Kategorie galerie

Galerie VOŠP

Studenti v akci: reportáže, rozhovory, eventy ...

V naší Galerii chceme nabídnout návštěvníkům tohoto webu to nejlepší z tištěného, on-line nebo audiovizuálního obsahu, který vzniká při práci v našich dílnách.

Vedle ročníkových či absolventských prací tak zde naleznete reportáže, publicistické pořady, upoutávky, články nebo rozhovory.

21

Rekonstrukce náplavek

Rekonstrukce náplavek

Rekonstrukce náplavek

+

Rekonstrukce náplavek

20. 05. 2018

Vyrobili studenti dílny Profesionál pod vedením Romana Bradáče. Redaktorka: Anna Řeháková Kameramanka: Markéta Lietavcová Produkce: Richard Moučka © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz

Stropnický končí ve vládě. Pro vrcholnou politiku neměl geny

Stropnický končí ve vládě. Pro vrcholnou politiku neměl geny

Stropnický končí ve vládě. Pro vrcholnou politiku neměl geny

Generace20
+
Stropnický končí ve vládě. Pro vrcholnou politiku neměl geny

Stropnický končí ve vládě. Pro vrcholnou politiku neměl geny

Generace20

Autor: Kateřina Holíková

20. 05. 2018

Nová vláda se bude muset obejít bez ministra zahraniční v demisi Martina Stropnického (ANO). Ten se znovu vrací do služeb diplomacie. Ministr zahraničních věcí v demisi, který je zároveň i bývalým hercem a uměleckým ředitelem Divadla na Vinohradech, údajně nemá pro politiku potřebné geny. Po pěti letech se tak rozhodl ve vrcholné politice skončit.

Když před pěti lety běžel v televizi seriál Kriminálka Anděl, ve kterém hrál v hlavní roli Martin Stropnický, nikdo nečekal, že právě známý herec bude nejdéle sloužícím ministrem obrany. Během voleb v roce 2013 se Stropnický stal jednou z hlavních postav politického hnutí ANO. „Když jsem před čtyřmi lety přišel před generály, viděl jsem, že v duchu uzavírají sázky, kolik týdnů ve funkci vydržím,“ komentoval své začátky Stropnický pro Lidové noviny. Přes to, že Stropnickému chyběla praxe v oblasti obrany, na postu se udržel pět let.

Pro Andreje Babiše 

V bývalé vládě Bohuslava Sobotky se jako jeden z mála ministrů hnutí ANO udržel celé funkční období expremiéra. „Hnutí ANO měnilo jen ty ministry, s nimiž mělo objektivní problém. Všichni poslanci tohoto hnutí musí ‚držet basu‘, to se jinak říct nedá. Stropnický byl loajální ke svému stranickému šéfovi Andreji Babišovi a hájil jeho zájmy. Proto tam vydržel celých pět let,“ říká o ministrovi politolog Vladimír Hanáček. Podle něj je bývalý herec průměrným politikem, který se musel zařadit za silnějšího lídra, aby mohl se prosadil.

Loajálnost Stropnického k Babišovi se projevovala od začátku působení ministra ve vládě. Například, když se ve sněmovně jednalo o tom, zda bude současný premiér v demisi v rámci kauzy Čapí hnízdo vydán policii, či ne, Stropnický s jeho vydáním nesouhlasil. Podle jeho slov k vydání Babiše nebylo dostatek důkazů a tak nebylo tak potřeba, aby hlasoval jinak.

Zlepšení chodu rezortu

Povaha v politických rozhodnutích Stropnického se ale ukazovala i v dalších stěžejních chvílích v průběhu pěti let jeho ministrování. Když prezident Zeman v roce 2014 pronesl výrok o tom, že nejen on, ale i nová vláda České republiky respektuje územní integritu Číny a neuznává samostatnost Tibetu ani Tchaj-wanu, Stropnický se vůči výroku prezidenta jako ministr obrany nijak neohradil. „Stropnický měl během své kariéry zaujmout jasné stanovisko ve věcech, které jsou důležité. Například v případě integrity Číny,“ říká Hanáček.

Coby ministr obrany v Sobotkově ex vládě stál za několika významnými rozhodnutími. Například zlepšení chodu rezortu ministerstva, dohodnutí lepšího rozpočtu pro obranu a zvýšení počtu vojáků v aktivní službě. Tyto kroky však politolog přisuzuje spíše tomu, že místo toho, aby se bývalý ministr obrany angažoval sám, dal raději na doporučení svých poradců a vedení armády.

Návrat k diplomacii

Stropnický nyní působí jako ministr zahraničních věcí v demisi a stihl zaujmout kladný postoj k útokům USA v Sýrii, za který jej kritizovalo například KSČM nebo SPD. „Stropnického výroky o podpoře zásahu západních velmocí v Sýrii nekorespondovaly například s panem Filipem nebo Okamurou. Neměl by jít proti nim, když je jako poslanec ANO podpořil ve zvolení na posty místopředsedů sněmovny. Tohle rozdvojení osobnosti je možná skutečný důvod toho, proč odchází z vrcholné politiky a vrací se do diplomacie,“ říká Hanáček. 

Bývalý umělecký ředitel Divadla na Vinohradech po odchodu z politiky další práci kolem divadla nebo filmu po skončení svých služeb v diplomacii nevylučuje. „Aktivní diplomacie je s herectvím neslučitelná. Co budu dělat pak, to nevím. Nějaká režie nebo překlad by mě ale bavil,“ řekl pro Lidovky Stropnický. Představitel plukovníka Tomečka se tak s vrcholnou politikou po pěti letech rozloučí. Teď plánuje návrat do diplomacie, kde již v 90. letech působil jako velvyslanec v Itálii, Portugalsku a Vatikánu.

Loutkové drama pro dospělé: Psí ostrov varuje před totalitou a nabízí i jedinečné zpracování

Loutkové drama pro dospělé: Psí ostrov varuje před totalitou a nabízí i jedinečné zpracování

Loutkové drama pro dospělé: Psí ostrov varuje před totalitou a nabízí i jedinečné zpracování

Generace20
+
Loutkové drama pro dospělé: Psí ostrov varuje před totalitou a nabízí i jedinečné zpracování

Loutkové drama pro dospělé: Psí ostrov varuje před totalitou a nabízí i jedinečné zpracování

Generace20

Autor: Anna Kotábová

20. 05. 2018

Na odvěkém střetu mezi milovníky psů a zastánců koček lze vystavět i politické podobenství. Dramatický snímek Psí ostrov není nic pro děti, ačkoliv jde o loutkový film. Režisér Wes Anderson, známý například snímkem Grandhotel Budapešť, v něm totiž poukazuje na riziko vzestupu totalitních režimů. Tento motiv ale zpracoval tak citlivým způsobem, že i v bezútěšnosti našel něhu a vtip.

Snímek Psí ostrov dokazuje, že animované filmy dávno nejsou jen záležitostí pro děti. Režisér Wes Anderson je známý experimentováním a také melancholickým laděním snímků. To předvedl zejména u filmu Grandhotel Budapešť. I nyní použil netradiční přístup k vizuální podobě – použil loutky a děj zasadil do prostředí Japonska. Nechybí ani zvláštní způsoby vyprávění děje, které Anderson využil například ve filmu Až vyjde měsíc. Mezi ně patří mimo jiné rozdělení příběhu na kapitoly čiobjasnění kontextu za pomoci vypravěče. Vzniklo tak povedené dílo, které má tolik dalších kvalit, že dokáže okouzlit i poměrně jednoduchým příběhem.

Mayor Kobayashi, čověk  z rodu, který od pradávna fandí kočkám a nenávidí psy, zneužije své pravomoci starosty. Vykonstruuje problém s onemocněním psů, aby je mohl odsunout na izolovaný ostrov pod záminkou ochrany obyvatel.Jednoho dne se ale malý chlapec Atari, synovec starosty, rozhodne zachránit svého mazlíčka. Tím začíná celé dramatické dobrodružství.

