4. Nahráváme zvuk
Jak jsme si již řekli v předchozím dílu našeho Desatera mobilního žurnalisty, velkou výzvou při natáčení kvalitní reportáže je zvuk. Hlavní potíž spočívá v tom, že zatímco obrazem chceme většinou pokrýt větší plochu, a dáváme si proto jistý odstup, zvuk bychom potřebovali nabrat co nejblíže jeho zdroji.
V této kapitole se podíváme na různé typy zvukových zdrojů. Uvidíš, že u některých je tak trochu jedno, z jaké vzdálenosti se nabírají a v jaké kvalitě. Ale pokud jde o nahrávání mluveného slova, mobilní telefon neposkytuje prostor pro kompromisy – dej ho respondentovi co nejblíž k ústům, jinak bude zvuk špatný až nepoužitelný. Vždy vycházej z toho, že mobilní telefon má mikrofon s krátkým dosahem a není směrový.
Každý mobil je jiný, proto si dosah mikrofonu předem vyzkoušej. Polož mobil na stůl mikrofonem k sobě, zapni nahrávání a nahlas si komentuj, jak jsi daleko: “Jsem přímo u stolu… jsem půl metru od stolu… jsem metr od stolu…” atd. Potom si poslechni, z jaké vzdálenosti to ještě bylo dobře slyšet. Na otevřeném prostranství počítej s poloviční vzdáleností.
Jako vždy se nabízejí různá řešení v různých situacích.
Nejlepší je samozřejmě situace, kdy si můžeš dovolit luxus nahrávání samotného zvuku. To nastává v případě, že natáčíš asynchronní zvuk (zvuk, který se přidává jako komentář k videu – více v jedné z dalších kapitol) anebo máš k dispozici dva mobily, jedním snímáš zvuk a druhým točíš video (probrali jsme v tomto díle). I v tomto případě se dá zvuková nahrávka zkazit, pokud si nedáš pozor na následující úskalí:
Vítr
profesionální mikrofony jsou opatřeny molitanovým krytem, který do velké míry odstíní poryvy větru a “funění” respondenta. Na mobilní telefony se podobné věci nevyrábí a improvizovaná řešení v podobě šály nebo kapesníku přes mobil nefungují (věř tomu). Jediné účinné opatření je závětří. Pokud to jde, vyber si koutek, kde nefouká a stáhni si tam všechny respondenty.
Dech
At´ již mluvíš s člověkem, který hodně funí, vyprskává retné hlásky (zejména p, f, b) nebo třeba mluví anglicky (v anglickém jazyce jsou silné přídechové hlásky – p, t, k/c), na nechráněném mikrofonu to bude znít jako praskání nebo šustění. Nedávej mikrofon respondentovi přímo před ústa ani dolů k bradě (i když to tak znáš z televize – tam mají kryt mikrofonu). Přilož mu mobil k ústům ze strany (od ramene), proud vzduchu nepůjde přímo do mikrofonu, ale zvuk bude silný. Navíc nebudeš mít poprskaný mobil ;).
Hluk
moderní mobilní telefony často vyvažují hladinu příchozího hluku, takže automaticky ztlumí sílu mikrofonu, když se ozve hlasitý zvuk a naopak. Drž mikrofon stabilně a pokud má respondent silný hlas nebo přímo huláká, mobil o cca 10 cm oddal. Nenapomínej respondenta, at´ tolik neřve, bude se soustředit na hlasitost a ne na obsah sdělení. Mikrofon mobilního telefonu sice není směrový, přesto ale zabírá lépe zvuky ze směru, kam je namířen. K eliminaci okolního hluku někdy stačí přistoupit k respondentovi z jiné strany nebo jen přiložit mobil respondentovi k druhému rameni.
Většinou potřebuješ točit zvuk a obraz zároveň. Optimální vzdálenost mikrofonu mobilního telefonu od úst respondenta je cca 15 cm. Z takové blízkosti ale nemůžeš točit jeho obličej, nevešel by se do záběru. Rozumné je použít pravidlo téměř natažené ruky tak, aby se neklepala (viz minulý díl). Mobil by měl být na tuto vzdálenost od tebe i respondenta – zvuk sice nebude tak krásný, ale tvoje i jeho řeč bude zhruba stejně nahlas a případně to lze dodatečně zesílit.
Výraznou pomůckou je externí mikrofon. Existují drátové (zasouvají se do sluchátkového výstupu) a Bluetooth verze. Bezdrátová verze je šikovnější, neomezuje vzdálenost (resp. v desítkách metrů), ale bývá dražší. U některých telefonů můžeš použít přiloženou handsfree sadu, ale je třeba ji předem vyzkoušet – často se mikrofon aktivuje pouze při volání.
V úvodu jsme zmínili typ zvukové nahrávky, u které vzdálenost, případně i kvalita nemusí hrát velkou roli. Jedná se o ambientní zvuky, tedy takové zvuky, které vycházejí z okolního prostředí a buďto jsou natolik silné, že je není třeba nahrávat přímo u zdroje – dobře ozvučená hala, hudební vystoupení, skandování davu apod., anebo jsou to přirozené zvuky ilustrující situaci nebo činnost – projíždějící sanitka, vrzání starých schodů, hučení moře, vyzvánění zvonů apod. Takovému přirozenému hluku se v mediální hantýrce říká gerojš, je důležitý pro navození atmosféry, není potřeba, aby byl kdovíjak kvalitní (v reálné situaci ho také často slyšíme pouze okrajově) a budeme se mu věnovat v jednom z dalších dílů.
A jako vždy – kvalita zvuku je důležitá a snaž se jí nezanedbat, ale lepší natočit něco než nic.
Podívej se do galerie plné mediálních výstupů studentů VOŠP. V praktických dílnách pravidelně vznikají reportáže nebo talkshow z našeho televizního studia.
Naše škola chce jako studenty tvůrčí mladé lidi s nápady a chutí učit se mediálnímu řemeslu od profesionálů v prakticky zaměřeném vzdělávacím programu.