V pondělí 7. března se konal na VOŠP pravidelný online seminář Média a svět, na němž získali naši studenti unikátní vhled do toho, jak válku na Ukrajině pokrývají čeští novináři.

Přímo z Lvova se s nimi spojila novinářka Markéta Kutilová, která se s nimi podělila o svoje dlouholeté zkušenosti reportérky z válečných oblastí a krizových zón po celém světě, od Sýrie a Libyi až po Náhorní Karabach a Ukrajinu.
Co je tedy podle ní nejtěžší na práci válečné reportérky a na co by měli studenti myslet, pokud se v takové situaci ocitnou poprvé?
1) Bezpečnost, bezpečnost, bezpečnost
Podle Markéty Kutilové musí novinář v první řadě myslet na svoji bezpečnost. Je-li sám v ohrožení, ani výsledek jeho či její práce nemusí spatřit světlo světa.
Novinář také musí myslet na to, aby svou prací a snahou získat co nejlepší reportáž či záběr neohrožoval místní lidi.
Právě na nich, na jejich informacích, zkušenostech, pomoci a znalostech situace a terénu zahraniční novináři závisí a nemohou se bez nich obejít.
2) Dobrý fixer nad zlato
Pro práci válečného reportéra je podle Markéty Kutilové klíčový tzv. fixer – člověk, jenž zná místní řeč a zvyky, má kontakty na lokální lidi i úřady, je novinářovým průvodcem, řidičem i ochráncem. Na něm záleží výsledky novinářovy práce i jeho či její bezpečnost.
Vybrat, kontaktovat a zajistit si správného fixera je proto klíčovou úlohou novináře ještě, než se do místa určení vydá. Velmi často se proto fixeři podle Markéty Kutilové kontaktují přes sociální sítě a novináři si mezi sebou sdílejí pozitivní i negativní zkušenosti pro danou oblast.
Služby fixerů nejsou levné a odvíjejí se také od toho, jak je konflikt mediálně sledovaný po celém světě, kolik již v dané oblasti operuje novinářů především z velkých mediálních domů a jaká je tedy po službách fixerů poptávka. S ní roste i cena.
Finanční stránka může být také důvodem, proč řada novinářů, především tzv. freelancerů čili novinářů na volné noze, si služby fixerů nemůže dovolit.
Jak ale upozornila Markéta Kutilová, například nyní na Ukrajině operuje řada zkušených novinářů, kteří tuto oblast pokrývají již dlouhou dobu, znají jazyk i místní zvyky a již si vybudovali širokou sít´ kontaktů, a proto speciální pomoc fixerů bezprostředně nepotřebují.
3) Mission order? Mission possible!
Než se novinář vydá do válečné nebo konfliktní zóny, musí mít podle Markéty Kutilové speciální akreditaci.
Někdy o ni musí požádat s velkým předstihem, jindy, například když konflikt vypukne náhle a nečekaně, si ji novinář může obstarat přímo na místě u příslušného ministerstva zahraničních věcí.
K jejímu získání novinář potřebuje tzv. mission order od média, které ho do válečné zóny vysílá. Válčící strany jsou často mimořádně nedůvěřivé a novináře si dlouho prověřují, mimo jiné i přes sociální sítě.
4) Freelanceři v první linii, hvězdy v bezpečí
Markéta Kutilová také podtrhla roli novinářů na volné noze, tzv. freelancerů, z nichž někteří svůj natočený materiál prodávají velkým mediálním domům. Ty si jej pak zpracovávají a používají ve svých reportážích a divák ani nepozná, že nepochází přímo od nich.
Důvodem někdy může být to, že velké mediální domy mají dostatek prostředků, a také to, že nerady vystavují své hvězdné zahraniční korespondenty většímu nebezpečí a snaží se je uchránit „první linie“.
5) S názorem, nebo bez něj?
Markéta Kutilová také poukázala na to, že novináři ve válečných zónách přistupují různě k tomu, jak by se měl při reportování prezentovat sám novinář. Někteří spojují svoji osobu s reportovanými příběhy, jsou vidět a využívají sociální sítě. Jiní stojí spíše v pozadí a nechávají za sebe mluvit zobrazovanou situaci nebo reportovaný příběh.
Specifickou otázkou pak podle Kutilové je, zda se má novinář zaměřit jen na čisté reportování, nebo se má pustit i do politického komentáře, zaujmout určitý postoj ke konfliktu či se dokonce otevřeně přiklonit k jedné z bojujících stran.
Má novinář jen nezúčastněně komentovat? Nebo může i hodnotit?
6) Žena a válka
Markéta Kutilová se také vyjádřila k dotazu, zda to, že je žena, je pro ni při válečném reportování spíše výhodou, nebo nevýhodou.
Během své mnohaleté novinářské praxe se podle svých slov nesetkala s obtěžováním či znevýhodňováním.
To, že je žena, ale vidí jako jasnou výhodu při reportování z muslimských zemí – na rozdíl od svých mužských kolegů-reportérů může mít přístup a hovořit i s muslimskými ženami a vyprávět jejich příběhy.
Reportérka Markéta Kutilová na Publicistice
Přímý vstup Markéty Kutilové ze Lvova z válečného konfliktu na Ukrajině do výuky otevřel sérii společných setkání v letošním roce.
„Ve výuce rádi vítáme inspirativní hosty.
V letním semestru se těšíme na Markétin workshop Novinář na cestách, který navazuje na logistická témata z našeho programu Cestovatelské publicistiky. Po té se se studenty zaměří na téma Jak média pokrývají konfliktní situace ve světě nebo Žena v novinářských rolích,“ uvedl k působení Markéty Kutilové na VOŠP ředitel školy Petr Uherka.