDEO: Matějská nebo mrazivá pouť?

Generace20
+
VIDEO: Matějská nebo mrazivá pouť?

VIDEO: Matějská nebo mrazivá pouť?

Generace20

Autor: Zbyšek Nádeník

16. 03. 2013

Matějská pouť je v Praze jedním z každoročních symbolů jara. Letos to tak zatím bohužel nevypadá.

Pár dní ještě potrvá, než se do areálu Holešovického výstaviště nahrnou davy příznivců adrenalinu a tradičních pouťových radovánek. Štáb Generace 20 se podíval, jak taková první jarní pouť vypadá, když je jaro teprve za dveřmi.

Svět zezelená — přichází Den svatého Patrika

Svět zezelená — přichází Den svatého Patrika

Svět zezelená — přichází Den svatého Patrika

Generace20
+
Svět zezelená — přichází Den svatého Patrika

Svět zezelená — přichází Den svatého Patrika

Generace20

Autor: Šarlota Vilímková

15. 03. 2013

Irsko a spolu s ním i téměř celý svět v neděli opět zezelená. Není to příchodem jara, nýbrž blížícím se Dnem svatého Patrika, který s sebou kromě této barvy přináší také hudbu, tanec, dobré jídlo a pití. Pro Iry má však tento svátek hlubší význam.

Už v neděli 17. března přivítá svět Den svatého Patrika. Důležitou součástí tohoto dne je zelené barva, která se odvíjí od toho, že se Irsku přezdívá Zelený ostrov. I když byl tento svátek původně oslavován na počest patrona Irska, který přinesl do své rodné země křesťanství, v posledních letech ho nadšenci vnímají hlavně jako čas zábavy.

„Osobně si myslím, že v současné době už není tento den chápán jako něco, co má spojitost s náboženstvím,“ vysvětluje Paul Regan z irského Bandonu. Dodává, že je to spíše oslava charakteru a nátury Irů, kteří jsou velmi společenští a milují zábavu.

Radovat se z maličkostí

V Irsku je Den svatého Patrika státním svátkem. Proto se najdou i tací, kteří dávají přednost rodinným sešlostem před tradičním způsobem oslav s hudbou a plnou sklenkou whisky. Ať je to tak nebo onak v Irsku se zkrátka nenajde někdo, kdo by tento den neslavil.

Irové svůj svátek vnímají podobně, jako ho přijal zbytek světa. Připomíná jim totiž, že by se lidé měli umět bavit i v těžkých chvílích a neměli by brát věci tak vážně. „Irové prochází v době recese těžkým obdobím a přesto se dokáží radovat z maličkostí a z toho, že jsou všichni zdraví a spolu,“ říká Regan.

Irové jsou pyšní na to, že jeden malý ostrov na západním pobřeží Evropy se čtyřmi a půl milióny obyvatel dokáže na chvíli zastavit a pobavit svět. „Náš národ každý rok přinutí spoustu lidí obléknout směšné klobouky, barvit jídlo i pití na zeleno nebo si malovat trojlístky na obličej,“ uvádí Regan s úsměvem.

Slavit se bude i v Česku

K oslavám patří hlavně hudba a alkohol, Zdroj: Wikimedia

K oslavám patří hlavně hudba a alkohol, Zdroj: Wikimedia

I Česko se o víkendu zbarví do zelena. Již po šestnácté pořádá v Praze irský přistěhovalec Frank Haughton tradiční hudební festival v duchu jeho rodné země. Pro návštěvníky bude na Staroměstském náměstí připravené pódium, kde vystoupí několik hudebních kapel.

Irské hospody pak nabídnou tradiční pokrmy například v podobě vařeného hovězího, mořských plodů a ryb. „Nejsme národem, který by byl známý pro své jídlo,“ svěřuje se Regan s tím, že jim jde hlavně o zábavu, která je spojena především s alkoholem.

Proudem poteče i zelené pivo, které má v Česku už sedmiletou tradici. To se ovšem bude čepovat i v klasických českých restauracích. „Zelené pivo nabízíme už čtvrtým rokem a určitě se těší čím dál tím větší oblibě,“ říká majitelka restaurace Na Michelské Taťána Venderová.

Za pádem Komety stojí hlavně nekázeň hráčů na ledě

Za pádem Komety stojí hlavně nekázeň hráčů na ledě

Za pádem Komety stojí hlavně nekázeň hráčů na ledě

Generace20
+
Za pádem Komety stojí hlavně nekázeň hráčů na ledě

Za pádem Komety stojí hlavně nekázeň hráčů na ledě

Generace20

Autor: Tereza Mrkvičková

15. 03. 2013

Ačkoliv i tuto sezonu měla HC Kometa Brno velkou šanci, na postup ze základní části české hokejové extraligy tentokrát nedosáhla. Důvodem je podle fanoušků špatná hra a nesoudržnost týmu, který v loňském roce pod vedením trenéra Zdeňka Venery došel až do finále. Venera byl po základní části i přes odpor fanoušků, kteří si nemyslí, že by za neúspěchem stálo jeho koučování, vedením odvolán.

