#glosa #názory
Češi jsou podle aktuálního průzkumu hrdí na svou státní příslušnost. Projevuje se ale hrdost veřejnými demonstracemi a pokřikováním na hokeji? Mladým to nestačí a nemají dostatečné vzory, na které by mohli být pyšní. Možná je ale jen neznají, protože raději studují obsah na sociálních médiích, píše studentka Aleksandra Puzanová.
Dlouho utlačovaný národ se v průzkumu společnosti Perferct Crowd pro neziskovou organizaci Čeští mistři ukázal, že 88 procent Čechů je hrdých na svoji státní příslušnost, především na historické a kulturní památky, řemeslo a přírodu. Což může leckoho překvapit, jelikož se o tématu vlastenectví nemluví ani ve veřejném prostoru, natož mezi běžnými lidmi. Mladí ve věkové kategorii 18 až 29 let v průzkumu mimo jiné uvádí, že by chtěli být také hrdí, ale nemají na co.
Dvacátníci v dnešní době nemají dostatečný přehled o osobnostech, kterých si mnozí starší spoluobčané váží. O Karlu Čapkovi nebo Miloši Formanovi tuší mladí jen základní fakta z Wikipedie. Raději budou scrollovat na sociální síti, než studovat historii. Pochybení může být na straně školství nebo také prioritách dvacátníků. V hodinách dějepisu se věnuje extrémní pozornost neandertálcům. Proto možná v té době mladí nechtěně zamrzli.
Skandování a vlaječky na autech
Nicméně lze pochybovat i o tom, jak hrdí Češi obecně jsou a jak svůj patriotismus projevují. Skandování při výhře turnaje na mistrovství světa v hokeji jednou za rok a vlaječky na autech přece k vlastenectví nestačí. Být patriotem svého národa má být spíše o hrdosti ve vztahu k úspěšným historickým milníkům a osobnostem, než sobecké touze jedinců. Ostatně průzkum pro neziskovku Čeští mistři, jež cílí na podporu a šíření příběhů, které píší úspěšní Češi z různých oborů, může zkreslovat, jelikož se dotázání prostě chtěli ukázat v tom nejlepším světle.
Postoj a sílu hrdosti údajně Čechům dodává společenské angažmá – kupříkladu zapojením do veřejné úklidové akce nebo do pomoci ukrajinským uprchlíkům. Podle dat jsou Češi nejméně hrdí na politiky, což asi moc lidí nepřekvapí. Nelze ani opomenout velké demonstrace z poslední doby. Zpívat hymnu na Václavském náměstí při násilném napadení Národního muzea je asi stejně vlastenecké jako kradení řečnického stolku v americkém Kapitolu.
Hodnota hrdosti a vlastenectví skutečně nestojí na tom, že si budeme hrabat na vlastním písečku. Možná proto mladí nemají žádné vzory, na které by byli pyšní. Když se část národa chová sobecky a namísto vyzdvihování úspěchu národa se mnohdy šíří pouhá zášt´ a nenávist… Řešením možná je, aby se sami mladí Češi pokusili být vzorem nejen pro sebe, ale i pro budoucí generace. Ale také si připomínat osobnosti, na které můžeme být hrdí stále. Mimochodem, zkuste se zeptat lidí okolo sebe, kdo složil Mou vlast?
Článek vznikl v redakci média Generace20 pod vedením odborných lektorů Jany Zbyňkové a Pavla Urbana.
