Kategorie galerie

Publikujeme

Na internetovém studentském magazínu Generace20.cz publikujeme do veřejného prostoru. V rámci jednotlivých rubrik pracujeme v týmech s přesně rozdělenými rolemi jako vedoucí či redaktoři. Píšeme zpravodajské a publicistické texty na témata, která jsou nám blízká, jsou výpovědí dvacetileté generace. 

Správný novinář nepracuje od stolu, a proto redakce Generace20 vyráží do terénu, kde sbírá informace a kontaktuje zdroje pro své články.

Veřejný prostor

Naše texty se prostřednictvím internetu dostávají do veřejného prostoru a mohou mít širší společenský dopad. Učíme se proto ctít společenskou odpovědnost a pravidla etického jednání, které se musí promítat i do novinářské praxe.

Jako redaktoři můžeme poznat, že budovat vzájemnou profesní důvěru není jednoduché. Bez ní však žádný publicista nemůže pracovat.

23

V obci Sedlo slaví z recese komunistický 1. máj. Mladým to ale moc neříká

V obci Sedlo slaví z recese komunistický 1. máj. Mladým to ale moc neříká

V obci Sedlo slaví z recese komunistický 1. máj. Mladým to ale moc neříká

Generace20
+
V obci Sedlo slaví z recese komunistický 1. máj. Mladým to ale moc neříká

V obci Sedlo slaví z recese komunistický 1. máj. Mladým to ale moc neříká

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

10. 05. 2019

Na plotech jsou vyvěšeny československé a sovětské vlajky, doplňuje je šeřík, mávátka a dobová hesla. Okna jsou vyzdobena prvomájovými motivy, papírovými holubicemi a vlaječkami. Malá jihočeská vesnice Sedlo u Číměře už dvacet let pořádá prvomájové průvody jako recesi, která připomíná a ironizuje komunistické oslavy svátku práce.

„Nestyďte se projevit radost, ať žije první máj, buďte zdrávi občané,“ hlásí tlampač ze žluto-bílého auta značky Volha s nápisem Veřejná bezpečnost. Za ním jde skupina patnácti pionýrek i se svým vedoucím, který má na uniformě nápis Hradní stráž. Do pochodu hraje kapela dechovku. „Už dvacet let jsem major. To proto, že jsem vedoucí pionýrské skupiny děvčat a holky všechno vykecaj. Za ty průšvihy jsem nikdy nebyl povýšen,“ žertuje Michal Zikmund. 

Malá vesnice Sedlo, které má okolo stovky obyvatel, je na 1. května přeplněná lidmi. Ať už těch v prvomájovém průvodu, či diváky, kteří se na akci jen přijeli podívat. Převažuje starší generace. „Někteří lidé to berou jako vzpomínku na minulost. Oni v tu dobu byli mladí, takže na to teď už vzpomínají hezky. Každý starý tvrdí, že za mlada bylo líp,“ říká Petr Fiala, jeden z organizátorů akce. Upozorňuje, že smyslem průvodem není vzpomínání na staré časy, ale recese a zábava. 

Proč připomínat komunisty

Na akci nechybí ani dobová technika – staré motorky, sanitka či Trabant. Ten ale nedokáže nastartovat a tak ho lidé tlačí. V celé vesnici panuje dobrá nálada. Všichni mávají, smějí se kostýmům a vtipným heslům. Jeden z mála mladých diváků Jan Schrammhauser (24) ale nad průvodem kroutí hlavou. Přijel se podívat jen kvůli tomu, že se akce účastní jeho kamarádi. „I když je to recese, připomíná to komunisty. V té době se děly hrozné věci, tak proč si něco takového připomínat?“ nesouhlasí Schrammhauser a nejradši by průvod zrušil.

Mladším lidem oslavy svátku práce celkově nic moc neříkají. Pavel Šalanda (35) ale přiznává, že se přijel pobavit. „Jezdím sem každý rok, je to tradice. Jako mladý jsem v průvodu nechodil, nic mi to neříká. Ale je to sranda,“ připouští Šalanda. Kolem něj projíždí několik alegorických vozů: myslivci, JZD, pojízdná prodejna Pramen či mlékaři. Ti jedou na velké modré „vejtřasce“ nazdobené barevnými prapory, břízami, obrázky V. I. Lenina či Klementa Gottwalda a mnoha hesly, které zesměšňují ty původní komunistická, například „Úkoly pětiletky splníme, i kdyby to trvalo deset let.“ Na voze vezou mnoho starých mlékařských konví, jsou oblečeni v bílých pláštích a jeden z nich dokonce za krávu. „Naše kravka dá všem,“ volají k lidem a hází jim kostky sýru Romadur či lahve mléka.

Dvacetiletá tradice

Průvod po necelé hodině přichází na náves u hospody, kde zazní československá hymna i Internacionála. Pionýrky stojí v pozoru a zpívají. Poté náčelník přečte svůj proslov, při kterém si dělá legraci i ze současné politiky. Zesměšňuje Andreje Babiše, Miloše Zemana, ale i kůrovce. Mnoho lidí to pobaví. Ještě více je ale baví skupina pionýrek, které si připravily taneční vystoupení na písničku „Duhová víla“. Ženy všech věkových kategorií tančí s barevnými deštníky a krátkými sukněmi. „Připravují si vystoupení každý rok, bez toho by to nešlo,“ vysvětluje jejich vedoucí Zikmund.

Hlavní organizátor Zdeněk Kněžínek (67) vzpomíná, že když byl ještě podobný průvod skutečný a povinný, jako dítě neměl rád. Když se ale před dvaceti lety domluvil s kamarády u piva, že se s vlajkami projdou vesnicí, připadalo mu to jako legrace. „Nazdobili jsme traktor, vzali jsme prapory a šli jsme vesnicí. Postupem let sem začalo jezdit mnoho vozů z okolních vesnic,“ říká Kněžínek a dodává, že průvod příští rok půjde zas.

O věci, které darovali učitelé VOŠP do dražby na festivalu Všemi směry, byl velký zájem. Vybralo se téměř 22 tisíc korun

O věci, které darovali učitelé VOŠP do dražby na festivalu Všemi směry, byl velký zájem. Vybralo se téměř 22 tisíc korun

O věci, které darovali učitelé VOŠP do dražby na festivalu Všemi směry, byl velký zájem. Vybralo se téměř 22 tisíc korun

Generace20
+
O věci, které darovali učitelé VOŠP do dražby na festivalu Všemi směry, byl velký zájem. Vybralo se téměř 22 tisíc korun

O věci, které darovali učitelé VOŠP do dražby na festivalu Všemi směry, byl velký zájem. Vybralo se téměř 22 tisíc korun

Generace20

Autor: Petra Macháčková

10. 05. 2019

V pátek 3. května uspořádali studenti Vyšší odborné školy publicistiky v industriálním prostoru DUP39 15. ročník festivalu Všemi směry. Tradičně proběhla i dražba věcí, které do aukce darovali učitelé. Letos byla nejdražším vydraženým kouskem koláž pedagoga Martina Kézra za 7 100 korun.

Korunou festivalové aukce se letos stala novinářská prvotina vedoucího sportovní redakce deníku Právo Martina Kézra. Jeho první vizitka, článek z Nagana z roku 1998 a fotografie z dětství. To všechno bylo součástí koláže, kterou pedagog a také jeden z dražitelů do aukce věnoval. „Kdo teď přihodí minimálně pětistovku, řeknu mu v soukromí historku o Jágrovi,“ lákal po překonání částky čtyř tisíc korun studenty a bývalé absolventy školy Kézr. Jeho koláž nakonec po dlouhém přihazovacím souboji vydražila bývalá studentka Kateřina Jirovská.

Obrovský zájem byl i o dres fotbalové Sparty od Romana Bradáče. Ten nakonec vydělal druhou nejvyšší částku, za 4 500 korun ho vydražila studentka Amálie Knotová (23). „Fotbal mi sice nic neříká, ale chtěla jsem mít jedinečnou vzpomínku na mého nejmilejšího učitele. Pana Bradáče si vážím jako velké mediální osobnosti a jsem ráda za všechny zkušenosti, které nám předává,“ říká Knotová.

Organizátoři byli spokojeni

Studenti se předháněli i v přihazování na parfém Michala Schustera, který si nakonec za 1 500 korun odnesl prvák Martin Rodrigari (21). „Pana Schustera mám rád a když jsem zjistil, že se draží jeho voňavka, tak jsem neváhal a přihazoval. Navíc voní opravdu hezky,“ dodává se smíchem Rodrigari.

Vydraženy byly také mikiny s logem školy, dohromady za 1 200 korun, CD bývalého studenta Lukáše Panocha za 1600 korun nebo věštba od Jolany Dvořákové za 1 800 korun. „S dražbou jsme velmi spokojeni. Dopředu jsme tipovali, kolik by se mohlo vybrat, a konečná částka byla velmi blízko našemu odhadu,“ říká spokojeně Tomáš Dohodil, jeden z organizátorů festivalu Všemi směry. Vybrané peníze spolu s kolegy využijí na pokrytí nákladů festivalu a zaplacení pronajatého prostoru.

