Z běžné vyučovací hodiny raději tvoří prostor pro vzájemné sdílení názorů. Místo jednostranného výkladu zapojují učitelé žáky do práce s dokumentárními filmy a využívají interaktivní metody, díky nimž si studenti aktivně utvářejí vlastní postoje. Právě tyto přístupy, které stojí na respektu a zapojení žáků, ocenil program Jeden svět na školách v polovině března při slavnostním předávání cen pedagogům, kteří posouvají výuku za hranice klasické třídy.
Kinosálem Francouzského institutu v Praze se nesl přátelský šum, lidé se zdravili a postupně usazovali. Jakmile však k mikrofonu přistoupila průvodkyně večerem Jana Peroutková, moderátorka z České televize, sál pomalu utichl. Pozornost se přesunula k pódiu, kde začalo předávání cen programu Jeden svět na školách. Ten pod hlavičkou organizace Člověk v tísni už více jak dvě dekády pomáhá kantorům vnášet do tříd nejrůznější lidskoprávní témata.
Učitel jako přítel, ne diktátor
Role pedagoga v sobě nese podle čerstvě oceněné Venduly Burdové i kus herectví. „Když publikum spí, kantor musí umět zaujmout,“ vysvětluje učitelka z havířovské základní školy. Právě za svůj autentický a otevřený přístup k výuce se stala jednou z oceněných pedagogů v rámci slavnostního večera programu Jeden svět na školách.
Přiznává, že ne každá hodina se povede a pedagog musí i improvizovat. Podle ní je proto klíčové neskrývat emoce a nabízet žákům přirozenost. „Snažím se být svá a otevřená. Přiznám svou chybu, aby se ani oni nebáli selhání,“ doplňuje.
Pro Idu Bauerovou ze Střední průmyslové školy v Ústí nad Labem, další oceněnou pedagožku, je základem přicházet s tématy, která ona sama považuje za inspirativní. A ptát se studentů, co zajímá je.
Smazat hranici mezi katedrou a lavicemi se snaží i oceněný Jiří Kleker. „Moje hlavní pravidlo je, aby mluvili hlavně žáci,“ říká pedagog ze střední školy v Litoměřicích. Bariéry v praxi bourá tím, že v určitých momentech opouští své místo za katedrou. Když se ve třídě pustí film, jde si sednout přímo mezi žáky do lavice a sleduje snímek jako jeden z nich. V následující diskusi pak nikoho nepoučuje. Žákům naopak naslouchá a vyzdvihuje originalitu jejich nápadů, úvah a myšlenek. Role se ve třídě občas i obrátí, například když žáci školí svého kantora o trendech na sociálních sítích.
Dokument místo učebnic
Všem oceněným pedagogům pomáhá v jejich cestě portál Jeden svět na školách (JSNS). Ten poskytuje učitelům výukové sady, které zahrnují stovky dokumentárních filmů doplněných o konkrétní metodické aktivity, pracovní listy a informační texty.
Propracovanost materiálů si chválí zmíněný učitel Kleker, který s programem pracuje již sedm let a dokonce jako lektor objíždí školy s ukázkovými hodinami programu JSNS. „Obrovskou výhodu vidím v tom, že k jednomu filmu je na portálu připraveno hned několik hotových lekcí,“ dodává Kleker.
„Podle tématu si vyberu vhodnou lekci a na jedno kliknutí si stáhnu navrženou přípravu lekce. Šetří mi to čas a pomáhá udržet velmi kvalitní úroveň výuky,“ souhlasí s chválou Vendula Burdová.
Portál poskytuje i metodiky, které pomáhají učitelům a cíleně pracují s vyjádřením emocí, díky čemuž se žáci mohou naplno projevit jako osobnosti s vlastními postoji. Pro Vendulu Burdovou je portál JSNS nepostradatelný i v souboji o pozornost dnešních dětí. „V době instagramových reelů a reality shows je velkým benefitem, že se děti učí sledovat dokumentární tvorbu a přicházejí jí na chut´,“ dodává. „Dokumentární filmy přináší svět přímo do školy a přirozeně otevírají diskusi,“ vysvětluje Ida Bauerová. Pro ni je práce s filmem začátkem sdílení konverzací na určité téma, ale i šance na vzájemné poznávání mezi ní a žáky.
Potlesk v kinosále Francouzského institutu tak nebyl jen odměnou za odvedenou práci, ale především uznáním za odvahu inovativně učit a promítnout lidskost do hodin. Respekt paradoxně nezískává nedotknutelná autorita, ale ten, kdo si sedne s žáky do lavice a nebojí se přiznat vlastní chybu.
