Příběh o tom, jak z jedné osamělé věty v roce 1962 vyrostla legenda moderní fantasy: slavný román Poslední jednorožec.
Nahlédněte do trnité cesty spisovatele Petera S. Beagla, který se při psaní musel porvat s tvůrčím bludem, vyhozením prvního rukopisu i bláznivým chaosem kalifornského domova plného dětí a desítek zachráněných zvířat.
Autorkou literární reportáže je Hana Krpelánová, studentka 2. ročníku.
Jak muset napsat knihu
Kde se zrodil Poslední jednorožec
Kdesi v Berkshires roku 1962
Phil už zase odešel.
Každé ráno to bylo stejné. Vstal ještě za šera, popadl skicák a zmizel mezi stromy. Kresby, studie, kompozice. Člověk by řekl, že krajinu v Berkshires přišel spíš studovat než malovat. Peter Beagle ho pozoroval z okna chaty a cítil, jak se mu do žaludku stahuje cosi nepříjemného.
Provinilost. Závist. Nebo možná obojí najednou.
Přijeli sem přece pracovat. Dva kamarádi z dětství, každý na svém umění. Phil maloval. Peter měl psát.
Jenže zatímco jeden plnil skicák za skicákem, druhý si celé dny jen brnkal na kytaru a zíral z okna. Občas si připomínal, že přece nedávno vydal svůj první román. Poklidné a tiché místo. vyšlo mu to, dostal se do tisku, někdo to četl. To už něco znamená, ne?
Jenže pak přišel druhý rukopis. A s ním odmítnutí.
Ta rána seděla hlouběji, než si chtěl přiznat. Možná prostě není tak dobrý, jak si myslel. Možná mu to první vyšlo jen shodou okolností. Pochybnosti se mu zavrtávaly pod kůži jako třísky.
A přesto toho rána, když Phil zmizel mezi borovicemi, ho něco popadlo. Neurčitá, tíživá potřeba dokázat, že taky dělá něco užitečného. Že není jen příživník na prázdninové chatě. Posadil se k psacímu stroji, přejel prsty po klávesách, a aniž by věděl proč, napsal:
„Jednorožec žil v šeříkovém lese a žila tam úplně sama.“
Dvouhlavý démon a vlastní peklo
Věta stála na papíře. Krásná, tichá, záhadná.
A pak nic.
„Jednorožec žil v šeříkovém lese a žila tam úplně sama.“
Beagle si ji přečetl znovu.
„Jednorožec žil v šeříkovém lese a žila tam úplně sama.“
A ještě jednou. Co je vlastně ten šeříkový les? Co tam ta jednorožka dělá? A proč je sama?
Phil se večer vrátí s plným skicákem. A Peter mu ukáže… co přesně? Jednu větu?
Zatnul zuby. Žádný plán, žádná osnova. Jen čistý chaos a zoufalá improvizace.
Jednorožka potřebuje společníka. Co třeba démona? Ne ledajakého. dvouhlavého. Jedna hlava, ta větší a impozantnější, ponese patřičně pekelné jméno: Azazel. Druhá se bude jmenovat prostě Webster. Bude to zapřisáhlý anarchista, který z pekla ukradne jediný žhavý uhlík, aby si mohl někde v ústraní založit své vlastní, soukromé peklo.
Ty dvě hlavy? Budou se neustále pošt´uchovat, hádat a jízlivě stírat. Přesně jako Peter s Philem.
Vzniklo to samo. Inspirovat se vlastním životem byla vždycky ta nejsnazší cesta i když si to člověk nepřizná. Vklouzne vám to do mysli, podoba jako z pohádky. Až když to napíšete a znovu si to přečtete si uvědomíte, jak moc vám jsou postavy podobné někomu, koho znáte.
Navzdory prvotnímu záchvěvu ale brzy narazil na zeď. Něco v příběhu skřípalo. Možná ta chybějící osnova. Možná samotný nápad. Slova se zadrhávala, věty nedávaly smysl. A než se nadál, léto skončilo.
Oba přátelé nasedli na své skútry, kterými projeli celou Ameriku a vrátili se do New Yorku. Příběh o jednorožci putoval do temného šuplíku.
Kuřecí krky a záchrana z temnot
Kalifornské slunce hřálo stejně jako to v Berkshires. Realita pod ním ale byla mnohem drsnější.
Rok 1964 přinesl Peterovi novou ženu, tři děti, konkrétně dvě nevlastní a jedno na cestě a chatrč, kde nebylo k hnutí. To nejen kvůli rodině. Enid, jeho manželka, měla obsesi. Zachraňovala zvířata. Všechna. Odevšad. Z útulků, z ulice, od lidí, kteří se jich chtěli zbavit. Výsledkem bylo pětasedmdesát tvorů pod jednou střechou: psi, kočky, koně, ale i exotické druhy.
Beagle zvířata miloval odjakživa. Vyrostl přece jen hned vedle zoo v Bronxu. Ale láska neplatí účty. Těch přibývalo rychleji než jeho příjmů.
Rozepsaná fantasy? Ta musela počkat. Jediné, co rodinu drželo nad vodou, byly články pro časopisy a literatura faktu. Beagle obcházel nakladatele a prosil o jakoukoli zakázku. Hlavně aby sehnal peníze na kuřecí krky. nejlevnější maso, kterým krmil celou tu zvířecí menažerii.
