Lukáš Tuzar je osmadvacetiletý střihač zpravodajství v České televizi. Ve volném čase se věnuje animaci lego filmů. Své projekty pak představuje veřejnosti, které nabízí i tvůrčí workshopy.
„Od mala jsem se díval na YouTube animátory, kteří tvořili lego filmy. Líbilo se mi, jak dokázali rozpohybovat předměty, které jsem měl také doma,” popisuje. Už na základní škole mu spolužák začal vysvětlovat techniku stop-motion. Začínal točit pomocí telefonu, následně přešel k práci s fotoaparátem a počítačem.
Stop-motion je metoda, která umožňuje za pomocí rozpohybování fotografií natočit i celovečerní film. „Nemám žádný tým, člověk potřebuje hlavně zkušenosti, trpělivost a disciplínu,” vysvětluje Tuzar.
Bez světla to nejde
Jedním z klíčových prvků je kvalitní práce se světlem. U jeho nejnovějšího projektu Deset malých černoušků, je prý pro atmosféru stěžejní. Scény musí být čitelné a zároveň věrohodné. „Neustále řeším, jak světlo funguje ve skutečnosti, a podle toho pak stavím osvětlení na pracovišti. Pracuji s více lampami, různými filtry a snažím se efekt udělat přímo při natáčení. Pokud scéna není dobře nasvícená, postprodukce to už nezachrání,” popisuje.
Po patnácti letech tvorby ho, jak říká, moc technických věcí nerozhodí: „Mile mě překvapí, když se mi něco podaří nad mé vlastní očekávání. Příkladem jsou složité noční scény nebo momenty, kde simuluji měsíční světlo.”
Od nápadu k promítání
Jeho hlavní motivací je potřeba tvořit, chut´ zkoušet nové věci a snaha ukázat, že lego film nemusí být jen pohádka, ale může mít i vážný či thrillerový tón. „Hodně vycházím z knih, točím především adaptace. Ovlivňují mě věci od filmů přes hudbu až po zážitky z dětství. Myslím si, že když je člověk vnímavý, inspiruje ho téměř všechno,“ konstatuje.
Své projekty pak představuje na školách, v menších kinech i na festivalech. Po promítání zájemcům ukazuje, jak film vznikal: „Nejvíce si cením uvedení projekce na filmové fakultě v Olomouci.” Většina jeho snímků je dostupná i na jeho YouTube kanále lluukkyy28.
