Kategorie galerie

Galerie VOŠP

Studenti v akci: reportáže, rozhovory, eventy ...

V naší Galerii chceme nabídnout návštěvníkům tohoto webu to nejlepší z tištěného, on-line nebo audiovizuálního obsahu, který vzniká při práci v našich dílnách.

Vedle ročníkových či absolventských prací tak zde naleznete reportáže, publicistické pořady, upoutávky, články nebo rozhovory.

21

Richard Pucholt – Život s DMO

Richard Pucholt – Život s DMO

Richard Pucholt – Život s DMO

+

Richard Pucholt – Život s DMO

08. 08. 2018

Absolventská práce studentky Vyšší odborné školy publicistiky Veroniky Rohlíčkové. Pedagogické vedení: Roman Bradáč Hudba Z hecu - Na gumičku nos © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Lightpainting 2018

Lightpainting 2018

Lightpainting 2018

+

Lightpainting 2018

07. 08. 2018

Autoportrét 2018

Autoportrét 2018

Autoportrét 2018

+

Autoportrét 2018

06. 08. 2018

Lekce jógy v parcích nejsou jen o cvičení, mohou zlepšit i koncentraci

Lekce jógy v parcích nejsou jen o cvičení, mohou zlepšit i koncentraci

Lekce jógy v parcích nejsou jen o cvičení, mohou zlepšit i koncentraci

Generace20
+
Lekce jógy v parcích nejsou jen o cvičení, mohou zlepšit i koncentraci

Lekce jógy v parcích nejsou jen o cvičení, mohou zlepšit i koncentraci

Generace20

Autor: Anna Lacinniková

02. 08. 2018

S letními prázdniny se nejen v parcích objevují skupinky nadšenců, kteří si přišli zacvičit jógu. Oproti tréninkům v sálech, se však musí lidé při cvikách mnohem více koncentrovat kvůli okolním ruchům. Podle lektorky jógy může člověk zažít intenzivní propojení s přírodou a zapomenout tak na každodenní starosti.

Hodiny jógy v přírodě pravidelně navštěvuje Evelína Kamlenková (35). O józe v Havlíčkových sadech na Vinohradech se dozvěděla od své kamarádky, která lekci vedla. Cvičení venku pro ni představuje, oproti běžným tréninkům v sále, velkou výzvu. „Cvičení v parku, který je poměrně rušivý, vyžaduje značné soustředění. Díky tomu zapomínáte na okolní svět, na kolemjdoucí, a svou pozornost věnujete správnému provedení jednotlivých pozic. Vaše mysl si tak dokonale odpočine,“ popisuje Kamlenková.

Spojení s přírodou

Právě díky zvýšené koncentraci si jogíni mohou protáhnout tělo, zklidnit dech i roztěkanou mysl. Což potvrzuje i lektorka Jana Provazníková, podle které člověk cítí intenzivnější propojení s přírodou. „Při cvičení venku vnímáme věci, které v životě běžně neregistrujeme – šum listí, proudění vzduchu nebo prozpěvování různých druhů ptáků,“ vysvětluje. Slyšet jsou však i zvuky, jako hluk projíždějících aut, které mohou při cvičení rušit. „V tu chvíli jde o nejlepší trénink koncentrace, při kterém se snažíme udržet pozornost na svém těle a správném dýchání,“ dodává Provazníková.

V parcích se většinou schází lidé různé úrovně pokročilosti. Lekce jsou pořádány buď zdarma, nebo za symbolickou cenu 30 Kč až 50 Kč, která je oproti tréninkům v sálech několikanásobně nižší. Na venkovní jógu chodí převážně ženy, a to ve věku od dvaceti do padesáti let. „Chtěly jsme začít cvičit ideálně někde venku s jednoduchými cviky, abychom si hned ze začátku neublížily,“ popisuje Renata Hantlová (34), která si přišla poprvé jógu vyzkoušet do Havlíčkových sadů s kamarádkou.

Po skončení hodiny se cítila uvolněně a odpočatě: „Lekce se mi líbila a ráda bych s jógou v parku pokračovala. Největší dojem na mě udělal ten intenzivní kontakt s přírodou. Je ale pravda, že pár cviků jsem nezvládala,“ vypráví Hantlová. Potíže jí dělala například pozice zvaná uttkasána neboli hluboký předklon. Cílem cvičení je dosáhnout dlaněmi až na zem, a přitom mít propnutá kolena. „Mám docela zatuhlé tělo, takže mi šly některé cviky ztěžka,“ dodává.

Hlavně si neublížit

Začátečníci mají podle lektorky Provazníkové nejvíce problémy s pozicemi, ve kterých je třeba mít pružnou páteř, uvolněné kyčle a kolena. Potíže jim také dělají záklony. Ty jsou pro tělo nepřirozené a lidé mají strach, aby se nezranili. „Důležité je postupovat velmi jemně a zbytečně si neubližovat, na což je potřeba velká dávka pokory a trpělivosti,“ upozorňuje Provazníková. S nutnou dávkou opatrnosti cvičí i Evelína Kamlenková: „Pozice se snažím provádět tak, jak mi to umožňuje tělo. Naslouchám mu a zbytečně se nepřetěžuji.“

Lidé si chodí zacvičit jógu nejen do Havlíčkových ale i Letenských sadů či do Malešického parku v Praze 10. Lekce probíhají jedenkrát týdně, a to buď ve středu, nebo ve čtvrtek od 18:00 hodin. Jóga v parku je vhodná také pro ty, kdo si chtějí vyzkoušet různé typy cvičení. Lekce totiž vedou různí instruktoři a často se tak střídají jejich styly vedení hodiny.