Kilt nosím i do kanceláře a místo obleku, říká dudák Vladan Menčík

Kilt nosím i do kanceláře a místo obleku, říká dudák Vladan Menčík

Kilt nosím i do kanceláře a místo obleku, říká dudák Vladan Menčík

Generace20
+
Kilt nosím i do kanceláře a místo obleku, říká dudák Vladan Menčík

Kilt nosím i do kanceláře a místo obleku, říká dudák Vladan Menčík

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

10. 05. 2019

V České republice je zhruba jen patnáct lidí, kteří umějí hrát na velké skotské dudy. Mezi ně patří Vladan Menčík (33), který na tradiční skotský hudební nástroj začal hrát před pěti lety. Dudám propadl a hraje, kde se dá. Zúčastní se s nimi například i festivalu skotské kultury Highland Games Únětice, který se koná v sobotu 18. května.

Od druhé třídy jste navštěvoval základní uměleckou školu. Hrál jste na flétnu, tubu, na klavír a ve dvou kapelách na baskytaru. Proč jste se dal nakonec zrovna na skotské dudy?
Na vysoké škole mě velmi zaujala skotská muzika, později i tanec a občas jsem nosil skotský kilt. Jednou jsem se zúčastnil skotského dne na hradě Veveří nad Brnem, kde hrál kamarád na dudy. Byl tam večírek a když jsem se ráno probudil, našel jsem v bundě dudácký odznak. Psal jsem kamarádovi, že mu ho vrátím. Přišla odpověď, ať si odznak nechám a že ve čtvrtek máme zkoušku, protože začínám hrát na dudy. Přes noc jsme si asi dali hodně piva a skotské whisky a domluvili jsme se, že se ze mě stane dudák. Trochu mi to vypadlo přes noc z hlavy, ale nakonec jsem se skutečně začal učit na dudy hrát.

Skotské dudy jsou hodně náročný a neobvyklý nástroj. Jak dlouho trvá, než je člověk alespoň trochu ovládne?
Netrvalo mi to moc dlouho. Učil mě to kamarád a za půl roku jsem hrál na veřejnosti. Moc mě to chytlo, proto jsem trénoval téměř každý den po práci. 

Dudáci v Praze cvičí ve škole pro hluchoněmé.

Dudy jsou velmi hlasitý nástroj, ne každý ho vydrží dlouho poslouchat. Kde cvičíte?
V novém bydlení mohu chodit trénovat na velké dudy do sklepa, doma v obýváku mohu hrát ale jen na cvičnou píšťalu. Také často trénuji venku. Ale i tam za mnou jednou přišel pán, jestli bych toho nemohl nechat, že jim spí děti a já je budím. Ideální je domluvit se někde ve škole v tělocvičně, kde odpoledne už nikdo není a trénovat tam. Výborně to mají vyřešené dudáci z jednoho bandu v Praze, kteří chodí cvičit do tělocvičny ve škole pro hluchoněmé. To je ideální řešení.

Co je na hraní na tento nástroj nejnáročnější?
Fouknout do nich takový tlak, aby vůbec zněly a ten tlak udržet, aby zněly kontinuálně. Říká se, že dudák musí zvládat tři rytmy. Rytmus dýchání, rytmus stlačování dechu a rytmus skladby samotné. To všechno zároveň.

Proč jste nezačal hrát na české dudy?
To je jednoduché, protože jsem se k tomu nikdy nedostal. A ani nemám potřebu. Dostal jsem se k irské a skotské muzice, tancům, kiltům, k whisky a zůstal jsem u toho. Možná, že kdybych někdy dřív vyzkoušel české dudy, bylo by to o něčem jiném. I na skotské dudy ale hráváme set, ve kterém jsou dvě typicky skotské skladby a za ně dáváme Kdyby byl Bavorov, Holka modrooká, Pec nám spadla a Skákal pes. To jsou zrovna věci, které se zahrát dají.

Jaký je rozdíl mezi skotskými a českými dudami?
Hlavní rozdíl je v konstrukci. České mají dva měchy. Jeden je zásobník na vzduch a druhý je pumpička, kterou se ten měch pumpuje. Velké skotské dudy mají jeden měch, do kterého se fouká pusou. Další rozdíl je v ladění. Skotské jsou laděné zhruba o půl tónu výš než všechny ostatní nástroje. To je zásadní problém, když je potřeba hrát s nějakým orchestrem nebo kapelou. Dudy se totiž nedají naladit.

I přes to ale hrají skotské dudy například v kapele Red Hot Chili Peppers.
To je pravda, ale kvůli nim se musí celá kapela přeladit, aby s těmi dudy souzněla. Nedá se s nimi pohnout, a tak se musí kapela podřídit.

Dudy jsou poměrně drahá legrace.

Kolik tento nástroj stojí?
Moje byly za dvacet tisíc, ale to jen proto, že jsem si je koupil od kamaráda a opravil měch. Nový model stojí asi čtyřicet pět tisíc. A to jsou řekněme nižší střední třída. Je to poměrně drahá legrace.

Skotský kilt nosíte pravidelně i normálně na veřejnosti. Proč jste si ho tolik oblíbil?
Proč si někdo obarví půl hlavy na zeleno? Protože chce vyčnívat z davu. A tak já nosím občas kilt. Patří to k dudám a je to něco zvláštního, neotřelého. V lednu jsem v něm šel přes centrum Brna a naproti mně šli asi tři dvacetiletí kluci. Najednou jsem slyšel, jak jeden říká „Ty vole, tak tomu říkám styl.“ To mě pobavilo. Občas ho nosím i do práce do kanceláře, kde dělám IT. A v současné době ho používám i místo obleku, ze kterého jsem nějak „vyrostl“.

Naučila jsem se žít bez prsou, říká dívka po rakovině. Nemoc se nevyhýbá ani mladým

Naučila jsem se žít bez prsou, říká dívka po rakovině. Nemoc se nevyhýbá ani mladým

Naučila jsem se žít bez prsou, říká dívka po rakovině. Nemoc se nevyhýbá ani mladým

Generace20
+
Naučila jsem se žít bez prsou, říká dívka po rakovině. Nemoc se nevyhýbá ani mladým

Naučila jsem se žít bez prsou, říká dívka po rakovině. Nemoc se nevyhýbá ani mladým

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

08. 05. 2019

Nikola Samková onemocněla rakovinou prsu před osmi roky, když jí bylo 23 let. Přežila a teď pomáhá pacientkám s podobnou diagnózou. Hlavní je podle ní nepodcenit samovyšetření každý měsíc. Zvlášť u mladých žen totiž karcinom prsu bývá velmi agresivní. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky onemocní karcinomem prsu každoročně v České republice přibližně 500 žen do 40 let věku z celkového počtu bezmála sedmi tisíc nových nemocných.

Nikola pravidelně běhala a studovala vysokou školu. Na den, kdy si v prsu objevila bulku, nikdy nezapomene. Vyrazila běhat na svoji obvyklou trasu, a asi v polovině ji přepadla velká únava. Vrátila se domů, vyčerpaná si lehla na postel a najednou ucítila píchnutí v prsu. Sáhla si tam a nahmatala velkou bulku. „Vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo být něco špatného, hlavou mi proběhlo, že je to asi nějaký zánět,“ popisuje své první pocity. Po pár dnech zašla do Mammacentra a následné vyšetření prokázalo velmi agresivní karcinom prsu.

Pro Nikolu tím začal roční kolotoč léčby. Před nástupem na chemoterapii si pro sebe sepsala vše, co by ještě chtěla v životě zažít. Na pomyslný vrchol umístila přání běžet maraton, o čemž snila už od dětství. „Běhání je můj život a chtěla jsem zažít tu atmosféru velkého závodu na vlastní kůži,“ vzpomíná Samková s tím, že v tu dobu nevěřila, že by si někdy tento sen mohla splnit.

Klíčové rozhodnutí

Doktoři Samkové doporučili, vzhledem k agresivitě nádoru a možnosti návratu nemoci, aby si nechala odstranit obě prsa. „Bylo to pro mě opravdu těžké. Je to velký zásah do psychiky každé ženy. Nakonec jsem řekla ano, chci odstranit obě prsa,“ říká Samková. Podstoupila oboustrannou mastektomii a hlavně díky partnerovi, který stál po jejím boku, se s tím dokázala smířit. 

Dnes je přesvědčená, že to bylo správné rozhodnutí a že udělala v tomto případě maximum pro své zdraví. „Naučila jsem se žít bez prsou. Pochopila jsem, že žena může být krásná i s jizvami,“ říká s úsměvem Samková. Ta teprve loni využila možnosti, které nabízí zdravotní pojišťovna, a nechala si udělat plastiku prsou. Na první pohled tak už nikdo nepozná, jakou nemoc prodělala.


Svůj boj s rakovinou Samková nakonec vyhrála. Zdroj: Helena Szmigielová

Rakovina prsu je v České republice nejčastější nádorové onemocnění u žen. Riziko výskytu se zvyšuje s přibývajícím věkem. Každoročně ale onemocní okolo pěti set žen do 40 let, u kterých bývají nádory velmi agresivní a často nereagují na léčbu. Navíc žena, a mnohdy ani lékař, v počátcích nevěří, že by se v mladém věku mohlo už jednat o rakovinu. „Většinou ženy zamíří nejprve ke svému gynekologovi. Ten se ve své praxi často setkává s nálezy v prsech mladých žen a většinou jde o cysty, hormonální uzly nebo fibroadenomy. Je těžké pojmenovat co má být tím signálním znamením, že tentokrát jde opravdu o něco závažného,“ vysvětluje lékařka Miroslava Skovajsová, předsedkyně české Asociace mamodiagnostiků.

