V prosinci 2026 proběhne premiéra celovečerního dokumentárního filmu Zasej obojky a sklidíš psy.
Film mapuje zásadní třicetileté působení kapely WWW Neurobeat na české hudební scéně a vznik její poslední stejnojmenné desky. Dokument je prací tří mladých filmařů, kteří se potkali během studia na Publicistice: režisérky Alice Lackové, kameramanky Veroniky Vaškové a zvukaře Petra Máši.
Jak to začalo?
Na začátku vzniku filmu byla absolventská práce – tiché hledání tématu a vztah k hudbě kapely WWW Neurobeat. Během natáčení krátkého medailonu o Ondřeji Sifoňovi Anděrovi se narušil odstup mezi kamerou a tím, co snímá. A z původního formátu začal přirozeně růst film.
WWW Neurobeat ve filmu nejsou jen objektem pozorování. Jsou součástí živého živého procesu, který kamera tiše doprovází. Film sleduje vznik nové desky, ale možná ještě víc zachycuje samotný okamžik tvorby – křehký, proměnlivý, někdy nejistý. Obraz i zvuk se snaží být co nejblíž. V detailech, v rytmu, v atmosféře.
WWW Neurobeat
Film sleduje minulost i současnost jedné z nejzásadnějších a nejvlivnějších kapel české alternativní scény. Skupina, která vznikla na počátku devadesátých let jako jeden z prvních projektů experimentujících s rapem v České republice, se nikdy nesnažila přizpůsobit trendům. Místo toho si postupně vytvořila osobitý jazyk na pomezí hudby, poezie, výtvarného umění a performance.
Divák má díky filmu možnost nahlédnout do procesu vzniku provokativních a obrazných textů Lubomíra Typlta, sledovat, jak Ondřej Sifoň Anděra pracuje se zvukem, experimentuje s technologiemi a staví hudební struktury, nebo jaké je pro něj vystupovat na pódiu se svou manželkou Milesou Anděra Zrnić, která je zpěvačkou kapely, kde se osobní vztah přirozeně prolíná s uměleckým projevem.
Kreativní tým absolventů Publicistiky
Dokument je prací tří absolventů Publicistiky.
Alice Lacková, autorka scénáře a režisérka filmu, absolvovala Vyšší odbornou školu publicistiky se specializací na televizní publicistiku a multimediální tvorbu. Zkušenosti získala jako PR manažerka programu Kreativní Evropa, absolvovala stáže v TV Nova jako redaktorka Televizních novin a v deníku Právo jako produkční. Spolupracovala s Novinářským inkubátorem, podílela se na projektu Kreativní Praha. Na Publicistice moderovala rozhovory s českými novináři na festivalu Všemi směry.
Veronika Vašková, kameramanka filmu, absolvovala VOŠP se specializací na multimediální tvorbu. Působí jako kameramanka, střihačka a fotografka na volné noze. Dlouhodobě pracuje na audiovizuálních projektech pro online i televizní platformy, mimo jiné s GENLive Pro (Olympijské hry 2024, KVIFF.TV, Colours.TV) nebo na pořadu Události Luďka Staňka. Zároveň působí jako správkyně podcastového studia Socialpark.
Alice a Veronika jsou vítězkami soutěže České televize Reportéři na startu.
Petr Máša, zvukař filmu, absolvoval Publicistiku se specializací na kameru. Působí jako freelance kameraman a střihač. Spolupracoval s Českou televizí na dokumentárním seriálu Zdař bůh. Podílel se na projektech pro Ticketmaster, TV Prima (Cyklosalon) nebo Benefit Plus. Paralelně působí v AVD centru VOŠP, kde se věnuje správě audiovizuální techniky a konzultacím studentských projektů. Je autorem krátkého dokumentárního filmu Málem jsme přestali, na němž se podílel jako režisér a kameraman.