Kouzlo loutek

Psí ostrov je zajímavý i svým vizuálním zpracováním. Převážná část filmu je vytvořena za pomoci loutek metodou stop-motion.To znamená, že jsou objekty mezi jednotlivými momenty animace ručně upravovány. Po každé takové změně je pořízen snímek, jejichž spojení vytváří dojem spojitého pohybu. Veškeré kulisy i loutky Psího ostrova jsou vytvořeny a zachycovány s precizností a smyslem pro detail. Režisér do filmu zakomponoval i velké množství odkazů na japonskou kulturu, jako jsou tradiční divadlo kabuki, pečlivá příprava sushi či hudba založená na bubnech taiko. Tyto prvky působí jako příjemné odlehčení a oživení už tak zajímavého zpracování.

Anderson opět spolupracoval se známými herci jako jsou Edward Norton, Bill Murray nebo Jeff Goldblum. Ti v rolích dabérů dobře dokreslují charaktery psů i lidských postav. Mají navíc dostatečně specifické hlasy, které pomáhají jednotlivé postavy rozeznat. Mimochodem – je zábavné slyšet herečku Tildu Swintonovou v roli potrhlé mopsice, se kterouvtipně kontrastuje její aristokraticky znějící britský přízvuk.

Politické téma nenásilně

Snad nejpozoruhodnější na filmu je vybalancování vážné linky, melancholie a humoru. Snímek je jasnou alegorií na vzestup totalitních režimů a jejich snahu o odstranění nepohodlných skupin. Ponurost těžkého osudu psů je odlehčena černým humorem a mírným utahováním si z japonské kultury. Chvíle melancholie nepůsobí nijak „přeslazeně“, protože jsou citlivě vystavěné. Ani dobrý konec, který divák očekává, nepůsobí přehnaně lacině.

Téma hrozby totalitního režimu je totiž do filmu zapracováno nenásilně. I podpora nezávislého tisku, který se snaží odhalit pravdu, je spíše třešnička celého díla. Psí ostrov má díky velké škále svých kvalit ty nejlepší předpoklady zaujmout široké obecenstvo.

Česko sužuje kritické sucho. Řešením by byl vytrvalý déšť, ten však nepřichází

Česko sužuje kritické sucho. Řešením by byl vytrvalý déšť, ten však nepřichází

Česko sužuje kritické sucho. Řešením by byl vytrvalý déšť, ten však nepřichází

Generace20
+
Česko sužuje kritické sucho. Řešením by byl vytrvalý déšť, ten však nepřichází

Česko sužuje kritické sucho. Řešením by byl vytrvalý déšť, ten však nepřichází

Generace20

Autor: Romana Landová

20. 05. 2018

Sucho je v Česku dlouhodobým problémem. Na některých místech republiky v průběhu května hydrologové zaznamenali kritické sucho, během kterého je půda takřka bez vody. Zda se situace zlepší, však prozatím hydrologové nedokáží s přesností určit. Nejhůře sucho postihuje zemědělce v jižních Čechách, kteří se bojí o úrodu. Řešením by mohl být podle hydrologa Jana Daňhelky vytrvalý déšť.

Se suchem se Česko potýká od roku 2014. Hlavní příčinou je nedostatek srážek. „V Česku již několik let málo prší. Když už srážky jsou, jde o prudké deště. Půda vodu nestihne pojmout a tekutina pak odtéká pryč. Také je přes zimu nedostatek sněhu, který se nejlépe vsakuje do půdy během jarního odtávání,“ vysvětluje hydrolog Ondřej Fatka z Hydrometeorologického ústavu v Praze s tím, že kvůli suchu ubývá i pitné vody.

Téměř nevyužitelná půda

Letošní sucho nejvíce postihlo jih Čech, kde z celé republiky prší nejméně. Tamní zemědělci se proto bojí o úrodu, zejména o zelenou píci, kterou krmí dobytek. „Chudé travní porosty už teď v květnu vydají jen malý objem píce a pastviny vypadají jako na konci horkého léta,“ uvedla pro zpravodajský server iRozhlas.cz Hana Šťastná, ředitelka jihočeské agrární komory.

Vodu hospodářským zvířatům kvůli klesajícím hladinám řek vozí zemědělci v cisternách. Pěstitelé si stěžují i na suchem oslabené luskoviny a řepku. Některá místa republiky proto byla v průběhu května prohlášena za kriticky suchá. „Půda musí mít určitou vlhkost, aby byla využitelná. Na některých místech je ale téměř vysušená. Kleslo totiž průměrné množství vláhy, kterou rostliny potřebují pro růst,“ vysvětluje odborník Petr Šercl z Hydrometeorologického ústavu v Praze. Nejkritičtější situace je podle hydrologů v Polabí a v Povltaví, na Ostravsku a na jižní Moravě. Právě v těchto místech je půdní vláhy nejméně.

Lepší hospodaření s vodou

Kritické sucho se ale podle hydrologa Jana Daňhelky dá řešit. Osvědčeným způsobem, jak se suchem bojovat, je zavlažování zemědělských ploch uměle. Voda se odvádí z předem určených míst, jako je jezero či studna. Zemědělci tak nejsou závislí na dešťové vodě, ačkoliv by pro ně byl přínosnější vytrvalý drobný déšť. Přívalové deště a bouřky jsou pro úrodu spíše ničivé.

Důležité je také to, jak s vodou hospodaří lidé. Kvůli suchu může nastat situace, kdy bude nedostatek pitné vody a podraží tak i její cena. „Aby bylo vody dostatek, postačí jí spotřebovávat méně a efektivněji. Také by bylo vhodné vodu více zadržovat v přehradách,“ radí Daňhelka.

Text, kterým vzniklo Československo. Originál Washingtonské deklarace byl vystaven poprvé v historii

Text, kterým vzniklo Československo. Originál Washingtonské deklarace byl vystaven poprvé v historii

Text, kterým vzniklo Československo. Originál Washingtonské deklarace byl vystaven poprvé v historii

Generace20
+
Text, kterým vzniklo Československo. Originál Washingtonské deklarace byl vystaven poprvé v historii

Text, kterým vzniklo Československo. Originál Washingtonské deklarace byl vystaven poprvé v historii

Generace20

Autor: Denisa Bartůňková

19. 05. 2018

Na Washingtonské deklaraci si dával prvorepublikový prezident Tomáš Garrigue Masaryk záležet. Tento dokument, který zajistil Československu samostatnost, mnohokrát přepisoval a upravoval. Návštěvníci výstavy Století státního svátku v Akademii věd se o tom mohli přesvědčit na vlastní oči. V ručně psaném originále, který byl pět dní vystaven v galerii Věda a umění, jsou vidět i poznámky, které Masaryk do listiny vepsal.

V noci ze 13. na 14. října 1918 sedí profesor Tomáš Garrigue Masaryk za psacím stolem ve Washingtonu. Snaží se na několik listů dopisního papíru co nejlépe vyjádřit své myšlenky, a proto v textu často škrtá a opravuje. Pečlivě hledá co nejlepší formulace, které by dohodové spojence na konci první světové války přesvědčily tom, že Česko a Slovensko by se mělo odtrhnout od Rakouska-Uherska a získat samostatnost. Dokument, který tvoří, je dnes znám jako Washingtonská deklarace.

Za pomoci amerických soudců, vědců, politiků a publicistů se Masarykovi nakonec podařilo sepsat jeden z nejvýznamnějších dokumentů československých dějin.  Washingtonskou deklaraci podepsal kromě Masaryka ještě ministr národní obrany Milan Rastislav Štefánik a ministr vnitra a zahraničních věcí Edvard Beneš. Tento unikátní první návrh dokumentu, kterým Masaryk zajistil dalším generacím vznik samostatného demokratického Československa, mohla veřejnost spatřit poprvé v historii, a to na půdě Akademie věd.

Boj za nezávislý stát

Finální verze dokumentu byla zaslána 17. října 1918 americkému prezidentu Woodrow Wilsonovi. „Málokdo ví, že Masaryk poslal Washingtonskou deklaraci americké vládě téměř ve shodnou dobu, kdy posílal prezidentu Wilsonovi dopis i  rakouský císař Karel I.. Zprávou monarcha požadoval zachování Rakouska-Uherska s tím, že je ochoten zaručit Česku a Slovensku v rámci federace určitou autonomii jako kompromis,“ vysvětluje historik Jiří Kocian, který se podílel na tvorbě výstavy.

