V bývalém multikině na pražských Hájích vznikl netradiční prostor Kulturní stanice Galaxie, kde se pravidelně uvádí výstavy současného umění reagující na místo i čas. Po projektech Sídliště a Město snů, jež zkoumaly veřejný prostor a život mezi domy, přichází nová výstava s názvem DOMA. Ta se snaží zachytit podobu toho nejintimnějšího a nejosobnějšího prostoru, který člověk zná. Díla budou k vidění do konce června.
Kurátorky výstavy Gabriela Kotíková a Denisa Václavová chápou domov jako „archeologické naleziště pocitů, vzpomínek a drobných rituálů“. Právě z těchto momentů podle nich vzniká identita člověka. Téma uchopilo po svém osmnáct vystavujících umělců a umělkyň. Záměrně přitom ustupují od politických témat i kritiky bydlení a soustředí se spíše na intimní rozměr domova, tedy k tomu, co bývá skryté za dveřmi bytů i v osobních vzpomínkách.
Začalo to bez nápadu
Výstava se koná v sále bývalého kina, jehož stěny nesou viditelné stopy času. Zbytky zateplení se drží na stěnách a zeď se v některých místech i loupe. Pro účel výstavy je celý prostor ale rozdělen banánovými krabicemi. Na jedné ze stěn visí například obraz s názvem Ivana. Na něm je žena natahující se k oknu, za nímž je jen lehce naznačený byt sousedů. „Říkala jsem si, že nebudu nic vymýšlet a udělám jen figuru v interiéru,“ říká autorka obrazu Adriana Sarnová. Předlohou byl skutečný byt kamarádky.
Obraz se ukázal být překvapivě podobný realitě. Sarnové kamarádka, která v bytě žije, se jí po vernisáži ozvala. „Napsala mi, že ten prostor poznává, i ta okna u sousedů,“ říká výtvarnice. Právě tohle ji na díle nejvíc těší, že dokázala domov zachytit tak přesně.
Obraz s názvem Ivana. Zdroj: archiv autora
Z pardubické brány do pražské galerie
Každý z umělců téma domova uchopil jinak. Výstava proto nenabízí jednotný vizuální pohled. K vidění jsou díla od starého televizoru přes siluety vryté do plechu až po namalovanou skříň. Tu autor vyobrazil na prkna téhož starého nábytku. Všechny tyto objekty mají jedno společné. Připomínají pocity a věci, které v domově existují tak samozřejmě, že je člověk přestaneme vnímat.
Těžko přehlédnutelné je dílo sochaře Matouše Lipuse. V Galaxii prezentuje sochy, které původně vytvořil pro pardubický festival Tvárnost paměti. Ten umělecké počiny vystavuje ve veřejném prostoru města. Prostřednictvím dočasných instalací a živých akcí upozorňují na opomíjená místa a jejich příběhy, aby podnítil přehodnocení kolektivní paměti a lokální historie. Sochy, k tomuto festivalu vytvořil Lipus v roce 2020 a dal jim název Přání.
Nápad přišel až na ulici. Lipus Pardubice procházel a hledal něco, co ho zaujme. Nakonec ho zastavila vstupní brána pardubického stadionu z třicátých let. „Byl jsem očarován sochami na ní,“ říká sochař Lipus. Vytvořil jejich repliky a poprvé je prezentoval v Pardubicích. Tentokrát se objevují na pražských Hájích. Brána v Pardubicích stojí dodnes, dokonce kvůli ní musel nový fotbalový stadion vzniknout o několik metrů vedle.
Veškerá díla si mohou návštěvníci prohlédnout do 21. června 2026. Všechna jsou k vidění v Kultura stanici Galaxii na pražských Hájích.