Ženy po 45. roku života jsou v Česku každé dva roky zvány na preventivní vyšetření mamografem. Mladší ženy by se měly hlavně hlídat samy, případně využít sonografii, tedy vyšetření ultrazvukem. „Naprostým základem je každý měsíc samovyšetření prsu v prvních dnech po menstruaci a zájem mladé ženy o své vlastní zdraví,“ říká lékařka Miroslava Skovajsová.

Splněné sny

Dnes je to již skoro osm let, co Nikola onemocněla. Svůj boj s rakovinou nakonec vyhrála a splnila si i svůj cíl, který si dala před chemoterapiemi. „V den svých 28. narozenin jsem uběhla Pražský maraton a bylo to pro mě neskutečně emotivní. Chtěla jsem všem ukázat, že i když vás v životě potká něco tak náročného, tak se dá bojovat a plnit si své sny,“ říká Samková o svém osobním vítězství.

Všem mladým ženám vzkazuje, že by každá měla být sama sebou a mít se ráda. „Nedělejte nic jen proto, že to po vás chce vaše okolí. A hlavně, provádějte si pravidelně každý měsíc samovyšetření prsu, může vám to jednou zachránit život,“ říká Samková, která nyní pomáhá pacientkám se stejnou diagnózou. „Snažím se žít přítomností a netrápím se tím, co bude. Užívám si každý den a jsem vděčná, že mám šanci tu ještě být,“ míní Samková.

Autor: Petra Svobodová

Článek vznikl ve spolupráci VOŠP a AVPO ČR.

Avengers jsou u konce. Nastupuje nová éra marvelovských superhrdinů

Avengers jsou u konce. Nastupuje nová éra marvelovských superhrdinů

Avengers jsou u konce. Nastupuje nová éra marvelovských superhrdinů

Generace20
+
Avengers jsou u konce. Nastupuje nová éra marvelovských superhrdinů

Avengers jsou u konce. Nastupuje nová éra marvelovských superhrdinů

Generace20

Autor: Anna Lacinnikova

07. 05. 2019

Před jedenácti lety vypustilo do světa filmové studio Marvel Cinematic Universe svůj první film. Ten byl vytvořený na základě komiksu Iron Man od Stana Leeho. Od té doby uvedlo studio do kin dvaadvacet snímků a získalo si přízeň miliónů diváků. Jednotliví superhrdinové, kteří žijí ve společném vesmíru, se sešli právě v sérii Avengers. Tu ukončuje snímek Endgame, který v dubnu přišel do kin.

Endgame byl v letošním roce jedním z nejočekávanějších filmů. Jeho režiséři Anthony a Joseph Russo se proto do poslední chvíle snažili zamezit únikům informací. Kompletní scénář měl k dispozici pouze představitel Iron Mana Robert Downey Jr. Ostatní si mohli své repliky přečíst až těsně před natáčením konkrétních scén. Ne vždy ale točili skutečnou podobu. Například Mark Ruffalo, představitel Hulka, který je proslulý tím, že v minulosti prozradil několik spoilerů k filmům, během natáčení Endgame natočil zhruba pět různých závěrečných scén. Do poslední chvíle sám netušil, která z nich je ta pravá. Podobně na tom byl i Tom Holland, který hrál Spidermana. Ten dostával jen část replik a mnohdy nevěděl, s kým bude daný den hrát. Před samotnou premiérou filmu se pak režiséři na svém twitterovém profilu obrátili také k divákům. Publikovali dopis, ve kterém je žádali, aby po zhlédnutí filmu neuváděli spoilery a nekazili lidem moment překvapení.

Hlavní protagonisté filmového vesmíru MCUIron Man, Hulk, Captain America, Thór, Black Widow, Hawkeye, Vision, Falcon, War Machine, Scarlet Witch, Ant Man, Spider-Man, Doctor Strange, Black Panther, Captain Marvel, Rocket Raccoon, Star-Lord, Drax, Gamora a Groot.

Filmy od Marvel Cinemanic Universe (MCU) se poprvé objevily po přelomu tisíciletí a přinesly na svět komiksů zcela nový pohled. Z „marvelovek“ se stal za jedenáct let fenomén, který si kromě stálých fanoušků komiksů získal i mnohé další. Zatímco při sledování filmů vytvořených společností DC Comics (Batman, Aquaman atd.) diváky čeká spíše ponurá atmosféra, při pohledu na marvelovské filmy uvidí naopak příběh plný akčních scén, humoru a nechybí ani romantická zápletka. O jejich oblíbenosti svědčí i návštěvnost v kinech. Letošní snímek Endgame vydělal během prvních pěti dní od premiéry přes miliardu dolarů a připsal si tak nejúspěšnější startovní víkend v historii.

S padouchem odejdou i hrdinové

První film, který uvedlo na trh MCU, byl Iron Man. Příběh o filantropovi, géniovi a zbohatlíkovi Tonym Starkovi v roce 2008 odstartoval úvodní fázi filmů MCU. Během ní studio divákům představilo například Hulka nebo Thóra a fázi ukončilo v roce 2012 prvním filmem o Avengers, ve kterém se scházejí hrdinové známí z dosavadních filmů uvedených tímto studiem. Druhá fáze začala o rok později Iron Manem 3, končila Ant Manem a postupně připravovala diváky na příchod padoucha Thanose. Ten se poprvé objevil v potitulkové scéně prvních Avangers. Jako hlavní zápornou postavu ho ale diváci viděli až ve třetí a zatím poslední fázi filmů od MCU, konkrétně v Infinity War z roku 2018.

Třetí fáze vyvrcholila letošním snímkem Endgame, který dějově uzavírá celou sérii, která trvala jedenáct let. Ve snímku se diváci spolu se superhrdiny vrací v čase, aby zvrátili neblahý osud, který jim připravil právě zmiňovaný Thanos. Endgame je zakončením linky s tímto titánem. Po něm se studio MCU připravuje na čtvrtou fázi, ve které se má pozměnit i celý filmový vesmír Marvel.

Staré nástroje u nás ožívají i po staletích, říká šéfka slavností staré hudby

Staré nástroje u nás ožívají i po staletích, říká šéfka slavností staré hudby

Staré nástroje u nás ožívají i po staletích, říká šéfka slavností staré hudby

Generace20
+
Staré nástroje u nás ožívají i po staletích, říká šéfka slavností staré hudby

Staré nástroje u nás ožívají i po staletích, říká šéfka slavností staré hudby

Generace20

Autor: Sofie Krýžová

06. 05. 2019

Stovky let staré hudbě propadla Josefína Matyášová už ve svých sedmnácti letech. Tehdy ještě netušila, že se svým koníčkem bude živit. Stala se šéfkou festivalu Letní slavnosti staré hudby, kde se snaží barokní hudbu přiblížit mladší generaci. Akce letos oslaví již dvacet let existence.

„Muzika byla u nás v rodině vždycky důležitá, rodiče mne brali na koncerty barokní hudby. I když jsem tehdy nevěděla o staré hudbě nic,“ vzpomíná Josefína Matyášová (30). Objevila prý úplně nový svět a začala sama hrát i na housle. Když před lety na festivalu sledovala představení Měšťák šlechticem od Moliéra, netušila, že se jednoho dne bude na organizaci akce také podílet. V roce 2014 tam začala pracovat jako uvaděčka. Postupně se propracovala až do vedení, kde působí druhým rokem. „Velice mě to baví a je to srdcová záležitost pro celý můj tým. Musím říct, že bez toho, abychom měli všichni rádi starou hudbu, by se to dělat nedalo,“ říká Matyášová.

Festival netradičních nástrojů

Letošní ročník festivalu slaví kulaté dvacáté výročí. Představuje různé prvky barokní kultury, nejen hudby, ale divadla a tance v důsledně historických kulisách. Tanečníci například ztvárňují tehdejší choreografii v dobových kostýmech. Dalším z cílů festivalu je představit divákům i pro dnešní dobu netradiční nástroje. Interpreti hrají nejen na novodobé kopie, ale i staré originály. „Třeba v roce 2016, to byly tématem festivalu Benátky, jsme představili unikátní violu organista, kterou si do svého zápisníku navrhl Leonardo da Vinci. Tehdy pár exemplářů vzniklo, ale nedochoval se vůbec žádný,“ říká Matyášová. Polský hudebník nástroj znovu vyrobil podle nákresů a zahrál na něj. „Měli jsme tedy koncert se zvukem, který vstal z hrobu po mnoha staletích,“ říká Matyášová.

Děti jako kávová zrnka

Podle Matyášové je stará hudba stále živým organismem, který je schopen zaujmout kohokoliv. Organizátoři se ho snaží přiblížit i mladší generaci, jak zvýhodněnou cenou lístků, tak programem. Například představením Balet o kávě, které je určeno i dětem. „Čerpá z Kávové kantáty Johanna Sebastiana Bacha. Tanečníci se předvedou v kostýmech, které připomínají kávový servis z drážďanského porcelánu. A děti představují kávová zrnka,“ vysvětluje dramaturgyně festivalu Jana Semerádová.

Seznamka: jak najít lásku i z postele

Seznamka: jak najít lásku i z postele

Seznamka: jak najít lásku i z postele

Generace20
+
Seznamka: jak najít lásku i z postele

Seznamka: jak najít lásku i z postele

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

05. 05. 2019

Internetové seznamky jsou mezi mladými čím dál populárnější. Vyhovuje jim, že mohou poznávat nové lidi, aniž by někam chodili.