V textu lze díky poznámkám a škrtům sledovat způsob přemýšlení Masaryka. Zdroj: Denisa Bartůňková

Masaryk si podle historika velmi dobře uvědomoval, že se bude Karel I. snažit za každou cenu udržet Rakousko-Uhersko pohromadě. Právě proto se rozhodl Prohlášení nezávislosti československé národa vytvořit. Pečlivost a probdělé noci nad psaním deklarace se Masarykovi nakonec vyplatily. Prezident Wilson rozhodl 20. října 1918 ve prospěch Masaryka a vzkázal Rakousku-Uhersku, že uzavře mír pouze tehdy, pokud Karel I. zaručí Čechům a Slovákům samostatnost.

Jen pět dní

Ačkoliv výstava Století státního svátku, kde je Washingtonská deklarace vystavena, trvá od 7. května do 20. července, vzácnou listinu směli návštěvníci vidět jen prvních pět dní. „Sto let starý dokument je potřeba uchovávat ve speciálních světelných podmínkách. Text psal Masaryk inkoustem a ten na světle poměrně rychle bledne,“ přibližuje problém s vystavováním historických listin Jiří Kocian. I když je v galerii poměrně přítmí, z bezpečnostních důvodů povolil Masarykův ústav dokument vystavovat pouze na takto krátkou dobu. Po pěti dnech pořadatelé nahradili originál kopií.

Mezi lidmi, kteří se na výstavu přišli podívat, byl i dokumentarista Janek Rubeš (30). „Když jsem stál u toho vzácného dokumentu a představil jsem si, že ho opravdu psal Masaryk, měl jsem z toho trochu husí kůži,“ přiznává Rubeš pro Generaci 20. Kurátorka výstavy Tereza Kopecká uvádí, že si originál listiny stihlo za pět dní prohlédnout odhadem více než 400 lidí.

Komentář: Fanoušci plzeňské Viktorie si nevidí do pusy. Titul a Liga mistrů jim zjevně nestačí

Komentář: Fanoušci plzeňské Viktorie si nevidí do pusy. Titul a Liga mistrů jim zjevně nestačí

Komentář: Fanoušci plzeňské Viktorie si nevidí do pusy. Titul a Liga mistrů jim zjevně nestačí

Generace20
+
Komentář: Fanoušci plzeňské Viktorie si nevidí do pusy. Titul a Liga mistrů jim zjevně nestačí

Komentář: Fanoušci plzeňské Viktorie si nevidí do pusy. Titul a Liga mistrů jim zjevně nestačí

Generace20

Autor: Vítek Nešpor

19. 05. 2018

Fanoušci fotbalové Plzně se v sobotu po remíze 1:1 se Slováckem vzbouřili. Nelíbilo se jim další ligové zaváhání klubu, a tak se snažili dostat do útrob stadionu. Tam si s hráči Viktorie chtěli vyříkat jejich výkony. Policie jim však akci překazila, proto si fanoušci „alespoň“ zavolali trenéra týmu Pavla Vrbu, aby se ke hře vyjádřil.

Není to ale přešlap ze strany plzeňských ultras? Skoro se zdá, že ani neví, že Plzni stačí tři body z následujících dvou ligových kol, aby se stali znovu mistry a postoupili do nejprestižnější klubové soutěže světa – Ligy mistrů.

Přitom ještě před deseti lety klub balancoval mezi první a druhou ligou a Viktoria hrála na starém rozpadajícím se stadionu. A místo toho, aby si fanoušci uvědomili úspěchy klubu, žádají si předvolání trenéra Pavla Vrby. Kouče, který dokázal z odkopnutých a nechtěných hráčů poskládat mančaft, jenž si pravděpodobně zajistí pátý ligový titul během osmi let. Je dost možné, že velká část z „křiklounů“ do Štruncových sadů, kde Viktoria hraje své domácí zápasy, ani v době fotbalového trápení nechodila. V českém sportu je totiž běžné, že až úspěch a výsledky nalákají lidi do ochozů.

Pro nepovedené jaro plzeňských, během kterého Viktoria vyhrála pouhé tři zápasy, se jen těžko hledá výmluva. Luxusní náskok 14 bodů v půlce sezóny dal hráčům klid. Skoro se ale zdá, že až příliš velký. Od února tým předvádí rozpačité výkony a dvě kola před koncem vede už jen o čtyři body. Frustrace fanoušků je pochopitelná, ale ve chvíli, kdy měli nejvíce podpořit, se odvrátili a začali protestovat. Taková atmosféra může hráče ještě více vystresovat.

Podobné kroky ze strany fanoušků, jako byl ten sobotní, jsou běžné a částečně iodůvodnitelné. Příznivci často protestují během finančního úpadku klubu, proti vedení týmu anebo při herní krizi. Rozhodně by ale podobný zákrok neměl přijít ve chvíli, kdy Viktoria pomalu zvedá mistrovský pohár nad hlavu. Absurditu chování podtrhává i to, že právě tenhle dav bude dost možná již o víkendu slavit titul v těsném kontaktu s hráči. S fotbalisty, pro které si chtěli dojít do šatny.

Brankář Lukáš Souček: Nedokážu si představit, že by někteří čeští florbalisté mohli hrát na olympiádě

Brankář Lukáš Souček: Nedokážu si představit, že by někteří čeští florbalisté mohli hrát na olympiádě

Brankář Lukáš Souček: Nedokážu si představit, že by někteří čeští florbalisté mohli hrát na olympiádě

Generace20
+
Brankář Lukáš Souček: Nedokážu si představit, že by někteří čeští florbalisté mohli hrát na olympiádě

Brankář Lukáš Souček: Nedokážu si představit, že by někteří čeští florbalisté mohli hrát na olympiádě

Generace20

Autor: Kateřina Holíková

18. 05. 2018

Od tenisu až k české florbalové reprezentaci. Brankář ostravského týmu 1. SC Tempish Vítkovice Lukáš Souček (27) hraje florbal už 15 let. Během své kariéry v české Tipsport Superlize ve Vítkovicích se dostal i do národního týmu, díky kterému si během uplynulých šesti let zachytal například proti Švédům nebo Finům. Největší rozdíly ve hře seveřanů vidí především v motivaci a přístupu hráčů.

Během zápasů v reprezentaci jste chytal několikrát proti seveřanům. Byly nějaké rozdíly ve hře, kterých jste si jako brankář všimnul?
Jsou rychlejší, jak v přihrávkách, střelách, tak i pohybu na hřišti. Mají lepší herní myšlení a gólmany na vyšší úrovni. Zápasy za reprezentaci mám rád, protože se při nich setkávám s nejlepšími hráči světa. Rád jejich hru i pozoruji. Je ale důležité, aby brankář na reprezentační úrovni chytil „něco navíc“. To znamená, že musí chytit nejen to, co je jeho povinností, ale také řešit chyby spoluhráčů tak, aby z nich nebyly góly.

Čím je to způsobené?
Přijde mi, že někteří hráči ze severu mají mnohem lepší techniku, kondici a motivaci, která je na vyšší úrovni než ta naše. Když tým splňuje tyto tři základní body, tak už záleží jen na trenérovi, jak vše spojí dohromady.

Seveřané jsou na rozdíl od Čechů více přímí.

Proč si myslíte, že mají Češi problém s motivací?
Seveřané jsou na rozdíl od Čechů více přímí. Chtějí dobrý výsledek za každé situace. Je jim jedno, proti komu hrají. Chtějí své protihráče porazit za každou cenu. My Češi si většinou neumíme udržet stejnou laťku po celou dobu zápasu. Naše mentalita je známá tím, že často chceme co nejlepší výsledek s co nejmenším úsilím. Tohle u seveřanů nehrozí.

Co by podle vás napomohlo tomu, aby se v Česku zvedla úroveň florbalu?
Například zahraniční hráči. Pokud by do Česka přišlo více kvalitních hráčů a předávali by nám své zkušenosti, tak by se to jistě objevilo i ve hře. To, jak jsou k florbalu hodně odhodlaní, by nám jistě pomohlo.

Florbal si v budoucnu své místo na olympiádě určitě najde.

Mnoho českých hráčů už ale v zahraničí hrálo a zkušenosti si jistě přivezli. Tak proč není kvalita hry stejná doma jako za hranicemi?
Záleží to vždycky na daném člověku. Napadá mě třeba Tomáš Sladký z Vítkovic. Je to typ člověka, který chce své zkušenosti z Finska, Švédska i Švýcarska předávat dál. Má temperament a odhodlání, takže to českému florbalu určitě pomůže. Ale jsou i hráči, kteří se vrátí a nechtějí nic předávat. Superliga je poté spolkne a tím, že svůj vrchol zažili jinde, nemají opět motivaci to zkusit znovu i tady.

