V rámci rubriky 30 let příběhů vám představujeme příběhy spjaté s VOŠP. Nemusí jít vždycky o lidi, i když ti jsou nejdůležitější. Vydejte se s námi proti proudu času a poznávejte s námi příběhy a osudy, které utvářely školu až do podoby, jak ji známe dnes.
Vyšší odborná škola publicistiky vznikla v roce 1995 z idey dobré novinářské školy významné publicistky dr. Květoslavy Neradové pod původním názvem Vyšší odborná křest´anská škola publicistiky. První studenti nastoupili do školy v roce 1996. Díky vzdělání založeném na praktické výuce, úzkém kontaktu s profesionály z médií a odborným praxím se absolventi VOŠP dodnes snadno začleňují do vysněných pracovních týmů. Publicistika tak rychle získala respekt odborné veřejnosti. Víc se dozvíte v Pestré historii školy. Pojďme spolu oslavit naši 30 letou cestu!
U příležitosti 30. výročí Vyšší odborné školy publicistiky představuje škola své klíčové mediální značky – marketingovou agenturu Promotion, rádio VYŠŠÍ HLAS a studentskou televizi TV dot. Praktická výuka dává studentům možnost vyzkoušet si pod vedením pedagogů či šéfredaktorů celý tvůrčí proces od návrhu kampaní a autorských pořadů až po živé rozhlasové vysílání.
Vyšší odborná škola publicistiky staví výuku na intenzivní praxi ve vlastních školních médiích, která studentům nabízejí autentický vstup do novinářského prostředí. Jedním z nich je internetový magazín a publikační portál Generace 20, založený v roce 2010, jenž funguje jako reálná redakce s jasnou hierarchií rolí od redaktorů po šéfredaktory. Studenti v něm tvoří články, videa, podcasty i tištěný měsíčník zaměřený na témata jejich vrstevníků, přičemž si osvojují etiku, práci se zdroji i vyhledávání kontextu v událostech. Prostor pro náročnější literární tvorbu, povídky či scénáře pak nabízí projekt ProStory, propojený se školním rádiem VYŠŠÍ HLAS. Podle absolventů i vyučujících představuje tato praktická škola hrou zásadní stavební kámen pro budoucí kariéru v profesionálních médiích.
Mediální den představuje unikátní vlajkovou loď praktické výuky na Vyšší odborné škole publicistiky, která nemá na jiných mediálních školách v Česku obdoby. Studenti si během něj simulují fungování reálné redakce pod velkým časovým tlakem a stresem – ráno dostanou společné téma a do večerní uzávěrky musejí připravit živé televizní i rozhlasové vysílání, tiskové výstupy či propagační kampaně. Projekt, který v roce 2013 začínal ze záznamu jako skok do neznáma, dnes dává studentům možnost vyzpovídat vrcholové politiky, vědce i sportovce a výsledky své celodenní práce večer prezentovat živým vysíláním.
Publicistika slaví 30 let na scéně a při té příležitosti připomíná tradici studentského festivalu Všemi směry. Akce, která vznikla v roce 2005 jako komorní přehlídka ročníkových prací, se postupně rozrostla v respektovanou událost propojující studenty s výraznými osobnostmi české mediální scény. Celou organizaci od harmonogramu až po zvání hostů mají na starosti přímo studenti oborů marketing a produkce, zatímco vyučující působí pouze jako mentoři. Reportáž nahlíží do bohaté historie festivalu, vzpomíná na náročný restart po pandemii covidu-19 i ostrá vystoupení některých hostů na pódiu a dokazuje, že studium žurnalistiky zahrnuje i kompletní produkční a komunikační praxi.
Květoslava N
eradová (1933 – 2016) – profesorka, literátka, publicistka se narodila i zemřela v Praze.
Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy , kde od 60. let 20. století na fakultách osvěty a novinářství, sociálních věd a žurnalistiky, a konečně na filozofické fakultě přednášela nejprve starou českou literaturu, později knihovnictví a dějiny kultury.
Na přelomu 60. a 70. let pořádala tajné bytové přednášky a setkání s literáty a herci. Na nátlak StB byla nucena akademickou půdu v roce 1977 opustit. Díky svým bývalým studentům našla útočiště ve Státní knihovně, kde vedla oddělení výzkumu četby.