Andrea Volárová (22) se na seznamku přidala před třemi lety z legrace, protože se s kamarádkou nudily. Nakonec si tam ale našla vztah. „S přítelem jsem už skoro dva roky a jsme moc šťastní. Vždycky jsem seznámení na seznamce zavrhovala, ale teď ho naopak doporučuji všem nezadaným kamarádkám,“ popisuje Volárová. Člověk se podle ní může seznámit, i když sedí ve škole v lavici, nebo leží doma v posteli. Nezabere to moc času a může to fungovat i jako příjemné odreagování. „Navíc je tam široký výběr nabízeného sortimentu,“ vtipkuje.

Je ale důležité být opatrný a pečlivě vybírat, na jaký profil odepíšete. Objevují se muži i ženy, kteří na odmítnutí nereagují, a přes internet se druhého snaží svádět, posílají nahé fotky nebo videa a neustále žádají o pozornost. „Jednou mě chlap ze seznamky kontaktoval i na facebooku a na instagramu a psal mi, že je jednoduché si mě najít. Bylo to děsivé. Ignorovala jsem ho a naštěstí s tím po několika měsících přestal,“ vysvětluje Volárová. Ta už si stejně jako její přítel profil na seznamce zrušila. „Proč je mít, máme sebe,“ dodává.

Ideální pro homosexuály

Jednoduché seznámení na internetu si pochvalují především homosexuální páry. Podle Jana Soukupa (24) to gayové mají jinak než přes seznamku poměrně náročné. „Bydlím v maloměstě v Nové Bystřici, kde jsem byl jediný přiznaný gay. Chtěl jsem najít lásku, kluka na vážný vztah. Proto jsem si udělal profil na iboys.cz,“ říká Soukup. A vyšlo to. Nakonec našel přítele z Českých Budějovic, se kterým chodí už téměř rok. Podle Soukupa ale lidé na seznamce často hledají sex, a proto nebylo ani online úplně jednoduché najít vážný vztah.

I Jakub Vítovec (25) na seznamce našel přítele, se kterým je téměř pět let. Úspěšný ale zdaleka nebyl na první pokus. „Měsíc jsem si psal s jedním klukem. Domlouvali jsme se, že poletíme do Neapole. Po měsíci mi ale přestal odepisovat, a tak jsem kontaktoval profily dalších kluků, kteří se po něm na seznamce sháněli. Tím jsem se dostal ke svému nynějšímu příteli. Sešli jsme se na pivo, protože jsme oba hledali toho záhadného kluka a našli jsme sebe,“ vypráví Vítovec. V dnešní době navštěvuje seznamovací weby až 61 procent mužů a 39 procent žen, a to hlavně ve věku 18 – 25 let.

Král Pražského Majálesu 2019: Třeba se proslavím stejně jako Klaus nebo Ginsberg

Král Pražského Majálesu 2019: Třeba se proslavím stejně jako Klaus nebo Ginsberg

Král Pražského Majálesu 2019: Třeba se proslavím stejně jako Klaus nebo Ginsberg

Generace20
+
Král Pražského Majálesu 2019: Třeba se proslavím stejně jako Klaus nebo Ginsberg

Král Pražského Majálesu 2019: Třeba se proslavím stejně jako Klaus nebo Ginsberg

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

04. 05. 2019

V sobotu 27. dubna zakončil majálesový průvod a hudební festival v Letňanech takzvaný studentský měsíc. Stejně jako minulý rok, i letos Pražský Majáles ovládla Vysoká škola ekonomická. Získala jak titul královny, tak i korunu krále. Tím se stal Martin Hammerbauer (25), který na VŠE letos končí magisterské studium.

Král Majálesu by měl být patronem všech studentů, to je obrovská zodpovědnost. Jaké máte s novou rolí plány?
Jako král bych se chtěl zasadit o to, aby se mladí lidé mohli lépe realizovat a vytěžili ze svého studia a studentského života co nejvíc. Král Majálesu by měl být v kontaktu se všemi studenty, ne jen s lidmi ze své univerzity. Mladí lidé často nevědí, na koho se obrátit, takže já můžu v podstatě fungovat jako takový rozcestník. Mám už nějaké zkušenosti ze Studentské komory Rady vysokých škol, kde běžně řešíme záležitosti českého studentstva.


Jak funguje volba krále Majálesu?
Královská volba mezi univerzitami UK, VŠE a ČZU (organizátoři usilují o to, aby se do Pražského Majálesu  znovu zapojily i ČVUT a VŠCHT) je rozdělena celkem do tří bloků. Prvním jsou královské disciplíny, ve kterých proti sobě bojují jednotliví kandidáti. Letos jimi byly: Stavba Májky, Královská úniková hra, Královská lukostřelba, Královský TEPfactor, Královská debata a Královské vystoupení společně s družinami na samotném festivalu. Druhý blok tvoří hlasování pro jednotlivé kandidáty na internetu v době od 1. – 24. dubna. Třetím blokem je hlasování návštěvníků samotného festivalu. 

Proto jste se vůbec rozhodl kandidovat na krále?
Nechal jsem se přesvědčit od kamarádů, sám od sebe bych do toho asi nešel. Jsem ale poměrně všestranný, proto jsem věřil, že šanci mám. Také jsem si jako ekonom srovnal priority v tom, jak strávit měsíc duben, a Majáles mi v tom vyšel na prvním místě. Tahle příležitost se nenaskytne každý den, vlastně ani každý život.

V roce 1965 se stal králem Pražského Majálesu americký beatnický básník Allen Ginsberg. V Olomouci v roce 1990 získal korunu studentstva Václav Klaus. Co pro vás tento titul znamená?
Je to pro mě obrovský úspěch a fantastický zážitek, ke kterému se budu rád vracet. Zrovna tito dva králové jsou specifičtí tím, že se nejdříve proslavili a něco dokázali, a teprve potom se stali králi. Já to udělám obráceně.

Jak jste motivoval studenty VŠE, aby vás volili?
Letos jsme chtěli na VŠE zopakovat loňský double, tedy vítězství v kategorii krále i královny. Díky tomu se na škole podařilo Majáles dobře zpropagovat a studenti se sami aktivně zapojovali. Snažil jsem se, aby nikdo neměl pochyby o tom, kdo jsou vládci Prahy, a lidé na to slyšeli.

Majálesy mají velmi bohatou historii, mají být hlavně o studentech. Když se ale vyhlašoval král, zrovna vystupovala i kapela Horkýže slíže a mnoho lidí raději poslouchalo ji. Nemáte pocit, že studenti nakonec byli vedle hudebního programu na vedlejší koleji? 
Majáles býval kritizován za malé množství studentské složky, o to více nás potěšilo, že organizátoři reagovali na zpětnou vazbu. Oproti loňskému roku organizátoři naopak spoustu věcí upravili a roli studentů zvýraznili. Navýšili počet královských disciplín a zlepšili i jejich kvalitu. Také zlepšili servis ve studentské zóně, shromáždili zajímavější ceny pro vítěze. Vůbec nám celý měsíc dávali najevo, že my, studenti, jsme tu ti důležití. Věřím, že kdyby tito lidé viděli těch deset akcí, které pro nás organizátoři za celý měsíc připravili, změnili by názor a šli se podívat i na volbu krále.

Kromě koruny a tradičního klíče od městských bran celé Prahy jste vyhrál i mnoho darů od sponzorů Majálesu. Budete se o ně s někým dělit?
Určitě ano, protože bez podpory kamarádů bych vyhrát nedokázal. Částečné dělení už vlastně probíhá. Dostali jsme totiž i nějaké pití, které si náš tým v zápalu oslav spontánně rozděluje sám. Doufám, že tyto oslavy ještě dlouho neskončí.

Netradiční místa na rande v centru Prahy

Netradiční místa na rande v centru Prahy

Netradiční místa na rande v centru Prahy

Generace20
+
Netradiční místa na rande v centru Prahy

Netradiční místa na rande v centru Prahy

Generace20

Autor: Kristýna Dvořáková

01. 05. 2019

Jak strávit příjemný den s partnerem v metropoli a nemačkat se mezi turisty? Redaktoři Generace 20 se vydali do pražských ulic a nabízí vám návod, jak strávit netradiční den ve dvou.

Začínáme obědem, protože víme, že zamilovaní si rádi přispí. Vyzkoušejte restauraci Kuchyň na Hradčanském náměstí, jejímž největším lákadlem je romantický výhled na celou Prahu z prostorné terasy. Podnik nabízí i tradiční česká jídla za příznivé ceny. Ale své partnery sem můžete vzít třeba jen na tankovou Plzeň za padesát korun.

Nejlépe vám vytráví při romantické vycházce Valdštejnskou zahradou. Na první pohled skrytý vchod kousek od zastávky Malostranská snadno přehlédnete, ale právě kvůli tomu jsou zahrady příjemným a tichým místem. Romantiku občas naruší jen křik pávů, kteří běhají volně po zahradě.

Pokud jste při procházce dostali chuť na něco sladkého a výběrovou kávu, vezměte svoji drahou polovičku do Kavárny Čekárna. Skrývá se u zastávky Výtoň, jen kousek od Vyšehradu. Kromě příjemného interiéru má i zahrádku, kde se můžete schovat pod stromy a srkat limonády od farmáře nebo si dopřát domácí dortíky.