Profesionální hráči

Profesionální hráči

Profesionální hráči

+

Profesionální hráči

01. 08. 2018

Absolventská práce studenta Vyšší odborné školy publicistiky Lukáše Panocha. Pedagogické vedení: Veronika Müllerová Hudební banka Bernd Norbert Wuertz - Contour Bernd Norbert Wuertz - Shadow Exit http://www.hudebnibanka.cz © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Drhnutí o kameny a děravé lodě. Sucho komplikuje vodákům sezonu

Drhnutí o kameny a děravé lodě. Sucho komplikuje vodákům sezonu

Drhnutí o kameny a děravé lodě. Sucho komplikuje vodákům sezonu

Generace20
+
Drhnutí o kameny a děravé lodě. Sucho komplikuje vodákům sezonu

Drhnutí o kameny a děravé lodě. Sucho komplikuje vodákům sezonu

Generace20

Autor: Eliška Neradová

29. 07. 2018

V řekách je oproti předchozím rokům málo vody, což komplikuje situaci zejména vodákům. Špatně sjízdné jsou například Lužnice a Sázava, problémy má ale i Vltava. Kvůli dlouhotrvajícímu suchu vodohospodáři odpouštějí méně vody a v řekách se proto tvoří mělčiny. Špatně sjízdné řeky však většinu vodáků neodrazují.

Vodácká sezona je už dávno v plném proudu, nedostatek vody ji ale komplikuje. „Průtoky v povodí Vltavy jsou oproti dlouhodobému normálu méně než poloviční,“ říká František Pěkný z hydrometeorologického ústavu. Vodáky tak trápí hodně mělčin a kamenů. „Lodě drhnou a sjíždění řeky vyžaduje velkou pozornost. Převrhnout se, totiž znamená odřená obě kolena,“ stěžuje si Markéta Bláhová (31), která v polovině července sjížděla Vltavu na kanoi s manželem. Pod jezem v Českém Krumlově se manželům podařilo loď převrátit.

Slabý proud vody

Kanoe jsou sice vratké, podle Bláhové však jde v současném stavu řek o nejlepší volbu. „Známí, kteří jeli na raftu, se museli hodně nadřít, aby sjeli celý úsek řeky. Voda vůbec neteče,“ říká Bláhová a upozorňuje, že bez pádlování se člověk nedostane nikam. Vodáci tak musí počítat s tím, že i nejvíce sjížděný úsek Vltavy z Vyššího Brodu do Boršova nad Vltavou trvá až o 3 hodiny déle, než tomu bylo v minulých letech. „Letos je vody tak málo, že některé řeky překonaly své historické minimum. A to například Labe, Sázava, Lužnice či Svratka,“ říká Pěkný, podle kterého je důvodem takového sucha málo jarních dešťů ale i sněhu v zimě.

Některé půjčovny musely kvůli mělčinám dokonce stáhnout ze své nabídky rafty a jiné nafukovací lodě. Vodáci je totiž často vrací poškozené. „Protržené lodě řešíme prakticky denně. Jde převážně o přeplněné rafty, které mají velký ponor a při tak malém množství vody to jde snadno,“ říká zaměstnanec půjčovny lodí Daniel Čáslava. Hodně ostrouhané jsou podle něj i plastové kanoe, tam je ale škoda minimální.

Sucho bude pokračovat

Ani mělko a slabý proud vody ale většinu vodáků neodradí. „Vltavu jezdíme každý rok a budeme i nadále. Vody je sice málo a sjíždění řeky si nejde tolik užít. Pořád je tu ale ta pravá vodácká atmosféra, díky které nás to bude bavit vždycky,“ vysvětluje Bláhová. Řeky ale už brzy budou moct sjíždět jen vodáci, kterým nevadí občasné přetahování lodí. Kvůli dlouhotrvajícímu suchu vysychá voda v řekách téměř po celém území České republiky a předpověď počasí zatím neslibuje, že by jí výrazněji přibylo. „Voda chybí ve studnách, velmi nepříznivě se sucho projevuje také na životě všech vodních živočichů a samozřejmě také způsobí významné škody i v zemědělství,“ varuje Pěkný. Přeháňky a bouřky, které se místy vyskytují, jsou jen lokální, a proto situaci do budoucna nejspíš výrazněji nezlepší.

Druhý díl filmu Mamma Mia se svou bizarností hodí spíše do kabaretu než na plátna

Druhý díl filmu Mamma Mia se svou bizarností hodí spíše do kabaretu než na plátna

Druhý díl filmu Mamma Mia se svou bizarností hodí spíše do kabaretu než na plátna

Generace20
+
Druhý díl filmu Mamma Mia se svou bizarností hodí spíše do kabaretu než na plátna

Druhý díl filmu Mamma Mia se svou bizarností hodí spíše do kabaretu než na plátna

Generace20

Autor: Kristýna Dvořáková

26. 07. 2018

Letní filmový muzikál Mamma Mia 2, který znovu režíroval Ol Parker, není tak povedený jako první díl. Dojemnému příběhu ubírá na kvalitě absence herečky Meryl Streepové, která se ve filmu objeví pouze jednou, a to až na samém konci. Britskou komedii zachraňují především legendární písničky od skupiny ABBA, které obohacují kýčovitý děj.

Pokračování úspěšného filmového muzikálu má poměrně prostý příběh. Bohyně Donna, kterou ztvárnila americká herečka Meryl Streepová, zemřela a její dcera Sophie, v podání Amandy Seyfriedové, chce obnovit polorozpadlý hotel na ostrově Kaloraki v Řecku. Hned na začátku snímku se divák setkává s flashbacky z doby, kdy mladá Donna, kterou hraje Lily Jamesová, dokončila vysokou školu. Diváci se dozvídají (stejně jako v prvním díle), jak probíhala její seznámení se třemi osudovými muži, s jedním z nichž pak otěhotněla. Scény ze současnosti, ve kterých je Donna již po smrti, trochu chaoticky střídají ty z minulosti. V jedné chvíli si Sophie povídá se svým nevlastním otcem o hotelu a pak děj najednou skočí o dvacet let dozadu, kde mladá Donna chodí po Paříži.

Taneční cesta do Řecka

Lehký zmatek v ději ještě umocňuje bizarnost činů některých postav. Ve filmu je totiž celkem běžné, že někteří z ničeho nic odjedou z práce, nechají své povinnosti a přeletí polovinu světa, aby se mohli podívat na otevření hotelu v Řecku. A to i za předpokladu, že se po celou dobu tváří, že nikam nepojedou. Jako například jeden z nevlastních otců Sophie, který se zvedne uprostřed obchodního jednání v Tokiu a okamžitě pádí za svou dcerou do Řecka. A samozřejmě dorazí včas. Ve stejný moment se vydává na cestu i druhý otec a bere s sebou snad všechny lidi, které cestou potká. Samozřejmě za doprovodu veselých písniček od švédské popové skupiny ABBA.

