Kategorie galerie

Galerie VOŠP

Studenti v akci: reportáže, rozhovory, eventy ...

V naší Galerii chceme nabídnout návštěvníkům tohoto webu to nejlepší z tištěného, on-line nebo audiovizuálního obsahu, který vzniká při práci v našich dílnách.

Vedle ročníkových či absolventských prací tak zde naleznete reportáže, publicistické pořady, upoutávky, články nebo rozhovory.

21

Předávání absolventských diplomů 26. 6. 2018 Emauzský klášter

Předávání absolventských diplomů 26. 6. 2018 Emauzský klášter

Předávání absolventských diplomů 26. 6. 2018 Emauzský klášter

+

Předávání absolventských diplomů 26. 6. 2018 Emauzský klášter

27. 06. 2018

Slavnostní předávání absolventských diplomů studentům denního a kombinovaného studia v Emauzském klášteře 26. 6. 2018.

Absolventi VOŠP 2018

Absolventi VOŠP 2018

Absolventi VOŠP 2018

+

Absolventi VOŠP 2018

26. 06. 2018

Absolventi denního a kombinovaného studia na Vyšší odborné škole publicistiky v akademickém roce 2017/2018.

Povolání: Fyzioterapeut

Povolání: Fyzioterapeut

Povolání: Fyzioterapeut

+

Povolání: Fyzioterapeut

24. 06. 2018

Vyrobili studenti v rámci specializačního zaměření. Redaktor: Aneta Bednárová Kamera/střih: Michael Man Produkce: Lucie Jurčová Režie: Kateřina Krucká © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost

Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost

Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost

Generace20
+
Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost

Glosa: Na Hradě kromě červených trenek shořela i Zemanova důstojnost

Generace20

Autor: Anna Žáková

22. 06. 2018

Hlava českého státu opět udělala ostudu. Prezident Miloš Zeman spálil minulý týden v Lumbeho zahradě v areálu Pražského hradu velké červené trenýrky, které v roce 2015 vyvěsila skupina umělců Ztohoven namísto prezidentské standarty.

Teatrálním spálením trenek Zeman přidal do pomyslné soupisky svých afér nový degradující bod – hned vedle sprosťáren v rozhlase či hledání neexistujícího článku novináře Ferdinanda Peroutky. Podobné chování prezidenta republiky je přinejmenším trapné a nevhodné. Společně s červenými trenkami tak shořely zřejmě i Zemanovy poslední zbytky důstojnosti.

Likvidace trenek, které zavlály na Hradě, mohla být i vtipnou událostí. Ovšem pouze tehdy, kdyby Zeman trenýrky spálil hned před třemi lety s nyní vyřčeným argumentem, že spodní prádlo do politiky nepatří. A ne až poté, co se Hrad se skupinou Ztohoven soudil a umělci dostali podmínku. Zeman vzal celou situaci za špatný konec. Na akci pálení trenýrek pozval novináře, aniž by ale oznámil, co se bude v zahradách dít. Namísto dobrého vtipu tak předvedl jen trapné a opožděné gesto.

Jaký smysl mělo spálení červených trenek nyní po téměř třech letech? Jestli chtěl prezident pouze šokovat, jak je mnohdy jeho zvykem, pak se mu záměr vydařil. Je ale otázkou, zda o takové chování vlastně někdo stojí a jestli můžou být Češi na Zemana jako na svého prezidenta ještě pyšní. Svůj úřad pojal jako otevřený útok proti všem odpůrcům Hradu, čímž však shazuje váhu prezidentského úřadu. Ono je to s činy českých hlav států vůbec těžké, jen si vzpomeňme, jak v roce 2011 svět obletělo video, na kterém bývalý prezident Václav Klaus sebral ze stolu v Chile při státní návštěvě pero a schoval jej do kapsy, aniž by se kohokoliv zeptal. Škoda že ta světová proslulost přichází jen v negativním slova smyslu.

Pivovarnictví v Česku

Pivovarnictví v Česku

Pivovarnictví v Česku

+

Pivovarnictví v Česku

15. 06. 2018

Vyrobili studenti dílny Univerzální voják pod vedením Romana Bradáče. Redaktor: Jakub Říha Kamera/střih: Petr Fila Produkce: Lucie Jurčová © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Plymouth

Plymouth

Plymouth

+

Plymouth

11. 06. 2018

Vyrobili studenti dílny Univerzální voják pod vedením Romana Bradáče. Redaktor: Pavlína Papírková Kamera/střih: Pavlína Papírková Produkce: Martina Kráľovská Hudba Radovan Tomasek- Stones http://www.hudebnibanka.cz © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Káva

Káva

Káva

+

Káva

08. 06. 2018

Vyrobili studenti dílny Univerzální voják pod vedením Romana Bradáče. Redaktor: Tomáš Vaňásek Kamera/střih: Daniel Válek Produkce: Lucie Jurčová http://www.vosp.cz © VOŠP, 2018

Ceny Tv DOT 2018

Ceny Tv DOT 2018

Ceny Tv DOT 2018

+

Ceny Tv DOT 2018

05. 06. 2018

Ceny Tv DOT každoročně udělované studentům a pedagogům za vytvořené výstupy v daném akademickém roce.

