Co se stane, když dítě získá pocit, že ho někdo vidí? Že to, co dělá má smysl?
Literární reportáž mapuje příběh ankety Dítě Česka UNICEF, která právě tento pocit v dětech a mladých lidech probouzí.
Autorkou literární reportáže je Kristýna Černá, studentka 2. ročníku.
Dítě Česka UNICEF: Co znamená být viděn?
Dítě Česka UNICEF: Co znamená být viděn?
Další dětská soutěž
Leden 2021
„Časopis Time přišel s anketou Kid of the year.1 Dítětem 2020 se stala patnáctiletá vědkyně z Ameriky. Proč to nemáme ještě u nás?“ zadívá se Pavla Gomba zelenýma očima na osm digitálních okýnek.
Okno kanceláře v Rytířské ulici zdobí čerstvě napadaný sníh. Nikde ale ani noha. Všichni zaměstnanci UNICEF sedí totiž doma na online poradě kvůli covidové pandemii.
„Paní ředitelko, nápad je to sice hezký, ale dětských soutěží už máme v Česku dost. Proč dělat další?“
Vítěz je jen jeden
20. listopadu 2022
Teď jsem vlastně…celebrita, v duchu jsem se zasmála a opětovala panu fotografovi malý úsměv. Seděla jsem na okraji předposlední řady a sledovala neznámé tváře, jak se usazují a odkládají zimní bundy. Čekali na tu samou otázku. Kdo se stal vítězem? Vlastenecký sál se pomalu zaplňoval dalšími novináři.
Chvíle, na kterou jsme dlouhé měsíce všichni čekali, byla tady. Z rozjařeného hluku povídajících si hostů ceremonie se stalo osudové ticho. Tělem mi prostupovala husí kůže. Tep zrychlil, dech zpomalil a botou jsem nervózně t´ukala o podlahu.
„Vítězem Dítěte Česka 2022 v kategorii dívek se stává…“
***
Leden 2021, online porada
„Vím, že můžete mít pochybnosti, ale my ji potřebujeme. Existují různé soutěže, třeba Zlatý oříšek pro děti s uměleckým nadáním, České hlavičky pro nejchytřejší děti či ocenění za hrdinské činy. Není tu ale cena, která by spojovala všechno dohromady. V České republice žije tolik inspirativních dětí, které málokdy někdo ocení. My jako dětský fond OSN bychom měli,“ odpoví ředitelka kolegovi a napije se sklenice vody.
„A jak by to podle vás mělo probíhat? Bude jeden vítěz nebo dva?“
„Nebude to přímo soutěž, ale anketa. Nepůjde o to vyhrát, ale zúčastnit se. Chtěla bych vytvořit komunitu, kde se navzájem děti od sebe mohou inspirovat. Ne se předhánět v tom, kdo je lepší. A pokud jde o vítěze, proč nemít rovnou dva? Holku a kluka. I když vítězové budou vlastně všichni, co se přihlásí.“
„Dobrá, tak kdy začneme?“ usmívá se lehce skeptický kolega z pravého dolního okýnka.
Příprava ankety začíná hned druhý den z rána. Dostává název Dítě Česka 2021. Nový projekt potřebuje i nové pracovní místo. Někoho, kdo ředitelce pomůže a později by měl proces celý na starost. Kdo zařídí prostory, sponzory, porotce a pomůže se samotným výběrem účastníků. O pár dní později nastupuje na pozici „Advocacy coordinator“ Ondřej Klíma.
Každá přihláška se počítá
20. listopadu 2022, Vlastenecký sál
Co kdybych to byla já? Co když to jsem já? Ještě v květnu jsem nevěděla, že něco jako Dítě Česka existuje a v červnu jsem už posílala přihlášku. A pak přišel ten
e-mail:
- listopadu 2022
Dobrý den z UNICEF ČR!
Je nám velkou radostí vám oznámit, že při vyhodnocování nominací do probíhajícího ročníku projektu Dítě Česka byla právě nominace Kristýny jednou z těch, které na nás v UNICEF ČR zapůsobily nejsilněji. Rozhodli jsme se Kristýnu vybrat mezi 20 finalistů, z nichž naši porotci budou vybírat chlapce a dívku, kteří se stanou Dítětem Česka 2022.
