Reprezentoval Nizozemsko na hudební soutěži Eurovision Song Contest, ze které byl neprávem diskvalifikován. Příběh osmadvacetiletého multižánrového zpěváka a umělce Joosta Kleina obletěl svět, po nepříjemné zkušenosti se však nevzdal. Jako umělec prorazil dál a nabral na ještě větší popularitě. V rámci svého turné k novému albu dorazí 13. června i do Prahy.
Tvorba osmadvacetiletého blonďatého Nizozemce s výrazným hnědým knírem zahrnuje směsici hned několika hudebních žánrů. Mísí hardcore a punkovou energii s chytlavou novodobou taneční hudbou, rapem a popovými prvky. „Joost je skvělým příkladem umělce, který dokáže uspět za hranicemi bez nutnosti přizpůsobovat se mainstreamu. Díky tomu přirozeně oslovuje publikum napříč evropským prostorem bez ohledu na jazyk,“ říká Ondřej Pojzl, vedoucí marketingu a PR agentury Live Nation, přední světové společnosti v oblasti živé zábavy. Kleinova hudba tak umí zaujmout mladé i bez nutné znalosti textů, které přitom tvoří důležitou část jeho tvorby. V nich se otevřeně svěřuje se svými psychickými problémy a trápeními. „Nikdo z nás není v pořádku a to je normální,“ svěřil se Klein v jednom z rozhovorů na sociálních sítích.
Díky internetové komunitě, kterou si během puberty vytvořil natáčením videí, měl velkou podporu produkovat vlastní hudbu, která se dostala v roce 2024 až na pódium Eurovize. Tento rok vyrazí na světové turné. „Jeho popularita tkví v originalitě. Nebojí se být sám sebou. To se projevuje extravagantním stylem oblékání, který je drzý, hravý a jedinečný. Nesnaží se mít profesionální vystupování a umí si ze sebe udělat srandu,“ říká třiadvacetiletá studentka a posluchačka Laura Chytilová. Mezi jeho outfity například patří krátká trička, volné kalhoty, saka s dlouhými rameny či sukně, většinou ve stylu elektronické taneční hudby devadesátých let. Během svých vystoupení střídá různé emoce, at´ už smutek nad událostmi, které se staly v jeho životě, nebo radost z atmosféry fanoušků. Koncerty doplňuje ironickými a vtipnými narážky pomocí projekcí internetových memů.
Pocta otci na velkém pódiu
„Chybí mi moje máma a můj táta,“ zpívá Klein ve své písni Papa en mama. Jedním z motivů, který se často objevuje v jeho tvorbě, je ztráta obou rodičů v období Joostovy puberty. Když mu bylo 12 let, zemřel mu otec na rakovinu, o rok později mu zemřela matka na infarkt. O Kleina se tak poté starali jeho starší sourozenci. Ve svých dvanácti letech začal natáčet videa na YouTube, kde sklízel úspěch v podobě desítek tisíců odběratelů. Vytvořil si komunitu, která ho následovala. „Internet byl jediná cesta ven,“ řekl v rozhovoru pro britský deník The Guardian. Od svých sedmnácti let se začal věnovat hudbě, vydal svůj první singl „Bitches“ a později i první album. S počtem posluchačů rostla i jeho kariéra a nizozemskou hitparádu ovládaly jeho hity. Joost tak začal vystupovat i na velkých domácích festivalech, jako Pinkpop 2019 nebo Lowlands.
Největší slávu mu přinesl rok 2024, kdy reprezentoval svou rodnou zemi v hudební soutěži Eurovize ve švédském Malmö s písní Europapa, kterou věnoval jako poctu svému otci. „Europapa je o sirotkovi, který cestuje po Evropě a ještě dále, aby našel sám sebe a vyprávěl svůj příběh. Zpočátku ho lidé nepoznávají, ale vždy využije každé příležitosti, aby se zviditelnil,“ vysvětloval pozadí skladby Klein, který s písní postoupil do finále. Podle sázkových kanceláří jako bet365, William Hill nebo Unibet patřil k favoritům na vítězství, které mu však odepřela špatná náhoda.
Nešt´astné gesto
„Když jsem byl malý kluk, každý rok jsem sledoval Eurovizi se svými rodiči a slíbil jsem jim, že jednou budu stát na tom pódiu a udělám je pyšnými. A opravdu — můj sen se splnil,“ napsal Joost v příspěvku na internetovém fóru Reddit. Tento sen mu však vzal incident, kvůli kterému byl jen několik hodin před vystoupením ve velkém finále soutěže diskvalifikován. Klein měl totiž údajně napadnout či ukazovat výhružná gesta kameramance, kterou opakovaně žádal, aby ho nenatáčela. Věc ihned převzala švédská policie a začalo vyšetřování. Bylo to úplně poprvé, co byla během soutěže jedna ze zemí diskvalifikována.
Zpráva o incidentu okamžitě zaplnila titulky světových médií a nakonec skončila až u soudu, který v srpnu roku 2024 rozhodl, že je mladý nizozemský umělec nevinný, protože nešlo dokázat, že ženu vážně zastrašoval. Samotný zpěvák se k celé věci postavil s klidem: „Není důvod, proč by mě obviňovali. Jsem rád, že celá záležitost je nyní uzavřena a můžeme se soustředit na hudbu.“
Druhý dech
Navzdory diskvalifikaci zůstala skladba Europapa populární a dostala se do hitparád několika evropských zemí. Ve své době se stala také nejstreamovanější soutěžní písní a letos na Spotify překročila 214 milionů streamů. V roce 2025 Klein své nadcházející turné po Evropě a USA zcela vyprodal. Během něj se zastavil i v České republice.
Několik měsíců po soutěži vytvořil mnoho dalších úspěšných singlů s interprety jako je Käärijä, finský rapper a účastník Eurovize 2023, německou elektronickou skupinou Scooter nebo estonským rapperem Tommym Cashem. Rok na to následovalo také vydání nového alba s názvem Unity a později alba Kleinkunst, které vyšlo v lednu tohoto roku. Zároveň se mu v únoru podařilo vyprodat největší nizozemskou halu Ziggo Dome v Amsterdamu, která má kapacitu přibližně 17 tisíc diváků. Letos se také stal prvním nizozemsky zpívajícím interpretem, který vystoupil na slavném festivalu Coachella v Kalifornii.