Bizarnost snímku se však postupně stupňuje příchodem nových postav. Dvě nejlepší kamarádky Donny, které už mají nejlepší léta za sebou, přijíždí v lesklých estrádních oblečcích z 80. let, s tunou makeupu a čerstvou plastikou. Královnou těchto umělých dam je zpěvačka Cher, která hraje babičku Sophie. Po tom, co si střihne písničku, se divák modlí, aby došla z jedné strany místnosti na druhou, jelikož má na nohou obrovské a mohutné podpatky, na kterých se sotva udrží.

Šťastný, ale kýčovitý konec

Co se však tvůrcům rozhodně povedlo, jsou kostýmy a celá výprava, kvůli které snímek působí vesele. Všichni nosí volné a světlé oblečení, což dotváří celkovou atmosféru filmu. Sophie má na sobě vždy top s modrými pruhy, ostatní třeba dlouhé sukně s květovanými vzory. Ve filmu jsou také odkazy na první díl. Například když mladá Donna se zlomeným srdcem zpívá legendární píseň Mamma mia. Šťastný konec je samozřejmostí. Všichni se totiž nakonec shledají a celý kýč je zakončen setkáním uvzlykané Sophie a ducha Donny v malém kostelíčku. Romantická komedie, která sice neurazí. Svou bizarností však připomíná spíše kabaret než celovečerní film.

Skrytá zákoutí Libeňského mostu

Skrytá zákoutí Libeňského mostu

Skrytá zákoutí Libeňského mostu

+

Skrytá zákoutí Libeňského mostu

24. 07. 2018

Fotografie vznikly ve specializační dílně Fotografie a grafika pod vedením Lukáše Hausenblase a Ireny Špačkové.

Komentář: Více ligových zápasů český fotbal nezlepší

Komentář: Více ligových zápasů český fotbal nezlepší

Komentář: Více ligových zápasů český fotbal nezlepší

Generace20
+
Komentář: Více ligových zápasů český fotbal nezlepší

Komentář: Více ligových zápasů český fotbal nezlepší

Generace20

Autor: Vítek Nešpor

23. 07. 2018

Revoluce v české fotbalové soutěži. Kluby ve Fortuna lize již nebudou hrát „jen“ 30 zápasů. Od letošní sezóny je čeká i nadstavbová část, ve které se týmy rozdělí do tří skupin podle postavení v tabulce po základní části. Vedení Ligové fotbalové asociace (LFA) si od tohoto kroku slibuje zatraktivnění soutěže, jenže kvalitě to sotva pomůže.

Větší prestiž by podle Ligové fotbalové asociace (LFA) měla zajistit nadstavba. Tato snaha je pochopitelná a ve výsledku by z ní měli mít užitek jak fanoušci, média, tak i  sponzoři. Není ale jisté, že nadstavbová část v tomto formátu bude lékem na skomírající úroveň soutěže.

LFA totiž zapomíná na to nejzásadnější – kvalitu výsledného produktu. Více zápasů totiž neznamená lepší fotbal. Příkladů z českého prostředí je přitom mnoho. Pokud některý domácí zástupce hraje evropské poháry i na jaře, má pak velké problémy s šířkou kádru, který je zpravidla prořídlý vinou zranění a únavy.

Ani ty nejlepší kluby nemají tak široký kádr, aby dokázaly sehrát takové množství zápasů. Je tedy hezké, že v mistrovské části nadstavby uvidíme střetnutí těch nejlepších týmů znovu. Jenže nikdo nezná odpověď na to, jak hráči tuto vyšší porci zvládnou. Mohl by pak nastat scénář, že třetinu hráčů budou tvořit v těchto duelech kluci z juniorek. A ti kvalitu fotbalu nezlepší.

Kvalita by šla zvýšit jinak

Zůstává pak ještě otázkou, jestli takový počet zápasů navíc neunaví i cílovou skupinu, kterou tvoří fanoušci. Česko není Anglie nebo Německo, kam lidé chodí za svým klubem bez ohledu na předváděnou hru. Naopak v tuzemsku je běžné, že pokud se týmu nedaří, fanoušci raději odjedou na chatu, než aby „ztráceli“ čas sledováním podprůměrné hry.

Nejvyšší domácí fotbalová soutěž by přitom klidně mohla mít o čtyři celky méně. Kluby by dostaly více peněz za vysílací práva a sponzoři by měli na výběr z méně klubů, čímž by se cena jejich smluv taky vyšponovala výš.

LFA ale o takovém kroku nechce ani slyšet a raději se snaží hledat vhodnější podmínky pro kluby, které balancují na pomezí dvou nejvyšších tuzemských soutěží a zavádí baráž. Jak zní tradiční české přísloví, kapři si sami rybník nevypustí…

Komentář: Co se ještě musí stát, aby Češi konečně dostali rozum?

Komentář: Co se ještě musí stát, aby Češi konečně dostali rozum?

Komentář: Co se ještě musí stát, aby Češi konečně dostali rozum?

Generace20
+
Komentář: Co se ještě musí stát, aby Češi konečně dostali rozum?

Komentář: Co se ještě musí stát, aby Češi konečně dostali rozum?

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

20. 07. 2018

Asi nikdo nechce mít v čele ministerstva spravedlnosti člověka, který jedná nespravedlivě. Taťána Malá (ANO) zřejmě úmyslně opsala některé části své diplomové práce. Média na to upozornila hned poté, co byla jmenována do funkce ministryně spravedlnosti. Ještě že v tom křesle zůstala jen třináct dní.