Vás angažmá v zahraničí neláká?
Chytat v zahraničí jsem chtěl a stále mě to tam láká. Už se mi ale trošku změnily osobní hodnoty. Vysoká škola pro mě byla důležitější. Nakonec jsem se rozhodl, že tady chci zůstat. Pokud bych však přestoupit chtěl, tak by se nějaký zahraniční klub určitě našel. Ve Švédsku totiž existuje hráčská agentura, která se o angažmá stará a mají velkou úspěšnost s nalezením vhodného týmu ve Švédsku, Finsku nebo Švýcarsku. Ale kdo ví, třeba svou kariéru budu ukončovat právě ve Švýcarsku. Tam je florbal také kvalitní, i když ne tak moc jako například ve zmíněném Švédsku.

S florbalovou reprezentací se dostanete nejdál na mistrovství světa. Měl by florbal ambice uspět i na olympiádě?
Z mého pohledu si florbal v budoucnu své místo na olympiádě určitě najde. V současnosti není až tak rozšířený na všech kontinentech, aby mohl zajímat více lidí. Tím, že nemáme takovou tradici jako třeba hokej, musíme zaujmout fanoušky kvalitou hry. K té jsou potřebné různé atributy, které například zatím někteří čeští florbalisté nesplňují.

Jde hlavně o kondici, techniku a herní myšlení.

Jaké atributy myslíte?
Jde hlavně o kondici, techniku a herní myšlení. Osobně si nedokážu představit, že by někteří čeští hráči ze superligy mohli hrát na olympijských hrách. Problém je v tom, že občas Čechům chybí základní sportovní návyky, které jsou u profesionálních sportovců běžné. Jako třeba péče o tělo, kvalitní spánek, strava nebo i takové věci, jako je pravidelný strečink.

Od 19 let trénujete mladé brankáře. Zaměřujete tréninky tak, aby si tyto základní sportovní návyky osvojili?
Je to jedna z mých priorit. Podstatné však je, jak poté v této práci pokračují brankáři ve svých klubech. Ze zkušenosti vím, že se jim nikdo moc nevěnuje, takže to je hodně o svědomitosti jednotlivců. Spíše si myslím, že v Česku chybí pořádný systém, který by brankářům zajistil vývoj. Neplatí to však jen u brankářů, ale i u běžných hráčů. Proto jsou pak rozdíly mezi českým a třeba skandinávským florbalem tak znatelné.

Kauza Libeňský most

Kauza Libeňský most

Kauza Libeňský most

+

Kauza Libeňský most

17. 05. 2018

Redakce Adam Hejda Daniela Dlabolová Kristýna Frymlová Kamera Daniela Dlabolová Kristýna Frymlová Maryna Tabachkouskaya Střih Daniela Dlabolová Kristýna Frymlová Produkce Maryna Tabachkouskaya Hudební banka www.hudebnibanka.cz Ilan Kunik - News Network Andrew Deeley, Hugh Brody, Tim Sawtell - Rib Tickler © VOŠP, 2018 http://www.vosp.cz/

Glosa: Okamura může být podle Nejvyššího soudu Pitomiem. Za svou přezdívku si může sám

Glosa: Okamura může být podle Nejvyššího soudu Pitomiem. Za svou přezdívku si může sám

Glosa: Okamura může být podle Nejvyššího soudu Pitomiem. Za svou přezdívku si může sám

Generace20
+
Glosa: Okamura může být podle Nejvyššího soudu Pitomiem. Za svou přezdívku si může sám

Glosa: Okamura může být podle Nejvyššího soudu Pitomiem. Za svou přezdívku si může sám

Generace20

Autor: Anna Žáková

17. 05. 2018

Často je politicky nekorektní a svým odpůrcům nadává, satiru na vlastní jméno ale neunese. Místopředseda sněmovny Tomio Okamura (SPD) se znovu pokusil ohradit proti přezdívce Pitomio, kterou v roce 2012 použil týdeník Reflex. Časopis se později na příkaz Městského soudu v Praze musel Okamurovi omluvit, přezdívku ale mohl použít i nadále. Politik se následně odvolal k Vrchnímu soudu. Případ nakonec došel až k Nejvyššímu soudu.

Má ale smůlu. Oba soudy rozsudek Městského soudu v Praze potvrdily. Označení Pitomio je podle Nejvyššího soudu nelichotivé, ale ne vulgární. Nadále se může používat jako součást kritiky konkrétních postojů a výroků politika. Nelichotivé výrazy by ale média proti politikům neměla používat bezdůvodně a samoúčelně. Jedním z argumentů soudu je i fakt, že se Okamura velmi často neumí vyjadřovat jinak než vulgárně. Ve svých veřejných projevech je mnohdy politicky nekorektní a má kontroverzní názory. Například když prohlásil, že koncentrační tábor v Letech byl pouze pracovním táborem a lidé v něm nebyli hlídáni.

To se ale na místopředsedu Poslanecké sněmovny České republiky zrovna nehodí. Okamura si tak za rozsudek i popularitu přezdívky Pitomio může sám. Bez okolků neváhá nazvat novináře z České televize ksindlem. Zaměstnanci médií spadající pod vydavatelství Economia Zdeňka Bakaly jsou pro něj bez výjimky novinářskou žumpou. Svým odpůrcům na sociálních sítích nadává nebo je pro jistotu rovnou zablokuje, aby mu na stránku jeho hnutí Svoboda a přímá demokracie nemohli už nic kritického napsat.

Tomio Okamura by byl zřejmě nejradši, kdyby všichni, kdo nesouhlasí s jeho názory a kdo ho uráží, byli řádně potrestáni. Jinak se jeho snaha u soudu vysvětlit nedá. Takové očekávání a jednání je ale opravdu pitomé. Pokud místopředseda sněmovny nechce být pro celý národ Pitomiem i nadále, měl by místo běhání po soudech raději spolknout zbytečnou hrdost a přestat se brát tak vážně. To ale u Okamury zřejmě nehrozí. Pitomiovi je jakákoliv sebereflexe a smysl pro humor zkrátka cizí.

Hlavně jsem nechtěla zničit auto, říká jediná ženská jezdkyně Octavia Cupu

Hlavně jsem nechtěla zničit auto, říká jediná ženská jezdkyně Octavia Cupu

Hlavně jsem nechtěla zničit auto, říká jediná ženská jezdkyně Octavia Cupu

Generace20
+
Hlavně jsem nechtěla zničit auto, říká jediná ženská jezdkyně Octavia Cupu

Hlavně jsem nechtěla zničit auto, říká jediná ženská jezdkyně Octavia Cupu

Generace20

Autor: Martin Choc

16. 05. 2018

Jen jedna ženská závodnice se letos zúčastnila série automobilových závodů Octavia Cup. Tereza Zajíčková (25) přitom před letošní sezonou neměla se závoděním žádné zkušenosti. U motorsportu se však pohybuje několik let, poslední čtyři sezony totiž pracuje jako manažerka organizace závodů na mosteckém autodromu. O víkendu 27. až 29. dubna si právě na tomto okruhu vyzkoušela první ostrý start. Neodradilo ji ani to, že neměla příliš času na přípravu.

Motorsport je vnímán spíše jako mužská záležitost. Jak vás mezi sebe  vzali ostatní závodníci?
Ze začátku jsem se toho dost bála. Nějakých 80 procent jezdců jsem předem vůbec neznala, jen některé díky svojí práci manažerky u autodromu. Myslela jsem si, že jim bude vadit, když se mezi ně cpe nějaká ženská. A hlavně někdo, kdo závodům příliš nerozumí a bude ostatním jezdcům překážet. Nakonec mě ale překvapilo, jak to kolegové vzali pozitivně. Snažili se mi poradit a pomoct.

Říkáte, že motorsportu příliš nerozumíte. Proč jste se rozhodla právě pro něj?
Mám ráda rychlá auta. Asi i proto, že pocházím z Mladé Boleslavi, kde sídlí Škodovka. Navíc se můj táta s dědou autům odjakživa věnují. Motorsport jako takový mě ale chytil až od doby, kdy pracuji na mosteckém okruhu, kde teď začínám čtvrtou závodní sezonu.

