Bývalá česká reprezentantka přetavila vlastní zkušenost v podnikání. Už ve třiadvaceti letech tak Marie Rysulová stojí za vlastní značkou Marylu, která pracuje s netradičním materiálem, mléčným vláknem získávaným z odpadního mléka. Značku spodního prádla plánuje posunout z lokální výroby na celoevropský trh.
Chtěla vytvořit alternativu k polyesteru, ve kterém sama roky závodila. „Spodní vrstvy se v běžkování řeší hodně. Jestli se nezařezávají, jestli sedí. V ženských kruzích to bylo velké téma,“ vzpomíná Rysulová. Někomu vadil střih, jinému materiál, který zvlášt´ lidem se suchou nebo citlivou pokožkou mohl způsobovat podráždění. Už tehdy věděla, že pokud někdy založí vlastní značku, bude to právě na výrobu spodního prádla. Mléčné vlákno jí přitom dávalo smysl jako materiál, který je přírodní, ale zároveň funkční.
Z polyesteru k mléčnému vláknu
Impulz přišel nečekaně. Rysulová poslouchala podcast o textilních inovacích, kde zazněla zmínka o látce vyráběné z mléčného proteinu. „Podcast jsem vypla a okamžitě začala hledat dodavatele,“ říká. To, že nemá vystudovanou textilní školu, ji nezastavilo. Učila se sama za pochodu.
Podle ní má právě mléčné vlákno vlastnosti, které běžnému prádlu často chybí. „Přirovnávám to k healthware (tedy oblečení, které má i zdravotní přínos, pozn. redakce). Když ho nosíte, přináší to benefity, není to jen oblečení,“ vysvětluje a dodává, že nejde o přímou léčbu kožních problémů, ale může být jejím doplňkem. Materiál je totiž hypoalergenní, antibakteriální, termoregulační a podporuje hydrataci pokožky.
Italský materiál, české ruce
Dodavatele mléčného vlákna nakonec sehnala překvapivě rychle. „Hledání dodavatele nebylo tak těžké, stačil mi Google a pár hodin času. Chtěla jsem zůstat v Evropě,“ popisuje. Cesta ji zavedla k Milánu, kde firma vedená slovenskou majitelkou zpracovává odpadové mléko z výroby sýrů a přetváří ho na vlákno. Samotné mléko, ze kterého se vlákno vyrábí, pochází z mlékáren v Itálii, Portugalsku nebo Švýcarsku. Zatímco italskou fabriku našla rychle, skutečná výzva na ni čekala doma. „Sehnat kvalitní šicí dílnu v Česku bylo nakonec těžší než najít samotnou továrnu na mléko,“ přiznává Rysulová. Nakonec ale uspěla a nyní spolupracuje s dílnou v moravskoslezském Štramberku.
Kromě hledání švadlen pro ni bylo výzvou i to, že se vše musela učit za pochodu. „Tím, že jsem neměla textilku, jsem spoustě věcí nerozuměla a zbytečně jsem ztratila peníze jen proto, že jsem neznala správné odborné výrazy. Kvůli nedorozumění se tak první vzorky ušily jinak, než jsem si představovala, a musely se předělávat,“ líčí otevřeně své začátky. Dnes už má k sobě designérku, se kterou se radí hlavně o tom, aby prádlo bylo pohodlné a dobře sedělo různým postavám.
zdroj: Marie Rysulová
Udržitelnost, co vydrží
Kolem mléčného prádla se točí řada mýtů, přitom nejde o žádnou novinku. „Mléčná látka se vyráběla už za druhé světové války, kdy byla levnější než vlna. Tehdy se do ní sice přidával toxický formaldehyd, aby víc vydržela, ale dnes je výroba čistá a udržitelná,“ vysvětluje Rysulová. I přes historické kořeny mají lidé z netradičního materiálu obavy, především pak s jeho údržbou. Rysulová ale vysvětluje, že je látka zpracovaná tak, aby byla odolná a vydržela podobně jako vlna. „První věc, co lidi napadne, je, jestli prádlo můžou dát do pračky. Vlákno už neobsahuje žádnou tekutou složku. Může se prát normálně na 30 až 40 stupňů,“ ubezpečuje.
Kromě funkčnosti vyzdvihuje i ekologický rozměr. Výroba totiž spotřebuje mnohem méně vody než u bavlny a využívá surovinu, která by jinak skončila v odpadu. „Zpracováváme odpadní mléko ze sýrařského a potravinářského průmyslu, které by se jinak vylilo,“ říká.
Značka Marylu sice nefunguje ani rok, ale Rysulová s ní už teď neplánuje zůstat jen v Česku. „Vím jistě, že nechci, aby to byl jen koníček. Nebojím se jít do investorů, aby značka mohla růst a oslovit více lidí. Míříme na celoevropský trh,“ uzavírá.