I když to může být pro někoho klišé, nebojte se večer pozvat partnera na rande do kina. Třeba do útulného Kina Pilotů ve Vršovicích. Bylo založeno už v roce 1908 a od té doby si prošlo lepšími i horšími časy. Nyní je ale kompletně opravené a majitelům se podařilo zachovat i původní atmosféru. Kino tak rozhodně není mainstreamovou záležitostí.

Máte dost přeplněných a hlučných barů? Jestli milujete kvalitní gin a rádi si ho dáte při poslechu jazzové hudby, zkuste Frame Bar. Sídlí v malé uličce Rámová, které byste si možná ani nevšimli. Bar je malinkatý, zato se do něj vejde nespočet druhů toniců a ginu. Majitel vám namíchá koktejl přesně na míru a ještě vám zpříjemní zážitek vyprávěním.

Náměstím zněly nenávistné pokřiky, píšťalky a Ortel. V Praze se střetli voliči a odpůrci SPD

Náměstím zněly nenávistné pokřiky, píšťalky a Ortel. V Praze se střetli voliči a odpůrci SPD

Náměstím zněly nenávistné pokřiky, píšťalky a Ortel. V Praze se střetli voliči a odpůrci SPD

Generace20
+
Náměstím zněly nenávistné pokřiky, píšťalky a Ortel. V Praze se střetli voliči a odpůrci SPD

Náměstím zněly nenávistné pokřiky, píšťalky a Ortel. V Praze se střetli voliči a odpůrci SPD

Generace20

Autor: Kristýna Dvořáková

30. 04. 2019

Příchod na Václavské náměstí připomínal ve čtvrtek 25. dubna vyhrocené fotbalové utkání. Na jedné straně podporovatelé strany SPD, na druhé ti, kteří s jejich názory nesouhlasí. Když pod koněm hrála skupina Ortel, dole řinčely poklice, ozýval se řev a nesouhlasné skandování. Lídra SPD Tomia Okamuru naopak přijeli podpořit spříznění nacionalisté i ze zahraničí: předsedkyně francouzské strany Národní sdružení Marine Le Penová nebo nizozemský politik Geert Wilders.

Náměstím se valí plno starších lidí, kteří na sobě mají černá trička s nápisem Ortel, v ruce plechovku s pivem a na sobě spoustu řetězů nebo prstýnků. Atmosféru dotváří řev a písničky kapely Ortel známé svým nacionalismem a protiislámskými texty. Co mělo být podle Okamury jen poklidná demonstrace proti Evropské unii, se změnilo v ukázku toho, jak rozdělená je dnes společnost. Na Václavské náměstí totiž dorazily stovky těch, kdo s politikou populistů a SPD nesouhlasí. „Fuj! Hanba! Náckové,“  skandují za zvuku píšťalek a snaží se akci překazit. Stoupenci Okamury oplácejí: „Vlastizrádci! Hnus! Tak pojďte, vy paviáni!“ křičí z davu postarší pán na partu mladých, kteří drží v ruce obrovský transparent s nápisem „Chceme žít v EU, dokonce i s vámi“. 

Zdroj: Veronika Mašková

EU je zlé impérium

„Je důležité zachovat suverenitu České republiky, Evropská unie se musí reformovat,“ říká jeden z účastníků, který, jak přiznává, ještě studuje střední školu. Věkový průměr skupiny proti Okamurovi je jinak spíše mezi dvaceti až třiceti lety, průměr podporovatelů SPD lze odhadnout zhruba na padesát let. Jelikož je akce nahlášená dopředu a odpůrci SPD podle policie narušují její klidný průběh, policistů na místě akce viditelně přibývá. Začíná velká tlačenice, transparenty padají na zem, ozývá se pískot, zásahovka tlačí „protidemonstranty“ pryč z náměstí. „Gestapo!“ brání se křikem skupina lidí. Naopak podporovatelé SPD se smějí a  policii tleskají. „Tak co? Jdeme pomoct policajtům?“ směje se na svého kamaráda jeden z příznivců Okamury, který stojí stranou. Akce, která byla kvůli potyčkám na pět minut přerušena, pokračuje. V obležení bodyguardů přichází na pódium šéfka francouzské nacionalistické strany Národní sdružení Marine Le Penová. Mluví hlavně o tom, že chce změnit „diktát a zlé impérium EU“. Kontroverzní politička budí rozruch, z davu se ozývá střídavě bučení i oslavné „Vive la France!“. 

Zdroj: Veronika Mašková

Jsem rasista, no a co

Druhá část protestu, ta proti Okamurovi, se odehrává ve spodní části Václavského náměstí. Zde je slyšet hlavně hluk z třískajících pokliček a z píšťalek. „Místo toho, aby pan Okamura poukazoval na skutečné problémy, ukazuje na údajné uprchlíky, který tady ani nejsou. Taky se chce tvářit, že má celoevropskou podporu pro ty svoje myšlenky, proto si pozval Le Penovou a další,“ říká Petr Pávek. Účastníků je tu méně než nahoře. Většina z nich je mladých, stojí zde ale i skupina straších žen, které mají cedule s nápisem „Společně proti krajní pravici“. Jedna z nich s povzdechem říká: „Dřív lidé říkali: Nejsem rasista, ale…Dnes je to spíše: Jsem rasista, no a co. SPD šíří nenávist a to se mi nelíbí.“ 

Češi jednou za rok vymění Moravu za Rakousko. Ve Wachau můžou ochutnat stovky vín

Češi jednou za rok vymění Moravu za Rakousko. Ve Wachau můžou ochutnat stovky vín

Češi jednou za rok vymění Moravu za Rakousko. Ve Wachau můžou ochutnat stovky vín

Generace20
+
Češi jednou za rok vymění Moravu za Rakousko. Ve Wachau můžou ochutnat stovky vín

Češi jednou za rok vymění Moravu za Rakousko. Ve Wachau můžou ochutnat stovky vín

Generace20

Autor: Jiří Charvát

27. 04. 2019

Vinice v rakouském Wachau se otevírají pro veřejnost. O víkendu čtvrtého a pátého května bude možné navštívit více než sto vinařství v jedné z nejlepších oblastí celého Rakouska. Do té se každoročně vydává i množství Čechů, kteří si pochvalují přiměřenou cenu za lístek i to, že je oblast blízko Česka.

Wachau je oblíbeným cílem českých turistů, kteří každý rok spojí ochutnávání vín s panoramatickými procházkami podél Dunaje. Oblast leží jen hodinu cesty autem od českých hranic. Jedním z pravidelných návštěvníků je i student Petr Musílek (25), který plánuje navštívit slavné rakouské vinice i letos. „Podle mě je to dobrá příležitost, jak ochutnat nejrůznější vína a neplácnout se přitom přes kapsu. V Česku se sice konají různé degustace, ale bývají drahé a mnohdy nabízejí omezený počet vín. Tady zaplatíme 25 eur a můžeme ochutnávat nové ročníky celý víkend,“ vysvětluje Musílek, který je nadšencem do bílého vína.

Lístky a Steinfeder Night Lístek na degustaci lze zakoupit v jakémkoliv vinařství ve Wachau, které se akce účastní. V ceně je i autobusová a vlaková doprava mezi městy Melk a Krems. Zároveň je možné zdarma využít převoz přes Dunaj, a to jak pro cyklisty, tak pro auta. V ceně ale není takzvaná Steinfeder Night, která se koná v sobotu 4. května na zámečku Schloss Spitz. Během této akce pokračuje degustace vín, zatímco jsou návštěvníkům servírovány teplé i studené pokrmy. Vstupenka na doprovodnou akci stojí patnáct eur. Ubytování je možné jak v některých vinařstvích, tak i v několika penzionech ve Wachau. Ty sice nabízejí romantické výhledy na vinice, ale bývají dražší, proto se vyplatí ubytovat se v přilehlých městech jako například v Melku nebo v Kremsu.

Degustovat mohou i cyklisté

Podle Musílka je výhodou i to, že na rozdíl od degustací vín zWachau, jež se konají  v Česku, není zavřený v budově, ale může si užívat pěkné krajiny v Dunajském údolí. Každý rok si tak s kamarády berou i svá kola. V Rakousku mají cyklisté povoleno nadýchat až 0,8 promile alkoholu. „Cyklistů tam bývá opravdu hodně. Vybízí k tomu nejen krásná příroda, kterou si může člověk užívat ze sedla, ale i větší vzdálenost mezi některými vinařstvími. Tedy pokud se člověk nerozhodne projít všechna postupně. To by ale skončil s degustací hodně rychle,“ říká Musílek. Tím naráží na fakt, že Wachau je doslova plné vinic a majitelé bojují o každý kousek plochy. Víno z hroznů vypěstovaných za hranicemi oblasti už totiž nesmí nést značku Wachau. Metr čtvereční tak může mít hodnotu i přes sto tisíc eur. To je dané i tím, že zdejší vína jsou oblíbená lidmi z celého světa.