Turisté v Praze

Turisté v Praze

Turisté v Praze

+

Turisté v Praze

05. 06. 2018

Vyrobili studenti dílny Univerzální voják pod vedením Romana Bradáče. Redaktor: Jakub Říha Kamera/střih: Petr Fila Produkce: Lucie Jurčová © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Kousek Česka v Dominikánské republice. Přistěhovalci budují mezi domky místních komunitní vesničku

Kousek Česka v Dominikánské republice. Přistěhovalci budují mezi domky místních komunitní vesničku

Kousek Česka v Dominikánské republice. Přistěhovalci budují mezi domky místních komunitní vesničku

Generace20
+
Kousek Česka v Dominikánské republice. Přistěhovalci budují mezi domky místních komunitní vesničku

Kousek Česka v Dominikánské republice. Přistěhovalci budují mezi domky místních komunitní vesničku

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

05. 06. 2018

Ze všech tropických zemí si skupina Čechů oblíbila právě Dominikánskou republiku. Zamilovali si ji především pro povahu tamních obyvatel, kteří jsou podle nich klidní a vstřícní. Mezi domovy místních budují projekt Pueblo Checo, v překladu českou vesničku, kde kupují rozpadlé resorty a rekonstruují je. Dominikánci nové výstavby vítají, díky nim mají práci. Vydělají si tak dostatek peněz, aby mohli uživit rodinu.

Ondřej Žídek (21) s rodiči a bratrem již dva roky létá mezi Českou a Dominikánskou republikou. Za domov označují obě země. Dominikánu, jak se zemi přezdívá, objevili s rodinou jako vhodné místo, do kterého by mohli investovat. „Považujeme ji za nejatraktivnější tropickou zemi. Vyhovuje nám politická situace, prostředí i ceny,“ vysvětluje Ondřej Žídek.

Zchátralý hotelový resort ve vesnici Jardin Deportivo. Zdroj: Marianna Kadlecikova

Na severu ostrova se skupinou přibližně třiceti Čechů skupuje jeho rodina zchátralé hotelové resorty okolo vesnice Jardin Deportivo a opravují je. „Koncem dvacátého století vybudovali Američané na severu mnoho hotelových komplexů. Když ale objevili jih, kde jsou bílé pláže, bezvětří a klidné moře, přesunuli se tam,“ vysvětluje Žídek. Sever je v dnešní době využíván hlavně pro aktivní dovolené. Díky větru a velkým vlnám tam mohou lidé provozovat sporty, jako je surfování nebo kiteboarding (jízda po vodě na speciálním prkně).

Dominikáncům Češi nevadí

Zchátralé stavby Češi využívají k budování své vesnice. Celý projekt nazývají Pueblo Checo. „Vesnička je určena především Čechům a Slovákům, kteří by chtěli jet do Karibiku na dovolenou nebo se tam dokonce přestěhovat. Pomáháme jim s ubytováním či s koupí staveb,“ popisuje projekt Žídek. Dodává, že chtějí, aby i návštěvníci měli možnost poznat povahu místních obyvatel a zkusili si, že se dá žít bez stresu a nehonit se jen za penězi.

Dominikánci nejsou konfliktními typy, takže se neobávají, že by v jejich vesnici mohlo v budoucnu s přibývajícími Čechy dojít ke kulturním střetů. „Nevadí nám, že se do Jardin Deportivo lidi z Česka stěhují. Vesnice se rozpadá a s jejich pomocí bychom ji mohli udělat znovu turisticky atraktivní,“ vysvětluje rodák Christopher Sims (19). Právě díky turistům by si podle něj mohli místní finančně přilepšit a pozvednout tak životní úroveň.

Všechno prodat a odletět

V Dominikánské republice žijí i Češi, kteří se rozhodli pro razantní změnu a natrvalo opustili svůj domov. Miloslav Lindr (50) se s přítelem na ostrov odstěhoval před devíti lety. „Pracoval jsem jako ředitel call centra. Bylo to časově náročné. Dostal jsem se do stereotypu a vytratila se mi radost ze života. S přítelem jsme chtěli změnu a Dominikána nás povahou místních lákala,“ vysvětluje své rozhodnutí Lindr. Po dvou měsících pobytu v Karibiku už měli ve městě Cabarete pronajatou restauraci. Do České republiky se během devíti let vrátili jen jednou, a to na měsíc. S rodinou udržují kontakt hlavně přes internet.

Díky projektu mají místní obyvatelé práci. „S otcem pracujeme na stavbách, které tu kupují Češi. Jsme rádi, že si můžeme vydělat peníze, protože musíme uživit pětičlennou rodinu,” vysvětluje Christopher Sims. Žídek říká, že jim práce na stavbách dává pravidelný měsíční příjem, bez kterého se neobejdou. Dominikánci jsou sice přívětiví, klidní a usměvaví lidé, v práci ale na ně spolehnutí podle Lindra příliš není. „Museli jsme se smířit s pracovním tempem maňana. Tedy s tím, že vše nechávají na zítra,“ upřesňuje.

Lidé žijící v Pueblo Checo se místním za práci odměňují nejen mzdou, ale i fiestou. Tu pořádají jednou za dva týdny v pátek. „Zaměstnanci dostanou basu piv a talíř plný guláše. Když jsou najedení, začnou tančit s českými ženami. Ty jsou na to už zvyklé,“ vypráví o slavnosti Ondřej Žídek.

Češi se v Dominikánské republice snaží vypomáhát i místním dětem. „Vymýšlíme pro ně různé vzdělávací aktivity. Za odměnu je pak bereme na výlet. V plánu máme i vytvoření edukačního centra, které by mělo fungovat podobně jako škola,“ říká Žídek. Přistěhovalci z Česka mají na ostrově prozatím čtyři budovy, ve kterých mohou své krajany ubytovat. Také provozují čtyři restaurace. Projekt je ale v začátcích, do budoucna plánují rekonstruovat další resorty. Češi doufají, že se jim podaří vybudovat svou vesničku a že se jejich poměrně harmonické soužití s Dominikánci v budoucnu ještě více prohloubí.