Otázky pro tvůřčí tým
Točili jste dokument o kapele o více než generaci starší. Pocítili jste kdykoliv ostych se na něco zeptat nebo něco natočit? Měli jste autocenzuru ve střihu?
Alice: Za celou dobu mi vlastně nedošlo, že by mezi námi byl nějaký zásadní věkový rozdíl. Během stříhání jsem řešila podobné nejistoty jako aktéři dokumentu a svým způsobem to pro mě byla i určitá terapie. Je směr, kterým se vydávám, správný? Dává to vůbec smysl? A právě v tom jsme se podle mě potkávali. Bez ohledu na věk totiž všichni řešíme v podstatě to samé. Je to přirozená součást tvůrčího procesu, at´ člověk dělá film, hudbu nebo cokoli jiného.
Veronika: Při natáčení jsme se naladili na stejnou notu, a proto jsme spolu vždy komunikovali otevřeně a přirozeně. Mnohokrát jsme se shodli na nápadech jak vizuálně obohatit natáčení a nejednou jsme se dobře bavili. Dokud jsem se teď nezamyslela nad výrokem „o víc než generaci starší“, ani jednou mě to za ty roky nenapadlo. Na každé natáčení jsem se těšila a věřím, že tohle není ukončení naší spolupráce, ale začátek dobrého přátelství.
Petr: Díky malému týmu na place panovala opravdu příjemná a otevřená atmosféra. Mohli jsme se ptát prakticky na cokoliv a právě tato otevřenost byla pro výsledný materiál důležitá. Mám pocit, že výsledný film zachovává autenticitu WWW Neurobeat i jednotlivých lidí, kteří v něm vystupují. Autenticita byla pro mě při střihu jednou z nejdůležitějších věcí. Snažili jsme se najít takový tvar filmu, který jim umožní být sami sebou a zároveň přiblíží divákovi jejich svět.
Pro WWW Neurobeat je velmi podstatná vizualita – koncertů, videoklipů. Ladili jste nějak společně vizualitu filmu s vizualitou kapely?
Alice: Byl to podle mě hodně organický proces. Nebylo to tak, že bychom si na začátku řekli, že vizualitu filmu budeme nějak cíleně spojovat s vizualitou WWW. Postupem času a samotným tvořením jsme ale začali pomalu ale jistě hledat cesty, jak ty dva světy propojit. Najednou nám začalo dávat smysl, aby film nebyl jen dokumentem o kapele, ale aby i obrazem byl tak trochu dalším dílkem do WWW skládačky. Nechtěli jsme jejich estetiku kopírovat, spíš jsme se snažili najít vlastní způsob, jak do jejich světa zapadnout a zároveň si zachovat náš filmový jazyk.
Veronika: Pamatuji si větu, kterou jsem před natáčení absolventské práce od Alice dostala: „Ráda bych, abys zapomněla na pravidla a kreativně se vyřádila.“ Navíc mám takové pravidlo, že před natáčením si vždy sama poslechnu, co jdu natáčet. Spojení těchto dvou věcí vedlo k tomu, že u prvních verzí projektu jsme vizuál ladili za pochodu a pocitově. Rukopis nás tří (Alice, Petra a můj) se s kapelou synchronizoval snadno, alespoň podle mého názoru.
Petr: Převést hudbu WWW Neurobeat do vizuální podoby není vůbec jednoduché. Na první poslech může být jejich tvorba poměrně náročná, ale po návštěvě jejich vystoupení člověk velmi rychle pochopí, v čem její síla spočívá a jak celý svět WWW vlastně funguje. Právě energie a atmosféra živých vystoupení pro mě byly při přemýšlení o výsledném filmu důležité. Myslím si, že se nám charakter kapely podařilo převést do finálního díla především prostřednictvím střihu. Celkové fungování kapely, její atmosféra, dynamika a způsob, jakým pracuje s hudbou, jsou podle mě dobře propojené s výsledným vizuálním stylem filmu.