Mezi nadšence do rakouských vín se počítá i Mariana Králová (31). Ta letos s přítelem navštíví Wachau již počtvrté. Kola ale nechávají doma. „Nechci se pořád hlídat, abych nepřekročila povolenou hladinu alkoholu v krvi. Proto využíváme zdejších autobusů. Přeprava v nich je v ceně lístku,“ vysvětluje Králová. Říká, že pro velký počet vinic a ochutnaných vín je velmi snadné ztratit kontrolu nad množstvím vypitého alkoholu. Každé vinařství nabízí k ochutnávce většinou kolem deseti druhů vín a i přesto, že obsluha nalévá jen malé dávky, lze dohromady vypít i několik deci vína. „A to je jenom jedno vinařství. My jich navštívíme hned několik, včetně Domäne Wachau, které nabízí k ochutnávce přibližně 30 lahví. Samozřejmě neochutnáme všechny, vybíráme si jen určité druhy,“ říká Králová.

Restaurace jsou drahé

Při takové porci ochutnávek je důležité pravidelně jíst. „To je ale asi největší problém, protože při ochutnávkách nabízí jen suché pečivo. Člověk tak musí do restaurací, které obzvlášť v okolí vinic bývají i na Rakousko předražené a ceny za jídlo běžně překračují 30 eur,“ přiznává Králová. Zároveň ale dodává, že podél Dunaje bývají ohniště, na kterých prodavači pečou pstruhy a makrely. Ty pak prodávají za osm až deset euro. Degustování vína je tak podle Králové nejlepší spojit s procházkami po břehu Dunaje, během nichž se člověk nají a hlavně dostatečně vystřízliví. 

GLOSA: Bude tady Soukupovo?

GLOSA: Bude tady Soukupovo?

GLOSA: Bude tady Soukupovo?

Generace20
+
GLOSA: Bude tady Soukupovo?

GLOSA: Bude tady Soukupovo?

Generace20

Autor: Petra Macháčková

25. 04. 2019

Jaromír Soukup, člověk, který sám řekl, že nemá žádné politické ambice a nikdy nechtěl vstoupit do politiky, 15. dubna oznámil, že v roce 2023 chce kandidovat na prezidenta.
Představme si, jak by to vypadalo, kdyby za čtyři roky v prezidentském klání Jaromír Soukup skutečně uspěl. Namísto nudných novoročních projevů by nás čekala Soukupova smršť nekonečně dlouhých pauz mezi slovy,zběsilá gestikulace a nevtipné vtipy. Možná by i přejmenoval Českou republiku na Českou republiku Jaromíra Soukupa, jak je zvykem u jeho pořadů na TV Barrandov.

 Jakožto multifunkční persóna by nepotřeboval ani prezidentského mluvčího, protože by si ho dělal sám. Pokusil by se možná i o změnu ústavy, aby sám sebe mohl jmenovat například soudcem Nejvyššího soudu. Ostatně s vynášením rychlých soudů má ze svých pořadů četné zkušenosti.

28. října by Soukup mohl sám sobě předat medaili Za zásluhy. A jak už glosovali Soukupovi oblíbenci z pražské kavárny na sociálních sítích: pořad Týden s prezidentem by se zajisté vysílal dál, jen by se na prázdné místo po Miloši Zemanovi postavilo zrcadlo.





  

V závodě Urban Challenge se přeskakují popelnice a probíhají sklepy. Odvážlivci ho běží na vlastní nebezpečí

V závodě Urban Challenge se přeskakují popelnice a probíhají sklepy. Odvážlivci ho běží na vlastní nebezpečí

V závodě Urban Challenge se přeskakují popelnice a probíhají sklepy. Odvážlivci ho běží na vlastní nebezpečí

Generace20
+
V závodě Urban Challenge se přeskakují popelnice a probíhají sklepy. Odvážlivci ho běží na vlastní nebezpečí

V závodě Urban Challenge se přeskakují popelnice a probíhají sklepy. Odvážlivci ho běží na vlastní nebezpečí

Generace20

Autor: Sofie Krýžová

24. 04. 2019

Druhou dubnovou sobotu účastníci závodu Urban Challenge otestovali své schopnosti. Pětikilometrovou trať jim ztěžovaly překážky inspirované městským prostředím, jako například popelnice či rozpadlá budova. Někdy docházelo k nebezpečným situacím. I tak se třetího ročníku zúčastnilo 3 700 lidí.

Některé překážky v závodě zdolávají běžci jen na vlastní nebezpečí. I přesto se do unikátního závodu hlásí každý rok víc a víc lidí. Letos je neodradilo ani chladné počasí kolem tří stupňů nad nulou. I když startují v několika vlnách, div se na začátku nepošlapou.

Závodnice Věra Novák (39) běžela Urban Challenge zatím pokaždé. „Není to takový stereotyp jako při normálním běhu,“ říká. Líbí se jí, že při závodě cítí adrenalin v krvi, ale má taky radost, že doběhla bez zranění, což není samozřejmé.  Někteří účastnici dobíhají pěkně odření. „Urban Challenge je výjimečný svými originálními překážkami městského stylu. Je to čistý závod. To znamená, že se nebrodíte v bahně nebo neplavete v nádržích s vodou,“ popisuje jeden z organizátorů akce Ivan Šlehobr (42). 

Zrádné otočné válce

Běžci musí šplhat po lešení, přeskakovat vraky aut či proběhnout atomovým krytem. „Nejvíc se mi líbilo, jak jsme běželi sklepem a po rozpadlém baráku. Problém mi dělalo podlézání v kontejnerech,“ říká jeden ze závodníků František Hovorka (45). První překážka, která se běžcům postaví už po pár metrech do cesty, jsou ale balíky s odpadem. Někdy se běží po silnici, jindy se trasa stočí na trávník, kde účastníci musí kličkovat mezi stromy. „U každého nového ročníku se snažíme inspirovat překážkami z našich minulých závodů,“ říká Šlehobr.

Způsoby zdolávání překážek jsou různé. Někteří například hladce sklouzávají po několik metrů vysoké tyči, jiní zas neobratně ručkují dolů. Soupeři si ale trochu překvapivě navzájem radí. „Nebrzděte, seběhněte to,“ ozývá se pod prudkým kopcem křik jednoho z běžců. Různě se závodníci potýkali například s přelézáním tří otočných válců. Odvážlivci se na nich snaží udržet, ale válce je stejně posílají k zemi. Kolem se práší a ozývá se pobavený smích. „Pro ty, kteří nemají moc naběháno, je to, myslím, super, ale pro ty, kdo mají fyzičku, je to spíš relaxační závod. Překážky pro mě byly snadné,“ hodnotí Hovorka.

Překážky zdolávali i handicapovaní běžci. Zdroj: Martin Kubrycht

Běželi i handicapovaní

Urban Challenge se účastnili i handicapovaní běžci o berlích a i ti závod úspěšně dokončili. Letos se s nástrahami města popralo 3 700 závodníků. „Každým rokem se účast zvyšuje, což je pro nás znamení, že se závodníkům Urban Challenge líbí,“ říká organizátor Šlehobr. Po celou dobu se ozývají hlasy moderátorů, kteří podporují běžce. Nejrychlejší závodník se dostal do cíle s časem pod 25 minut. Hlavní je ale zúčastnit se a dosáhnout cíle.

Stavění májek je mezi mladými stále populární. Jejich krádeže také

Stavění májek je mezi mladými stále populární. Jejich krádeže také

Stavění májek je mezi mladými stále populární. Jejich krádeže také

Generace20
+
Stavění májek je mezi mladými stále populární. Jejich krádeže také

Stavění májek je mezi mladými stále populární. Jejich krádeže také

Generace20

Autor: Petra Macháčková

23. 04. 2019

Koncem dubna se na mnoha místech Česka vztyčí májky symbolizující příchod jara, ale i lásky a plodnosti. Zvyk, který je v našich končinách znám už od poloviny 15. století, si své příznivce nachází i v moderní době.

David Rošlapil (28) a jeho kamarádi se loni z opileckého rozmaru rozhodli, že půjdou ukrást májku v sousedním Sebuzíně, v části městského obvodu Ústí nad Labem-Střekov. „Kolem půlnoci jsme se vydali se na cestu, abychom oprášili tradici. Vyzbrojili jsme se nejlepším vybavením, které v chatě bylo – malou tupou sekerkou, pilou s vypadanými zuby a koštětem, abychom zahladili stopy,“ vypráví Rošlapil. Májku se jim ale v noci nepodařilo najít. Usoudili tedy, že v obci asi žádná nestojí a zamířili zpět do chaty. „Druhý den ráno jsme zjistili, že májka v obci je a my kolem ní několikrát šli, jen jsme ji prostě neviděli,“ směje se Rošlapil.

Sekera ve vlastní vesnici

Stavění, hlídání či dokonce kradení májky je tradice, která mezi mladými lidmi zejména na vesnicích stále budí pozornost. Holý vysoký kmen stromu, nahoře ozdobený barevnými krepovými papíry a pentlemi i dnes provokuje mladé hochy k tomu, aby se jej konkurenčním obcím pokusili uloupit. Jde v tom o prestiž obcí nebo skupin mladých mužů, kteří tím dávají nad „okradenou“ vesnicí najevo svou sílu. 

Májky Májka se tradičně staví v předvečer prvního máje. V některých oblastech je to už 24. dubna, kdy se slaví svátek svatého Jiří. Místy se vztyčuje i na Letnice (Boží hod svatodušní), které jsou vždy 50 dní po Velikonocích a deset dní po Nanebevstoupení Páně nebo i během letního slunovratu 21. června. Na jihovýchodní Moravě se májka staví tradičně v době svátku světce místního kostela. .