 

Chtěla jsem ukázat Kafkův černý humor, říká režisérka Martina Krátká o neobvyklé divadelní hře

Chtěla jsem ukázat Kafkův černý humor, říká režisérka Martina Krátká o neobvyklé divadelní hře

Chtěla jsem ukázat Kafkův černý humor, říká režisérka Martina Krátká o neobvyklé divadelní hře

Generace20
+
Chtěla jsem ukázat Kafkův černý humor, říká režisérka Martina Krátká o neobvyklé divadelní hře

Chtěla jsem ukázat Kafkův černý humor, říká režisérka Martina Krátká o neobvyklé divadelní hře

Generace20

Autor: Kristýna Dvořáková

02. 06. 2018

Postavy z povídek Franze Kafky ožijí 19. června a navštíví nemocného spisovatele v posledních dnech jeho života. Nevšední divadelní hru Kafkárium dala dohromady herečka a režisérka Martina Krátká (33) spolu se studenty z Hereckého studia Švandova divadla. Mladí herci nejsou sice žádní profesionálové, vedou je ale zkušení umělci, kteří jim pomohli sžít s těžkým jazykem v Kafkových dílech.

Nová hra je složená z Kafkových povídek, což není úplně obvyklé. Proč jste nezrežírovala nějakou z jeho klasik, jako je Zámek nebo Proces?
Mám dojem, že většina adaptací má takovou fascinující, úzkostnou a tajemnou atmosféru. Já jsem toužila po tom, aby se ukázal i humor, který v Kafkovi je. Sice hrozně krutý a černý, ale je tam.

Kde se podle vás objevuje?
Vybrali jsme například postavy z povídky Umělec v hladovění. Kafka tam vymyslel, že hladovění je vlastně veliká show a na umělce se proto chodí koukat společenská smetánka, což je takový absurdní vtip. To jsme propojili se samotným Kafkou, který na sklonku života nemohl kvůli tuberkulóze už ani pít nebo jíst. Dále je to třeba povídka Zpráva pro jistou akademii, kde opice napodobuje lidi. Jako jejich typické chování vyhodnotí plivání, nadávání a pití alkoholu. Jednou prý četl Kafka povídku svému kamarádovi Maxi Brodovi a strašně se u toho smál. Byl to vlastně veselý člověk a bavič.

Režisérka tvoři hru spolu s mladými herci ze Švandova divadla. Zdroj: Barbora Vacková

Zatím jste hráli jen autorské inscenace, loni jste ale zařadili Erbenovu Kytici, která sklidila velký úspěch. Vybrala jste Kafku, jako známého autora, právě z toho důvodu?
Kvůli tomu ne. Nepotřebuju, aby to bylo vyprodáno dvacet let dopředu. Chci si jen užít tvorbu „s děckama“. Herecké studio je taková forma laboratoře, kde se hledá a zkouší. Studenti nejdříve absolvují dílnu improvizace nebo mluvy a následně dáváme dohromady představení. Není to jako v profi divadle, kde jsou na režisérku kladeny velké požadavky, aby hra byla úspěšná. Je mi naopak příjemné stavět si představení bez ambicí. Je lepší být pokorný v tvorbě, než myslet na to, abychom představení dokázali prodat.

A proč tedy konkrétně Kafka?
Chci, aby si v souboru každý zahrál a všichni měli stejný prostor. Jelikož je ale studentů třináct, je to těžké. V klasických hrách jsou většinou tak tři hlavní postavy a ostatní hrají křoví. Kafkovy povídky nabízí stylizované herectví a navíc jsou pro libovolný počet postav, což se hodí. Vybrali jsme jich okolo patnácti. Zároveň jsem si chtěla zkusit jeho dílo zrežírovat. Kafka používal těžký jazyk, který je náročný na uhrání, takže je to výzva. Kafku mám ráda, tři sezony jsem hrála v divadelním ztvárnění jeho povídky Proměna, které mělo letos derniéru. Chtěla jsem, aby Kafka v nějaké formě ve Švandově divadle zůstal.

Nejsem žádný kafkolog, s hrou mi pomáhal dramaturg.

Budou ve hře i skuteční lidé z Kafkova života, jako třeba některá z jeho manželek?
Částečně. Použili jsme něco z Kafkovy korespondence, například dopis Maxi Brodovi. Snažili jsme se také dodržet počet Kafkových žen a sester. Hra se odehrává ke konci Kafkova života. Potkáváme ho v nemocnici, ve vysokých horečkách, kde ho navštěvují právě postavy z jeho povídek.

V souboru jsou spíše mladší herci, kterým je okolo dvaceti let. Jak se zvládli vžít do takto těžké literatury?
Mě samotnou překvapilo, že to šlo dobře. Čekala jsem, že práce bude probíhat daleko hůř. Někteří členové začali Kafku dokonce i číst. Také jsme měli domluvenou prohlídku po stopách Kafky v Praze. Někteří navštívili jeho muzeum. Mám dobrý pocit z toho, že je představení i trochu vzdělávací záležitost.

Co jste udělala pro přípravu vy, abyste Kafkova díla pochopila?
Myslím, že jsem ještě daleko k pochopení Kafkovy tvorby. To základní jsem samozřejmě četla, ale nejsem žádný kafkolog. S hrou mi hodně pomáhal dramaturg, který měl za úkol Kafku nastudovat, ale já to celé beru zdravě. Mám ještě dvě zaměstnání. Učím na JAMU a nemohu zahltit veškerý svůj čas jen četbou. Koupila jsem si dvě životopisné knihy, ty základní díla jsem četla, některé už na gymnáziu, a byla jsem v Kafkově muzeu. Také jsme si prošli a rozebrali všechny jeho povídky.

Herci mlátí do všeho, od nádobí po kýble.

Stejně jako v Kytici i v Kafkáriu se objevuje autorská hudba. To máte ve studiu tolik muzikantů?
Je tu i dílna zpěvu, kterou vede operní zpěvačka Blanka Popková. Měla jsem pocit, že je právě letos v souboru muzikantů dost. Přehrála jsem jim asi tři písničky, aby zhruba věděli, v jakém stylu bych si hudbu představovala. Byl to americký jazzový písničkář Tom Waits a pak nějakou klavírní jemnou melodii. Mimo klasických nástrojů jsou ve výsledných skladbách i hodně naturální zvuky. Herci mlátí do všeho, od nádobí po kýble.