Během této doby Malá nedokázal vyvrátit pochyby o své diplomové práci o mikroklimatických podmínkách v chovu králíků. Tu měla bývalá ministryně spravedlnosti napsat v roce 2005 na Mendelově univerzitě v Brně. V teoretické části textu se některé pasáže shodují s prací ze stejné univerzity z roku 2003. Podobné pochybnosti existují i u druhé diplomové práce Malé, kterou obhájila v roce 2011 na Fakultě práva Panevropské vysoké školy v Bratislavě. Malá se brání slovy, že v parametrech tehdejší doby je její práce v pořádku. Znamená to snad, že před skoro 15 lety bylo opisování podobně důležitých prací běžné a dovolené? To těžko…

Plagiátorští odpadlíci

Nejen že Malá plagiátorství odmítá, ale neustále se snažila svést vinu na vedoucího své diplomové práce se slovy: „Kdyby to bylo špatně, můj vedoucí by mě na to upozornil. Já nevěděla, že dělám něco špatně.“ Každý student ale musí znát pravidla zdrojování. I kdyby Malá pouze zapomněla, jak říká, uvést jako zdroj práci z roku 2003, tak ji to rozhodně neomlouvá a nezbavuje zodpovědnosti.

Během července přezkoumá práci Malé jedenáctičlenná etická komise Mendelovy univerzity. I tak Malá z funkce ministryně spravedlnosti již v úterý 10. července pod zřejmým tlakem médií i odborné veřejnosti rezignovala. Týden po pádu Malé se v české vládě objevil ale další „plagiátorský odpadlík.“ Petr Krčál (ČSSD), nyní už bývalý ministr práce a sociálních věcí, obhájil svou bakalářskou práci roku 2007 na Univerzitě Tomáše Bati. Tváří v tvář usvědčení z opsání několika pasáží z odborných knih, alespoň nehledal hloupé výmluvy a okamžitě oznámil, že podává demisi. Asi nikdo nechce mít ministra, který při psaní své diplomové práce podváděl.

Něco je špatně

Nad tím, že se tak stalo, zůstává rozum stát. S těmito událostmi se pojí asi nejdůležitější otázka – není to tak trochu i vina premiéra Andreje Babiše? To on vzal tyto lidi do vlády, ale jak s takovým přístupem mohou spravovat naši zem? Babiš si měl své ministry řádně prověřit. Měl by si být jistý, že jde o lidi, kteří jsou schopni dělat svou práci v úřadě řádně a důkladně.

Zůstává však otázkou, proč se předseda vlády obklopuje a slepě důvěřuje lidem, kteří selhávají. I to je bohužel důkaz toho, že je něco špatně. Momentálně se kolem vlády dějí věci, za které se nejeden Čech může stydět. Už jen tyjátr kolem jejího skládání a vyslovování důvěry musel spoustu lidí řádně otrávit. Co se ale musí stát, aby Češi při volbách konečně dostali rozum? Třeba se už příště povede zvolit někoho, kdo nedopustí, aby se občané za představitele své země styděli. Nyní tedy nezbývá než doufat, že se naplní slova exprezidenta Václava Havla z roku 2011: „Až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu.“

Příběh zámku Elbančice

Příběh zámku Elbančice

Příběh zámku Elbančice

+

Příběh zámku Elbančice

18. 07. 2018

Absolventská práce studentů Vyšší odborné školy publicistiky Jany Wildové a Michala Mana. Pedagogické vedení: Jolana Dvořáková Hudební banka Max Marlin - Romance Antiqua Riaan Vosloo, Benedic Lamdin - Rockin Boogie Riaan Vosloo, Benedic Lamdin - Strawberry Wine Joseph O´Brien - La Famiglia John Neville, Rufus Altman - Sunny Stroll Arturo Chaney - Moolight Sonata Sandor M. Jozsa - Apple of My Eye http://www.hudebnibanka.cz © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvi. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvi. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvi. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

Generace20
+
V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvi. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvi. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

18. 07. 2018

V České republice stále přibývá menších zooparků, které jsou otevřeny pro veřejnost. Často vznikají z drobných rodinných chovů, a i když jsou zooparky u návštěvníků oblíbené, pro majitele se jedná o práci na plný úvazek. Z vstupného, které některé malé zooparky vybírají si na sebe většinou nevydělají.

V internetových recenzích na malé zooparky si lidé nejčastěji chválí klid, čistotu a rodinnou atmosféru, což porovnávají s většími často přelidněnými zoo. O malé zooparky a zvířata v nich většinou pečuje celá rodina, která zařízení vybudovala. „S manželem jsme měli menší chov několika druhů zvířat. Veřejnost se o něm dozvěděla a začala se zajímat. Jednou jsme ze srandy uspořádali komentovanou prohlídku. Ten den stálo před bránou padesát lidí. To nás inspirovalo k vybudování malé zoo,“ vypráví Romana Albrechtová (29), majitelka Zooparku Na Hrádečku v Horní Pěně.

Poté, co se Albrechtovi v roce 2007 vzali, pořídili si plazy, osly, opice a velbloudy. Zájem lidí o zvířata rostl. Když na podzim roku 2016 měli 80 druhů zvířat, zažádali o licenci zoologické zahrady. Bez licence totiž malé zooparky nemohou vybírat vstupné. „Abychom mohli areál rozvíjet, potřebovali jsme finance,“ vysvětluje Albrechtová. Podle zákona musí mít ten, kdo chová více než 20 druhů nedomestikovaných živočichů a chce je za úplatu vystavovat, licencovanou zoo. Její získání však není úplně snadné a má mnoho podmínek. Například kontroly ochranářů životního prostředí, úřadů či požadavky veterinární správy jsou přísnější. „Byl to několikaměsíční proces, který obnášel spoustu papírování,“ popisuje Albrechtová. Nyní vybírají vstupné 100 Kč za dospělého, 60 Kč za seniora 65+ a 50 Kč za děti, studenty a ZTP.

V Zooparku Na Hrádečku majitelé momentálně chovají až 90 druhů zvířat, včetně těch náročnějších. „Zvířata jako lvi nebo osli by nemohli žít v obytné zóně, jsou příliš hlasitá. Naštěstí se náš zoopark nachází na kopci na konci obce, takže je tak trochu odříznutý od světa. Díky tomu je můžeme chovat,“ vysvětluje Albrechtová.