Velké zklamání prožívají fanoušci, vedení a především hráči HC Komety Brno. Od té doby, co tým v prosinci začal klesat tabulkou české hokejové extraligy, spadl až na nepostupová místa. Důvody nehledá jen vedení, které situaci řešilo odvoláním trenéra Zdeňka Venery, ale také příznivci klubu. Na sociálních sítích se rojí názory o špatných přesilovkách a velkému počtu vyloučení. Jasný názor na to má šéfkomentátor sportovní redakce ČT Robert Záruba. „Nekázeň hráčů pak měla za následek hru v oslabení, která se týmu stala osudná,“ upřesňuje.

Statistiky ale ukazují, že ani v loňském úspěšném roce nebyly tyto disciplíny právě silnou stránkou brněnského kádru. Podle údajů z webového portálu hokej.cz je procento využitých přesilovek dokonce lepší než vloni, ale stále jsou s tímto výkonem čtvrtí nejhorší v tabulce.

Počet minut, které museli hráči odehrát ve sníženém počtu, byl letos o něco vyšší. V obou ročnících překonal hranici tisíce a Kometa tak byla pokaždé nejtrestanějším týmem. Brněnští mají dokonce o necelou hodinu více trestných minut než druhý nejvylučovanější klub HC Verva Litvínov.

Tým nebyl soudržný

Se sestupem tabulkou byly myšlenky příznivců čím dál tím více pochmurnější, i když stále velká část z nich až do konce základní části věřila, že se kádr zvedne. „Bylo to špatné, mrzela nás každá zbytečná prohra, především v nastavení nebo po samostatných nájezdech,“ komentuje náladu fanynka Martina Recmanová.

Nejvíce ale fanoušci kritizovali samotné hráči, kteří podle většiny příznivců špatně spolupracovali, nehráli srdcem a vzdávali boj před koncem utkání. „Mužstvo nebylo tak soudržné jako loni, a uvnitř týmu mělo dojít i k nějakým ostrým sporům,“ potvrzuje názory fanoušků Záruba.

Ohromnou podporu nadšenci Komety prokázali právě propuštěnému Zdeňku Venerovi. V komentářích k příspěvku na Facebooku o změně koučů mu děkovali za loňský úspěch a litovali tohoto kroku brněnského vedení. „Výměna trenérů neměla vůbec přijít, a pokud ano, tak až na konci sezony,“ říká Recmanová.

Někteří nyní doufají, že tým dostane od nastupujícího trenéra Vladimíra Kýhose nový podnět k zlepšení hry a spolupráce na ledě. O tom, jestli vezmou hráči výměnu trenéra jako nový impuls, je Záruba skeptický. „Myslím, že to obecně spíše neplatí, ale je to individuální,“ dodává závěrem.

VIDEO: Reportáž z inaugurace Miloše Zemana

VIDEO: Reportáž z inaugurace Miloše Zemana

VIDEO: Reportáž z inaugurace Miloše Zemana

Generace20
+
VIDEO: Reportáž z inaugurace Miloše Zemana

VIDEO: Reportáž z inaugurace Miloše Zemana

Generace20

Autor: Markéta Prokšanová

14. 03. 2013

Historicky první přímá volba českého prezidenta byla 8. března již pomyslně ukončena. Miloš Zeman tento den totiž složil inaugurační slib a tím byl uveden do úřadu.

Na Hradčanském náměstí se sešlo několik desítek lidí, aby celý průběh této významné události na velkoplošných obrazovkách. Mezi nimi byli i mladí lidé, kterých jsme se zeptali, proč přišli a jaký mají názor na osobnost nové hlavy státu.

ANKETA: Co vás nalákalo jít na Babovřesky do kina a jak je hodnotíte?

ANKETA: Co vás nalákalo jít na Babovřesky do kina a jak je hodnotíte?

ANKETA: Co vás nalákalo jít na Babovřesky do kina a jak je hodnotíte?

Generace20
+
ANKETA: Co vás nalákalo jít na Babovřesky do kina a jak je hodnotíte?

ANKETA: Co vás nalákalo jít na Babovřesky do kina a jak je hodnotíte?

Generace20

Autor: Barbora Zpěváčková

14. 03. 2013

Nová komedie režiséra Zdeňka Trošky Babovřesky vstoupila do kin 14. února tohoto roku. Během prvního víkendu film vidělo 140 tisíc diváků. Nyní mají za sebou Babovřesky čtvrtý týden a celkem zatím vidělo film 460 tisíc lidí. Většina filmových kritiků přitom ve svých recenzích Troškovu novinku moc nechválila. Ptali jsme se mladých lidí, kteří film viděli, co je nalákalo jít na komedii do kina a jak ji hodnotí.

Foto: Barbora Zpěváčková

Tomáš Růžička, 26 let

Do kina jsem šel, protože ve filmu hrají známí herci a mám rád Troškovy komedie. Musím přiznat, že jsem od Babovřesk čekal trochu víc. Líbilo se mi prostředí, kde je komedie natočená. Velkým mínusem pro mě byla očividná reklama na Rádio Impuls a na medovník. Čekal jsem také, že Lucie Bílá bude mít ve filmu větší roli.

