Povinné modlitby, nutnost být věřící. To napadne hodně lidí, když se mluví o církevních školách. Na dvou oslovených gymnáziích tohoto typu je ale realita zcela jiná. Nevěřící studenti zde převažují, probíhá na nich tradiční výuka nebo duchovní programy na bázi dobrovolnosti.
„Asi základním mýtem je, že se tady všichni musí modlit, že jsme suchaři a není s námi sranda,“ popisuje domněnky části veřejnosti ředitel Církevního gymnázia v Plzni Daniel Petříček. Jakmile však studenti a jejich rodiče prostředí školy poznají, přichází podle něj údiv, že je škola vlastně „normální“.
Zatímco do zmíněného zařízení chodí pouze pět až deset procent věřících, na Arcibiskupském gymnáziu v Praze je situace odlišná. „Podíl věřících ve třídách je odhadem mezi třetinou až polovinou studentů,“ říká školní kaplan Kliment Tomáš Mikulka.
Víra není povinná
V plzeňské škole se snaží s vírou seznamovat také ateisty. Slouží k tomu například bohoslužby slova, které si však instituce upravila tak, aby byly studentům na nižším stupni gymnázia srozumitelné. „Pojímáme to komplexně jako slavnost třídy, jelikož po bohoslužbě následuje nějaký dobročinný projekt. Celá je komentovaná, aby děti věděly, co a proč se tam odehrává,“ vysvětluje Petříček. V kvartě pak podle ředitele předmět vrcholí mší svatou, která je opět komentovaná. Po ní následuje agapé, což je v křest´anství vyjádření boží lásky k lidstvu.
Na Arcibiskupském gymnáziu pořádají mimo jiné dobrovolné výjezdy studentů s duchovní tematikou. „Většinou se jedná o jeden den s přespáním. Téma volíme poměrně obecné, ale vždy s duchovním přesahem. Jde třeba o odpuštění či otázky lidské důstojnosti,“ zmiňuje kaplan Mikulka.
Péče o duchovní život
V čem se však školy shodují, je přístup k bohoslužbám. V Plzni i Praze jsou založené na bázi dobrovolnosti. „Ukázalo se, že když jde celá škola do kostela, není to úplně dobrý nápad. Takže teď máme dvě bohoslužby. Jednu v čase Adventu a druhou před Velikonocemi, na které studenty zveme. Dorazí třeba padesát až šedesát žáků, a často jde o nevěřící,“ upřesňuje za západočeské církevní gymnázium Petříček.
Dobrou atmosféru na škole v Plzni pomáhají utvářet dva spirituálové. Jedná se o duchovní, kteří však nejsou součástí katolické církve. Naopak Arcibiskupské gymnázium sází na kaplany, kteří jsou její součástí. Práce zmíněných osob na samotných školách se však téměř neliší. Jsou k dispozici pro studenty i vyučující a zároveň se podílí na tvorbě duchovního programu školy. Čerstvý absolvent té pražské Martin Kroneisl má s kaplany dobrý vztah. „Myslím, že za nimi i teď po studiu můžu zajít a pobavit se jak o víře, tak o čemkoliv jiném,“ přidává Kroneisl.
Autory textu jsou Zuzana Klímová a Pavel Drozd.