Se startem jsem nejdříve příliš nepočítala.

Jak vás napadlo startovat v Octavia Cupu?
Byl to nápad mého táty, který je majitelem mosteckého autodromu. Vlastní také firmu Benet, která Octavia Cup promuje. Táta se na tom dohodl spolu s Petrem Fulínem, mistrem Evropy v kategorii cestovních vozů z let 2014 a 2015, který má Octavia Cup na starosti. Přišlo jim zajímavé, že by mohla startovat žena. Domluvili se, že obsadím poslední auto, které se uvolnilo. Pořád ale byla šance, že se přihlásí někdo, kdo bude mít o uvolněné auto zájem. Takže jsem s tím moc nepočítala. Do přípravy jsem tak šla teprve tři týdny před závodem, za to ale naplno.

Motorsport nepatří zrovna mezi nejbezpečnější sporty. Nebojí se o vás otec?
Ne, říká, že okruhové závodění není tak nebezpečné jako třeba rallye. Navíc mě posadil do auta, kterému věří a na kterém pracovali jeho lidé.

Cítila jste před závodem nervozitu?
Před prvním jsem měla jen lehkou trému. Přitom mě všichni na nervozitu připravovali. Možná to ale bylo způsobeno i tím, že mi zas o tolik nešlo. Navíc jsem se během dne věnovala povinnostem okolo organizace závodu a neměla moc čas nad nervozitou uvažovat. Hlavně jsem nechtěla zničit auto. Také jsem nechtěla dojet úplně poslední, což se povedlo. V prvním závodu jsem dojela jedenáctá, ale jeden z jezdců dostal po závodě trestné sekundy, což mě posunulo na desátou příčku ze třinácti. Z druhého závodu jsem měla již lepší pocit, věděla jsem víc, do čeho jdu. Přesto jsem skončila předposlední. Po skončení obou závodů jsem měla hroznou radost, že jsem dojela v pořádku.

V 60 stupních není snadné v autě vydržet.

Na závod jste se chystala na poslední chvíli. Co pro vás bylo během přípravy náročné?
Mou výhodou je, že na mosteckém okruhu pracuji, takže ho znám. Musela jsem se ale seznámit s pravidly závodu. Připravovala jsem se také fyzicky. Hlavně jsem posilovala ruce, protože po jednom z tříhodinových tréninků v autě jsem je vůbec necítila. Cvičila jsem také dýchání, abych zvládla nával adrenalinu před startem. Navíc v autě bývá horko. Během závodu v Mostě bylo v kabině okolo 60 stupňů a vydržet v tom půl hodiny závodit není vůbec snadné.

Probíhaly také testovací jízdy přímo na okruhu?
Musela jsem na něm trénovat správnou stopu, abych věděla, kudy přesně třeba najíždět do zatáček. Také jsem se učila ovládat vozidlo. Jsou v něm jen dva pedály – plynový a brzdový. Rychlostní stupně se řadí pádly pod volantem. Okruh je ale během sezony skoro pořád plný, takže jsem v autě seděla jen dvakrát tři hodiny a pak až o závodním víkendu, kde bylo také před závody nějaké testování a až pak kvalifikace. Závody, které byly dva, se jely v neděli.

Jak moc se vyznáte v autech po technické stránce?
Určitě nejsem žádný odborník. Snažím se postupně zjišťovat, jak co funguje. Jsem samozřejmě během závodu v kontaktu s mechaniky, kteří očekávají, že jim řeknu, co na autě není v pořádku. Takže to určitě není tak, že bych jen přiběhla na závod, auto bylo hotové a já se o něj vůbec nestarala. Učím se za běhu.

Zájem o české pivo v zahraničí roste. Podle sládků se totiž klasický ležák dobře pije

Zájem o české pivo v zahraničí roste. Podle sládků se totiž klasický ležák dobře pije

Zájem o české pivo v zahraničí roste. Podle sládků se totiž klasický ležák dobře pije

Generace20
+
Zájem o české pivo v zahraničí roste. Podle sládků se totiž klasický ležák dobře pije

Zájem o české pivo v zahraničí roste. Podle sládků se totiž klasický ležák dobře pije

Generace20

Autor: Anna Žáková

15. 05. 2018

Množství uvařeného piva v Česku sice za minulý rok mírně klesl, v cizině se ale tradiční české pivo těší stále větší oblibě. Důvodem je především to, že se oproti ostatním typům lehce pije.

České pivovary za minulý rok uvařily nejméně piva za posledních pět let. Nebylo to o mnoho, ale přesto. „Za pokles výroby piva mohou ve velké míře různé regulace a byrokratická nařízení. Hlavně EET a protikuřácký zákon, kvůli kterému se v hospodách a restauracích nesmí kouřit,“ říká předseda Českého svazu pivovarů a sladoven František Šámal. Dohromady se vloni v zemi vyrobilo 20,3 milionů hektolitrů, což je o 0,7 procenta méně než v roce 2016.

Poptávka po českém pivu klesla pouze v tuzemsku. Naopak v cizině je typický český ležák stále oblíbenější a jeho export roste. Podle Jana Lumberta, sládka Únětického pivovaru, stojí za narůstající spotřebou českého piva v zahraničí jeho charakteristika. „Tradiční český ležák se dobře pije. Když člověk popíjí třeba tmavý britský stout, dá si jich pár a má toho dost, podobná piva jsou hodně těžká a hutná. Českého spodně kvašeného ležáku člověk zvládne vypít víc,“ vysvětluje.

Krása v jednoduchosti

Právě jednoduchost českého ležáku je podle sládka důvodem jeho úspěchu. „V zahraničí se vaří především pivní speciály, netradiční a nové typy nápoje. Například i ochucené,“ popisuje. Tato piva jsou určená hlavně k degustacím, při kterých zákazníci ochutnávají různé druhy. Český ležák je tak oproti ostatním pivům poměrně obyčejný a stále stejný. „Právě proto se k němu ale lidé často vracejí,“ dodává Lumbert.

České pivovary loni do zahraničí vyvezly 4,6 milionů hektolitrů nápoje. „Nejčastěji se pivo exportuje na Slovensko, do Německa, Polska, Británie a Korejské republiky,“ vyjmenovává František Šámal. Zájem roste i v USA, Číně a Rusku, kam svůj ležák exportuje například Plzeňský Prazdroj.Většina vyvezeného piva pochází právě z Plzně. Prazdroj i díky silnému exportu loni vyrobil 11 milionů hektolitrů piva, tedy nejvíce za dobu své existence.

Doma je nejlíp

I přes velký zájem v cizině zůstává většina českého piva v tuzemsku. Podle statistiky Českého svazu pivovarů a sladoven se za hranice vyveze sotva čtvrtina uvařeného nápoje. Větší část se rozprodá po České republice. „Pivo je i přes malý pokles výroby stále nejtypičtějším českým nápojem. Spousta lidí chodí do hospod popíjet, pivo si zákazníci objednávají i jen tak třeba k obědu. Odběr je proto i nadále velký,“ říká Michal Hájek, výčepní z pražské restaurace Na Růžku. Česká republika je tak dlouhodobě zemí s nejvyšší spotřebou piva na světě. V průměru vypije každý Čech za rok 138 litrů piva.

Demolice Libeňského mostu by byla podle expertů kulturní zločin. Záchrana je přitom možná

Demolice Libeňského mostu by byla podle expertů kulturní zločin. Záchrana je přitom možná

Demolice Libeňského mostu by byla podle expertů kulturní zločin. Záchrana je přitom možná

Generace20
+
Demolice Libeňského mostu by byla podle expertů kulturní zločin. Záchrana je přitom možná

Demolice Libeňského mostu by byla podle expertů kulturní zločin. Záchrana je přitom možná

Generace20

Autor: Romana Landová

14. 05. 2018

Libeňský most je architektonickým unikátem, kvůli nedostačující údržbě je však v havarijním stavu. Radní hlavního města Prahy jej proto chtějí zbourat a nahradit kopií. Plán musí odsouhlasit pražské zastupitelstvo. S demolicí však nesouhlasí někteří architekti. Podle nich by stačilo vyměnit nosné oblouky, po nichž jezdí tramvaje.

Libeňský most je světová architektonická rarita, jako jediný na světě je postavený v kubistickém slohu. „Kubismus se projevil v architektuře jen v Čechách, jedná se tak o velké lákadlo pro turisty,“ říká architekt Jakub Jaroš. Mimo Libeňský most je v kubistickém slohu v Praze postaveno například několik domů na Rašínově nábřeží.