Často to s sebou nese komické příběhy. Podle Matěje Hejduka (22) se v jeho rodné vsi Tisá na severu Čech stavění májky vždy bralo jako událost, na níž se sešla a bavila celá vesnice. Svou roli hraje i alkohol, který lidem dodává odvahy, aby se vydali pokácet májku sousedům. Právě to se i v Tisé stále odehrává. „Před pár lety se tu kluci vyznamenali. V noci se dohodli, že půjdou pokácet májku do vedlejší vesnice. To se jim podařilo, protože nebyla moc velká a nikdo z mužů ji nehlídal. Jenže ráno zjistili, že neuřezali májku v cizí vesnici, ale ve své vlastní,” vzpomíná Hejduk.

Noční hlídky u májky 

Tradice má napříč republikou různé odchylky a zvyklosti. Například v Čechách májku přes noc hlídají převážně muži, na Moravě to jsou i ženy. „Většinou jsme se na hlídce po hodině i s klukama střídali, aby se zbytek z nás aspoň chvíli vyspal. Byla to ale legrace a stmelovalo nás to jako partu,” vypráví Klára Bogár Mitošková (29), která v minulosti májku ve svých rodných Pohořelicích na jihu Moravy hlídala. I přesto, že je tradice stará několik staletí, je stále živá. Přesvědčit se o tom ostatně může každý, kdo se v tento čas projde po českých a moravských vesnicích.

Kniha poradí, jak být gentlemanem

Kniha poradí, jak být gentlemanem

Kniha poradí, jak být gentlemanem

Generace20
+
Kniha poradí, jak být gentlemanem

Kniha poradí, jak být gentlemanem

Generace20

Autor: Anna Lacinnikova

23. 04. 2019

Kuchařka stylu moderního muže Lukáše Otyse nemá s vařením nic společného. Muži si v ní ale přečtou třeba tipy, jak se správně oblékat, dozví se o základech správného chování, kam pozvat dívku na rande nebo kam vzít tchýni na oběd.

Lukáš Otys je přesvědčen, že se pravidla správného chování ze společnosti vytrácí. „Často sedávám v kavárnách a pozoruji dění kolem sebe. Vidím, že si lidé spolu už nepovídají. Muž místo toho, aby se věnoval ženě, hraje si s telefonem, nepomůže jí do kabátu nebo ji usadí na nejhorší místo v místnosti,“ vypráví Otys po křtu své knihy. „Pořád jsem mluvil o tom, jak by se měli muži chovat, že by měli najít vlastní styl a hořekoval jsem nad ztrátou gentlemanství. Kamarádi mě přiměli, ať sepíšu knihu,“ dodává.

V knize nabízí tipy třeba i na to, co by nemělo chybět v pánském šatníku, co se dnes nosí, jak pečovat o vousy, kam vzít ženu na rande nebo kam cestovat. Některé rady jsou pak doprovázeny názory Otysových kamarádek. „Jsou to ženy, se kterými jsem se při psaní knihy bavil o tom, proč se muž občas chová jako buran. Chtěl jsem, aby měly jejich názory místo i v mé knize,“ vysvětluje Otys. Kniha má napomoci mužům získat základy etikety, styl a dodat sebevědomí při schůzkách.

Kluci nejsou jako dřív

Podle herečky Lindy Rybové (43), která knihu křtila, by měli mít povědomí o etiketě nejen chlapci, ale i dívky. „Z dnešní společnosti se vytrácejí základy správného chování, které nás učili rodiče. Když vstoupí starší osoba do tramvaje nebo těhotná žena, měli by jí mladší uvolnit místo,” říká Rybová. Podle studentky VOŠP Zuzany Kovaříkové (22) dnešní kluci nejsou jako dřív. Ocenila by, kdyby si knihu přečetl třeba její přítel a vzal si z toho i pár tipů. Na druhou stranu by nechtěla mít přítele, který dodržuje pravidla etikety extrémně. „Necítila bych se svobodná, protože bych se musela neustále podřizovat nějakým pravidlům,“ vysvětluje Kovaříková.

Podobný názor má i její spolužák Jan Krejsa (21). On sám má za to, že mu pravidla slušného chování problém nedělají. „Podržet dveře, když dívka prochází, přisunout židli, pomoct obléknout kabát, to je pro mě normální. Ne každý z mých přátel to ale dodržuje. Je to asi i výchovou. Rodiče neříkají svým dětem, jak by se měli chovat, tak to se pak odrazí i v dospělosti,“ myslí si Krejsa. „Jsem rád, že mě to rodiče naučili, a žádnou knihu k tomu nepotřebuji,“ dodává.

Glosa: Nahota na prodej

Glosa: Nahota na prodej

Glosa: Nahota na prodej

Generace20
+
Glosa: Nahota na prodej

Glosa: Nahota na prodej

Generace20

Autor: Anna Lacinnikova

22. 04. 2019

Dřív se nahota skrývala ve vykřičených domech v úzkých postranních uličkách, dnes se otevřeně prezentuje na nejznámějším náměstí v republice.

V Domě módy na pražském Václaváku, mezi třetím patrem se společenskými šaty a pátým patrem s dekoračními lustry, je pro návštěvníky od 5. dubna připravená galerie obnažených těl žen a mužů. A nabízí zájemcům to, po čem touží jejich nejnižší pudy. Vystavit se může každý, kdo má zájem. K vidění je například ležící nahá žena na křesle s roztaženýma nohama a rukama svázanýma za hlavou. Je osvícená světlem a lidé si na ní mohou v gumových rukavicích i sáhnout. To, co návštěvníci zřejmě nemohou okukovat doma, mohou koupit za 550 korun přímo v centru metropole. A rozhodně jde o výdělečný byznys. Na obnažená těla se během prvních deseti dnů přišlo podívat přes tisíc lidí. Za první týden výstavy tak organizátoři vydělali přes půl milionu.

Bičování zad a přibíjení na kříž. Mladí Filipínci odmítají krvavé oslavy Velikonoc

Bičování zad a přibíjení na kříž. Mladí Filipínci odmítají krvavé oslavy Velikonoc

Bičování zad a přibíjení na kříž. Mladí Filipínci odmítají krvavé oslavy Velikonoc

Generace20
+
Bičování zad a přibíjení na kříž. Mladí Filipínci odmítají krvavé oslavy Velikonoc

Bičování zad a přibíjení na kříž. Mladí Filipínci odmítají krvavé oslavy Velikonoc

Generace20

Autor: Jiří Charvát

19. 04. 2019

Každý rok na Velký pátek pořádají Filipínci velké průvody, kterými si připomínají poslední cestu a ukřižování Ježíše Krista. Během procesí, jež sledují tisíce diváků, se desítky lidí bičují do zad bambusovými důtkami a na závěr je několik jedinců přibito hřeby na kříž. Tato tradice vznikla v 50. letech minulého století a ne každý Filipínec s ní souhlasí.

Student ekonomie na univerzitě v Manile Choy Cotaoco (23) pochází z hluboce věřící křesťanské rodiny, přesto se oslav Velikonoc již šest let neúčastní. „Věřím v Boha, pravidelně se modlím a chodím do kostela. Na Velký pátek ale zůstávám i s rodiči doma,“ přiznává Cotaoco. Podle něj jsou totiž oslavy Velikonoc na Filipínách v současné podobě přežitkem z minulosti a z celého průvodu se stává fraška. Podobný názor zastávají i jeho rodiče. „Každý rok se u nás nechávají ukřižovat i lidé ze zahraničí, byť to ani není jejich tradice,“ říká Cotaoco a dodává, že většinou se nechají ukřižovat ti samí lidé, jelikož vždy přežijí. Z kříže jsou po chvilce sundáni, proto mohou tento obřad opakovat každý rok. Například Filipínec Ruben Enaje se nechal ukřižovat více než třicetkrát.

Důvodem těchto drastických oslav bývá většinou snaha věřících smýt své hříchy. V případě Enajeho jde o poděkování Bohu, že mu zachránil život při pádu z budovy. „Přitom by stačilo, kdyby mu poděkoval tím, že bude konat dobré skutky. Podle mě by po něm Bůh nechtěl, aby se každý rok mrzačil. Přijde mi to spíš jako snaha o zviditelnění,“ říká kriticky Cotaoco a naráží tím na fakt, že se celá akce vysílá živě v televizi a vše sledují tisíce lidí. Filipínci jsou totiž silně věřícím národem. Přes osmdesát procent se jich hlásí k římskokatolické církvi.

Průvod je plný převleků

Katoličkou je i Malaya Perminová (21). Ta žije čtyři roky v New Jersey, kam se přestěhovala její rodina za prací. Na rozdíl od Cotaoca se jí průvod líbí a každý rok ho sleduje s rodiči přes internet. „Myslím si, že je to velmi zajímavá tradice, ve které je náš národ jedinečný. Vždycky se mi líbily doprovodné scénky a lidé v maskách, kteří se průvodu účastnili,“ říká Perminová. Většina lidí v procesí má na sobě nejrůznější převleky, které mají připomenout dobu, kdy byl Kristus ukřižován. Někteří jsou oblečeni jako legionáři, jiní mají dlouhé vlasy a na hlavě trnovou korunu jako Ježíš. Část účastníků také vleče na zádech obrovský dřevěný kříž.