Protože se Zoopark Na Hrádečku nachází na kraji obce, majitelé zde mohou chovat i náročnější zvířata, jako jsou osli. Zdroj: Facebook Zoopark Na Hrádečku

Práce na plný úvazek

Zájem o prohlídky podle majitelky stále roste, což je pro jejich práci důležité. „Během posledních dvou let počet návštěvníků stoupl skoro o třicet tisíc,“ upřesňuje Albrechtová. Zooparky se často nachází v menších vesnicích nedaleko větších měst. To majitelé nepovažují za nevýhodu, spíše naopak. „Lidé z města si k nám jezdí odpočinout,“ tvrdí Jiří Karkoszka (37), majitel Zooparku Stěžery, který se nachází nedaleko Hradce Králové.

Majitelé zooparku podle svých slov areálu obětují veškerý volný čas. „Jedná se o práci na plný úvazek. Zvířata vyžadují péči od rána do večera,“ vysvětluje Karkoszka. Ten nemá licencovanou zoo, a tak vybírá pouze příspěvky na krmení.

I když Zoopark Na Hrádečku funguje již druhou sezónu, podle majitelky zdaleka není výdělečný. „Většina zoologických zahrad v České republice je financována městy. My musíme hospodařit s financemi, které jsme vydělali ze vstupného, nebo jeden z nás vydělal v zaměstnání jiném. Pomáhají nám i sponzoři či přátelé,“ popisuje Albrechtová. Majitelé se tak shodují, že i když práce se zvířaty byla jejich snem, budování zooparku je náročné nejen po finanční stránce. Díky dobrým recenzím návštěvníků se však snaží areály i nadále rozvíjet.

Ačkoliv si na sebe zooparky nevydělají, majitelé se je snaží stále rozvíjet. Zdroj: Facebook Zoopark Na Hrádečku

 

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvy. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvy. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvy. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

Generace20
+
V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvy. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

V malých zooparcích můžou návštěvníci vidět i lvy. Areály fungují hlavně díky nadšení majitelů

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

18. 07. 2018

V České republice stále přibývá menších zooparků, které jsou otevřeny pro veřejnost. Často vznikají z drobných rodinných chovů, a i když jsou zooparky u návštěvníků oblíbené, pro majitele se jedná o práci na plný úvazek. Ze vstupného, které některé malé zooparky vybírají, si na sebe většinou nevydělají.

V internetových recenzích na malé zooparky si lidé nejčastěji chválí klid, čistotu a rodinnou atmosféru, což porovnávají s většími a často přelidněnými zoo. O malé zooparky a zvířata v nich většinou pečuje celá rodina, která zařízení vybudovala. „S manželem jsme měli menší chov několika druhů zvířat. Veřejnost se o něm dozvěděla a začala se zajímat. Jednou jsme ze srandy uspořádali komentovanou prohlídku. Ten den stálo před bránou padesát lidí. To nás inspirovalo k vybudování malé zoo,“ vypráví Romana Albrechtová (29), majitelka Zooparku Na Hrádečku v Horní Pěně.

Poté, co se Albrechtovi v roce 2007 vzali, pořídili si plazy, osly, opice a velbloudy. Zájem lidí o zvířata rostl. Když na podzim roku 2016 měli 80 druhů zvířat, zažádali o licenci zoologické zahrady. Bez licence totiž malé zooparky nemohou vybírat vstupné. „Abychom mohli areál rozvíjet, potřebovali jsme finance,“ vysvětluje Albrechtová. Podle zákona musí mít ten, kdo chová více než 20 druhů nedomestikovaných živočichů a chce je za úplatu vystavovat, licencovanou zoo. Její získání však není úplně snadné a má mnoho podmínek. Například kontroly ochranářů životního prostředí, úřadů či požadavky veterinární správy jsou přísnější. „Byl to několikaměsíční proces, který obnášel spoustu papírování,“ popisuje Albrechtová. Nyní vybírají vstupné 100 Kč za dospělého, 60 Kč za seniora a 50 Kč za děti, studenty a ZTP.

V Zooparku Na Hrádečku majitelé momentálně chovají až 90 druhů zvířat, včetně těch náročnějších. „Zvířata jako lvi nebo osli by nemohli žít v obytné zóně, jsou příliš hlasitá. Naštěstí se náš zoopark nachází na kopci na konci obce, takže je tak trochu odříznutý od světa. Díky tomu je můžeme chovat,“ vysvětluje Albrechtová.

Protože se Zoopark Na Hrádečku nachází na kraji obce, majitelé zde mohou chovat i náročnější zvířata, jako jsou osli. Zdroj: Facebook Zoopark Na Hrádečku

Práce na plný úvazek

Zájem o prohlídky podle majitelky stále roste, což je pro jejich práci důležité. „Během posledních dvou let počet návštěvníků stoupl skoro o třicet tisíc,“ upřesňuje Albrechtová. Zooparky se často nachází v menších vesnicích nedaleko větších měst. To majitelé nepovažují za nevýhodu, spíše naopak. „Lidé z města si k nám jezdí odpočinout,“ tvrdí Jiří Karkoszka (37), majitel Zooparku Stěžery, který se nachází nedaleko Hradce Králové.

Majitelé zooparku podle svých slov areálu obětují veškerý volný čas. „Jedná se o práci na plný úvazek. Zvířata vyžadují péči od rána do večera,“ vysvětluje Karkoszka. Ten nemá licencovanou zoo, a tak vybírá pouze příspěvky na krmení.

I když Zoopark Na Hrádečku funguje již druhou sezónu, podle majitelky zdaleka není výdělečný. „Většina zoologických zahrad v České republice je financována městy. My musíme hospodařit s financemi, které jsme vydělali ze vstupného nebo jeden z nás vydělal v zaměstnání jiném. Pomáhají nám i sponzoři či přátelé,“ popisuje Albrechtová. Majitelé se tak shodují, že i když práce se zvířaty byla jejich snem, budování zooparku je náročné nejen po finanční stránce. Díky dobrým recenzím návštěvníků se však snaží areály i nadále rozvíjet.

