Galerie VOŠP

GLOSA: Bude tady Soukupovo?

Autor: Petra Macháčková

25. 04. 2019

V závodě Urban Challenge se přeskakují popelnice a probíhají sklepy. Odvážlivci ho běží na vlastní nebezpečí

Autor: Sofie Krýžová

24. 04. 2019

Některé překážky v závodě zdolávají běžci jen na vlastní nebezpečí. I přesto se do unikátního závodu hlásí každý rok víc a víc lidí. Letos je neodradilo ani chladné počasí kolem tří stupňů nad nulou. I když startují v několika vlnách, div se na začátku nepošlapou.

Závodnice Věra Novák (39) běžela Urban Challenge zatím pokaždé. „Není to takový stereotyp jako při normálním běhu,“ říká. Líbí se jí, že při závodě cítí adrenalin v krvi, ale má taky radost, že doběhla bez zranění, což není samozřejmé.  Někteří účastnici dobíhají pěkně odření. „Urban Challenge je výjimečný svými originálními překážkami městského stylu. Je to čistý závod. To znamená, že se nebrodíte v bahně nebo neplavete v nádržích s vodou,“ popisuje jeden z organizátorů akce Ivan Šlehobr (42). 

Zrádné otočné válce

Běžci musí šplhat po lešení, přeskakovat vraky aut či proběhnout atomovým krytem. „Nejvíc se mi líbilo, jak jsme běželi sklepem a po rozpadlém baráku. Problém mi dělalo podlézání v kontejnerech,“ říká jeden ze závodníků František Hovorka (45). První překážka, která se běžcům postaví už po pár metrech do cesty, jsou ale balíky s odpadem. Někdy se běží po silnici, jindy se trasa stočí na trávník, kde účastníci musí kličkovat mezi stromy. „U každého nového ročníku se snažíme inspirovat překážkami z našich minulých závodů,“ říká Šlehobr.

Způsoby zdolávání překážek jsou různé. Někteří například hladce sklouzávají po několik metrů vysoké tyči, jiní zas neobratně ručkují dolů. Soupeři si ale trochu překvapivě navzájem radí. „Nebrzděte, seběhněte to,“ ozývá se pod prudkým kopcem křik jednoho z běžců. Různě se závodníci potýkali například s přelézáním tří otočných válců. Odvážlivci se na nich snaží udržet, ale válce je stejně posílají k zemi. Kolem se práší a ozývá se pobavený smích. „Pro ty, kteří nemají moc naběháno, je to, myslím, super, ale pro ty, kdo mají fyzičku, je to spíš relaxační závod. Překážky pro mě byly snadné,“ hodnotí Hovorka.

Běželi i handicapovaní

Urban Challenge se účastnili i handicapovaní běžci o berlích a i ti závod úspěšně dokončili. Letos se s nástrahami města popralo 3 700 závodníků. „Každým rokem se účast zvyšuje, což je pro nás znamení, že se závodníkům Urban Challenge líbí,“ říká organizátor Šlehobr. Po celou dobu se ozývají hlasy moderátorů, kteří podporují běžce. Nejrychlejší závodník se dostal do cíle s časem pod 25 minut. Hlavní je ale zúčastnit se a dosáhnout cíle.

Stavění májek je mezi mladými stále populární. Jejich krádeže také

Autor: Petra Macháčková

23. 04. 2019

David Rošlapil (28) a jeho kamarádi se loni z opileckého rozmaru rozhodli, že půjdou ukrást májku v sousedním Sebuzíně, v části městského obvodu Ústí nad Labem-Střekov. „Kolem půlnoci jsme se vydali se na cestu, abychom oprášili tradici. Vyzbrojili jsme se nejlepším vybavením, které v chatě bylo – malou tupou sekerkou, pilou s vypadanými zuby a koštětem, abychom zahladili stopy,“ vypráví Rošlapil. Májku se jim ale v noci nepodařilo najít. Usoudili tedy, že v obci asi žádná nestojí a zamířili zpět do chaty. „Druhý den ráno jsme zjistili, že májka v obci je a my kolem ní několikrát šli, jen jsme ji prostě neviděli,“ směje se Rošlapil.