Typickými prvky kubismu v architektuře, který vznikl v Československu v roce 1911, jsou ostré lomené hrany budov a geometrické členění fasády. Na Libeňském mostu je kubismus patrný zejména na obloucích a podpůrných pilířích. Je však významný i svou historií – architekt Pavel Janák jej postavil v roce 1928 k oslavě desátého výročí vzniku Československa. Mezi Janákovy další významné stavby patří například krematorium v Pardubicích.

Nesmyslná novostavba

Podle primátorky Adriany Krnáčové. (ANO) a radního pro dopravu Petra Dolínka (ČSSD) je most v havarijním stavu. Novostavba, která by stávající most nahradila, by byla podle nich levnější a nevyžadovala by velkou údržbu. „Ze všech podkladů expertů vychází tato možnost jako nejrychlejší a nejefektivnější s ohledem na životnost, funkčnost a bezpečnost mostu,“ uvedl na svých facebookovych stránkách Petr Dolínek. Pražské zastupitelstvo se však názorově střetává, někteří politici by naopak uvítali celkovou rekonstrukci a zachování původního mostu.

S plánem nahradit Libeňský most kopií nesouhlasí ani architekt Jaroš. „Projekt ve skutečnosti neřeší stavbu nového mostu, ale jen stavbu nových oblouků na stávajících pilířích. Ty jsou přitom tou nejpoškozenější částí mostu,“ vysvětluje.

Výměna nosných oblouků

Za současný stav Libeňského mostu může podle Jaroše vedení hlavního města, které nechalo stavbu roky chátrat. O Libeňský most se totiž bojuje od roku 2005. Už tehdy také padl první návrh na prohlášení mostu za kulturní památku. Kritická situace Libeňského mostu je tedy známá nejméně 13 let. „Že most takto zchátral, je vina jedině hlavního města. To se teď tváří, že není jiná možnost než most zbourat. A to je něco mezi barbarstvím a potenciálním kulturním zločinem,“ řekl pro Rádio Wave i architekt Richard Biegel.

Existuje však řešení, které by zbourání mostu zabránilo. Na základě expertního posudku z Kloknerova ústavu ČVUT byl zpracován plán, jak most zachránit. „Spočívá ve výměně prostředních častí nosných oblouků, tedy těch častí, nad kterými projíždí tramvaje,“ říká architekt Jaroš. To by přineslo potřebný nárůst nosnosti mostu a zachovaly by se i všechny viditelné kubistické části. Podle radního pro dopravu Petra Dolínka (ČSSD) by bylo zapotřebí vybudovat nové nájezdy na most a rozšířit navazující ulice. Plán Kloknerova ústavu ČVUT by však ponechal most i jeho okolí beze změn. Aby se oprava zrealizovala, muselo by podle architekta Jaroše vedení města před politickým prospěchem upřednostnit světově výjimečnou stavbu.

Češi na cestách. Autem do Chorvatska, letecky hlavně do Řecka a do Turecka

Češi na cestách. Autem do Chorvatska, letecky hlavně do Řecka a do Turecka

Češi na cestách. Autem do Chorvatska, letecky hlavně do Řecka a do Turecka

Generace20
+
Češi na cestách. Autem do Chorvatska, letecky hlavně do Řecka a do Turecka

Češi na cestách. Autem do Chorvatska, letecky hlavně do Řecka a do Turecka

Generace20

Autor: Dáša Šamanová

13. 05. 2018

I když Chorvatsko zůstává pořád mezi Čechy vysoko v oblibě, cesty autem nebo autobusem už lidi vyjíždějící na dovolenou tolik nebaví. Podle cestovních kanceláří se proto na přední příčky dostávají země, kam se létá - Egypt nebo Turecko.

Jako v loňském roce i letos Češi zamíří letadlem v létě nejčastěji do Řecka. „Zájem je hlavně o ostrovy jako Kréta, Rhodos nebo Kos,“ říká tiskový mluvčí cestovní kanceláře Fischer Jan Bezděk. Stejné trendy potvrzuje cestovní kancelář Blue-style. Podle Jana Šatného, marketingového ředitele CK Alexandria, stoupl o Řecko zájem v roce 2015. V tu dobu byly v muslimských zemích protesty proti vládě či teroristické útoky. Lidé se do zemí jako je Turecko nebo Egypt báli jezdit a naučili se navštěvovat právě Řecko. „Je to místo, kam se dovolenkáři rádi vracejí. Tím, že je tam spousta ostrovů a každý je v něčem jiný, může jet člověk do Řecka desetkrát a vždy pozná něco nového,“ vysvětluje Jan Bezděk.

Úřednice Jana Švíková (25) by chtěla letos navštívit právě řecké ostrovy. „Mám pocit, že v Řecku je bezpečně,“ vysvětluje Švíková. Dodává však, že se bezpečně cítila i v zemích, do kterých mnoho lidí nejelo. Dvakrát navštívila Egypt. Tam v roce 2017 spáchal stoupenec Islámského státu teroristický útok; v egyptském turistickém letovisku Hurghada usmrtil dvě německé turistky a smrtelně zranil Češku, ta poté zranění podlehla. Kvůli obavám turistů se tak cena těchto destinací drží stále níže než dříve. Bezděk říká, že poslední dobou se Egypt a Turecko ale vrací na přední příčky oblíbených destinací: „Turecko v letošní sezóně roste nejrychleji z pohledu žádanosti zejména díky poměru ceny a výkonu pracovníků,“ upřesňuje. V roce 2017 strávilo dovolenou v Egyptě podle Českého statistického úřadu 245 000 lidí, což je oproti roku 2015 více než dvojnásobek.  Podle Šatného se situace v muslimských zemích uklidnila, a tak tyto destinace můžou být pro Čechy „černým koněm“ v poměru ceny a kvality dovolené.„V Turecku je dobrá strava, moře, je tam klid a také je to levné,“ pochvaluje si majitel autoservisu Josef Balga (51), který se do této země letos v létě vrátí již po čtvrté. Snaží se ale každý rok navštívit jiný hotel, aby s manželkou mohl prozkoumat nová místa.

Za komfort si připlatím

Podle Josefa Balgy může dovolená letecky do destinací jako Egypt, Turecko či Tunisko vyjít levněji než cesta autobusem nebo autem do Chorvatska: „Dříve jsem jezdil s manželkou a dětmi do Chorvatska. Když jsme si na konci spočítali, na kolik nás to vyšlo, tak se to s cenou za leteckou dovolenou do Turecka moc nelišilo.“ Dodává, že cestování do Chorvatska na vlastní pěst přinášelo i mnoho starostí se stravou, dopravou, bydlením a podobně. „Dnes jezdíme do čtyřhvězdičkových hotelů s all inclusive (všechno jídlo a vybrané alkoholické nápoje i nealko zahrnuty v ceně zájezdu, pozn. red.) a hlídáme si, abychom měli v ceně i lehátka,“ říká Balga.

Lidé si dovolené s cestovní kanceláří oblíbili hlavně kvůli vlastnímu pohodlí. „Když už jedu na dovolenou, chci mít klid. Za komfort si raději připlatím, než abych se stresovala se zařizováním,“ vysvětluje Jana Švíková. Cestovní kancelář zařídí od parkování auta na letišti, přes pojištění, hotel, stravu i dopravu vše, co daný klient vyžaduje. Pro ty, kteří neumí cizí jazyky, je tu navíc vždy delegátka, která je klientům na dovolené k dispozici. Ne vždy jsou ale služby cestovní kanceláře stoprocentní. Někteří cestovatelé mohou mít pocit, že jsou pod stálým dohledem. Dokonce i některé služby místních mohou být v cizích zemích levnější, než je nabízí cestovní kanceláře.