Ačkoliv si na sebe zooparky nevydělají, majitelé se je snaží stále rozvíjet. Zdroj: Facebook Zoopark Na Hrádečku

 

Chorvati se poprvé v historii dostali do finále na MS. V zemi je fotbal často důležitější než studia

Chorvati se poprvé v historii dostali do finále na MS. V zemi je fotbal často důležitější než studia

Chorvati se poprvé v historii dostali do finále na MS. V zemi je fotbal často důležitější než studia

Generace20
+
Chorvati se poprvé v historii dostali do finále na MS. V zemi je fotbal často důležitější než studia

Chorvati se poprvé v historii dostali do finále na MS. V zemi je fotbal často důležitější než studia

Generace20

Autor: Anna Žáková

16. 07. 2018

Chorvatští fotbalisté mají poprvé v historii stříbro z mistrovství světa. V zemi je tato hra jedním z nejoblíbenějších sportů, i proto se úspěchy týmu na letošním mistrovství honosně slaví. Důvodem k chorvatské popularitě fotbalu jsou i velké dotace, které kluby dostávají od státu.

Ať už jako aktivní hráči či zapálení fanoušci, považují mnozí Chorvati fotbal za nejoblíbenější sport. O to více se v zemi slaví úspěchy z letošního 21. mistrovství světa ve fotbale. Národní tým se letos poprvé v historii dostal do finále, ve kterém ale nakonec zvítězila Francie. „Fotbal je v Chorvatsku neobyčejně populárním sportem. Většina obyvatel je do této hry až euforicky zblázněná a věnuje se mu celý život,“ říká Ante Kafadar (70), Chorvat žijící již přes čtyřicet let v České republice.

Bez míče ani krok

Chorvati každý fotbalový úspěch bouřlivě slaví. Například již po postupu do finále 11. července se tamní vláda sešla k zasedání v tradičních červenobílých kostkovaných dresech fotbalové reprezentace. Probojovat se do finále se totiž národnímu týmu až do letoška nikdy nepodařilo. „Při mistrovství světa ve fotbale vládne po zemi téměř chaos. Lidé o soutěži mluví celé týdny, neblázní jen z postupu dál,“ popisuje Kafadar. Podle něj se pořádají velké a hlučné oslavy až do rána. Součástí jsou často i ohňostroje nebo promítání zápasu v areálu některého z fotbalových klubů. Nechybí ani jídlo a pití. Občerstvení mnohdy platí přímo fotbalový klub a pro fanoušky je zdarma.

V Chorvatsku fotbalem žijí nejen dospělí, ale i malé děti.„Všude, kam člověk jde, může vidět skupinky dětí a studentů, jak si kopou s míčem. Na ulici, na pláži, za domy. Děti se bez míče téměř nehnou z domu, přidávají se k nim i dospělí,“ směje se Kafadar. Dodává, že skoro každá chorvatská vesnice a město má postavené fotbalové hřiště. Zájem o tento sport je ale natolik velký, že lidé hrají „fotbálek“ i okolo hrací plochy.

Vysoké dotace od státu

Popularitu míčové hry podporují velké dotace, které stát na fotbal vynakládá. V Chorvatsku proto existuje nespočet dobře vybavených fotbalových klubů a akademií. Mezi ně patří i Dinamo Záhřeb. Ten v roce 2017 vyhlásila sportovní statistická společnost CIES Football Observatory za druhou nejlepší fotbalovou akademii na světě. Právě z tohoto klubu pochází většina úspěšných chorvatských hráčů. Dinamo Záhřeb v žebříčku předstihl jen nizozemský Ajax.

Díky silnému sportovnímu zázemí a velké oblíbenosti fotbalu vedou často rodiče své děti právě k této hře. Fotbalové akademie ale nebývají levné. „V Chorvatsku jsou rodiče velmi často ochotní za své dítě platit vysoké sumy, jen aby mohlo hrát fotbal. Někdy je pro ně sport dokonce i důležitější než studia. A samozřejmě většina rodičů poté doufá, že to jejich dítě dotáhne daleko a že třeba jednou bude hrát první ligu,“ uzavírá Ante Kafadar.

Kuchařka pro chudé čelí kritice. Podle specialistů nejsou recepty výživově hodnotné

Kuchařka pro chudé čelí kritice. Podle specialistů nejsou recepty výživově hodnotné

Kuchařka pro chudé čelí kritice. Podle specialistů nejsou recepty výživově hodnotné

Generace20
+
Kuchařka pro chudé čelí kritice. Podle specialistů nejsou recepty výživově hodnotné

Kuchařka pro chudé čelí kritice. Podle specialistů nejsou recepty výživově hodnotné

Generace20

Autor: Kateřina Holíková

12. 07. 2018

Polévka ze zvětralého vína a zeleninových odřezků je podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) ideálním úsporným jídlem. Alespoň to tvrdí v Úsporné kuchařce, kterou MPSV vydalo spolu s dalšími organizacemi pro lidi pobírající sociální dávky a pro ty, kteří přijímají jídla z potravinových bank. Kvůli receptům, které jsou tvořené hlavně z konzerv, čelí kritice ze strany výživových specialistů. Podle nich nejsou jídla výživově hodnotná.

Spojení slov levně a chutně, kterými se proslavil televizní moderátor Láďa Hruška, už neplatí pouze pro jeho recepty. Podobným heslem se řídilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s dalšími organizacemi při vydání Úsporné kuchařky, které se začalo přezdívat Kuchařka pro chudé. Jejím hlavním cílem je naučit lidi zpracovávat efektivně jídla z potravinových bank. Podle výživových poradců, kteří kuchařku kritizují, se ale recepty, které měly být úsporné minuly účinkem. „Recepty v kuchařce rozhodně nejsou zdravé ani úsporné. Z potravin, které daní lidé získají v potravinové bance lze vymyslet mnohem lepší recepty,“ myslí si výživová poradkyně Jana Česlíková z poradny Svět zdraví.

Polévka ze zeleninových odřezků

Osmačtyřiceti stránková kuchařka obsahuje recepty nejen na polévky, pečivo a hlavní jídla, ale také několik nápadů s označením jako „záchranářské recepty“. Ty se skládají především ze zbytků jako například zeleninová polévka, která se připravuje ze stonků z rajčat, zdřevěnělých konců chřestu nebo tvrdého košťálu brokolice. „Polévka ze zeleninových odřezků je vytvořená organizací Zachraň jídlo a není na ní nic špatného. Je zdravotně nezávadná,“ komentuje kritiku vývaru zástupkyně tiskového oddělení Barbara Hanousek Eckhardová. K tomu, zda se na sestavování kuchařky podíleli i lékaři, se ale ministerstvo nevyjádřilo.