Myslíte, že hra bude srozumitelná i pro ty diváky, kteří od Kafky nic nečetli?
Já doufám. Je to takový kabaret Kafkových postav, který nebude klást na diváka břemeno toho, že má něco přečíst. Promítne se tam nejen taková melancholická nálada, ale právě i ten jeho černý humor.

Pivo v Česku

Pivo v Česku

Pivo v Česku

+

Pivo v Česku

01. 06. 2018

Vyrobili studenti dílny Univerzální voják pod vedením Romana Bradáče. Redaktor: Martina Kráľovská Kamera: Zuzana Kovaříková Střih: Pavlína Papírková Produkce: Adéla Veselá http://www.vosp.cz © VOŠP, 2018

Spisovatelka Michaela Burdová: Čím jsem starší, tím jsou moje knihy temnější

Spisovatelka Michaela Burdová: Čím jsem starší, tím jsou moje knihy temnější

Spisovatelka Michaela Burdová: Čím jsem starší, tím jsou moje knihy temnější

Generace20
+
Spisovatelka Michaela Burdová: Čím jsem starší, tím jsou moje knihy temnější

Spisovatelka Michaela Burdová: Čím jsem starší, tím jsou moje knihy temnější

Generace20

Autor: Eliška Neradová

30. 05. 2018

Ve svých 16 letech začala spisovatelka Michaela Burdová (28) psát své první dílo. V 19 už měla vydané dvě knihy. Začátky mladých českých spisovatelů jsou ale podle ní těžké. Vydat knihu neznámému českému autorovi většina nakladatelů považuje za hazard. Přesto Burdové, autorce fantasy literatury pro mládež, vyšla v dubnu už 13. kniha, která nese název Dcera hvězd.

Jak těžké je pro české autory prosadit se na literárním trhu mezi populárními zahraničními bestsellery?
Je to hodně náročné. Čeští spisovatelé, kteří se psaním chtějí živit, musí hodně přemýšlet nad tím, co za žánr vydávat a najít si početnou cílovou skupinu. Knižní trh v Česku totiž v současnosti ovládají především právě zpopularizované světové bestsellery. Ty jsou prostě jistota, na kterou všechna nakladatelství sázejí. Podpořit neznámého českého autora je pro ně vždycky risk a je hrozná škoda, že se k tomu většina nakladatelů i knihkupců takto staví. Prorazit u nás je opravdu těžké, ale všechno jde, když člověk chce.

Vy jste toho živým důkazem, psaním se živíte. Čemu podle vás vděčíte za úspěch?
Myslím, že velké plus je to, že jsem začala s psaním jako hodně mladá. Člověk má pak více času na rozjezd kariéry. První dvě knihy jsem měla vydané už v 19. Tehdy jsem nevěřila, že by moje kniha mohla někoho zaujmout, ale přála jsem si znát nějaký odborný názor. Oslovila jsem nakladatelství Fragment, které vydává především fantasy a moje práce se jim zalíbila. Je určitě dobré si předem zjistit, jakým knihám se dané nakladatelství věnuje a na co klade důraz. Pak je důležité pořád psát a nepřestat. Snažím se, aby mi knihy vycházely v co nejmenším časovém rozestupu. Zhruba jednou za rok. Čím více knih mám, tím je samozřejmě snadnější se tím uživit. A kniha musí být hlavně vidět, aby se prodávala. Chce to neustále pracovat na propagaci a komunikovat se čtenáři a tak si je získávat. To je to nejtěžší.

Ve fantasy je tolik dobrodružství, které čtenář nezažije nikde jinde.

Neovlivňuje psaní knih v tak krátkém časovém intervalu jejich kvalitu?
Samozřejmě je pro mě vždycky na prvním místě kvalita. Každé knize věnuji tolik času, kolik je potřeba. Vždy do toho dám maximum. Zatím se mi daří psát poměrně často a rychle. Nikdy ale nevydám knihu, dokud s ní nejsem stoprocentně spokojená a jistá si tím, že s ní budou spokojení i čtenáři.

Vaše knihy čtou převážně děti či dospívající dívky. Čím se je tedy snažíte zaujmout?
Snažím se jim ukázat, že ve fantasy je tolik dobrodružství, které nezažijí nikde jinde – všechny ty bájné bytosti, magie a rozmanitost světů. Mám ráda napětí, ale i hloubku. Tohle všechno se do svých příběhů snažím dát. Píšu příběhy o síle přátelství i lásky, o odvaze a zradě i obětování. A to je to, co podle mě mladí rádi čtou.

Není takových knih spoustu?
Snažím se být co nejvíce originální. V dnešní době, kdy je trh přehlcen takovými knihami, je to hodně obtížné, ale myslím, že to pořád ještě jde. Když něco vymýšlím, vždy se snažím přemýšlet nad tím, zda to není až moc podobné něčemu, co už tady bylo. Stejně tak se snažím překvapit a zaujmout postavami, kterým se snažím dávat co možná nejlidštější vlastnosti, aby se s nimi čtenáři mohli ztotožnit. Některé jsou tedy třeba vegetariáni či sběratelé. Trvá mi dlouho, než vymyslím charaktery postav a celistvý příběh se vším všudy tak, aby mi do sebe vše zapadalo. Teprve potom začínám psát.

Každý z hrdinů má i svou temnou stránku.