Sekera ve vlastní vesnici

Stavění, hlídání či dokonce kradení májky je tradice, která mezi mladými lidmi zejména na vesnicích stále budí pozornost. Holý vysoký kmen stromu, nahoře ozdobený barevnými krepovými papíry a pentlemi i dnes provokuje mladé hochy k tomu, aby se jej konkurenčním obcím pokusili uloupit. Jde v tom o prestiž obcí nebo skupin mladých mužů, kteří tím dávají nad „okradenou“ vesnicí najevo svou sílu. 

Často to s sebou nese komické příběhy. Podle Matěje Hejduka (22) se v jeho rodné vsi Tisá na severu Čech stavění májky vždy bralo jako událost, na níž se sešla a bavila celá vesnice. Svou roli hraje i alkohol, který lidem dodává odvahy, aby se vydali pokácet májku sousedům. Právě to se i v Tisé stále odehrává. „Před pár lety se tu kluci vyznamenali. V noci se dohodli, že půjdou pokácet májku do vedlejší vesnice. To se jim podařilo, protože nebyla moc velká a nikdo z mužů ji nehlídal. Jenže ráno zjistili, že neuřezali májku v cizí vesnici, ale ve své vlastní,” vzpomíná Hejduk.

Noční hlídky u májky 

Tradice má napříč republikou různé odchylky a zvyklosti. Například v Čechách májku přes noc hlídají převážně muži, na Moravě to jsou i ženy. „Většinou jsme se na hlídce po hodině i s klukama střídali, aby se zbytek z nás aspoň chvíli vyspal. Byla to ale legrace a stmelovalo nás to jako partu,” vypráví Klára Bogár Mitošková (29), která v minulosti májku ve svých rodných Pohořelicích na jihu Moravy hlídala. I přesto, že je tradice stará několik staletí, je stále živá. Přesvědčit se o tom ostatně může každý, kdo se v tento čas projde po českých a moravských vesnicích.

Kniha poradí, jak být gentlemanem

Autor: Anna Lacinnikova

23. 04. 2019

Lukáš Otys je přesvědčen, že se pravidla správného chování ze společnosti vytrácí. „Často sedávám v kavárnách a pozoruji dění kolem sebe. Vidím, že si lidé spolu už nepovídají. Muž místo toho, aby se věnoval ženě, hraje si s telefonem, nepomůže jí do kabátu nebo ji usadí na nejhorší místo v místnosti,“ vypráví Otys po křtu své knihy. „Pořád jsem mluvil o tom, jak by se měli muži chovat, že by měli najít vlastní styl a hořekoval jsem nad ztrátou gentlemanství. Kamarádi mě přiměli, ať sepíšu knihu,“ dodává.

V knize nabízí tipy třeba i na to, co by nemělo chybět v pánském šatníku, co se dnes nosí, jak pečovat o vousy, kam vzít ženu na rande nebo kam cestovat. Některé rady jsou pak doprovázeny názory Otysových kamarádek. „Jsou to ženy, se kterými jsem se při psaní knihy bavil o tom, proč se muž občas chová jako buran. Chtěl jsem, aby měly jejich názory místo i v mé knize,“ vysvětluje Otys. Kniha má napomoci mužům získat základy etikety, styl a dodat sebevědomí při schůzkách.

Kluci nejsou jako dřív

Podle herečky Lindy Rybové (43), která knihu křtila, by měli mít povědomí o etiketě nejen chlapci, ale i dívky. „Z dnešní společnosti se vytrácejí základy správného chování, které nás učili rodiče. Když vstoupí starší osoba do tramvaje nebo těhotná žena, měli by jí mladší uvolnit místo,” říká Rybová. Podle studentky VOŠP Zuzany Kovaříkové (22) dnešní kluci nejsou jako dřív. Ocenila by, kdyby si knihu přečetl třeba její přítel a vzal si z toho i pár tipů. Na druhou stranu by nechtěla mít přítele, který dodržuje pravidla etikety extrémně. „Necítila bych se svobodná, protože bych se musela neustále podřizovat nějakým pravidlům,“ vysvětluje Kovaříková.