Na vlastní pěst a levněji

Mladý dobrodruh Ondřej Bocek (29) fanouškem cestovních kanceláří není. Dovolenou si skládá podle sebe. „Největšími výhodami cestování na vlastní pěst je volnost a cena. Pokud si dovolenou sestavíte sami, můžete ušetřit oproti cestovkám nemalé peníze,“ říká Bocek, který letos navštívil už Brazílii, Argentinu, Mauricius a koncem roku se chystá do Bangkoku.Na svých cestách ale nemá žádné zázemí ani člověka, na kterého by se při nějakém problému mohl obrátit. Bocek si uvědomuje, že pro někoho může být překážkou jazyková bariéra nebo starosti ohledně letenek, stravy, pojištění a všeho potřebného. Cestuje však od svých jednadvaceti let, takže ví, jak si dovolenou zařídit co nejlépe za nejnižší peníze. Pro to, že si spoustu Čechů raději zaplatí pohodlnou dovolenou s cestovní kanceláří má ale pochopení.

GLOSA: Nobelova cena kontroverze

GLOSA: Nobelova cena kontroverze

GLOSA: Nobelova cena kontroverze

Generace20
+
GLOSA: Nobelova cena kontroverze

GLOSA: Nobelova cena kontroverze

Generace20

Autor: Klára Dedková

12. 05. 2018

Nobelova cena míru by se klidně mohla jmenovat Nobelova cena kontroverze. Její vítěz ji totiž téměř vždy vyvolá. A kandidáti také. Přesto, že se cena vyhlašuje až na podzim, už teď se živě spekuluje nad tím, kdo ji obdrží. Začátkem května navrhla skupina amerických republikánů prezidenta USA Donalda Trumpa. Ocenění by si zasloužil i podle jihokorejského prezidenta Mun Če-ina za zprostředkování míru mezi Severní a Jižní Koreou. Jenže, co je vlastně takovým důkazem míru? Občas to vypadá, že jde norské komisi především o to, aby laureát byl co nejkontroverznější.

Mezi ty, o kterých se v souvislosti s cenou v minulosti nejvíce mluvilo, patří i palestinský politik Jásir Arafat. Uzavřel sice v roce 1993 mírové jednání s Izraelem, ale o tři roky později svůj chvályhodný čin zcela popřel jiným. Nařídil spáchat sérii sebevražedných atentátů, při kterých zemřelo 76 lidí. Nobelovu cenu sice získal v roce 1994, kdy se o jeho napojení na teroristy pouze spekulovalo, ale i přesto poté odstoupila třetina komise.

Jako by to vypadalo, že někdy není na světě vhodnější kandidát. Možná je, jen jeho jméno komise pro jistotu skryje do tajných seznamů nominovaných. Možná právě proto, aby laureáty nemohl nikdo napadnout s argumentem, že někdo jiný měl na míru ve světě větší zásluhu.

Cenu získanou v minulosti však nelze vítězi odebrat. Kdyby zde ta možnost byla, zajisté by se to dotklo třeba třeba amerického politika Henryho Kissingera. Ten ji v roce 1973 dostal za ukončení války ve Vietnamu i přes to, že spolupracoval s prezidentem Nixonem na dalším bombardování severu země. Nobelova cena míru pro bývalého amerického prezidenta Baracka Obamu vyvolala též velkou diskuzi. Získal ji příliš brzy, rok po svém zvolení. Výbor ocenil jeho „výjimečné úsilí o posílení světové diplomacie a spolupráce mezi národy“, což ale podle kritiků nemohl za krátkou dobu svého působení stihnout.

A nyní se znovu spekuluje o ceně pro nejmocnějšího muže Ameriky. Toho, který ve svých předvolebních slibech řekl, že chce zakázat vstup muslimů do své země. Toho, co postaví zeď na hranici s Mexikem, které za to ještě bude muset zaplatit. Toho, kdo deportuje ze země jedenáct milionů ilegálních přistěhovalců. Vypadá to, že v tradicích kontroverzních kandidátů se přeci musí pokračovat. Možná by to ale chtělo změnit název této ceny.

Soutěž školní časopis 2018 - základní školy

Soutěž školní časopis 2018 - základní školy

Soutěž školní časopis 2018 - základní školy

+

Soutěž školní časopis 2018 - základní školy

11. 05. 2018

Krajské kolo soutěže školní časopis proběhlo letos opět v prostorách Vyšší odborné školy publicistiky. Mezi sebou se utkalo několik týmů z různých základních škol.

Soutěž školní časopis 2018 - střední školy

Soutěž školní časopis 2018 - střední školy

Soutěž školní časopis 2018 - střední školy

+

Soutěž školní časopis 2018 - střední školy

11. 05. 2018

Letos opět Vyšší odborná škola publicistiky pořádala krajské kolo soutěže školní časopis. V kategorii středních škol se mezi sebou utkalo hned několik gymnázií a středních odborných škol.

Česnek ve svatební kytici a obřad jedině ve středu. Vdavky v 19. století měly pevná pravidla

Česnek ve svatební kytici a obřad jedině ve středu. Vdavky v 19. století měly pevná pravidla

Česnek ve svatební kytici a obřad jedině ve středu. Vdavky v 19. století měly pevná pravidla

Generace20
+
Česnek ve svatební kytici a obřad jedině ve středu. Vdavky v 19. století měly pevná pravidla

Česnek ve svatební kytici a obřad jedině ve středu. Vdavky v 19. století měly pevná pravidla

Generace20

Autor: Eliška Neradová

11. 05. 2018

Svatební zvyklosti a tradice prošly za uplynulých 200 let velkou proměnou. Některé z nich, jako například rozbíjení talíře či přenášení nevěsty přes práh, se dochovaly až dodnes. Jiné se postupem času vytratily či proměnily. Svatební zvyky a etiketu 19. století přibližuje Muzeum Kouzlo starých časů v Praze, ve kterém je až do konce května k vidění výstava s názvem Svatební výbava.

Svatební tradice a zvyky měly ve společnosti vždy své místo, některé se ale postupem času proměnily či zcela vytratily. Například bílá barva svatebních šatů nebyla vždy úplně typická. Tradiční byly do poloviny 19. století hlavně modré či růžové odstíny. „Bílé svatební šaty začaly nosit nevěsty od roku 1840, kdy je měla v Anglii na své svatbě královna Viktorie. A protože je to královna, okamžitě ji začali všichni napodobovat,“ vysvětluje Dana Dvořáková, která pracuje jako průvodkyně v Muzeu Kouzlo starých časů, kde nyní probíhá výstava svatebních rób a doplňků z 19. století. Podle tehdejší etikety byly bíle šaty určeny pouze pro mladé nevěsty do 23 let. „U starších dívek nebo u žen, které se vdávaly například po druhé, byla bíla barva šatů nepřípustná,“ říká Dvořáková a dodává, že tehdejší společnost by tuto volbu považovala za nevkusnou.

Ochrana před zlými duchy

Bílé svatební šaty začaly nosit nevěsty od roku 1840, kdy je měla v Anglii na své svatbě královna Viktorie. Zdroj: Eliška Neradová

 

Podle věku nevěsty byl také v 19. století omezován počet družiček. „Zatímco mladá žena jich měla většinou šest až osm, nevěsty starší 25 let mohly mít podle společenských pravidel maximálně dvě.“ vysvětluje Dvořáková. Zatímco v dnešní době si družičky oblékají šaty barevně odlišené od nevěstiných, dříve se dbalo na to, aby si byly co nejvíce podobné. „Družičky měly totiž za úkol mezi sebou schovat nevěstu, aby ji cestou do kostela nemohl posednout zlý duch,“ říká Dvořáková.

Před zlými duchy měl nastávající manžele ochraňovat také česnek, který byl vždy součástí svatební kytice. Jako okrasný doplněk nosily nevěsty také umělé květy na hlavě, které byly většinou z vosku. „Dnes se ženy běžně vdávají s čerstvými květinami ve vlasech. V 19. století se to ale nedělalo. Květ by totiž po čase zvadl, což by znamenalo, že zvadne také manželství,“ podotýká Dvořáková. Také závoje, které dříve nevěsty nosily jako znak cudnosti a nevinnosti, dnes nejsou příliš oblíbené. „Ve 20. letech 20. století se závoje přestaly nosit a dámy od té doby volily spíše klobouky,“ říká Dvořáková. Podle ní už svatební závoje moc moderních žen nevyhledává. Kromě šatů a doplňků je na výstavě k vidění také dobová svatební tabule či výbava nevěsty, kterou si nesla do nového domu.

