V české kinematografii přibývá snímků o závislosti na alkoholu. Autoři se tím pokoušejí přiblížit situaci, ve které se nacházejí nejen závislý a jejich blízcí, ale i celá společnost.
„O alkoholu se ve společnosti mluví poměrně otevřeně, ale skutečná závislost bývá často zlehčována, omlouvána nebo spojována se stereotypní představou člověka, který nezvládá svůj život,“ říká psycholožka Pavlína Doležalová která působí v oblasti poradenství, KBT terapie a krizové intervence v rámci své soukromé psychologické praxe Zářivé nitro.
Definici alkoholismu vnímá každý jinak – pro někoho jde o konzumaci velkého množství alkoholu každý den, jiní vidí problém už v občasné skleničce vína. Třeba oblíbený film Vesničko má středisková sice nestaví alkoholismus jako hlavní motiv a soustředí se především na život v tehdejší socialistické vesnici, některé postavy se však za alkoholiky považovat dají. Ve filmu třeba jeden z družstevníků zaviní nehodu, kdy pod vlivem alkoholu řídí kombajn, ale žádným následkům svého chování za to nečelí. Naopak je to vnímáno jako humorný zážitek a alkohol je zde brán jako samozřejmost venkovského života.
[infobox titulek=“Alkoholici ve filmu „]Mezi filmy, které se zabývají tématem alkoholismu je například Dnes naposled. Snímek z roku 1958 vypráví příběh čtyř štamgastů, kteří kvůli alkoholu přichází o práci a rodinu. Alkoholismus rozvrátí manželství i v díle Ikarův pád, kde klavíristovi alkohol pomáhá zvládat stres a trému. Film Hadí jed se soustředí na to, jak závislost ovlivňuje okolí alkoholika. V roce 1988 mělo premiéru dílo Dobří holubi se vracejí, které se odehrává v protialkoholické léčebně. Rok ďábla je fiktivní dokumentární film z let 1992-2000, který pojednává o problémech s alkoholem Jaromíra Nohavici. [/infobox]
Mateřství pod vlivem
Mezi filmy, kde je alkoholismus už hlavním motivem patří Zápisník alkoholičky, natočený v roce 2024 podle knižní předlohy Michaely Duffkové. Jde o jedno z mála děl, které otevírá téma ženské závislosti. „Proč to mají ženy alkoholičky ve filmech tak těžké a nedostává se jim adekvátní reprezentace? Může jít o stereotyp, že opilé ženy nejsou atraktivní, a proto podle komerčních měřítek nemá cenu o nich točit. Stejně tak je nejde jen tak zachránit, protože se musejí zachránit samy, a to velmi pomalu a neakčně,“ popisuje Kamil Fila ve článku pro Heroine.
Hlavní hrdinka filmu Michaela se začíná potýkat s alkoholem po porodu, víno tajně přelévá do lahví od št´áv a pije ho z hrnků na čaj. Důležitou roli v příběhu hraje i její otec, sám alkoholik, po němž Michaela predispozice k závislosti s velkou pravděpodobností zdědila.
„Potřebujeme více příběhů, které ukazují různé podoby závislosti, její příčiny i dopady na blízké. Včetně dětí, které v takovém prostředí vyrůstají a nesou si potom nechtěné dědictví v podobě nízkého sebevědomí, schémat spoluzávislosti, obtíží při navazování vztahů a mnoha dalších cihel v batůžku na životním startu. Právě moji klienti – dospělé děti alkoholiků a lidé vyrůstající v dysfunkčních rodinách – si často odnášejí psychické následky, které se projevují ještě dlouho v dospělosti,“ vysvětluje Doležalová.
Rodinné břemeno
Téma dospělých dětí alkoholiků se řeší například i v českém dokumentu Kdyby se holubi proměnili ve zlato, který je za Česko kandidátem na Oscara. V kinech se objevil 24. září 2026. „Dokumentární tituly si tradičně berou na paškál náročná a nejednoznačná témata. Zejména duševní onemocnění či osudy lidí ze sociálně zcela odlišných skupin jsou často vděčným tématem. Nejinak je tomu u snímku od Lubojacki,“ píše Marek Mičke pod přezdívkou Jokolo pro Moviezone. Režisérka Pepa Lubojacki natáčela pět let na mobilní telefon život svůj a svého bratra Davida, který žije na ulici.
Zabývá se otázkou, proč její blízcí přišli kvůli závislosti o všechno a jestli to není zakořeněno v minulosti jejich rodiny. Například v prostředí, ve kterém vyrůstali, nebo v tom, že jejich otec také bojoval se závislostí. Režisérka se snaží o co největší upřímnost k divákům a svěřuje se i se svým bojem s alkoholem.
Podle psycholožky Doležalové je dobře, že podobná díla pomáhají bořit předsudky, ale nabízejí i osvětu: „Někdo si díky filmu může uvědomit, jak nenápadně se pití stává způsobem zvládání emocí a jak snadno člověk ztrácí kontrolu. Jinému snímek pomůže lépe porozumět blízkému, který se závislostí bojuje. Nelze očekávat, že jeden film změní chování každého diváka. Může však být impulzem k zamyšlení, rozhovoru, nebo dokonce k vyhledání pomoci.“