Podobný názor má i její spolužák Jan Krejsa (21). On sám má za to, že mu pravidla slušného chování problém nedělají. „Podržet dveře, když dívka prochází, přisunout židli, pomoct obléknout kabát, to je pro mě normální. Ne každý z mých přátel to ale dodržuje. Je to asi i výchovou. Rodiče neříkají svým dětem, jak by se měli chovat, tak to se pak odrazí i v dospělosti,“ myslí si Krejsa. „Jsem rád, že mě to rodiče naučili, a žádnou knihu k tomu nepotřebuji,“ dodává.

Glosa: Nahota na prodej

Autor: Anna Lacinnikova

22. 04. 2019

V Domě módy na pražském Václaváku, mezi třetím patrem se společenskými šaty a pátým patrem s dekoračními lustry, je pro návštěvníky od 5. dubna připravená galerie obnažených těl žen a mužů. A nabízí zájemcům to, po čem touží jejich nejnižší pudy. Vystavit se může každý, kdo má zájem. K vidění je například ležící nahá žena na křesle s roztaženýma nohama a rukama svázanýma za hlavou. Je osvícená světlem a lidé si na ní mohou v gumových rukavicích i sáhnout. To, co návštěvníci zřejmě nemohou okukovat doma, mohou koupit za 550 korun přímo v centru metropole. A rozhodně jde o výdělečný byznys. Na obnažená těla se během prvních deseti dnů přišlo podívat přes tisíc lidí. Za první týden výstavy tak organizátoři vydělali přes půl milionu.

Bičování zad a přibíjení na kříž. Mladí Filipínci odmítají krvavé oslavy Velikonoc

Autor: Jiří Charvát

19. 04. 2019

Student ekonomie na univerzitě v Manile Choy Cotaoco (23) pochází z hluboce věřící křesťanské rodiny, přesto se oslav Velikonoc již šest let neúčastní. „Věřím v Boha, pravidelně se modlím a chodím do kostela. Na Velký pátek ale zůstávám i s rodiči doma,“ přiznává Cotaoco. Podle něj jsou totiž oslavy Velikonoc na Filipínách v současné podobě přežitkem z minulosti a z celého průvodu se stává fraška. Podobný názor zastávají i jeho rodiče. „Každý rok se u nás nechávají ukřižovat i lidé ze zahraničí, byť to ani není jejich tradice,“ říká Cotaoco a dodává, že většinou se nechají ukřižovat ti samí lidé, jelikož vždy přežijí. Z kříže jsou po chvilce sundáni, proto mohou tento obřad opakovat každý rok. Například Filipínec Ruben Enaje se nechal ukřižovat více než třicetkrát.

Důvodem těchto drastických oslav bývá většinou snaha věřících smýt své hříchy. V případě Enajeho jde o poděkování Bohu, že mu zachránil život při pádu z budovy. „Přitom by stačilo, kdyby mu poděkoval tím, že bude konat dobré skutky. Podle mě by po něm Bůh nechtěl, aby se každý rok mrzačil. Přijde mi to spíš jako snaha o zviditelnění,“ říká kriticky Cotaoco a naráží tím na fakt, že se celá akce vysílá živě v televizi a vše sledují tisíce lidí. Filipínci jsou totiž silně věřícím národem. Přes osmdesát procent se jich hlásí k římskokatolické církvi.

Průvod je plný převleků

Katoličkou je i Malaya Perminová (21). Ta žije čtyři roky v New Jersey, kam se přestěhovala její rodina za prací. Na rozdíl od Cotaoca se jí průvod líbí a každý rok ho sleduje s rodiči přes internet. „Myslím si, že je to velmi zajímavá tradice, ve které je náš národ jedinečný. Vždycky se mi líbily doprovodné scénky a lidé v maskách, kteří se průvodu účastnili,“ říká Perminová. Většina lidí v procesí má na sobě nejrůznější převleky, které mají připomenout dobu, kdy byl Kristus ukřižován. Někteří jsou oblečeni jako legionáři, jiní mají dlouhé vlasy a na hlavě trnovou korunu jako Ježíš. Část účastníků také vleče na zádech obrovský dřevěný kříž.