Novomanželé se neznali

Dnes si podle Dvořákové mohou ženy většinou naplánovat svatbu podle svých představ. „V 19. století rodiče nevěsty plánovali vše dopředu. Rozhodnout nemohly dívky ani o svém manželovi,“ vysvětluje Dvořáková s tím, že nebylo běžné, že by se novomanželé před svatbou nějak výrazně znali. Jasně stanovený byl často i den obřadu. „Podle tehdejších tradic znamenal pondělní sňatek, že bude nevěsta bohatá. Svatba v úterý měla zaručit, že bude žena zdravá. Nejlepší den pro obřad byla ale středa, protože ta v sobě pojila obojí,“ říká Dvořáková. V dnešní době se lidé s ohledem na pracovní týden berou nejčastěji v sobotu. Lidé ale dříve věřili, že svatba v tento den přináší smůlu.

Součástí svatební kytice byl vždy česnek, který měl nastávající manžele ochraňovat před zlými duchy. Zdroj: Eliška Neradová

I přesto, že některé svatební zvyky upadly v zapomnění, do současnosti se jich dochovalo poměrně velké množství. „Jako v 19. století, i dnes se říká, že nevěsta by měla mít něco nového a starého, vypůjčeného a modrého. Pokud to dodrží, bude manželství šťastné,“ konstatuje Dvořáková s tím, že z generace na generaci se předává mnoho dalších tradic jako například rozbíjení talíře pro štěstí či přenášení nevěsty přes práh. „Dnes už ale lidé význam těchto zvyků moc neznají a spousta těchto tradic má v dnešní době i zcela jinou interpretaci než kdysi,“ říká. Tradice a zvyky se podle ní v dnešní době neberou skutečně symbolicky, ale spíše jen jako zpestření svatby.

ECHO 10. května 2018

ECHO 10. května 2018

ECHO 10. května 2018

+
ECHO 10. května 2018

ECHO 10. května 2018

10. 05. 2018

 

!--

http://www.vosp.cz/images/dokumenty/180510_Echo.pdf

-->

Lego v pohybu

Lego v pohybu

Lego v pohybu

+

Lego v pohybu

10. 05. 2018

Vytvořili studenti dílny Univerzální voják pod vedením Romana Bradáče. Redaktor: Tomáš Vaňásek Kamera/střih: Daniel Válek Produkce: Lucie Jurčová © VOŠP, 2018 www.vosp.cz

Semenyaová musí podstoupit hormonální léčbu. Nové atletické pravidlo chce vyrovnat podmínky závodnic

Semenyaová musí podstoupit hormonální léčbu. Nové atletické pravidlo chce vyrovnat podmínky závodnic

Semenyaová musí podstoupit hormonální léčbu. Nové atletické pravidlo chce vyrovnat podmínky závodnic

Generace20
+
Semenyaová musí podstoupit hormonální léčbu. Nové atletické pravidlo chce vyrovnat podmínky závodnic

Semenyaová musí podstoupit hormonální léčbu. Nové atletické pravidlo chce vyrovnat podmínky závodnic

Generace20

Autor: Vítek Nešpor

10. 05. 2018

Příběh atletky Caster Semenyaové opět budí emoce. Jihoafričanka se podle nového pravidla Mezinárodní atletické federace (IAAF) bude muset hormonálně léčit, stejně jako ostatní běžkyně s vysokou hladinou testosteronu. Nařízení začne platit od listopadu letošního roku a bude se vztahovat na tratě 400 až 1 600 metrů. Podobný předpis IAAF v roce 2015 zrušila Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS) pro nedostatek důkazů. IAAF si proto nechala vypracovat analýzu, která dokazuje, že běžkyně s vyšší hladinou testosteronu mají oproti svým soupeřkám výhodu.

Běžkyně Caster Semenyaová se bude muset znovu hormonálně léčit. Může za to její vysoká hladina testosteronu v krvi. Převážně mužský hormon ji napomáhá k lepším výkonům a zvýhodňuje ji oproti „zdravým“ atletkám. Podobné pravidlo již v letech 2011–2015 platilo a 27letá Jihoafričanka již léčbu snižující hladinu testosteronu podstupovala.

Stalo se tak poté, co v pouhých 18 letech vyhrála na mistrovství světa osmistovku v čase 1:55:35. Zaběhnutý čas udivil svět stejně, jako její mužný vzhled. Atletická veřejnost tak začala spekulovat, jestli  se Semenyaová nedopustila podvodu. Následná dopingová kontrola však byla negativní. „Atletka nakonec podstoupila lékařské testy, které prokázaly, že je hermafroditní, tedy že má jak ženské, tak i mužské pohlavní orgány,“ říká expert České televize na atletiku David Lukšů. Právě hermafroditismus může za vysokou hladinu testosteronu v krvi.

Rozdíl osmi vteřin

Vedení IAAF se tehdy na základě testů rozhodlo, že atletky s hladinou testosteronu vyšší než 10 nanomolů na jeden litr krve se budou muset hormonálně léčit. Užívání léků na snížení hladiny testosteronu mělo na výsledky Semenyaové rychlý dopad. „Výkonnost Jihoafričanky se brzo začala zhoršovat. V roce 2013 se například nekvalifikovala na mistrovství světa, o dva roky později pak skončila poslední v semifinále s časem 2:03:18 a začala jezdit na méně důležité mítinky,“ hodnotí David Lukšů dopady její léčby.

Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS) však v roce 2015 pravidlo zrušila pro nedostatek důkazů o ovlivnění výkonu sportovkyň testosteronem. Semenyaová tak opět zrychlila a vybojovala zlato na olympiádě v Riu a o rok později zvítězila s časem 1:55:16 i na MS v Londýně. „Pokud bychom nesledovali nic jiného než příběh Semenyové, tak je evidentní, jak se projevuje hladina testoteronu na výkonech závodnice,“ myslí si Lukšů.

Férové podmínky

Arbitráž požadovala po IAAF přímý důkaz o vlivu testosteronu na výkon atletek. Proto si Mezinárodní atletická federace nechala vypracovat analýzu, která říká, že vzorek žen s vyšší hladinou testosteronu je v tomto sportu asi 140krát větší než ve zbytku populace. Přibližně sedm sportovkyň z 1 000 se tak musí vyrovnat s touto hormonální poruchou. Nejde však jen o případ Semenyaové, ale například i mílařky Francin Niyonsabaovou (24) či Margaret Wambuiovou (22) z Burundi.

Ještě na začátku století však podobné tahanice o férové podmínky běžkyň neexistovaly. Všechny atletky totiž musely od konce 60. let podstupovat testy pohlaví. Pokud jimi neprošly, nesměly do závodů nastoupit. „Jsem opravdu ráda, že jsem proti takovým holkám jako je Semenyová nemusela závodit. Podmínky jsou naprosto neregulérní,“ řekla pro ČT Ludmila Formanová, která zvítězila v běhu na 800 metrů na MS ve španělské Seville 1999.

I v tuzemsku se najde příběh podobný Semenyaové. Zdena Koubková v roce 1934 vytvořila na osmistovce dokonce světový rekord. Stejně jako Jihoafričanka na sebe přitahovala pozornost odlišným vzhledem, převážně pak pánským sestřihem, výraznou svalovou hmotou i vystouplým ohryzkem na krku. Koubková nakonec učinila prohlášení, že se cítí více jako muž a podstoupila operaci změny pohlaví. Zdeněk Koubek pak na závodech v mužských kategoriích nestačil a rozhodl se s atletikou skončit.

Nové podmínky závodů

Vypracovaná analýza dále ukázala, že testosteron nejvíce napomáhá na tratích dlouhých 400, 800 a 1500 metrů. IAAF se na tomto základě rozhodla, že opět začne platit pravidlo, které nakazuje hormonální léčbu atletkám trpícím hermarfoditismem. Povolená hladina je nyní pouze pět nanomolů na litr krve. Podle Davida Lukšů je ale dost možné, že se pravidlo rozšíří i na technické disciplíny jako jsou vrh koulí a skoky. Hladina testosteronu je dlouhodobým problémem ženské atletiky. Poškozené běžkyně považuji znovuzavedení pravidla za nemorální a chtějí se bránit jeho napadením u arbitráže.

 

Partneři

Kontaktujte nás

Opatovická 160/18, 110 00 Praha 1
Telefon: +420 224 930 851
Telefon: +420 224 930 037
E-mail: vosp@vosp.cz
Copyright © 2011—2019 Vyšší odborná škola publicistiky.
Všechna práva vyhrazena. „Nejsme žurnalistika, jsme publicistika!“