Moc gratulujeme k postupu do finále! Kristýniny aktivity jsou obdivuhodné. Máme velkou radost z toho, že české děti jako ona se v rámci svého rozvoje takto hluboce věnují smysluplným činnostem jako je destigmatizace života s handicapem. To, že by Kristýna mohla být inspirací pro všechny z nás nám přijde zcela zjevné. Jsme rádi, že můžeme její činnost ocenit postupem do finále a pozváním na slavnostní vyhlášení.
…
Ondřej Klíma,
Advocacy coordinator, UNICEF Česká republika
Přitom jsem jen přidávala příspěvky ze života s handicapem na Instáč, snažila jsem se trochu uklidnit před posledními vteřinami napětí.
„Vítězem Dítěte Česka 2022 v kategorii dívek se stává…,“celý sál začal virblovat, „Ester Anna Soukupová!“ vykřikla honosně Klára Nováková, moderátorka akce. Následoval hluboký potlesk.
Z polstrované židle se zvedla dívka v růžových šatech s dlouhými hnědými vlasy a mířila pro bělomodrý diplom s kytici a šek na patnáct tisíc korun na projekt dle vlastní volby.
„Sedmnáctiletá Ester, “začala moderátorka, „se věnuje dobrovolnické činnosti v YMCA Plzeň. Pořádá letní tábory, jednodenní akce pro ukrajinské děti a doučuje angličtinu, výtvarku a hru na flétnu.“
„Je to zvláštní, že tady teď stojím. Děkuji. Myslím si, že dělat svět krásnějším a lepším místem nemusí jen vysoce postavení lidé a politici, ale může to dělat každý z nás kdykoliv a kdekoliv. Pomáhat ostatním a vidět je, jak jsou št´astní, to mě naplňuje,“ zadívala se Ester na ředitelku, která jí předávala diplom.
No jo, vítězka je jen jedna, povzdechla jsem si pro sebe. Ale tak aspoň jsem to zkusila a jsem tady. I to je přece výhra. Ani jsem nečekala, že mě vyberou. Ta holka dělá samý super věci, vyhrála právem. Zatímco jsem se na chvíli zastavila ve vlastním světe, za stejného potlesku přebíral diplom kluk v bílé košili vyšší štíhle postavy.
„Jako malý působil ve skupině dobrovolných hasičů. Dnes je sedmnáctiletý Matěj Strnad členem záchranné služby Mountain Rangers. Během jedné akce zachránil osmnáct tonoucích z jezera.“
„Popravdě, nevím, co na to říct. Asi bych poděkoval hlavně našemu panu řediteli, který mě přihlásil a viděl, co dělám. Jednou z největších akcí byl letos začátek války na Ukrajině, kam jsme jeli pro handicapované a nemocné civilisty. Potom jsme jim pomáhali s ubytováním a hospitalizací po celé Evropské unii. Díky moc,“ předal Matěj mikrofon Kláře a šel si sednout.
Po vítězích přišla řada na nás, zbylé finalisty. Postávali jsme se do půlkruhu před první řadou a porotci nám postupně gratulovali. Všimla jsem si, jak jednotliví porotci rozdávali ocenění finalistům s podobnými zájmy. Předsedkyně Akademie věd České republiky Eva Zažímalová gratulovala holce, která se zajímala o vědu a kluka, kterého bavila biologie, ocenil Rastislav Maďar. Mezi porotci stáli i Daniela Eva Rybková s Janem Žákem, výherci Dítěte Česka 2021 nebo rektorka univerzity Milena Králíčková. Zaslechla jsem své jméno. Kristýna Černá.
„Gratuluju, ten tvůj humor z videjka je skvělej.“ Začala jsem se červenat. Nevěřila jsem svým očím. Přede mnou stál Kovy! Potřásl mi rukou a chválil moji práci. Dostat kompliment zrovna od oblíbeného youtubera zahřálo u srdce.
Po vyhlášení přišel čas na společné fotky a networking. Moc nikoho jsem neznala. Jen matně od vidění z propagačních fotek na Facebooku. Byla škoda, že jsme se ještě před vyhlášení nepotkali. Z představovacích videí, která se během akce vysílala, jsem si zapamatovala holku, co dobrovolně venčila psy z útulku v Mělníků. Bojovala na místním zastupitelstvu za jeho renovaci. Byl už v nevyhovujícím stavu. Taky o tom postovala na sítě.
