KOMENTÁŘ: Ceny všeho se rapidně zvyšují, platy brigádníků ale zůstávají dlouhodobě stejné. Vysokoškoláci tak v podstatě nemají šanci se osamostatnit. Je přitom v zájmu samotných zaměstnavatelů, aby před blížící se brigádnickou sezonou přehodnotili to, na jakou odměnu lidi lákají.
Po brigádnících 
je ve firmách neustále velká poptávka. Zároveň ale mnoho lidí brigádu shání. Zdánlivý paradox má jednoduchou příčinu – plat. Studenti jsou považovaní za levnou pracovní sílu, která se zaměstnavatelům vyplatí a vykryje sezónní nárůst práce či dovolené zaměstnanců. To ale nejde donekonečna. Brigádnická práce je často až příliš podhodnocena. O to více je to patrné teď, v době vysoké inflace. Ta je nejvyšší za posledních 30 let, zdražují potraviny, nájmy i energie. Jenže finanční ohodnocení brigádníků zůstává řadu let v podstatě stejné. Začíná tak být nemožné se brigádou – byt´ skromně a studentsky – uživit, natož něco ušetřit.
Stovka na hodinu není výjimka
Průměrné ohodnocení brigády je v Praze kolem 130 korun na hodinu, jenže průměr neznamená reálný výdělek. Brigádníci si často přijdou na menší částky a odměna k práci nemotivuje. Strávit půl dne bez zastavení u stánku s hranolkami za stokorunu na hodinu se už bude chtít jen málokomu. Musí se ale ozvat sami brigádnící, hlasovat mohou i nohama – prostě nepřijdou. Zaměstnavatelé nabídku platů zvednou právě až v době, kdy se jim na inzerát nikdo neozve.
Situace není lepší ani u odbornějších prací. Příkladem jsou studenti právnických škol, kteří hledají uplatnění v advokátních kancelářích. Zaměstnavatel po nich obvykle vyžaduje práci plnohodnotného koncipienta, nabízí za ni ale mzdu jen nepatrně převyšující plat obsluhy stánku – někdy jde dokonce o neplacenou stáž. Není divu, že většina lidí v takovém prostředí dlouho nevydrží. Mnozí studenti tak zaměstnání v oboru vyhledávají jen proto, aby měli zápis v životopise a získali větší šanci při hledání stálé práce v budoucnu. Že pak celý ctihodný obor působí nevalným dojmem a studenti raději upřednostní zaměstnání například za barem, už je zaměstnavatelům jedno.
Žádat po studentech víceletou zkušenost je nesmysl
Odměny se sice nezvedají, zato ale rostou pracovní nároky. Není výjimkou, že firmy u studentů očekávají několik let předchozí praxe, odpracování minimálně tří dnů v týdnu, či specifickou kvalifikaci. Jenže student kolem dvaceti let bude mít těžko letitou zkušenost v oboru, nemůže si ani dovolit trávit v práci polovinu týdne, pokud chce zvládat studium – přípravu na budoucí povolání.
I kdyby se někdo rozhodl, že bude veškerý volný čas věnovat práci a najde si více brigád, narazí na další problém. Pokud si vydělá nad deset tisíc korun měsíčně, čeká na něj povinná platba daní, sociálního a zdravotního pojištění. Vydělaná částka se tak rázem sníží tak, že se často ani nevyplatí hranici deseti tisíc korun překročit.
Ke zlepšení vede dlouhá cesta, svým dílem ale může přispět každý. Zaměstnavatelé by měli zvážit, jestli by si studenti za odvedenou práci nezasloužili pár korun navíc, studenti by si zas měli rozmyslet jaká částka je pro ně za odvedenou práci přijatelná. K ochotě studentů pracovat, by jistě přispělo i zvednutí hranice pro zdanění nárazových příjmů, aby neplatilo bizarní – čím více si vydělám, tím méně nakonec dostanu.