Polévku ze zbytků ale neocenili ani v ostravském Azylovém domě pro matky s dětmi, kde kuchařku od MPSV získali. Zároveň ale ocenili ochotu ministerstva a jiných organizací, aby pomohli sociálně slabším s vymýšlením jídel. „Kuchařku jsme dostali, ale zatím jsme si ji jen letmo prohlédli. Některé recepty určitě využijeme, ale moc se nám nezamlouvala třeba polévka ze zbytků, kterou tvoří zvětralé víno a zeleninové odřezky. Ta se nám moc nezamlouvala a myslím, že pro děti není vhodná,“ říká vedoucí azylového domu Dagmar Dančevská.

Chybějící zdroje bílkovin

V jídlech, které tvoří většina potravin z potravinové banky, ale podle specialistů chybí hlavně bílkoviny. „V kuchařce chybí například alternativní zdroje bílkovin, jako třeba vejce nebo tofu, které je levné. Lepší výživovou hodnotu za méně peněz splňuje i sýr mozzarella, který lze ve slevě sehnat za 15 korun. Záleží však na možnostech daného člověka. Vejce je ale levnější a hodnotnější než maso z konzervy,“ objasňuje Česlíková. S výživovou poradkyní z poradny Svět zdraví se shoduje i odbornice Jana Olejníčková. „U polévek se často vyskytuje párek, který bych vyškrtla nebo ho nahradila třeba uzeným masem. Ve finále totiž kuchařka spíš naruší správnou životosprávu,“ říká Olejníčková.

Jídla z konzerv, které si mají lidé z kuchařky vařit podle specialistů často vyjdou na více peněz, než kdyby si je uvařili z čerstvých surovin. Jde například o fazolový guláš, který se má skládat ze tří konzerv. „Rozumím tomu, že si lidé pobírající sociální dávky mnohdy nemohou vybírat. Ti, co mají jídlo z potravinových bank už vůbec ne. Proč by je ale MPSV mělo učit vařit nehodnotné recepty, když jim může ukázat, že i z mála ingrediencí jde udělat dobré jídlo, které je zasytí,“ dodává Česlíková. Výživové poradkyně se tak shodují, že nápad vytvořit Úspornou kuchařku je dobrý, podle nich se v ní však nedbá na to, zda jsou jídla zdravá a hodnotná.

To všechno jsem já

To všechno jsem já

To všechno jsem já

+

To všechno jsem já

11. 07. 2018

Absolventská práce studentky Vyšší odborné školy publicistiky Nikoly Forejtové. Pedagogické vedení: Jolana Dvořáková Hudební banka Harmony of Nature - Michael Kakhiani Above the Atmosphere - Micheal Kakhiani Kadogo - W. Sony, M. Anderson Maybe We Should Talk - Jeffrey Whitcher This Is Who I am - Douglas Scott Beiden, Gregry M. Hagan http://www.hudebnibanka.cz © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Ve Varech bez luxusu. Studenti si filmový festival dokáží užít levněji

Ve Varech bez luxusu. Studenti si filmový festival dokáží užít levněji

Ve Varech bez luxusu. Studenti si filmový festival dokáží užít levněji

Generace20
+
Ve Varech bez luxusu. Studenti si filmový festival dokáží užít levněji

Ve Varech bez luxusu. Studenti si filmový festival dokáží užít levněji

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

09. 07. 2018

Do Karlových Varů se znovu sjely celebrity, slavní herci z celého světa, filmaři i režiséři. Během prvního červencového týdne se zde koná již 53. ročník Mezinárodního filmového festivalu. Za filmovými novinkami jezdí i mnoho studentů. Festival si však umí užít v low costové variantě, třeba i ve spacáku.

Do Varů levně a bez honosné róby. Během deseti dní je na Mezinárodním filmovém festivalu představeno kolem 150 snímků z celého světa. Kvůli nim do Karlových Varů přijíždí nejen slavné osobnosti, ale také studenti. Na rozdíl od celebrit si ale akci chtějí užít co nejlevněji. „Přespáváme v karlovarské základní škole na zemi ve spacákuNoc nás vyjde na 130 korun. Když se člověk snaží, sežene za normální cenu i jídlo a pití,“ vysvětluje studentka Vyšší odborné školy publicistiky Aneta Bednárová (24).

Skromější ubytování

Základní škola ve Varech je hlavním útočištěm pro studenty, kteří si nechtějí platit drahé a často už dlouho dopředu vyprodané hotely. Prokazují se kartičkou na recepci školy a spí různě po třídách. Mohou využívat toalety i sprchy. Vstup do budovy je podle studentky otevřen nonstop. Jediné pravidlo ale je, že se v budově nesmí požívat alkohol. Na zemi ve spacáku ale člověk musí ubrat na náročnosti ohledně svého komfortu. Spaní v jedné místnosti s mnoha nezmámými lidmi také nemusí být pro každého. Pokud návštěvníci festivalu nechtějí spát ve školách, mají k dispozici i jiné možnosti ubytování. Mohou využít například stanové městečko, různé hostely nebo pokoje rezervované přes internetový portál Airbnb.

Cenový rozdíl přespání ve škole je oproti částkám v průměrném penzionu znatelný. Cena pokoje pro dva se v penzionech pohybuje okolo tisíc korun za noc. Karlovarské hotely pak vychází pro dva okolo tří tisíc za noc. Hosté si je ale většinou rezervují rok dopředu.

Promítání filmů levně i zadarmo

Během festivalu se dá kromě ubytování ušetřit i na cenách za vstupenky na filmy. Když si student zakoupí Festival pass na celých deset dní, vyjde ho to na 900 Kč oproti běžný1 200 KčTato akreditace mu pak umožní volný vstup na tři filmy denně, stačí si jen zabookovat lístek. „Místa v sálech rychle mizí, a tak je musíme rezervovat den předem brzy ráno. Když to ráno nestihneme, chodíme se ptát hodinu před filmem, zda-li se nějaký lístek neuvolnil. Další variantou je čekání ve frontě do poslední chvíle, abychom zabrali případná volná místa. V tomto případě vstupenku na promítání i neakreditovaní neplatí,“ upřesňuje studentka Pavlína Valouchová (22) a dodává, že několik křesel se většinou uvolní. Studentská vstupenka bez Festival passu vyjde kolem 60 korun, což je podle Bednárové poměrně přijatelná cena. Bez studentsnké slevy stojí lístek o dvacet korun víc.

