preloader

Za oponou Halloweenu s Monikou Strnádkovou

Rubrika: PRO.motion
Datum: 3. 12. 2025

Monika Strnádková o tom, co neviděli ani studenti

Tradiční školní Halloween patří mezi nejoblíbenější studentské akce roku. Letos se organizace ujala studentka Monika Strnádková, která převzala zodpovědnost za přípravu programu, koordinaci týmu i celkovou atmosféru události. Jak celý proces probíhal, co bylo nejnáročnější a co naopak přineslo největší radost? Zeptali jsme se přímo jí.

Při rozhovoru s Monikou Strnádkovou

Proč ses rozhodla převzít organizaci letošního Halloweenu a co tě na přípravě nejvíc lákalo?

Organizaci letošního halloweenu jsem se rozhodla převzít proto, protože mě to lákalo už minulý rok, ale nestihla jsem se na to přihlásit, tak jsem si to chtěla vyzkoušet letos. Je to menší akce a vyzkoušela jsem si na tom produkci, komunikaci a celkově mi ta akce hodně dala do budoucna.

Jak dlouho ti trvaly přípravy celé akce a co bylo nejnáročnější?

Na akci jsem neměla tolik času a příprava mi trvala měsíc. Nejnáročnější na celé akci bylo vymyslet, jak vzbudit zájem u studentů, protože minulý rok nebyla účast vysoká a bála jsem se, že se to bude opakovat. Možná jsem trochu podcenila komunikaci pro první ročník, ale ve výsledku se to i tak moc povedlo a všichni jsme se bavili.

Který nápad nebo prvek akce byl podle tebe nejvíc originální a proč?

Myslím si, že nejvíc originální prvek letošního halloweenu byl Kahoot. Hráli jsme o diplom a drobnou sladkost. Řezání dýní bylo také supr, a to i kostýmy, ale u toho Kahootu jsme si všichni poseděli a bylo hezké vidět v ostatních tu soutěživost.

S jakými komplikacemi ses během příprav akce setkala a jak ses s nimi vypořádala? Já jsem si myslela, že to bude výzdoba, že na to nebude dost času a že to nestihnu. Také jsem se bála, že nebude dostatek občerstvení pro účastníky. Ale nakonec to bylo to, že jsem si dostatečně nepřipravila, co budu říkat v mezičasech v programu, takže jsem musela docela improvizovat. Ale zase jsem se na tom naučila, že i když něco nemám napsané na papíře a předem dané, tak zvládnu reagovat na situaci a zvládnu před ostatníma říct něco z patra.

 

 

Je něco, co tě během organizace opravdu překvapilo?

Překvapilo mě to, že i na takhle malé akci je toho opravdu hodně co udělat. Že se to na první pohled nemusí zdát, ale je toho hodně co zařídit a vše se musí udělat systematicky od A až do Z. a přímo z akce mě překvapily dvě holčiny svým zpěvem během karaoke, protože nikdo nečekal, že budou tak dobré a všichni jsme celou dobu poslouchali.

Jaká byla odezva studentů?

Odezva byla hezká, všichni mi děkovali a říkali, že se jim to líbilo. Poté všichni mířili na after-party, takže se to i tak příjemně ukončilo a hezky to navazovalo na sebe.

 

FOTOGALERIE HALLOWEENSKÉ PARTY 2025

 

Co tě nejvíc potěšilo, když ses podívala na výsledek?

Mě vždycky nejvíc potěší, když lidí odchází spokojení a s tím, že se jim to moc líbilo, což se stalo. Poděkovali mi a řekli, že jsem to dobře zorganizovala, což mě zahřálo u srdíčka. A tím, že jsem si to sama fotila, mi udělala radost i editace fotek, koukat na ty emoce lidí a na to, jak se to vlastně povedlo a jak jsme si to užili.

Co sis z této zkušenosti odnesla a co ti to dalo po organizační stránce?

Určitě to, že je vždycky skvělé mít někoho po ruce, někoho, kdo vám s tím trochu pomůže a také to, že bych některé věci nemusela nechávat na poslední chvíli a být připravená na vše, i když to nejspíš není na 100 % ani možné.

Co si myslíš, že takové akce přinášejí studentské komunitě?

Z mého pohledu tyhle akce studenty spojují, mohou se navázat nová přátelství s lidmi, které jinak nemáme šanci střetnout a podporuje si jimi soudržnost naší komunity.

Je něco, co bys zpětně udělala jinak?

Asi bych se nebála rozdat více úkolů zbytku týmu, ráda zvládám vše sama a neříkám si o pomoc. Což také není vždy k užitku. Ale je to něco, na čem se snažím pracovat.

 

Letošní Halloween ukázal, že i tradiční akce může mít svěží podobu, když se jí ujme někdo s energií, nápady a chutí dotáhnout každý detail. Díky Moničině organizaci, kreativitě a odhodlání vznikla událost, která spojila studenty napříč ročníky a připomněla, že společné zážitky tvoří atmosféru školy víc, než jakýkoli běžný den. Její práce je příkladem toho, jak velký dopad může mít iniciativa jednotlivce na celou komunitu. Pokud bude její nadšení pokračovat i do dalších let, máme se rozhodně na co těšit.

 

Autorkou rozhovoru je Ema Bláhová, studentka 3. ročníku

Čtěte dále

Na bohoslužby chodí i ateisté. Církevní školy dávají víru ochutnat všem
Povinné modlitby, nutnost být věřící. To napadne hodně lidí, když se mluví o církevních školách. Na dvou oslovených gymnáziích tohoto…
Autor: Zuzana Klímová
Rubrika: Generace20.cz
Datum: 9. 10. 2026
Zachraňuje vzpomínky přeživších. Příběhy nesmí zmizet s vypravěči
Příběhy, které by jinak zmizely spolu se svými vypravěči, dnes uchovává Jiří Klůc. Už od středoškolských let naslouchá přeživším holokaustu a jejich vzpomínky systematicky zaznamenává, aby nezůstaly zapomenuty.
Rubrika: Televize dot
Datum: 31. 8. 2026
Měl být bez pohybu. Vzepřel se diagnóze, ovládl benchpress, porazil obrnu i vlastní stíny
Lukáš se narodil s diagnózou, která mu měla vzít normální život. Lékaři mu od začátku předpovídali, že zůstane odkázaný na druhé a nikdy nebude fungovat jako oni. Lukáš si ale svůj normální život vzal zpátky. Lukáš se narodil s mozkovou obrnou a od začátku mu lékaři předpovídali život bez pohybu. Byl odkázaný na pomoc druhých a okolí mu dalo jasnou nálepku, které začal věřit. Zlom…
Rubrika: Televize dot
Datum: 28. 8. 2026