Český youtuber a popularizátor vědy Martin Rota (38) ve svých videích srozumitelně vysvětluje složitá témata a komentuje společenské dění. V průběhu svého života přišel o obě nohy, ale i přes vrozený handicap zvládl zdolat vrchol Kilimandžára a Elbrusu.
Přiblížte nám začátky vašich zdravotních potíží?
Po narození jsem měl lipom (tukový nádor, pozn. red.) na zádech, který mi museli odstranit. Když mi bylo asi dva a půl roku, začal jsem vytáčet nohy k sobě, což vedlo k dalším vyšetřením. Zjistilo se, že po té první operaci vznikly v páteři divné srůsty, a když mě pak operovali znovu, aby je odstranili, poškodili mi míchu.
Jak se to pak projevovalo ve vašem každodenním životě?
Mé svaly na nohou od té doby měly omezenou funkčnost. Kdyby dostávaly správný impulz, fungovaly by, ale ten impuls tam zkrátka nedorazil. Kvůli tomu jsem neměl v nohou dostatečný cit ani sílu. Dokázal jsem sice někoho kopnout, ale ne přesně tam, kam bych chtěl.
Co nakonec vedlo k tomu, že lékaři doporučili amputaci?
Dá se říct, že přímým spouštěčem byl můj výstup na Kilimandžáro v roce 2009. Tehdy jsem si vážně zranil patu. V roce 2015 jsem se zraněním zdolal Elbrus, čímž jsem nohu definitivně dorazil. Roli hrálo právě i to, že svaly neovládám. Nedocházelo k dostatečnému prokrvení a začaly se mi tvořit rány, které se nehojily. Hrozilo, že se infekce dostane až do kostní dřeně a způsobí otravu krve. Bylo tedy bezpečnější končetiny odstranit. První amputace proběhla v roce 2016 a druhá vloni.
Jak jste se vyrovnal s tak radikálním zákrokem psychicky?
Pro mě to nebylo náročné. Sám jsem došel k závěru, že amputace bude nutná. Měl jsem tedy dost času se s tím srovnat. Naopak mě štvalo, jak se k tomu lékaři pomalu propracovávali. Asi je to tím, že lidé obecně na svých končetinách lpí. Já mám ale rád odstraňování problémů. Beru to podobně jako vyléčení z chřipky. Prostě se zbavíte něčeho, co vás trápí, a jdete dál. Moje maminka to nesla mnohem hůř než já.
Jak vypadá váš život dnes? Jsou věci, které už dělat nemůžete?
Můj život není extra vzrušující. Hodně času trávím doma prací u počítače, na židli to zvládám bez problémů. Největší komplikace mi dělají schody a dřepy kvůli protézám, zkrátka cokoliv, co vyžaduje krčení nohou. Důležité ale je, že se nebojím požádat o pomoc. Když někdo něco udělá třikrát rychleji, protože může normálně chodit, rád ho o pomoc poprosím.
Jak máte plány do budoucna, at´ už v osobním životě, nebo v kariéře?
Mám několik cílů. Snažím se o politické působení na pražském magistrátu. Také jsem začal s paraveslováním. Nedávno jsem se dokonce stal mistrem České republiky, i když to bylo tak trochu náhodou, protože zrovna chyběla silnější konkurence. Mým snem je probojovat se na paralympiádu. A samozřejmě chci dál tvořit obsah pro lidi na internetu.
Text vznikl ve spolupráci s Alicí Smíškovou.