Podle Perminové by se ale vše mohlo obejít bez mrskání a křižování. „Stačilo by, kdyby bylo vše hrané. I bez krve by nám to připomínalo, jak Kristus trpěl při své poslední cestě,“ říká Perminová. Ta má naději v mladých Filipíncích, u nichž vidí odmítavý postoj k sebepoškozování. Zároveň ale přiznává, že taková změna zatím není možná, jelikož většina starších Filipínců je podle ní příliš konzervativní.

GLOSA: Slibovaná hala pro Sáblíkovou je terčem aprílových vtipů. Na žertovném nákresu si ale nezabruslí

Autor: Sofie Krýžová

18. 04. 2019

Za tu dobu se ohledně realizace její stavby nic podstatného neudálo. Tedy kromě prázdného slibování politiků a šíření aprílových zpráv, například na serveru iDNES, že by měla hala vyrůst na místě Velkého strahovského stadionu. O jeho opravě nebo demolici se ostatně rovněž mluví řadu let. Portál iDNES dokonce přiložil i nákres, jak by mohl projekt za jedenáct milionů korun vypadat. Na nereálné počítačové vizualizaci si ale Sáblíková moc nezabruslí.

Místo činů tak můžeme sledovat jen aprílové žerty. A ty jsou v dnešní době, kdy se na čtenáře valí fake news ze všech stran, snad až nemístné. Lidé pak neví, čemu mají věřit, nad čím se radovat a nad čím ronit slzy. Pokud jsou dlouholeté spekulace o nové hale opravdu už jen pro smích, mladé generaci rychlobruslařů zbývají už jen oči pro pláč. A mohou se jen modlit, aby jim počasí dovolilo trénovat na zamrzlých tuzemských rybnících.

Na prezidenta si dříve hrál jen v televizi. Teď je Zelenskyj favoritem ukrajinských voleb

Autor: Kristýna Dvořáková

18. 04. 2019

Vyhraje televizní hvězda nebo ostřílený politik? Rozhodne druhé kolo prezidentských voleb na Ukrajině. Podle průzkumů ukrajinského Razumkovova centra má větší šanci na vítězství herec Volodymyr Zelenskyj, který by získal 70 procent hlasů oproti současnému prezidentovi Petrovi Porošenkovi. Ten zejména podle přesvědčení mladých Ukrajinců nemá naději obhájit mandát, protože ve své funkci zklamal. „Mnozí lidé chtějí změnu. Doufali v ní už u zvolení Porošenka před pěti lety, kdy měl možnost zapsat se do dějin velmi pozitivně. Spousta lidí má už dost starých okoukaných politiků, kteří jen slibují a reálně nic nedovedli k lepšímu,“ říká Ukrajinec Vasyl Kapustej (24), který studuje práva na Univerzitě Palackého a v České republice žije od svých pěti let. Domů se ale vrací pravidelně a doufá, že se tam situace zlepší. 

Televizní komik hlavou státu

Důkazem toho, že současný prezident mnoho Ukrajinců zklamal, je fakt, že nad ním jeho soupeř jasně vyhrál už v prvním kole. Zelenskyj postoupil s 30 procenty, Porošenko s pouhými 16 procenty. Jediná zkušenost s politikou, kterou Zelenskyj má, je přitom jen ta z televizního seriálu Sluha národa. Tam ztvárnil učitele Vasyla Holoboroďka, který se nečekaně stane prezidentem a sjednotí stát.  Možná i proto je nyní pro významnou část Ukrajiny volbou. „Je to bavič. I jeho volební výstupy jsou vždy se špetkou humoru a nadsázky. Zdá se ale jako vyrovnaný chlap, který může do naší politiky přinést něco nového,“ říká Ukrajinka Aleksandra Romanová, která studuje na Univerzitě Karlově (26).

Naopak Porošenko je v politice jako doma. Byl jedním z organizátorů Euromajdanu (série masových občanských protestů, pozn.red.), který v roce 2014 svrhl exprezidenta Viktora Janukovyče a sám následně zvítězil hned v prvním kole prezidentských voleb. Za pět let ale nadšení z něj dosti opadlo. „Osobně si myslím, že žádný z kandidátů nemůže sám o sobě nic změnit. Na to, aby na Ukrajině došlo k velkým změnám, je potřeba změny i na mnoha jiných pozicích – premiér, ministři, lidé na ministerstvech. Tam všude je korupce, zneužívání moci a úředního postavení,“ líčí Kapustej. Podle něj se musí korupce vymýtit už v nižších sférách, jinak si najde cestu opět až na vrchol politiky.