V dubnu jste měla křest své 13. knihy Dcera hvězd. Prošly vaše knihy v průběhu let nějakou proměnou?
Velkou. Řekla bych, že jsou čím dál tím temnější. Jak člověk stárne, život přestává být tou pohádkou, jako tomu bylo v dětství. V nové knize Dcera hvězd už se příběh neodehrává v tom kouzelném a harmonickém světě dobra jako u mé první knihy, kterou jsem začala psát když mi bylo 16. Žijí tu temní tvorové, lesy se hemží stvůrami a démony. Každý z hrdinů má i svou temnou stránku a vlastní cíl, který ho může přivést na scestí. Čím jsem starší, tím víc se mi líbí temnější literatura. Do mé tvorby se tedy hodně promítá i to, co momentálně čtu. V současné době to jsou například horory a thrillery.

Chtěla byste v budoucnu nějaký thriller nebo horor sama napsat?
Ano, thriller je rozhodně jeden z mých cílů. Také mě napadl nový námět na hororovou fantasy, dokonce už jsem napsala i první kapitolu. Fantasy ale bude vždycky žánr mého srdce, u kterého chci zůstat. Nyní se tedy soustředím hlavně na 2. díl Dcery hvězd, to je moje priorita.

Člověk nesmí panikařit, jinak ho to může stát život, říká surfař Novák, který zdolal vlnu vyšší než šest metrů

Člověk nesmí panikařit, jinak ho to může stát život, říká surfař Novák, který zdolal vlnu vyšší než šest metrů

Člověk nesmí panikařit, jinak ho to může stát život, říká surfař Novák, který zdolal vlnu vyšší než šest metrů

Generace20
+
Člověk nesmí panikařit, jinak ho to může stát život, říká surfař Novák, který zdolal vlnu vyšší než šest metrů

Člověk nesmí panikařit, jinak ho to může stát život, říká surfař Novák, který zdolal vlnu vyšší než šest metrů

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

27. 05. 2018

Vlna dosahující výšky až 20 metrů. Matěj Novák zdolal jako první Čech takzvanou Big Wave. Ještě před čtyřmi lety sjížděl kopce na snowboardu. Rodák z Příbrami však v současnosti bydlí ve Španělsku, kde pracuje jako instruktora surfingu. V pátek 25. 5. 2018 proběhla v pražské Lucerně premiéra dokument No Wave Back, jenž zobrazuje Novákovu cestu k dosažení vytouženého cíle.

Zdolat surfařskou vlnu s názvem Big Wave je snem každého surfaře. Její specifikum tkví v tom, že je dlouhá a široká zároveň a dosahovat může výšky šest až dvacet metrů. V severním Španělsku v oblasti Asturias se právě tyto vlny vyskytují. Surfař Matěj Novák (29) se na toto místo před čtyřmi lety přestěhoval, chtěl sportovat a živit se pronajímáním ubytování. „Místní vlny jsem po pár měsících objevil a chodil se na ně koukat. Snil jsem o tom, že bych jednou něco takového sjel,“ vzpomíná surfař. Cestu za zdoláním jeho vysněného cíle popisuje dokument No Wave Back od režiséra Martina Smékala (31).

Když před necelými dvěma lety rodák z Příbrami začal přemýšlet o zdolání Big Wave, musel se seznámit se španělskými surfaři. „Nebylo to nic jednoduchého. Místní mají svou surfařskou komunitu a nikoho mezi sebe nepustí. Musel jsem jim dokázat, že surfování beru vážně a že to s nimi na oceánu zvládnu, aby mě k sobě přijali,“ vysvětluje. Španělé žijící v této oblasti mají s vlnami tohoto typu velké zkušenosti. Místní Nováka mezi sebe nakonec vzali a pomohli mu s přípravou. „Poslouchal jsem všechny jejich rady. Dokonce mi vyrobili speciální surf a sledovali se mnou předpovědi, kdy vlna přijde,“ vzpomíná s vděkem Novák.

Matěj Novák před surfováním sportoval na profesionální úrovni. „V Česku jsem měl díky snowboardu svoje jméno, ve Španělsku jsem si ale musel vytvořit novou identitu,“ vysvětluje. Vášeň k surfování objevil díky zájezdu do hor. „Asi před šesti lety jsem byl pozván do Norska na snowboardový kemp. Jednou bylo ošklivě na ledovci, tak jsme si půjčili surfy. Hrozně mě to bavilo,” vzpomíná. Po několika letech odcestoval do Francie na pobřeží Baskicka, kde také surfoval. Před čtyřmi lety se s přítelkyní přestěhoval do Španělska, kde se živí jako surfařský instruktor.

Rok a půl intenzivní přípravy

Zdolání Big Wave vyžaduje nejen odhodlání, ale i poctivou práci. „Na vlnu jsem se připravoval skoro rok a půl intenzivně. Surfoval jsem, běhal, cvičil power jogu, potápěl se. Měl jsem svůj tréninkový plán,“ popisuje Novák. Dodává, že na vlnu se musel připravit i psychicky. „Na surfování po takové vlně musí mít člověk sebedůvěru. A také nesmí panikařit, protože to ho může stát život,“ říká Novák. Dodává, že oceán je velmi silný a zrádný element, a tak je třeba z něj mít určitý respekt.

Oceánská Big Wave se objeví jednou až dvakrát do roka, pokud vůbec. „Surfař na tuto příležitost čeká třeba půl roku, ale nikdy neví, jestli celá příprava nepřijde vniveč,“ upřesňuje Novák. Může foukat vítr, vlna se nečekaně zlomí nebo to člověk na oceánu vzdá a vrátí se zpět na břeh.

Lovení Big Wave

Na vlnu se poctivě připravoval nejen Novák, ale i ceý štáb, který o něm natáčel dokument. „Za Matějem jsme s týmem do Španělska přijeli třikrát. Poprvé jsme točili surfování na menších vlnách plus ostatní záběry jako třeba moře nebo rozhovory se Španěly. Podruhé jsme už lovili Big Wave. Na oceánu ale začalo foukat a vlny to ničilo. Na potřetí to ale vyšlo,“ popisuje Smékal. Natáčení zabralo dohromady třináct dní. „Bylo to asi nejrychlejší natočení Big Wave. Slyšel jsem, že některé štáby na ni čekali třeba i tři měsíce,“ upřesňuje Novák.

