Počítačová hra Kingdom Come: Deliverance 2 si zakládá na tom, jak reálně působí. A tak když se v ní mluví o ztracené Bruncvíkově zbroji, leckdo zpozorní. Nejen hlavní postava hry, Jindřich ze Skalice, může být hrdinou, který brnění objeví. I já se rozhodl zjistit, co je na povídačkách ze hry pravda, a vyrážím na Trosky hledat poklad.
V Troskovicích je časně ráno. Kovářského synka Jindřicha právě pustili z pranýře, bolí ho záda a nemá u sebe ani vindru. Na nic nečeká a zamíří rovnou do hospody. Cestou potkává písaře, který mu vypráví příběh českého knížete Bruncvíka a jeho ztracené rytířské zbroje. „Až babu, ba i pannu mladou, necháš státi za vraty, pak směrem v půlnoc směle půjdeš v chladné skalní komnaty,“ zní první část hádanky, která má hlavní postavu hry dovést ke ztracené historické památce.
Jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Stejně jako Jindřich se tedy i já vydávám na hrad Trosky. Právě tam odkazuje první část písařovy hádanky. Zajímá mě, zda se ve skalách pod zříceninou skrývá poklad, nebo jen prach a písek.
Do tašvice, tedy kožené brašny, vkládám trochu jídla, vytištěnou mapu a text hádanky. Nechybí ani rýč, přesněji řečeno jeho cestovní skládací verze. Podle písaře může zbroj nalézt pouze opravdový rytíř, takže s sebou pro jistotu beru i krátký meč, který je v Česku i s odstupem staletí stále povolenou civilní výbavou.
Nejistá jízda do středověku
Kůň je možná oproti vlaku o něco pomalejší, zato ale spolehlivý. Rychlík přijíždí do Prahy s třicetiminutovým zpožděním. Na navazující spoj proto čekám v Nymburku dvě hodiny.
Po poledni konečně vystupuji z autobusu v Troskovicích a vydávám se směrem ke dvěma věžím – Babě a Panně, které vystupují z klidného lesa nade mnou. Zřícenina hradu Trosky se po několika staletích znovu připravuje na obléhání. Tentokrát nikoli husity, nýbrž fanoušky hry Kingdom Come. Zatím je ale les pustý, protože návštěvníkům se hrad otevře až 5. dubna.
Zavřená brána hradu Trosky. Zdroj: David Smítka/hra Kingdom Come: Deliverance 2
A tak i já stojím před zavřenou bránou hradu. Na totožném místě zastavuje ve hře také Jindřich a znovu opakuje první část hádanky. Stejně jako on se podle instrukcí obracím zády k hradu a vydáváme po kamenné cestě do mechem pokrytých skal.
Po několika minutách chůze krásnou jarní přírodou potkávám postarší pár, který ale o cíli mé cesty nic neví. „Poklad? O tom jsem opravdu neslyšel, ale kdo je Bruncvík vím. Četl jsem vnoučatům Staré pověsti české. Včetně té, kde Bruncvík a lev porazí hrozivou saň,“ vypráví s milým úsměvem důchodce Karel Malý, který žije v Borku pod Troskami.
Jdeme po stopách legendy
Začíná se stmívat, ale v tu chvíli se otevře dech beroucí výhled na dvě mohutné skály po stranách cesty. V hlavě zní druhá část hádanky: „Hned projdeš sálem králů lesa, tam skrývají se před lovcem, a cíl tvůj pak už chrání jenom dva strážní celý z pískovce.“ Rozbuší se mi srdce, zrychlím krok a pátrám po místě vyznačeném na mapě.
Je už trochu zima a skalami proudí studený vítr. „Mezi nimi mocná skála, má však v sobě sloj, kde srdce bohu odevzdává a kde skrývá se má zbroj,“ opakuji nahlas poslední verš hádanky a hledám mezi mohutnými pískovci ten pravý. Žádná sloj zde ve středu Českého ráje však není.
Neztrácím odhodlání. Znovu vytahuji mapu a mířím přímo na místo označené červeným křížem. Dva pískovce zde svírají ostrý úhel a tvoří malý průsmyk. Se vzpomínkami ze hry lze místo bohužel srovnat jen těžko. Neobjevuje se ani tajemný průchod do nitra skály, natož pak oltář a velký kamenný kříž. Říkám si, že se mohl projevit zub času, protože hra se odehrává v roce 1403. I tak tedy zkouším kopat. Hrana rýče ale na nic než hlínu a kameny nenaráží.
Místo ukryté Bruncvíkovy zbroje. Zdroj: Jan Sháněl/hra Kingdom Come: Deliverance 2
Zklamání však netrvá příliš dlouho. Je třeba si přiznat, že legendy občas zůstanou pouze legendami. Domů odjíždím sice vyčerpán, přesto spokojen. Objevenou zbroj bájného knížete by památkový úřad stejně zabavil. Opravdovým a skutečným bohatstvím Trosecka zůstává česká příroda, kterou jsem si užil opravdu důkladně. A fanouškům, kteří se mezi mohutné pískovce vypraví, na místě jeden malý poklad nechávám: cinknutou hrací kostku.
Autor textu: Jan Sháněl