Ironií osudu ho však zvířata nepronásledovala jen doma, ale i v jeho sociálních vazbách. Do Beaglovy tíživé finanční situace vstoupila jeho blízká přítelkyně Pat Derbyová, legendární hollywoodská trenérka, kterou Peter s obdivem přirovnával k doktoru Dolittlovi. Pat se starala o obrovské svěřence, včetně slonů, a stejně jako Peter se potácela na hraně bankrotu. Beagle, přestože sám neměl prostředků nazbyt, nedokázal odmítnout pomoc příteli v nouzi. Využil svých kontaktů a přemluvil nakladatele, aby mu zadali napsání knihy o jejím životě. Tak vzniklo dílo The Lady and Her Tiger.
Zvířata se stala Peterovým osudem i prokletím. Provázela ho v podobě divokých šelem jeho přátel, obří domácí smečky i jako neustálá upomínka finanční tísně. V tomto chaosu ležel nedokončený příběh o jednorožci v šuplíku už jen jako bolestná výčitka. Nebyl pro něj únikem do fantazie, ale spíše symbolem tvůrčího i životního selhání.
Až jednoho dne ho Enid vytáhla na světlo.
Přečetla těch osmdesát pět stran. nedokončených, rozbitých, plných slepých uliček. A chtěla vědět, co bude dál. Naléhala. Prosila. Viděla v tom něco, co autor sám přestal vidět.
Beagle uzavřel dohodu. Dopíše to.
Jenže když se nad rukopis znovu sklonil, pochopil, že takhle to nepůjde. Ten démon v moderním světě nedával smysl. Celý koncept skřípal. Udělal radikální řez: vyhodil všechno do koše. Ponechal si jen první dvě stránky.
A začal znovu.
„Jednorožec žil v šeříkovém lese a žila tam úplně sama.“
Dohoda s dětmi
Psal bez osnovy. Zase. Nechal se unášet improvizací a okolím. Když se jednorožka vydala hledat ostatní svého druhu, neměl ponětí, kde je najde. Ani to, že po cestě potká kouzelníka Šmendrika, který ji zachrání před rudým býkem. Jediné, co věděl od začátku: jednorožka nemůže zůstat v lidské podobě.
Ale aby k tomuto tvrzení došel, musel si v hlavě i uvědomit, že si přeje, aby jednorožka prošla proměnou. Je to tedy příběh o proměně, možná o sebelásce?
V přeplněném domě bylo těžké najít klid. Pracovna v zadní ložnici se stala jeho útočištěm. Ale jen díky další dohodě. Tentokrát s dětmi.
Pravidla byla jednoduchá:
„Když mě přijdete slušně požádat, vždycky vyjdu ven a budu si s vámi hrát. Ale když budu zavřený a budu psát, musíte se zabavit samy. Nebudete se prát. Nebudete se kousat. A nikdo nikoho nezabije.“
Uprostřed dětského křiku, zvířecího štěkotu, tíživé chudoby a neustálého boje s vlastním tápáním Peter Beagle nakonec dopsal svůj příběh.
Čtenáři byli překvapeni. Velká studia jako Disney je tehdy „vycvičila“ k tomu, že hrdina a hrdinka musí vždy skončit št´astně spolu. Melancholický, hořkosladký závěr Posledního jednorožce je zastihl nepřipravené.
A dojal je k slzám.
Bylo to něco zcela jiného, konec, který čtenáři nedal plnou odpověď. Jednorožka nalezla lásku, nalezla své druhy, ale přesto. Přesto skončila zcela sama. Vydala se na cestu za ostatními, za stádem a jediné co si odnesla byly pocity a vzpomínky, které ji zanechali v osamění. Byl to opravdu odvážný krok, vytvořit příběh, který nekončí tak, jak by si kterýkoliv čtenář v té době představoval. Sázka do loterie, která vyhrála jackpot.
Dědictví strachu
Kniha dosáhla obrovského úspěchu. Prodávala se po milionech, překlady do desítek jazyků, animovaný film. Zdálo by se, že Peter Beagle konečně vyhrál.
Opak byl pravdou.
Když přišlo na podepisování smluv, Beagle se upsal k naprosto katastrofálním podmínkám. Nevýhodné licenční dohody, ztracená filmová práva, mizivé tantiémy. Na vině nebyla jen nezkušenost. Byl to strach.
Beagle pocházel z rodiny rusko-polských Židů a nesl si v sobě zakořeněnou strategii svých předků: nedělat rozruch, stáhnout se, neprovokovat. Sám tento podvědomý strach přirovnával ke vzpomínkám své matky, která se jako dítě musela tiše schovávat ve sklepě před carskými kozáky.
Nechtěl dělat problémy. Podepisoval všechno, co mu jeho zástupci položili na stůl.
Přestože vytvořil celosvětový bestseller a animovaný film z roku 1982 vydělával obrovské peníze, autor se z nich nedočkal téměř ničeho. Koncem devadesátých let se ocitl na absolutním dně.
bez prostředků, na hranici bezdomovectví.
Teprve nový agent Connor Cochran zahájil vyčerpávající právní bitvu. Trvala roky. Ale nakonec Peter S. Beagle získal práva ke svému životnímu dílu zpět.
Někde v Berkshires roku 1962 napsal mladý muž jednu větu. Nevěděl, že z ní vyroste příběh, který přežije desetiletí. Nevěděl, že ho ta věta dovede k chudobě i slávě, ke zklamání i vykoupení.
Věděl jen, že jednorožec žil v šeříkovém lese.
A že žila tam úplně sama.