„Zuzka, těší mě,“ podala mi ruku, zatímco jsme stály u rautu s chlebíčky.
„Týna, nápodobně.“
„Jak jsi se k anketě dostala? Já narazila na reklamu na Insta a řekla jsem si proč ne.“
„Tak to jsme měly stejně. Narazila jsem na ni na začátku června. Psala jsem blog o tom, jaké to je mít handicap. Měla jsem nějaké ohlasy, komentáře, tak jsem se přihlásila. Sama. Nechtěla jsem to nikde říkat, pro případ, že by to nevyšlo. Co ty?“
Přerušila nás dáma v modrém saku. „Bavíte se dobře, holky? Jsem moc ráda, že vás máme. Takových skvělých mladých lidí je vždy potřeba.“
„Moc děkujeme. Myslím si, že se to povedlo a těch zajímavých lidí, co tady je! Muselo to dát hodně práce,“ s úsměvem poznamenala má nová známá.
„To jsem ráda. Byly to dlouhé měsíce příprav. Ale zas bych řekla, že v porovnání s prvním ročníkem, to bylo mnohem klidnější. Věděli jsme už jak.“
***
Jaro 2021, kancelář ředitelky
„Padesát.“
„Padesát?“
„Padesát!“ zopakuje číslo Klíma Gombě.
„Vydali jsme tiskovou zprávu, poslali jsme ji všem možným institucím a máme jich jen padesát?“ nechtěla paní ředitelka uvěřit vlastním očím. „Máme už porotce, sponzory. ČT Déčko slíbilo, že po skončení vyhlášení pojedou vítězové rovnou do vysílání, UKICEF2 platí a přihlásilo se jen padesát dětí?“3
„Zatím…“opatrně zavřel Ondřej ve spěchu dveře a přisedl si s počítačem naproti ředitelčině stolu. „Dejte jim čas, vždyt´ teď se toho děje hrozně moc. Válka na Ukrajině, distanční výuka, postupné zvolnění… určitě se ještě přihlásí.“
„Vážně? A kolik jich bude? O pět navíc? Běží to v médiích už nějaký ten pátek a nic se neděje. Co když se nám nikdo další nepřihlásí? Možná bychom to měli odložit na příští rok až bude větší klid.“
„A vadilo by to? Vybírat jen z padesáti?
Ticho.
Ředitelka se mlčky zadívá na Ondřeje. Odloží svírající propisku, koukne na štos papírů, na tapetu slepených barevných panenek coby dětí na zdi, a pak znovu na Ondřeje. Unaveně dodá: „Nechci dělat unáhlená rozhodnutí a vy už máte hodinu být doma. Probereme to zítra.“
Klíma přikývne a nechá ředitelku o samotě. „Dejte tomu čas,“ zaklapnou za ním dveře.
Druhý den
Ředitelka sedí s Klímou před poradou u velkého bílého stolu v hale.
„Stále nic?“
„Stejné jako včera paní ředitelko, ale přemýšlel jsem a…“
„Měl jste Ondřeji pravdu. Školy jsou teď v presu. Děti se znova učí socializovat. Mají své problémy…“
„Počkejte! Dřív, než řeknete ano nebo ne, podívejte se na přihlášky, které už přišly.“ Klíma otočil počítač ke Gombě: „Tak třeba tahle. Čtrnáctiletý Jan Žák naprogramoval dvě únikovky, s kterými pro české zoo vybral za pouhý měsíc sto dvacet pět tisíc korun. Na konci té hry hráči mohli darovat libovolnou částku.