Foto: Archiv Markéty Helmichové

Markéta Helmichová, 20 let

Přesvědčil mě trailer a skutečnost, že film režíroval pan Troška — to považuji za určitou záruku kvalitního filmu. Očekávala jsem podobný typ filmu jako je Slunce, seno… a přesně takové Babovřesky jsou. To, že se často opakují sprostá slova, má podle mě ve filmu určitý význam. Já osobně se takové dobře umístěné sprosté hlášce zasměju.

Foto: Archiv Josefa Junka

Josef Junek, 22 let

Nalákala mě moje zvědavost a kamarádka. Z filmu jsem měl smíšené pocity, přišlo mi to jako takové Slunce, seno a Kameňák dohromady. Na filmu se mi ale moc líbila atmosféra jihočeské vesnice, ta byla vystihnuta dokonale.

Foto: Archiv Michaely Loužilové

Michaela Loužilová, 27 let

V Cinestaru probíhají dámské jízdy a Babovřesky byly v nabídce předpremiéry, tak jsme na ně šly s kamarádkou. Ze začátku byl film velmi „umělý“. Herečky své role předstíraly až moc, některé scény potom byly nepřirozené.

Foto: Archiv Lukáše Macka

Lukáš Macek, 26 let

Na film jsem šel, protože mě zajímalo, jaký bude, když na něj plakáty visely téměř všude. Navíc, se mi nechtělo čekat, až ho budou dávat v televizi. Sníměk se mi ale nelíbil, vadilo mi, že se celá komedie točí kolem sprostých hlášek, to mi nepřijde moc vtipné… Ale to už je prostě Troška.

Baví mě znervózňovat protihráče, vypráví mladá šachistka

Baví mě znervózňovat protihráče, vypráví mladá šachistka

Baví mě znervózňovat protihráče, vypráví mladá šachistka

Generace20
+
Baví mě znervózňovat protihráče, vypráví mladá šachistka

Baví mě znervózňovat protihráče, vypráví mladá šachistka

Generace20

Autor: Veronika Fryčová

13. 03. 2013

Nedá se říct, že by byl život Nikol Golubové černobílý. Na rozdíl od jejího koníčku, kterým jsou už od dětství šachy. Mladá osmnáctiletá slečna, žijící v Praze a pocházející z Ruska, vypráví o zajímavostech šachových turnajů.

Kdy jste vůbec poprvé hrála šachy?
Už ve třech letech.

Jak jste se ke hře dostala?
Ve stejném domě bydlel známý, který byl šachový trenér a měl ve městě vlastní šachový klub.

A co vás už tak malou na šachách lákalo?
To sama nevím, asi ty figurky.

Většina lidí si myslí, že šachové partie jsou zdlouhavé a nudné. Je to podle vás pravda?
Pro mne šachy rozhodně nikdy nuda nebyly a také nebudou. Je třeba se kouknout na šachy z druhé stránky; bažíte po vítězství, slávě a především odměně. Zdlouhavé většinou nejsou, protože se praktikuje především švédský systém kol, 20 x 20 minut pro každého hráče. Nudné rozhodně také nejsou, protože většinu času trávíte právě přemýšlením o možných tazích protihráče a svém následném tahu.

Co vás na šachových turnajích nejvíce baví?
Na turnajích se mi nejvíce líbí asi ta atmosféra. Vždy se snažím svého protihráče znervóznit a znejistit, to mě baví. Naopak nudné je čekání na to, až dohrají všichni šachisté své partie.

Jaký byl váš největší herní úspěch?
Díky svému otci jsme měla možnost zahrát si i na mistrovství světa v Moskvě v roce 2007. Pořádal to moskevský starosta a připravil pro nás všechny soutěžící skvělé ubytování a zábavu. Na mistrovství ČR jsem skončila na 3. a 5. místě. Ve dvanácti letech jsem hrála turnaj v Lipnici nad Sázavou, kde jsem porazila vítěze předešlého ročníku. Sama jsem pak skončila na 2. místě. Dále jsem například hrála v týmu s Rayem Korantengem, který uvádí zprávy na Nově.

Patříte stále do nějakého klubu či hrajete už jen sama za sebe?
Už dlouho nehraju za žádný klub, kvůli nedostatku času. Dříve jsme hrála za ŠK Kámen Chotěboř. TEď už jen sama za sebe.

Jací podle vás jsou, nebo jací by měli být šachoví hráči?
Šachovým hráčům podle mě nesmí chybět jedna zásadní věc a to je logika. Jakmile nepřemýšlíte logicky, nemusíte hrát vůbec.

A co vám hra kdy přinesla?
Kromě nezapomenutelných okamžiků a úspěchů třeba i nové přátele.

Partneři

Kontaktujte nás

Opatovická 160/18, 110 00 Praha 1
Telefon: +420 224 930 851
Telefon: +420 224 930 037
E-mail: vosp@vosp.cz
Copyright © 2011—2019 Vyšší odborná škola publicistiky.
Všechna práva vyhrazena. „Nejsme žurnalistika, jsme publicistika!“