Vyúčtování v přímém přenosu

Před druhým kolem přichází ke slovu i negativní kampaň, kdy se oba kandidáti snaží konkurenta očernit. Jedním z posledních taktických kroků je výzva Zelenského, aby se s ním Porošenko utkal ve veřejné debatě. Jako místo určil stadion a současnému prezidentovi adresoval videopozvánku. Kandidáti se nedokázali domluvit na datu, a tak Porošenko v neděli 14. dubna dorazil na olympijský stadion sám. „To, co se děje před volbami, je vždycky komické. Jak na sebe oba hází špínu se mi nelíbí, ale asi to bez toho nejde. Jen doufám, že pokud zvítězí Zelenskyj, nebude takto fungovat i na postu prezidenta,“ říká Romanová. Herec chce debatovat znovu v pátek, tři dny před volbami. Porošenko svou účast nakonec potvrdil až ve středu 17.dubna.

GLOSA: Zápas s Chelsea proběhl netradičně – v klidu

Autor: Dáša Šamanová

18. 04. 2019

Zápas s Chelsea, který se hrál ve čtvrtek 11. dubna s uzavřenou částí stadionu, proběhl v klidu. Dokonce za něj fanoušky pochválil na Twitteru i zástupce vedení klubu Jaroslav Tvrdík. „Úplně čistý zápis z utkání a naděje na závěr bez pokuty, to je za poslední roky poprvé. Opravdu hluboká poklona, fans.“ Otázkou je, zda zápas neprobíhal takto v klidu právě proto, že byla Tribuna Sever uzavřená.

UEFA (Unie evropských fotbalových asociací) uzavřením tří sektorů proslulé Tribuny Sever potrestala Slavii za únorový zápas Evropské Ligy s Genkem, při němž fanoušci házeli různé předměty na hřiště. Kvůli několika problémovým fanouškům tak na zápas desetiletí nemohly přijít téměř dvě tisícovky lidí. Někteří příznivci Slavie by si proto měli rozmyslet, zda budou na tribunách slušně fandit, nebo řádit jako zvířata. Aby příště místo nich opět nefandila hráčům jen tribuna plná plachet.

Fejeton: Když je kolem samý expert, je líp mezi amatéry

Autor: Anna Žáková

17. 04. 2019

Zatímco jedni si objednávají pivo za pivem a připomínkují probíhající televizní zápas mezi Baníkem a Karvinou, druzí si nechávají točit růžovou nebo žlutou limonádu a s plastovými kelímky chodí před hospodu. Venku na trávníku mají postavené branky a honí se za mičudou. Pro  nezaujatého diváka skvělá věc – v jeden okamžik se dají sledovat dva zápasy. Jeden z nejvyšší české fotbalové ligy, a pak druhý mezi Fanoušky malinovky proti Milovníkům citronády.

Nabízí se tak i širší společenský obraz: lidé, kteří aktivně něco dělají a ti, co od stolu nadávají, ale jinak vědí všechno nejlépe. O politice, o hokeji, o fotbale…Hráči Baníku by kupříkladu měli více běhat, trenér by měl zvolit jinou taktiku a tým by prostě měl vstřelit nejméně o jednu branku víc než soupeř! Karviná ovšem vede nad Baníkem 1:0 a je opět v útoku. „Baníku to dneska nejde, to i já bych to zvládl líp,“ hudruje další z fanoušků. Figuru na to ale při vší úctě nemá. Ale v tu chvíli ve své hlavě aspiruje minimálně na českou repre. Jdu raději ven. Malinovkáři vedou 7:4 a zakládají další útok. I tady, venku na plácku před barem, určitě běhá nějaký „mistr světa“, ale alespoň při tom propotí vlastní tričko. 

Sběratelství musí být v krvi

Autor: Monika Kabourková

12. 04. 2019

Sběratelství je zálibou spíše starší generace, která je ochotná za staré kusy zaplatit i vysoké částky. Mladí lidé si exponáty spíše prohlížejí. „Podle mě nepotřebuje mladá generace nic materiálně vlastnit. Především cestují nebo třeba dělají muziku,” myslí si viceprezidentka asociace sběratelů Simona Šustková. Sběratelství podle ní musí mít lidé v krvi po rodičích a prarodičích. Tuto lásku většinou získávají do puberty a později se k němu vracejí až okolo čtyřicítky.