Dokument se natáčel v zimě. Venku bylo podle režiséra chladno, teploměr ukazoval okolo 10 °C. „Když jsem tři hodiny surfoval, ve vodě mi bylo teplo. Kluky ze štábu jsem ale dost často litoval, protože se klepali na břehu a natáčeli mě,“ vypráví surfař Novák. Kamery měli podle režiséra umístěny pod vodou, ve vzduchu i na surfu. Premiéra dokumentu No Wave Back se uskutečnila 25. 5. 2018 v pražské Lucerně. Poté byl snímek promítán i ve Vídni a Bratislavě. Během následujících měsíců bude ke zhlédnutí téměř ve všech větších českých městech.

AUDIO: Velké novinařině se v Česku pořád učíme, říká bývalý zahraniční zpravodaj Jiří Hošek

AUDIO: Velké novinařině se v Česku pořád učíme, říká bývalý zahraniční zpravodaj Jiří Hošek

AUDIO: Velké novinařině se v Česku pořád učíme, říká bývalý zahraniční zpravodaj Jiří Hošek

Generace20
+
AUDIO: Velké novinařině se v Česku pořád učíme, říká bývalý zahraniční zpravodaj Jiří Hošek

AUDIO: Velké novinařině se v Česku pořád učíme, říká bývalý zahraniční zpravodaj Jiří Hošek

Generace20

Autor: Nikola Sedloňová

25. 05. 2018

Média mají ve Velké Británii větší sílu než v České republice, myslí si šéfkomentátor Seznam Zpráv a bývalý zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek. Jako novinář strávil několik let ve Velké Británii a v Německu. Podle něj jsou díky dlouhé demokratické tradici média v Británii kvalitnější a zodpovědnější. „Česko se stále nachází v přechodném období, velké novinařině se učíme,“ míní Hošek.

V čem je nejnáročnější práce zahraničního novináře a jak se liší média v Česku a ve Velké Británii? Rozhovor s bývalým zahraničním zpavodajem Českého rozhlasu Jiřím Hoškem pořídila studentka Vyšší odborné školy publicistiky Tereza Nováková.

 

Všemi směry 2018

Všemi směry 2018

Všemi směry 2018

+

Všemi směry 2018

24. 05. 2018

Festival nezávislé publicistiky každoročně pořádaný studenty Vyšší odborné školy publicistiky.

Co scéna, to trik. I díky vizuálním efektům jsou noví Avengers nejlepším snímkem z marvelovské série

Co scéna, to trik. I díky vizuálním efektům jsou noví Avengers nejlepším snímkem z marvelovské série

Co scéna, to trik. I díky vizuálním efektům jsou noví Avengers nejlepším snímkem z marvelovské série

Generace20
+
Co scéna, to trik. I díky vizuálním efektům jsou noví Avengers nejlepším snímkem z marvelovské série

Co scéna, to trik. I díky vizuálním efektům jsou noví Avengers nejlepším snímkem z marvelovské série

Generace20

Autor: Eliška Votrubová

24. 05. 2018

Studio Marvel oslavuje deset let své existence snímkem Avengers: Infinity War. Režírování nového snímku se ujali bratři Russové, kteří proti vesmírnému zlosynovi Thanosovi na plátně postavili marvelovské superhdiny v dosud největším zastoupení. I díky animačním trikům a efektům se jedná zatím o nejpovedenější film tohoto studia.

Ve snímku Avengers: Infinity War nechybí snad žádný superhrdina, kterého studio Marvel od roku 2008 představilo ve svých filmech. V hlavních rolích se tak představil například Iron Man, první Marvelem zfilmovaná komiksová postava, ale i  bůh Thor či Kapitán Amerika. Deset let svého působení se studio rozhodlo oslavit opravdu velkolepě – filmem, ve kterém se objeví ti nejlepší a nejdůležitější marvelovští hrdinové.

Nové Avengers zrežírovali bratři Anthony a Joe Russo, které si Marvel proklepl již z dřívější spolupráce. Před několika lety natočili dva snímky o Kapitánu Amerikovi. Děj v obou dílech nebyl příliš originální, s tím se však scenáristé netrápili ani v Infinity War. Proti sobě stojí padouch Thanos a superhrdina, v tomto případě poněkud inovativněji hodně superhrdinů, kteří bojují o záchranu lidstva. Děj však není složitý a příběh plyne svižně od začátku do konce, což je u snímku trvajícího téměř dvě a půl hodiny rozhodně plus.

Pro znalé fanoušky

V hlavních rolích září hvězdy jako například Chris Evans nebo Scarlett Johanssonová. Některé z herců však možná diváci viděli ve snímcích od Marvelu naposledy, neboť jim končí smlouvy. Týká se to například Chrise Hemswortha, který ztvárnil boha Thora nebo Roberta Downeyho Jr., který opět exceloval jako Iron Man. Nabízí se tak myšlenka, že Marvel tímto filmem neoslavuje jen kulaté narozeniny, ale že snímek (a i připravovaný druhý díl) bere jako rozlučku s některými postavami.

Pokud však člověk neviděl žádný z marvelovských snímků, mohl by být v určitých scénách poněkud zmatený. Jakmile se v příběhu objeví nějaká narážka, například na minulost jednotlivých postav, divák neznalý předchozích filmů se pravděpodobně ztratí. Nebude tak třeba chápat, proč Thor půlku filmu hledá novou zbraň nebo proč spolu Kapitán Amerika a Iron Man nemluví.

