Zašívárna pro introvertní knihomoly
,,the world is full of obvious things, which nobody by any chance ever observes.“
– Sherlock Holmes
Theo zatlačil na dveře a vstoupil do malé a útulné knihovny.
Tohle nebyla veřejná knihovna, spíše taková malá zašívárna pro pár desítek zasvěcených.
U vchodu do chodby byl starý dřevěný věšák, kovový koš na deštníky. Theo na chvíli zauvažoval, jestli ho někdo, kromě majitele domu používá, velká kytka si hověla na štokrleti, hned naproti dveřím, aby na ni svítilo slunce.
Když jste prošli chodbičkou, tak jste se dostali do jedné poměrně velké, ale ne zas tak velké, místnosti, která od ní byla oddělena chodbičkou, těžkým závěsem a jelikož i na jednom jediném okně visel tmavě modrý závěs, tak do místnosti nepronikalo moc světla.
První věcí, které si člověk po vstupu do místnosti všimne, je velká dvoukřídlá knihovna sahající až ke stropu. Nalevo od ní v rohu stojí velký a starý ušák s velkou patchworkovou dekou. Levá stěna je celá pokrytá spoustou poliček s knihami. Pod nimi stojí dřevěný stůl s proutěným pohodlným křeslem. V rohu naproti knihovně je ještě jeden menší kulatý stolek s dalšími třemi křesly a malou skříňkou, obsahující velké množství deskovek. Ostatní stěny jsou polepené plakáty všeho druhu. Od starých reklam na potraviny, přes upoutávky na různé podniky, technologie, auta a motorky. Nechyběly tam ani plakáty s nejrůznějšími kapelami a zpěváky, převážně z minulého století.
Místností se tiše linuly tóny písně ‚Dream a Little Dream Of Me‘ od kapely The Mamas & The Papas.
Uvnitř byl jen jeden člověk.
„Theodore můj drahý! Co tě přivádí do těchto končin? S lordem Hendricksem, jsme si už říkali, kdy nás zase navštívíte,“ rozzářila se osoba, která seděla za velkým stolem s nohama na desce.
„Ahoj Cole,“ usmál se na ni Theo.
„To je dost, že si jednou na mě taky vzpomeneš,“ našpulila uraženě rty.
„Byl jsem tu předevčírem,“ namítl.
„No však! Předevčírem je dlouhá doba, co bylo za den?“
„Pondělí, takže dnes je středa.“ Napověděl ji.
„No vidíš, že mám pravdu. Dva dny, to je dost dlouho. Každopádně, dočetl jsi tu knihu, co sis ji asi před třemi týdny půjčil?“ optala se ho.
„Jo, hned několikrát,“ zalovil v kapse svého vytahaného hnědého saka a podal ji malou ohmatanou knihu. Kniha byla od Williama S. Burroughse a nesla název „Divocí hoši“.
„Děkuji,“ převzala si ji Cole a zatímco ji ukládala na své místo v knihovně, mluvila dál: „Tak, co si o ní myslíš?“
Theo se zamyslel, jak by tu knihu vlastně popsal. Jednoznačně to byla skvělá kniha. ,,Bylo to divoké, jak už název napovídá. Taková alternativní, ale ne tolik. No prostě to byla satira, ale zároveň…,“ Theo si frustrovaně povzdechl.
„Chápu tě, prostě to byla kniha od Burroughse,“ zazubila se na něj.
„No, jo,“ souhlasil a svalil se do ušáku. „To bys nevěřila, kolik dnes v kavárně bylo otravných zákazníků,“ prohlásil poté, co se uvelebil.
„Ale věřila,“ zasmála se Cole a přitáhla si druhé křeslo naproti němu. „Na zákazníky si stěžuješ v jednom kuse.“
„Když to se někdy fakt nedá vydržet, buď to jsou nevychovaná individua anebo nějaká holka, co mi podstrkává lísteček se svým číslem. Jako lichotí mi to, to jo, ale někdy je to už je fakt otravný,“ povzdechne si. „A co ty?“ zvědavě se na Cole podíval. „Předpokládám, že si za ty dva dny nevystrčila hlavu z domu,“ popíchne ji.
„Náhodou,“ urazila se. „Byla jsem na zahradě, včera většinu večera. A ráno jsem byla s Willem na procházce.“
„Jak ty to děláš, že nepotřebuješ chodit do společnosti, to je mi záhadou!“ Zavrtěl nevěřícně hlavou. Myslel to v žertu. Taky měl dny, kdy by nejradši zůstal ve svém pokoji, nejlépe v posteli, ale jelikož každý den musel pracovat, aby se uživil, tak to prostě nešlo.
Jeho myšlenky se rychle zase dostaly do pochmurných míst. Cole to očividně vycítila, a tak hned jeho pozornost odvedla jinam. „Co takhle si dát partii mariáše? Vsadím se, že tě tentokrát porazím,“ navrhla. Theo se na ni ušklíbl. „To si jen přeješ.“ Cole se na něj na oplátku zašklebila a odebrali společně se ke stolu.
Tohle měl Theo na Cole rád, věděla přesně, kdy se má ptát na jeho pocity a kdy a jak ho naopak rozptýlit. A Theo jí byl za její přátelství neuvěřitelně vděčný.