Obě studentky se shodují, že Mezinárodní filmový festival nemusí být chápán jako událost pro slavné a bohaté. Studenti s akreditací přespávající ve škole zaplatí 2 200 Kč za celých deset dní. K tomu je však nutné připočíst i cenu za jídlo a pití. Festival se podle studentek dá užít i v levnější variantě a odnést si z něj spoustu zážitků, a to nejen těch filmových.

Cizinci ve vlastní zemi

Cizinci ve vlastní zemi

Cizinci ve vlastní zemi

+

Cizinci ve vlastní zemi

04. 07. 2018

Absolventská práce studentky Vyšší odborné školy publicistiky Zuzany Panchártkové. Pedagogické vedení: Jolana Dvořáková © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

O počítačové kurzy mají senioři zájem. Potřebují ale individuální přístup

O počítačové kurzy mají senioři zájem. Potřebují ale individuální přístup

O počítačové kurzy mají senioři zájem. Potřebují ale individuální přístup

Generace20
+
O počítačové kurzy mají senioři zájem. Potřebují ale individuální přístup

O počítačové kurzy mají senioři zájem. Potřebují ale individuální přístup

Generace20

Autor: Eliška Neradová

03. 07. 2018

Počet seniorek a seniorů, kteří používají počítače, podle Českého statistického úřadu stále roste. Více než polovina seniorů ale internet ještě nikdy nepoužila. Právě pro ty je určen základní kurz práce s počítačem, který už podruhé zorganizovalo komunitní centrum v Praze Nesedím, sousedím. Během 16 lekcí se senioři učí posílat emaily, vyhledávat informace na internetu i práci v textových editorech.

Josef Vacek (78) se rozhodl navštívit kurz práce s počítačem hlavně proto, aby mohl komunikovat s dětmi a vnoučaty. „Chtěl jsem si prohlížet rodinné fotky, dnes už je totiž málokdo nechává vyvolat, a také se dostat k nějakým novým informacím, které internet poskytuje,“ říká Vacek. Důvody, proč senioři navštěvují kurzy, jsou však rozmanité. „Většina seniorů vnímá internet jako důležitou součást dnešního světa, které ale nejsou součásti. Chtějí si to tedy také vyzkoušet a osahat,“ vysvětluje Jitka Kolářová, lektorka počítačových kurzů komunitního centra Nesedím, sousedím.

Internet je základ

Zájem o počítačové lekce je podle Kolářové velký. „První termín kurzu, který má kapacitu pěti lidí, byl obsazen prakticky ihned, takže jsme museli nakonec přidat ještě další dva,“ zdůrazňuje Kolářová. Podle ní je zájem o lekce i proto, že je v dnešní době stále těžší obejít se bez internetu. „Většina činností, které jsou senioři zvyklí dělat, lze stále ještě uskutečnit bez internetu. Takových služeb ale hodně ubývá,“ říká Kolářová a upozorňuje, že například komunikace s úřady se čím dál tím více přesouvá na internet.

Stanislava Weiglová (87) absolvovala lekce práce s počítačem, aby se mohla lépe připravovat na kurzy angličtiny, které povede od letošního podzimu. „Cítila jsem, že má počítačová gramotnost není taková, jakou bych jako lektorka angličtiny potřebovala. Chtěla jsem se naučit vyhledávat určité informace na internetu, něco si poslechnout a především komunikovat,“ vysvětluje Weiglová. Senioři se na kurzu učí posílat a otevírat emaily s přílohou, vyhledávat dopravní spoje nebo předpověď počasí. „Byl jsem překvapený z toho, co všechno se dá na internetu najít – staré noviny, videa, fotky i mapy,“ popisuje Vacek.

Čím menší počet, tím lépe

Na kurzech práce s počítačem senioři oceňují především individuální přístup. „Před rokem jsem navštívil kurz, kde nás bylo celkem 30. Téměř všichni jsme tehdy počítač viděli poprvé a lektorka nevěděla, kam skákat dřív. Samozřejmě jsem se nenaučil skoro nic,“ vzpomíná Vacek. Nejvíce tak podle Kolářové seniorům vyhovuje, když je jich na kurzu co nejméně. „Pro některé seniory je počítač zcela nová věc a internet neznámé prostředí. Práce s nimi tedy vyžaduje maximální trpělivost a individuální péči,“ vysvětluje.

Největší problém vidí Kolářová v nejistotě seniorů. „I když některé věci zkouší opakovaně, pořád je znát, že se bojí, zda opravdu klikají na správné tlačítko,“ říká Kolářová s tím, že nejdůležitější je hodně opakovat, aby si senioři určité postupy zautomatizovali. „Protože umím dobře anglicky, pojmy mi problémy nedělají. I psaní na klávesnici je pro mě snadné, protože jsem byla zvyklá psát rychle na stroji. Cítím ale, že budu muset zapracovat na celkové orientaci v počítači,“ přiznává Weiglová. Názory, že u starších lidí mizí schopnost učit se novým věcem a pamatovat si je, Kolářová nesdílí. Je přesvědčena, že na kurzy chodí aktivní a schopní senioři. Fakt, že jim některé věci trvají déle, na výsledku nic nemění.

Povolání: Sládek

Povolání: Sládek

Povolání: Sládek

+

Povolání: Sládek

02. 07. 2018

Vyrobili studenti v rámci specializačního zaměření. Redaktorka: Zuzana Kovaříková Kamera/střih: Adéla Veselá Produkce: Martina Kráĺovská Režie: Pavlína Papírková © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Partneři

Kontaktujte nás

Opatovická 160/18, 110 00 Praha 1
Telefon: +420 224 930 851
Telefon: +420 224 930 037
E-mail: vosp@vosp.cz
Copyright © 2011—2019 Vyšší odborná škola publicistiky.
Všechna práva vyhrazena. „Nejsme žurnalistika, jsme publicistika!“