Díky přehršle hlavních postav ve filmu vzniká několik dějových linek. Zatímco jedna skupina hrdinů bojuje na loukách ve fiktivní zemi Wakanda, další lítá z jedné vesmírné planety na druhou a snaží se Thanosovi zabránit v získání šesti kamenů, díky kterým by vymazal polovinu lidstva. Děj se tak každou chvíli přenáší na jiné místo. Tvůrci však na diváka nezapomněli. „Přeskakování“ na příběhy hrdinů jsou sice rychlé, ale ne zmatečné. S přehledností v ději pomáhají i názvy lokací, které se na plátně objeví pokaždé, když hrdinové dorazí na nové místo.

Film plný efektů

Snímek Avengers je doslova nadupaný digitálními efekty, čemuž napomáhá i fakt, že je děj z části zasazen do vesmíru. Před tvůrci těchto efektů Charlesem Woodem, Danem DeLeeuwem a Danem Sudickem tak ležel nelehký úkol, kterého se zhostili perfektně. Vesmírná plavidla se sice trochu podobají lodi Han Sola z Hvězdných válek, ale na vesmírných padouších ukázali výtvarníci své bohaté zkušenosti. Titán Thanos i jeho poskoci jsou zobrazeni tak dobře, až má člověk pocit, že nějak takhle by mohli nadpřirozené bytosti vlastně vypadat.

Noví Avengers se tak dají považovat za zatím nejlepší film z celé marvelovské série. A to nejen díky vizuálním efektům. Scenáristé Christopher Markus a Stephen McFeely snímek doslova prošpikovali vtipy a hláškami. Nechybí tak uštěpačné poznámky Iron Mana, kterému zdatně sekunduje mladičký Spider-Man. Jeden vtípek za druhým chrlí i Strážci Galaxie a to zejména ve chvíli, kdy se na jejich vesmírnou loď dostane Thor a řekne jim, že Avengers jsou nejmocnější hrdinové světa. Načež se mu dostane odpovědi, že to je i herec Kevin Bacon.

Turci předčasně zvolí hlavu státu. Současný prezident Erdogan si snaží zajistit výhru

Turci předčasně zvolí hlavu státu. Současný prezident Erdogan si snaží zajistit výhru

Turci předčasně zvolí hlavu státu. Současný prezident Erdogan si snaží zajistit výhru

Generace20
+
Turci předčasně zvolí hlavu státu. Současný prezident Erdogan si snaží zajistit výhru

Turci předčasně zvolí hlavu státu. Současný prezident Erdogan si snaží zajistit výhru

Generace20

Autor: Nikola Mrázková

22. 05. 2018

Již brzy se zvýší pravomoci tureckého prezidenta. Obyvatelé země odsouhlasili ústavní změny minulý rok v referendu. Současná hlava republiky Recep Tayyip Erdogan, který je předpokládaným vítězem, proto vyhlásil předčasné volby na blížící se 24. červen. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že Turecko potřebuje silného prezidenta, k čemuž je podle něj třeba, aby země co nejdříve přešla z parlamentního systému na prezidentský.

Podle předvolebních průzkumů je současný prezident Recep Tayyip Erdogan jasným favoritem. „Než se stal Erdogan v roce 2014 prezidentem, byl 12 let premiérem. Lidé mu za tu dobu věří, podporu má hlavně od starší generace,“ myslí si turecká studentka Zisan Cakmaková (22). Vítězství současné hlavy státu předpokládá také politolog Vladimír Hanáček: „Erdogan a politické strany, které ho podporují, se budou hodně snažit získat mandát k vládním změnám. Souvisí to i s mezinárodním postavením Turecka. Prezident chce sehrávat důležitou roli v regionu Blízkého východu a dosáhnout nadvlády v souboji se Saudskou Arábií a Íránem,“ říká.

Referendum pro změnu systému

Turecko bylo doposud státem s parlamentním systémem. Hlavní výkonné pravomoci měla vláda a premiér Binali Yildirim. Turci ale v loňském dubnovém referendu odhlasovali, že se po dalších volbách systém změní na prezidentský. Výsledek byl těsný. Ústavní změny podpořilo 51,4 % obyvatel země. Zanikne tak funkce předsedy vlády, kterou současně zastane prezident. Ten bude moci předsedat vládě a nepřímo tak ovládne i soudy. Doposud měl prezident Turecka podle ústavy ceremoniální funkci a také reprezentoval zemi v zahraničí. Erdogan ale od svého zvolení na post prezidenta v roce 2014 vykonává svrchovanou moc a snažil se, aby mu větší pravomoci náležely i podle ústavy. „Vypsání předčasných voleb je rozhodně snaha Erdogana a nejsilnější Strany spravedlnosti a rozvoje o to, aby upevnili svou moc,“ vysvětluje Hanáček.

Původně se volby měly konat až v listopadu příštího roku, současná hlava státu se však obává ekonomických problémů, které se stále zhoršují. Tato situace by mu mohla sebrat voliče. „Lidem se nelíbí, že se kromě ekonomiky stále zhoršuje i vzdělávací systém. Třídy jsou přeplněné a přibývají hlavně soukromé školy,“ vysvětluje Cakmaková. Erdogan si hodlá vítězství zajistit i změnou pravidel v hlasování. Volební lístky, které turečtí občané budou vhazovat do uren, nemusejí nutně nést razítko příslušné volební komise. To se nelíbí opozici, která tvrdí, že tento systém usnadní volební podvody.

Železná lady jako protikandidátka

Cakmaková dodává, že mladí lidé jsou otevřeni spíše novým možnostem. Tyto voliče by podle průzkumů mohla získat jediná žena mezi kandidáty, bývalá ministryně vnitra Meral Aksenerová (61). Lidé ji přezdívají „železná lady“, stejně tak jako Angličané nazývali britskou předsedkyni vlády Margaret Thatcherovou pro její nekompromisnost a odhodlání. Aksenerová je předsedkyně Strany dobra a chce v zemi upevnit demokracii a ponechat parlamentní systém. „Myslím si, že jde o mocnou ženu a je dobře, že se často setkává s obyvateli Turecka. Nejsem si ale jistá, jestli si tím získá většinu voličů, protože kvůli předčasným volbám nemá mnoho času na kampaň,“ obává se Cakmaková. Erdogan zahájil předvolební kampaň poslední víkend v dubnu a věří, že 24. června volby vyhraje s rekordním počtem hlasů.