Nebo Daniela Eva Rybková. Je jí šestnáct a chce se stát doktorkou a zajímá se o neurochirurgii. Zapojila se dokonce do výzkumného programu na univerzitě Georgetown. Dělá canisterapii a věnuje se seniorům s Alzheimerem.“ Ondřej se Gombě podívá upřeně do očí: „Kdo si jich všimne, když je teď odmítneme?“
„Ne.“
„Ne?“
„Nebudeme anketu rušit,“ odkloní se od počítače, „Nenechal jste mě domluvit. Také jsem přemýšlela. Chtěla jsem říct, že i když se toho děje hodně, hlavně ve světe, teď zvlášt´ potřebujeme mladé hrdiny. Ti, kteří pomoc nepotřebují, a naopak ji druhým sami nabízejí, jsou dlouhodobě schovaní ve stínu různých špatných zpráv. Asi jsem jen čekala, že nás média víc podrží.“
„Takže jsem vás takhle nemusel přesvědčovat?“
„Nemusel. Tedy, bylo milé vidět váš zápal. Děkuji, že jste mi znovu připomněl, proč to děláme. Je vidět, že to má smysl. For every child, pro každé dítě.“
„Takže budem čekat?“
„Ano. A zvýšíme reklamu na sítích, možná i prodloužíme nominace. Vždyt´ se nemusí nominovat sami. Může je přihlásit kamarád, rodiče nebo ředitelka ve škole. Jen musí dát rodiče souhlas. Koneckonců není důležitá kvantita, ale kvalita.“
Stále tak skromní
21. listopadu 2021, kancelář UNICEF
„Euforie. Energie. Radost. Tak bych kolegové popsala včerejší vyhlášení prvního ročníku naší ankety,“ rozhlíží se Pavla po hale na svůj tým sedící u velkého bílého stolu. „Bavila jsem se s Honzou Žákem. To vítězství pro něj znamená otevření nových možností. Ukázat ostatním krásu přírody. Pro Danielu je to utvrzení, že její aktivity mají smysl a že děti jako ona mají hlas.“ Zvedne se, zadívá se na hodinky a pak upřeně na Ondřeje Klímu sedícího v čele stolu. „Tohle se s dětmi stane, když je oceníte, těším se na Dítě Česka 2022.“
***
20. listopadu 2022, Vlastenecký sál
„Je to klikatá cesta, rozhodně ne přímá linka z bodu A do bodu B. S nabíráním zkušeností jsme ale zjistili, že to necháváte stejně na poslední chvíli. Tak jsme čekali a vy stojíte teď tady,“ usmála se na nás ředitelka, kývla hlavou na rozloučenou a odešla ke stolku porotců.
Po vyhlášení a fotkách jsem odjela s rodiči dom, ale tušila jsem, že se nevidíme naposled. Ester s Matějem už mezitím seděli ve studiu Zpráviček na rozhovoru.
Kavčí hory, studio Zpráviček
„Tak co jsem slyšela, tam byly úplně úžasný příběhy a skvělý děti a moc si toho vážím, že jsem byla vybrána já a ani úplně nevím proč. Ale každopádně se toho budu snažit dostát a pracovat ještě víc.“
„To je skromnost,“ hbitě zareagoval na Esteřinu odpověď moderátor. Otočil se na Matěje: „Matěji, co tě přimělo k záchranářství?“
„Tak byla to asi vlastně potřeba pomáhat lidem. Přišlo mi to takový přirozený, a že bych byl rád, kdyby mně někdo pomohl. Kdybych byl v těch situacích, ve kterých pomáhám lidem já.“
Epilog
Anketa má dnes za sebou pět ročníků a startuje šestý. Počet přihlášek se z prvních padesáti vyšplhal do řádů stovek. Prošlo jí přes sto finalistů. Sto inspirativních dětí do sedmnácti let. Dětí, které se zabývají například medicínou (Daniela Eva Rybková, vítězka 2021), dobrovolnictvím (Ester Anna Soukupová, vítězka 2022), duševním zdravím (Ella Ježdíková, finalistka 2025), prevencí proti šikaně (Šimon Šafránek, vítěz 2025), ekologií (Václav Rapáň, vítěz 2024), politikou (Zuzana Marečková, finalistka 2022) nebo vědou (Adéla Podholová, vítězka 2025).
Ondřej Klíma už v UNICEF nepracuje. Jeho zásluhy ale formovaly chod ročníků 2021 a 2022. Vystřídala ho Adéla Podpěrová, která koordinovala anketu až do čtvrtého ročníku. Momentálně se projektu věnuje Adéla Dolejšková. Jelikož je projekt primární starostí koordinátora, každý ročník je něčím jiný a odráží jeho úsilí a práci.
Díky anketě mají možnost finalisté navštívit ministerstvo školství, účastnit se konference Mladé hlasy, strávit jako vítězové den s prezidentem České republiky nebo se stát součástí Youth advisory board, nově vzniklého poradního orgánu UNICEF.
Anketa dává mladým lidem prostor, hlas a pochopení. Tak, jak psal v roce 2020 jeden americký časopis.