V knihovně pracovala až do roku 1990, aby se poté vrátila na fakultu žurnalistiky. Tam se zrodil její vzdělávací program křest´anské žurnalistiky se všestranným vzděláním. Ten vyvrcholil v roce 1995 založením Vyšší odborné školy publicistiky, kam sezvala významné osobnosti, ředitele kulturních, mediálních institucí, spisovatele, novináře, filozofy, profesory, kněží. Coby její ředitelka ji vedla jako svobodnou církevní školu s důrazem na praxi, etiku a široké kulturně společenské vzdělávání svých studentů.
Jak k tomu sama v jednom rozhovoru říká: “Rozhodla jsem se začít od ničeho, od nuly, bez zatížení tradicí a lidmi, kteří něco takového dělali v minulosti. Rozhodla jsem se v šedesáti letech vymyslet koncepci, která se mi na základě mé celoživotní zkušenosti zdála pro tento obor nejpřiměřenější a nejlepší, a přitom úplně odhlédnout od ostatních souvislostí, vazeb a zatížení. Samozřejmě, že tato cesta má také své velké nevýhody. K té koncepci, která je myslím dobrá, jsem dost obtížně shledávala lidi, kteří by ji se mnou realizovali. Důvodů bylo několik. Jednak takových lidí moc není a jednak mě řada z nich tehdy považovala za blázna. Postupně se to ale přece jen s velkými obtížemi a krok po kroku dařilo uskutečňovat tím, že jsem byla velmi tvrdohlavá a původní koncepci jsem neopustila.”
Na přelomu tisíciletí opustila ředitelský post, ale se školou zůstala i nadále v kontaktu. Pro školu a nové a nové generace jejích absolventů po sobě zanechala odkaz a myšlenku nezávislosti a profesionality, rodinné atmosféry a tvrdé práce, které vytrvaly až do dnešních dní.
Josef Gabriel, spoluzakladatel a předseda neziskové organizace Dobré místo, bývalý ředitel VOŠP: „Paní doktorka Neradová měla odvážnou a v devadesátých letech „menšinovou“ vizi angažované kulturní publicistiky, kterou budou v praxi uskutečňovat vzdělaní, otevření a sobě i společnosti morálně věrní novináři – včetně studentů, které k tomuto poslání chtěla připravovat. Školu postavila na této vizi a na kontaktech s řadou zajímavých lidí, se kterými v dobách komunistického režimu spolupracovala na jeho tichém podvracení. Ti se stali prvními učiteli školy. Škola měla ducha doktorky Neradové – nesla si její osobní charizma – velkorysost, komunikativnost, otevřenost, cit pro jazyk, kulturu a spravedlnost, smysl pro humor, důraz na věci osobně, kulturně, společensky i politicky důležité a nechut´ k malichernostem.“
Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum, zakladatel projektu Pamět´ národa: „Vzpomínám na profesory, kteří se nám věnovali, zvláště pak na Václava Vokolka, který mi otevřel svět moderního výtvarného umění. Listoval jsem, kde čím, protože paní profesorka Neradová opravdu trvala na tom, že novináři toho musí hodně načíst. Já se dost poflakoval, ale i tak mne škola přivedla ke knížkám a k psaní.“
David Bimka, šéfredaktor magazínu 100+1 Zahraniční zajímavost: „Zakladatelka školy, paní Květoslava Neradová, měla ohledně novinařiny jasno a ono přesvědčení do nás bušila: Žurnalistika není věda, žurnalistika je metoda. Samozřejmě můžete okolo ní namotat akademický balast, její historii a celou mediální teorii, ale ve finále přijdete na to, že v jádru je obor postavený na obyčejné schopnosti seřadit si fakta, porozumět jim a požvýkat je tak, aby je pochopili i jiní. Nic víc.“
Jakub Vrána, videoeditor iDNES.cz: „Škola hledala sama sebe, na chodbách i ve studovnách vládl chaos, ale zároveň i rozhodnost a vlídnost paní ředitelky Neradové.“
Josef Gabriel (*1957) – ředitelem VOŠP 1999 – 2001. Narodil se v Uherském Hradišti. Dospíval v religiózním prostředí za komunistů v dobách tzv. normalizace na moravském Slovácku kousek od Velehradu.
Studoval knihovnictví a vědecké informace na pražské filozofické fakultě. Formovalo ho především přátelství s tomistickým filozofem Metodějem Habáněm a zájem o filozofii, náboženství a literaturu.