Interview: Petr Kolář

Interview: Petr Kolář

Interview: Petr Kolář

+

Interview: Petr Kolář

21. 05. 2018

Vyrobili studenti dílny Interview pod vedením Vojty Nouzáka. Moderátorka: Niki Katsianikoy Dramaturgie: Amálie Knotová Kamera: Markéta Lietavcová, Petr Novotný Střih: Petr Novotný Produkce: Veronika Mišková © VOŠP, 2018 www.vosp.cz

Cenu alkoholu ve Skotsku určuje stát. Nejen whisky je však pro místní součástí kultury

Cenu alkoholu ve Skotsku určuje stát. Nejen whisky je však pro místní součástí kultury

Cenu alkoholu ve Skotsku určuje stát. Nejen whisky je však pro místní součástí kultury

Generace20
+
Cenu alkoholu ve Skotsku určuje stát. Nejen whisky je však pro místní součástí kultury

Cenu alkoholu ve Skotsku určuje stát. Nejen whisky je však pro místní součástí kultury

Generace20

Autor: Klára Dedková

21. 05. 2018

Každý týden je na následky přílišného pití alkoholu hospitalizováno až 700 Skotů a počet závislých stoupá. Skotská vláda proto schválila v rámci boje proti alkoholismu zákon, který určuje minimální cenu pití s obsahem alkoholu. Ta je stanovena na 50 pencí, což je v přepočtu 20 korun. Adiktolog Tomáš Jandáč však nevidí příčinu pouze v dostupnosti alkoholu, ale především ve výchově dětí.

Whisky patří neodmyslitelně ke Skotům podobně jako pivo k Čechům. Nápoj zrající v dřevěných sudech má v zemi dlouhou tradici. Skotové jsou pyšní na historii výroby i speciální tajnou recepturu. Od prvního května letošního roku však Skotové pořídí alkohol za cenu stanovenou státem, kterou upravuje zákon. Vláda tím chce bojovat proti alkoholismu. „Být závislý na alkoholu je ve Skotsku běžné. Whisky i pivo je zkrátka součástí naší kultury. Od víkendového občasného popíjení se však alkohol pro některé časem změní v něco, co je pro jejich život nezbytné,“ říká skotský student James Hunt (24), který se napije v průměru jednou týdně. Podle Hunta se Skotové pitím vypořádávají i s depresivním a chladným počasí, které v zemi převažuje.

V některých státech mají podle adiktologa Tomáše Jandáče větší předpoklady k pití alkoholu než v jiných. „Sklony k alkoholismu mohou mít Francouzi kvůli jejich vyhlášeným vinařským oblastem, stejně tak jako Rusové kvůli tradiční pálence,“ vysvětluje.

Zákon je řešením jen z části

Studentka skotské univerzity Veronika Lušovská (22) vnímá mezi pitím alkoholu v Česku a ve Skotsku určité rozdíly. „Nepsané pravidlo popíjet alkohol pouze večer pro Skoty neplatí, konzumují ho totiž během celého dne,“ říkáLušovská, která ve Skotsku studuje již druhým rokem. O zákonu stanovující minimální cenu alkoholu si však myslí, že Skoty donutí leda tak k tomu, aby si levnější alkohol jezdili kupovat na hranice s Anglií.

Hunt taktéž nevnímá nastavení minimální ceny alkoholu ve své rodné zemi jako účinné, rozdíl v ceně totiž podle něj není tak patrný. Nejlevnější položkou byly především velká balení piv v supermarketech. Pivo vyšlo v přepočtu o pět korun levněji, než zaplatí Skotové dnes. „Většinu Skotů nový zákon štve. I mně vadí, že nás chce vláda vychovávat, alkoholiky to ale nezastaví. Pití mají na prvním místě, takže peníze nebudou mít zase na něco jiného,“ dodává.

Úspěšnost léčby je malá

Podle studie Sheffieldské univerzity z roku 2013 by však zákon mohl v prvním roce zachránit až 60 skotských životů. „Zvednutí ceny u alkoholu je z části účinným řešením, ale jistě ne jediným a samospásným. Příčiny musíme hledat především ve výchově dětí a to mnohdy napříč světem,“ popisuje Jandáč. Podle něj je tradice pití alkoholu vštěpována již malým dětem, když například rodiče kupují na dětské oslavy rychlé špunty nebo je nechávají usrkávat pivní pěnu.

V České republice se závislost na alkoholu týká přibližně půl milionu lidí. „Úspěšnost léčby u alkoholově závislých je však velmi malá. U prvoléčených na tří až čtyř měsíčním pobytu se udává úspěšnost do 10 % a pojišťovnu to na jednoho pacienta vyjde na 120 000 korun,“ vysvětluje Jandáč. Každý alkoholik navíc svým chováním ovlivní negativně život přibližně třem blízkým lidem, kterým je také doporučena psychoterapeutická léčba. Pokud se zákon ve Skotsku osvědčí, mohl by být inspirací pro další evropské země, včetně Česka. Alkohol je právě v tuzemsku jedním z nejlevnějších a nejdostupnějších v Evropě.

Partneři

Kontaktujte nás

Opatovická 160/18, 110 00 Praha 1
Telefon: +420 224 930 851
Telefon: +420 224 930 037
E-mail: vosp@vosp.cz
Copyright © 2011—2019 Vyšší odborná škola publicistiky.
Všechna práva vyhrazena. „Nejsme žurnalistika, jsme publicistika!“