Vyšší odborná škola od roku 1998 sídlila v nádherné budově Vilímkova nakladatelství v Opatovické ulici, ta je však nyní připravena ke kompletní přestavbě. Škola tak přesune své sídlo do druhé své budovy ve Spálené ulici.
Půvab budova neztrácí ani krátce před rekonstrukcí
Budova, která byla domovem nejen mediální škole, ale také příjemné kavárně ukryté ve dvoře, dlouhá léta pozvolna chátrala. Majitel budovy o konverzi na hotel usiloval od roku 2014. Od té doby se situace pozvolna vyvíjela, a proto škola na hledání nového sídla měla dost času.
Nové prostory VOŠP v secesní budově pojišt´ovny ve Spálené ulici
„Volné školské budovy v centru Prahy nejsou a pokud k tomu připočítáme, že jako profesní škola médií potřebujeme rozsáhlé technologické zázemí a zároveň musíme splňovat přísná hygienická kritéria školy, opravdu nebylo lehké za „naši“ Opatovickou najít náhradu,“ uvedl ředitel Publicistiky Petr Uherka. VOŠP již dříve velkou část výuky postupně přesunula do nových objektů ve Spálené ulici a v Opatovické zůstaly jen střižny, televizní a rozhlasové studio a administrativní zázemí.
Televizní studio poskytovalo budoucím redaktorům mnoho příležitostí získat před kamerou sebejistotu. Zkušený televizní redaktor Michal Schuster ladí s moderátorem Jakubem Hannsmannem neverbální komunikaci před živým vysíláním Zpravodajské mozaiky.
Rozloučení s budovou, která VOŠP byla domovem
Budova Vílímkova nakladatelství byla součástí života VOŠP a jejích studentů, i proto se symbolicky přišly rozloučit desítky studentů, absolventů i bývalých pedagogů.
Pozůstalí vytvořili v průchodu do budovy pietní místo, kde zanechávali květiny a svíčky.
FOTOGALERIE Z POSLEDNÍHO ROZLOUČENÍ S BUDOVOU
Budova Vilímkova nakladatelství je pro mnoho ročníků VOŠPáků neodmyslitelnou součástí vzpomínek na studentský život v Praze.
Fascinující historie budovy
Původně sloužila jako tiskárna a nakladatelství Josefa Richarda Vilímka, které bylo založeno v roce 1885. Tato instituce se stala významným kulturním bodem, přispívala na literární scéně svými moderními tiskárenskými zařízeními a redakčními strategiemi. Navzdory výzvám, jako byl ničivý požár v roce 1899 a znárodnění v roce 1948, vydrželo odkaz nakladatelství, což symbolizuje odolnost a dopad českého nakladatelského průmyslu.
Architekt Zdeněk Lukeš vnímá Opatovickou ulici a domy v ní jako zajímavý fenomén a vysvětluje, proč vnímá komplex budov v Opatovické 18 jako pozoruhodný: „Je na ní patrný vývoj Nového Města od středověku až po současnost. Jsou zde totiž zastoupeny nejrůznější architektonické styly jako gotika, novorenesance a z těch novějších art deco.“
Pohled na majestátní budovu z Černé ulice
Více se dočtete v článku Nely Provazníkové na Generace20.cz
Studenti publicistiky vnesly do robustní budovy nový život
Na přelomu 19. a 20. století se v těchto místech vydávaly knihy Vilímkova nakladatelství. Podzemní prostory byly dříve využívané jako skladiště knih. V současnosti jsou sklepy nevyužité a působí poněkud strašidelným dojmem. Na zemi se povalují kusy železa, kamenů a rozbitých předmětů, například staré tiskařské stroje plné roztříštěného skla. „Víc než redaktorka jsem si tady připadala jako kaskadérka,“ popisuje své zážitky studentka Aneta Bednárová, která pro dobré záběry reportáže v rámci Mediálního dne vylezla i na strmou stěnu sklepa.
Studenti médií natáčeli své reportáže pro Mediální den VOŠP v roce 2018 i na střeše historické budovy v Opatovické ulici v centru Prahy