Obdiv ke starožitnostem má po rodičích i Jana Košťálková (38), která na veletrhu vystavuje. „Od mala bylo mým snem pracovat se starožitnostmi nebo se šperky. Nakonec jsem se vyučila zlatnicí a nyní se tomu věnuji už čtyři roky. Přála jsem si, aby mi práce procházela rukama,” vysvětluje. Od dětství se sběratelství věnuje i Petra Losová (38). Jako malá měla sbírku poštovních známek po prababičce a nyní s přítelem sbírají také minerály. Bez podpory rodičů by ale její kolekce byla poloviční. „Záleží na nich, jestli jsou schopni děti finančně podpořit. Většina lidí začne sbírat, až když mají vlastní finance,” myslí si Losová.

Briliantový šperk za miliony

Celý veletrh není pouze o prodeji sběratelských kousků, ale uděluje se i cena za nejlepší vystavený exponát. Letos ji získalo italské křeslo z 18. století, které vlastnila zámožná rodina Alberoni. „Tato benátská rodina žila v Praze a dovezla si s sebou mnoho svých starožitností. Později za komunistického režimu si pan Alberoni finančně pomáhal tím, že svůj majetek rozprodával,” vysvětluje sběratel Josef Zíka, který křeslo vystavoval. Podle něj je benátský nábytek velmi žádaný a unikátní. Cena křesla se odhaduje na 320 000 korun, ale v Itálii by se podle Zíky prodal do druhého dne a za dvojnásobek.

Dalším unikátem, a zároveň nejdražším kouskem na veletrhu je briliantový náhrdelník, jehož cenu odhadce vyčíslil na 5 miliónů korun. „Je to nádherný kousek, za který by se nemusela stydět ani britská královská rodina,” říká Šustková. Část exponátů na veletrhu zároveň není k prodeji, ale slouží k nalákání kupců. Například obrazy malíře Jana Zrzavého, které se budou za necelý měsíc dražit v Obecním domě.

Lyžařská sezóna byla rekordně krátká, vlekaři jsou ale spokojení

Autor: Jiří Charvát

11. 04. 2019

Provozovatelé lyžařských areálů mají z letošní sezóny radost. „Zima byla bohatá na přírodní sníh, i když byla poněkud kratší. Měla zpomalený začátek, protože byl teplejší prosinec. To se ale na konci měsíce změnilo a napadlo hodně sněhu. Ale i přes silný únor měla rychlejší konec, jelikož jarní obleva přišla dříve než obvykle,“ vysvětluje ředitel Asociace horských středisek Libor Knot.

I když to tak původně nevypadalo, areály se obešly bez častého umělého zasněžování. Díky vydařeným podmínkám si mohla dokonce dovolit otevřít sjezdovky i menší střediska.

Majitelé se také snažili zlepšovat podmínky ve střediscích, celkově investovali 650 miliónů korun do výbavy. Do lanovek, restaurací a nejrůznějších služeb. I když jsou areály v Alpách kvalitnější a s delšími sjezdovkami, ty v české jsou dle Knota vhodnější pro rodiny s malými dětmi. Ty také tvoří největší část návštěvníků. „Pořád si myslím, že poměr cena výkon je v Čechách dobrý a dá se lyžovat za rozumné peníze. Samozřejmě nabídka pro sportovní lyžaře je menší, ale za to jsou vhodnější na odpočinkový prodloužený víkend s rodinou,“ vysvětluje Knot. O české hory mají stále větší zájem i zahraniční rodiny, které tvoří 34 procent návštěvnosti.

S návštěvností roste i počet úrazů, letos jich bylo v Česku přes šest tisíc. „Řešili jsme infarkt na sjezdovce nebo 16 letého kluka, který neposlouchal svou vedoucí, najel na skoky pro profíky a těžce se poranil,“ líčí Petr Hynek, zástupce středisek Černá hora a Pec pod Sněžkou. Podle něj se jedná většinou o nešťastné náhody.