Před rokem 1989 pracoval v knihovně tehdejšího akademického ústavu pro filozofii a sociologii a po revoluci se stal porevolučním šéfredaktorem Katolického týdeníku – bývalých Katolických novin, kde se setkal i s doktorkou Květoslavou Neradovou. Podařilo se jim založit přílohu KT s názvem Perspektivy.
Pak přijal nabídku PhDr. Květoslavy Neradové, aby se podílel na fungování nově vzniklé Vyšší odborné školy publicistiky. Čtyři roky jako její zástupce a dva roky jako ředitel školy. Po odchodu z VOŠP se znovu vrátil do Zdravotnických novin a po jejich zrušení pracoval v několika posléze také zrušených časopisech: Český pacient, Rodina a zdraví, v načas obnovených Zdravotnických novinách a nakonec v časopise Esprit, pro lidi s duševním onemocněním a jejich blízké, který vydávala také už bývalá Česká asociace pro psychické zdraví. Tematicky zakotvil v oblasti zdravotně sociální péče a duševního zdraví.
Petr Brichcín (*1968), psycholog a HR expert. Ředitel VOŠP ve školním roce 2001/2. Původně vystudoval učitelství matematiky na PdF, poté pedagogiku a psychologii na FF UK, později na českých a zahraničních univerzitách rovněž obory filozofie, teologie a personálního řízení.
Absolvoval psychoterapeutický výcvik v PCA poradenství a terapii (přístup zaměřený na člověka podle Carla Rogerse). V první polovině 90. let pracoval jako externí redaktor vzdělávacích programů ČRo, v druhé polovině jako pastorační pracovník Pražské arcidiecéze. V této době byl také pracovníkem Psychologického ústavu Akademie věd ČR a odborným asistentem v oboru psychologie na Teologické fakultě Jihočeské univerzity a následně na Univerzitě Karlově. Téměř sedm let až donedávna byl lektorem programu Ředitel naživo v rámci projektu Učitel naživo.
Od roku 2017 je spoluvlastníkem poradenské společnosti TCC. Od konce roku 2024 přednáší na Policejní akademii v Praze v MPA programu. Je autorem a spoluautorem řady odborných i popularizačních publikací z oblasti psychologie a managementu.
Rudolf Vévoda (*1964) – češtinář, historik, redaktor, pedagog, polonista-samouk. Ředitel VOŠP od školního roku 2002/3 do počátku roku 2008. Dětství a mládí strávil v Brně, v 90. letech přesídlil do Prahy.
V roce 1984 se stal praktikujícím křest´anem a zapojil se do aktivit podzemních katolických kruhů a disentu, mj. s pozdějším premiérem Petrem Fialou, i v rámci Česko-polské solidarity. Před listopadem 1989 publikoval v samizdatu.
Vystudoval Fakultu filozofie Univerzity J. E. Purkyně v Brně, obor český jazyk – dějepis. Po listopadu 1989 pracoval jako historik a archivář (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Národní archiv ČR, Ústav pro studium totalitních režimů), věnoval se rovněž ediční a publicistické činnosti. Zabýval se nedávnými českými a polskými dějinami i dějinami křest´anství. Od roku 2010 byl členem předsednictva Českého helsinského výboru. Od roku 2021 je v invalidním důchodu, ale dosud přednáší – pravidelně na pražském Gymnáziu Šeberov, ale i jinde – a publikuje. V roce 2021 obdržel státní ocenění účastníka 3. odboje (protikomunistického odporu).
Petr Uherka (*1971) – současný ředitel VOŠP. Ředitelem Publicistiky je od roku 2008. Pomáhal budovat prestižní Arcibiskupské gymnázium. Vystudoval magisterský program na Fakultě filozofie UK, je absolventem kurzu MBA.
Psal do Lidových novin a je též specialistou na Public Relations. Školu vede s dlouhodobým záměrem připravit studenty tak, aby byli schopni zvládnout náročnou práci ve všech oblastech mediálního světa ve chvíli, kdy školu opouštějí.
Škola tak objevuje nové talenty a dále je rozvíjí s důrazem na profesní dovednosti, ale také na posilování odvahy odpovídat na společenské výzvy a iniciativu v přívalu událostí. K tomu zcela přirozeně patří schopnost kritického myšlení, poctivé vzdělání a vědomí etických souvislostí.
