Žijeme v době překotných změn, o naší budoucnosti však rozhoduje převážně generace v důchodovém věku. Zatímco spodní hranice pro politickou kandidaturu bereme jako samozřejmou podmínku, strop chybí.
O osudu obcí, měst, krajů i celé země dnes rozhodují lidé, kteří se reálných dopadů svých činů pravděpodobně nedožijí. Příkladem je současný premiér Andrej Babiš. Ten se nástupem do funkce v prosinci 2025 stal nejstarším českým předsedou vlády v historii. Bylo mu 71 let.
Ještě křiklavějším případem je končící pražský primátor Bohuslav Svoboda, tomu je dokonce 82 let a při jednáních magistrátu opakovaně usínal. Kromě toho, že sám Svoboda možná přecenil své schopnosti a možnosti, pochybila i ODS. Sama to ostatně přiznala ústy svého lídra pro letošní komunální volby. Tomáš Portlík otevřeně potvrdil, že jim obraz spícího primátora u voličů uškodil.
Nejde však o jednotlivé politiky, problém je to systémový a celosvětový. Zažíváme gerontokracii, vládu starců.
Jen s povolením papeže
Zatímco v politice se vysoký věk toleruje nebo přímo omlouvá třeba politickými zkušenostmi, v jiných profesích tomu tak není. Horní věkovou hranici mají různá povolání zcela běžně. Například v armádě odchází voják do výslužby nejpozději v 60 letech, soudcům a státním zástupcům končí mandát na konci roku, kdy dosáhnou 70 let a v katolické církvi musí biskupové a arcibiskupové podat rezignaci při dosažení věku 75 let, i když ji papež může odmítnout.
Proč tedy u soudců, kteří jsou garanty spravedlnosti, vojáků, tedy ochránců naší bezpečnosti nebo v církvi máme horní věkové limity, ale v politice to nejde? Vždyt´ politici dělají totéž: rozhodují o životech lidí, bezpečnosti nebo směřování společnosti.
Podle vzoru Severní Dakota
V odborném světě politologů, právníků i gerontologů se téma řeší již dlouho, naráží však na několik problémů. Těmi hlavními je základní právo volit a být volen a fakt, že zavedení horní věkové hranice pro kandidaturu by mohlo být chápáno jako diskriminace na základě věku.
Objevila se ale už první vlaštovka. Ve americkém státě Severní Dakota v roce 2024 voliči schválili ústavní dodatek, podle kterého nemůže do amerického Kongresu kandidovat člověk, jehož věk na konci předposledního roku mandátu přesáhne 81 let. Tento dodatek je však v současnosti blokován rozhodnutím tamního Nejvyššího soudu. Ten zakazuje státům USA ukládat kandidátům do Kongresu přísnější kvalifikace než jaké stanovuje ústava. Přesto tento příklad ukazuje možný směr.
Právo na kandidaturu by nemělo být bráno jako neomezené. Pokud se jako společnost shodujeme na tom, že má existovat minimální věk pro vstup do politiky, měli bychom stejným metrem měřit i na opačné straně věkového spektra.