Podle Perminové by se ale vše mohlo obejít bez mrskání a křižování. „Stačilo by, kdyby bylo vše hrané. I bez krve by nám to připomínalo, jak Kristus trpěl při své poslední cestě,“ říká Perminová. Ta má naději v mladých Filipíncích, u nichž vidí odmítavý postoj k sebepoškozování. Zároveň ale přiznává, že taková změna zatím není možná, jelikož většina starších Filipínců je podle ní příliš konzervativní.

GLOSA: Slibovaná hala pro Sáblíkovou je terčem aprílových vtipů. Na žertovném nákresu si ale nezabruslí

GLOSA: Slibovaná hala pro Sáblíkovou je terčem aprílových vtipů. Na žertovném nákresu si ale nezabruslí

GLOSA: Slibovaná hala pro Sáblíkovou je terčem aprílových vtipů. Na žertovném nákresu si ale nezabruslí

Generace20
+
GLOSA: Slibovaná hala pro Sáblíkovou je terčem aprílových vtipů. Na žertovném nákresu si ale nezabruslí

GLOSA: Slibovaná hala pro Sáblíkovou je terčem aprílových vtipů. Na žertovném nákresu si ale nezabruslí

Generace20

Autor: Sofie Krýžová

18. 04. 2019

Už třináct let se spekuluje o tom, že Martina Sáblíková a ostatní čeští rychlobruslaři budou mít halu, ve které by mohli trénovat.

Za tu dobu se ohledně realizace její stavby nic podstatného neudálo. Tedy kromě prázdného slibování politiků a šíření aprílových zpráv, například na serveru iDNES, že by měla hala vyrůst na místě Velkého strahovského stadionu. O jeho opravě nebo demolici se ostatně rovněž mluví řadu let. Portál iDNES dokonce přiložil i nákres, jak by mohl projekt za jedenáct milionů korun vypadat. Na nereálné počítačové vizualizaci si ale Sáblíková moc nezabruslí.

Místo činů tak můžeme sledovat jen aprílové žerty. A ty jsou v dnešní době, kdy se na čtenáře valí fake news ze všech stran, snad až nemístné. Lidé pak neví, čemu mají věřit, nad čím se radovat a nad čím ronit slzy. Pokud jsou dlouholeté spekulace o nové hale opravdu už jen pro smích, mladé generaci rychlobruslařů zbývají už jen oči pro pláč. A mohou se jen modlit, aby jim počasí dovolilo trénovat na zamrzlých tuzemských rybnících.

Na prezidenta si dříve hrál jen v televizi. Teď je Zelenskyj favoritem ukrajinských voleb

Na prezidenta si dříve hrál jen v televizi. Teď je Zelenskyj favoritem ukrajinských voleb

Na prezidenta si dříve hrál jen v televizi. Teď je Zelenskyj favoritem ukrajinských voleb

Generace20
+
Na prezidenta si dříve hrál jen v televizi. Teď je Zelenskyj favoritem ukrajinských voleb

Na prezidenta si dříve hrál jen v televizi. Teď je Zelenskyj favoritem ukrajinských voleb

Generace20

Autor: Kristýna Dvořáková

18. 04. 2019

Ukrajina má před sebou druhé kolo volby prezidenta. Koná se 21. dubna a svůj post v něm může obhájit současná hlava státu Petro Porošenko, nebo se do čela postaví komik Volodymyr Zelenskyj, muž bez politické zkušenosti. Druhý jmenovaný má ale větší naději na vítězství, protože Ukrajinci jsou zklamaní z vlády Porošenka, který sliboval ukončení občanské války a odstranění korupce.

Vyhraje televizní hvězda nebo ostřílený politik? Rozhodne druhé kolo prezidentských voleb na Ukrajině. Podle průzkumů ukrajinského Razumkovova centra má větší šanci na vítězství herec Volodymyr Zelenskyj, který by získal 70 procent hlasů oproti současnému prezidentovi Petrovi Porošenkovi. Ten zejména podle přesvědčení mladých Ukrajinců nemá naději obhájit mandát, protože ve své funkci zklamal. „Mnozí lidé chtějí změnu. Doufali v ní už u zvolení Porošenka před pěti lety, kdy měl možnost zapsat se do dějin velmi pozitivně. Spousta lidí má už dost starých okoukaných politiků, kteří jen slibují a reálně nic nedovedli k lepšímu,“ říká Ukrajinec Vasyl Kapustej (24), který studuje práva na Univerzitě Palackého a v České republice žije od svých pěti let. Domů se ale vrací pravidelně a doufá, že se tam situace zlepší. 

Televizní komik hlavou státu

Důkazem toho, že současný prezident mnoho Ukrajinců zklamal, je fakt, že nad ním jeho soupeř jasně vyhrál už v prvním kole. Zelenskyj postoupil s 30 procenty, Porošenko s pouhými 16 procenty. Jediná zkušenost s politikou, kterou Zelenskyj má, je přitom jen ta z televizního seriálu Sluha národa. Tam ztvárnil učitele Vasyla Holoboroďka, který se nečekaně stane prezidentem a sjednotí stát.  Možná i proto je nyní pro významnou část Ukrajiny volbou. „Je to bavič. I jeho volební výstupy jsou vždy se špetkou humoru a nadsázky. Zdá se ale jako vyrovnaný chlap, který může do naší politiky přinést něco nového,“ říká Ukrajinka Aleksandra Romanová, která studuje na Univerzitě Karlově (26).

Naopak Porošenko je v politice jako doma. Byl jedním z organizátorů Euromajdanu (série masových občanských protestů, pozn.red.), který v roce 2014 svrhl exprezidenta Viktora Janukovyče a sám následně zvítězil hned v prvním kole prezidentských voleb. Za pět let ale nadšení z něj dosti opadlo. „Osobně si myslím, že žádný z kandidátů nemůže sám o sobě nic změnit. Na to, aby na Ukrajině došlo k velkým změnám, je potřeba změny i na mnoha jiných pozicích – premiér, ministři, lidé na ministerstvech. Tam všude je korupce, zneužívání moci a úředního postavení,“ líčí Kapustej. Podle něj se musí korupce vymýtit už v nižších sférách, jinak si najde cestu opět až na vrchol politiky.

Vyúčtování v přímém přenosu

Před druhým kolem přichází ke slovu i negativní kampaň, kdy se oba kandidáti snaží konkurenta očernit. Jedním z posledních taktických kroků je výzva Zelenského, aby se s ním Porošenko utkal ve veřejné debatě. Jako místo určil stadion a současnému prezidentovi adresoval videopozvánku. Kandidáti se nedokázali domluvit na datu, a tak Porošenko v neděli 14. dubna dorazil na olympijský stadion sám. „To, co se děje před volbami, je vždycky komické. Jak na sebe oba hází špínu se mi nelíbí, ale asi to bez toho nejde. Jen doufám, že pokud zvítězí Zelenskyj, nebude takto fungovat i na postu prezidenta,“ říká Romanová. Herec chce debatovat znovu v pátek, tři dny před volbami. Porošenko svou účast nakonec potvrdil až ve středu 17.dubna.

GLOSA: Zápas s Chelsea proběhl netradičně – v klidu

GLOSA: Zápas s Chelsea proběhl netradičně – v klidu

GLOSA: Zápas s Chelsea proběhl netradičně – v klidu

Generace20
+
GLOSA: Zápas s Chelsea proběhl netradičně – v klidu

GLOSA: Zápas s Chelsea proběhl netradičně – v klidu

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

18. 04. 2019

Zdá se, že na fanoušky pražské Slavie platí neúprosné „tytyty“. Takové, jakým nám rodiče hrozili, když jsme byli dětmi: „Když budeš zlobit, nepůjdeš na písek.“ My jsme se pak jen koukali z okna, jak si ostatní děti hrají – a přesně tak tentokrát fandili i neukáznění fanoušci Slavie: doma od televize. Bohužel doma u televize na zápas koukala i řada ukázněných příznivců, kteří jen doplatili na cizí bezohlednost.

Zápas s Chelsea, který se hrál ve čtvrtek 11. dubna s uzavřenou částí stadionu, proběhl v klidu. Dokonce za něj fanoušky pochválil na Twitteru i zástupce vedení klubu Jaroslav Tvrdík. „Úplně čistý zápis z utkání a naděje na závěr bez pokuty, to je za poslední roky poprvé. Opravdu hluboká poklona, fans.“ Otázkou je, zda zápas neprobíhal takto v klidu právě proto, že byla Tribuna Sever uzavřená.

UEFA (Unie evropských fotbalových asociací) uzavřením tří sektorů proslulé Tribuny Sever potrestala Slavii za únorový zápas Evropské Ligy s Genkem, při němž fanoušci házeli různé předměty na hřiště. Kvůli několika problémovým fanouškům tak na zápas desetiletí nemohly přijít téměř dvě tisícovky lidí. Někteří příznivci Slavie by si proto měli rozmyslet, zda budou na tribunách slušně fandit, nebo řádit jako zvířata. Aby příště místo nich opět nefandila hráčům jen tribuna plná plachet.

Partneři

Kontaktujte nás

Opatovická 160/18, 110 00 Praha 1
Telefon: +420 224 930 851
Telefon: +420 224 930 037
E-mail: vosp@vosp.cz
Copyright © 2011—2019 Vyšší odborná škola publicistiky.
Všechna práva vyhrazena. „Nejsme žurnalistika, jsme publicistika!“